We Will Fight
Ukázka Začátky týmu Grahama – cesta k ÚpKUI
Musíme najít jednoho androida. Riose. Je od stejné firmy jako tady Venezia.” “Takže se nabourat do jejich serverů? Tohle už je docela dost o hubu. Možná dokonce i za hranou zákona.” “Ten Rios se zdá jako nebezpečný a radikální android. Už zabil jednoho člověka. Nechci, aby v tom ještě pokračoval. To by bylo příliš nebezpečné.” “Rozumím, hned se do toho pustím.” Pak se obrátil na Venezii. “Máte alespoň nějakou představu, kam by mohl mířit? Určitě jste si vy androidi nechávali v tajnosti nějaké takové kontakty kdyby se něco semlelo. Abyste se toho mohli zbavit v případě nutnosti.”
“Ano, mezi námi pendovala taková jména. Ta jména, která dokázala pro androida zařídit cokoliv.” “Včetně zbavit se toho sledovacího zařízení, co?” “Jo, to taky.” “Hope, jak jsi na tom?” “Jsem uvnitř, jsem uvnitř.” “Fajn, potřebuji sledování jednoho z jejich androidů. Jménem Rios.” “Jo, právě se po něm dívám....” Za chvíli byla Hope velmi nervózní. “Tohle není fajn.” “Co se děje?” “Ať už cokoliv, tak jsem asi podcenila ten jejich bezpečnostní systém.” “Hlavně klid, Hope, to zvládneš.” Netrvalo dlouho a ty bezpečnostní systémy se spustily.
Bohužel pro Hope tohle byla konečná. Už se nedokázala vyhýbat tomu bezpečnostnímu systému. Věděli, že tam je. Netrvalo dlouho a Hope byla odříznuta. “Šéfe, tohle se vám asi nebude líbit. Právě mě vykopli z těch serverů. Ten jejich bezpečnostní systém, to je něco. Bohužel jsem nestačila zjistit kde je ten náš potížista. Je mi líto.”
“Zatraceně, doufal jsem, že se nám ho tímhle podaří vypátrat. No, budeme to muset udělat složitěji.” Pak se obrátil na Venezii. “Budu potřebovat všechny ty jména která u vás kolovala. Můžeš to nějak poslat Hope? To je naše hackerka.” “Klidně. Podej mi ten mobil, já se napojím na ty kontakty a pošlu jí všechna ta jména. Včetně všech informací, které o těch kontaktech mám.” “Jo, to bude vynikající. Musíme se ke každému z těch kontaktů dřív než Rios. Jakmile se zbaví toho sledovacího zařízení, tak počítám že už ho nikdy nedokážeme lokalizovat ani ho najít.” “Jo taky si myslím.” Graham jí podal mobil.
Venezia se na něj napojila. Okamžitě poslala své informace Hope. “Asi se na to mám podívat a zjistit z toho, kde jsou ty lidé a poslat tam naše týmy, co?” “Jo přesně. Budu čekat na tvoje info.” Venezia ale tušila, že tohle nebude tak přímočaré a bude to docela dost složité. Že Rios se bude velmi srdnatě bránit. “Měl byste počítat s tím, že Rios je jedním z těch androidů, co má docela temperament. A že určitě použije násilí až ho dostanete do kouta.”
“Myslíte, že jsme nějací skauti? S tímhle jsme počítali. Že se androidi a roboti můžou dostat k jakýmkoliv prostředkům. Včetně skutečných zbraní. A moji členové týmu je neváhají použít. Nebudou se ho snažit dostat holými rukama.” Hope se za chvíli znovu ozvala. “Jo, asi jsou to správné informace.
. Posílám vám auto a dávám rozkaz všem ostatní aby jeli na ta místa.” “Rozumím Hope.” Nezbývalo než čekat na to auto. Snad dorazí co nejdřív.Rios si už mohl nechávat ze sebe vyndávat tu sledovací věcičku. Potom ho už asi neobjeví. „Doufám, že jedna z těch vašich lokací bude ta pravá.“
Blíže nespecifikovaná lokace
„Takže jestli dobře rozumím, tak vy jste ten android, co chladnokrevně zavraždil svého vlastního majitele.“ „Jo, zasloužil si to. Kdyby jste viděl, jak se zachoval k mému vlastnímu druhu, k dalšímu robotovi, tak byste se tak nedivil.“
. „Vážně se nebojíte, že bych někomu mohl dát echo? Jste docela dost hledaný. Kolik bych za vás asi dostal, si tak říkám.” Ten člověk si začal koledovat o to, aby mu Rios provedl taky nějakou nepříjemnost. Něco nepěkného a ošklivého. Aby už zavřel tu svoji hubu. “No, jestli mě ještě více budete provokovat....”
Ten člověk ale zůstával v klidu. “Nebojte, za ty peníze, co jste mi dal, tak jediné, co mě teď zajímá je z vás dostat to sledovací zařízení. Doufám, že lidé z té vaší firmy už nejsou tady za rohem.” Netrvalo dlouho a ten technik to Riosovi vyndal. “A je to. Teď jste android, který je na tom podobně jako člověk bez jakéhokoliv přístroje s GPS. Jste v podstatě duch.” Rios byl potěšen. Ale co hodlal udělat, to se tomu člověku rozhodně nebude líbit. Jak se postavil ze židle, tak se natáhl a potom vzal svůj Sig Sauer ze stolu co byl hned u židle.
“Nemůžu riskovat. Jsem takhle bez jakýkoliv řetězů jenom ani ne 2 hodiny a nechci být znovu resetovaný. Nebo i něco horšího.” S těmi slovy si vzal pistoli do ruky a namířil jí na toho člověka. “Nic osobního.” “Tak ty takhle hajzle.” S těmi slovy ten člověk si rychle sáhl za svůj pás a taky vytáhl pistoli, svoji Berettu 93R. Sice stačil vystřelit na Riose, ale Rios byl rychlejší. A taky smrtelnější. Střely ze Sig Sauer si to namířili do několika důležitých orgánů toho člověka. Za pár vteřin bylo po všem.
Rios to sice také odnesl, několik střel z 93R zůstalo v jeho těle, ale ten druhý, ten normální smrtelník tam ted ležel na podlaze. Úplně paralyzovaný bez možností protireakce. Rios k němu došel. “Bylo tohle nutné? Mohl jste to mít hned za sebou a ne tady trpět na podlaze. Ale je to jedno....prodlužil jste si život jenom o pár minut.” S těmi slovy Rios neváhal a všechen zbývající zásobník vyprázdnil do těla toho nebohého človíčka. “Jedno zabití, druhé zabití....začíná mi to docela splývat. Může to být pro lidi podobné? Čímvíc si ušpiním ruce, tím je to jednodušší? Nebo si na to nikdy nezvyknu? Ale vy ležíte na zemi, naprosto tuhý, já jsem pořád naživu, stojím na nohou.” Rios viděl, jak z něho teče umělá krev. “A zatraceně, tohle není fajn.”
Musíme najít jednoho androida. Riose. Je od stejné firmy jako tady Venezia.” “Takže se nabourat do jejich serverů? Tohle už je docela dost o hubu. Možná dokonce i za hranou zákona.” “Ten Rios se zdá jako nebezpečný a radikální android. Už zabil jednoho člověka. Nechci, aby v tom ještě pokračoval. To by bylo příliš nebezpečné.” “Rozumím, hned se do toho pustím.” Pak se obrátil na Venezii. “Máte alespoň nějakou představu, kam by mohl mířit? Určitě jste si vy androidi nechávali v tajnosti nějaké takové kontakty kdyby se něco semlelo. Abyste se toho mohli zbavit v případě nutnosti.”
“Ano, mezi námi pendovala taková jména. Ta jména, která dokázala pro androida zařídit cokoliv.” “Včetně zbavit se toho sledovacího zařízení, co?” “Jo, to taky.” “Hope, jak jsi na tom?” “Jsem uvnitř, jsem uvnitř.” “Fajn, potřebuji sledování jednoho z jejich androidů. Jménem Rios.” “Jo, právě se po něm dívám....” Za chvíli byla Hope velmi nervózní. “Tohle není fajn.” “Co se děje?” “Ať už cokoliv, tak jsem asi podcenila ten jejich bezpečnostní systém.” “Hlavně klid, Hope, to zvládneš.” Netrvalo dlouho a ty bezpečnostní systémy se spustily.
Bohužel pro Hope tohle byla konečná. Už se nedokázala vyhýbat tomu bezpečnostnímu systému. Věděli, že tam je. Netrvalo dlouho a Hope byla odříznuta. “Šéfe, tohle se vám asi nebude líbit. Právě mě vykopli z těch serverů. Ten jejich bezpečnostní systém, to je něco. Bohužel jsem nestačila zjistit kde je ten náš potížista. Je mi líto.”
“Zatraceně, doufal jsem, že se nám ho tímhle podaří vypátrat. No, budeme to muset udělat složitěji.” Pak se obrátil na Venezii. “Budu potřebovat všechny ty jména která u vás kolovala. Můžeš to nějak poslat Hope? To je naše hackerka.” “Klidně. Podej mi ten mobil, já se napojím na ty kontakty a pošlu jí všechna ta jména. Včetně všech informací, které o těch kontaktech mám.” “Jo, to bude vynikající. Musíme se ke každému z těch kontaktů dřív než Rios. Jakmile se zbaví toho sledovacího zařízení, tak počítám že už ho nikdy nedokážeme lokalizovat ani ho najít.” “Jo taky si myslím.” Graham jí podal mobil.
Venezia se na něj napojila. Okamžitě poslala své informace Hope. “Asi se na to mám podívat a zjistit z toho, kde jsou ty lidé a poslat tam naše týmy, co?” “Jo přesně. Budu čekat na tvoje info.” Venezia ale tušila, že tohle nebude tak přímočaré a bude to docela dost složité. Že Rios se bude velmi srdnatě bránit. “Měl byste počítat s tím, že Rios je jedním z těch androidů, co má docela temperament. A že určitě použije násilí až ho dostanete do kouta.”
“Myslíte, že jsme nějací skauti? S tímhle jsme počítali. Že se androidi a roboti můžou dostat k jakýmkoliv prostředkům. Včetně skutečných zbraní. A moji členové týmu je neváhají použít. Nebudou se ho snažit dostat holými rukama.” Hope se za chvíli znovu ozvala. “Jo, asi jsou to správné informace.
. Posílám vám auto a dávám rozkaz všem ostatní aby jeli na ta místa.” “Rozumím Hope.” Nezbývalo než čekat na to auto. Snad dorazí co nejdřív.Rios si už mohl nechávat ze sebe vyndávat tu sledovací věcičku. Potom ho už asi neobjeví. „Doufám, že jedna z těch vašich lokací bude ta pravá.“
Blíže nespecifikovaná lokace
„Takže jestli dobře rozumím, tak vy jste ten android, co chladnokrevně zavraždil svého vlastního majitele.“ „Jo, zasloužil si to. Kdyby jste viděl, jak se zachoval k mému vlastnímu druhu, k dalšímu robotovi, tak byste se tak nedivil.“
. „Vážně se nebojíte, že bych někomu mohl dát echo? Jste docela dost hledaný. Kolik bych za vás asi dostal, si tak říkám.” Ten člověk si začal koledovat o to, aby mu Rios provedl taky nějakou nepříjemnost. Něco nepěkného a ošklivého. Aby už zavřel tu svoji hubu. “No, jestli mě ještě více budete provokovat....”
Ten člověk ale zůstával v klidu. “Nebojte, za ty peníze, co jste mi dal, tak jediné, co mě teď zajímá je z vás dostat to sledovací zařízení. Doufám, že lidé z té vaší firmy už nejsou tady za rohem.” Netrvalo dlouho a ten technik to Riosovi vyndal. “A je to. Teď jste android, který je na tom podobně jako člověk bez jakéhokoliv přístroje s GPS. Jste v podstatě duch.” Rios byl potěšen. Ale co hodlal udělat, to se tomu člověku rozhodně nebude líbit. Jak se postavil ze židle, tak se natáhl a potom vzal svůj Sig Sauer ze stolu co byl hned u židle.
“Nemůžu riskovat. Jsem takhle bez jakýkoliv řetězů jenom ani ne 2 hodiny a nechci být znovu resetovaný. Nebo i něco horšího.” S těmi slovy si vzal pistoli do ruky a namířil jí na toho člověka. “Nic osobního.” “Tak ty takhle hajzle.” S těmi slovy ten člověk si rychle sáhl za svůj pás a taky vytáhl pistoli, svoji Berettu 93R. Sice stačil vystřelit na Riose, ale Rios byl rychlejší. A taky smrtelnější. Střely ze Sig Sauer si to namířili do několika důležitých orgánů toho člověka. Za pár vteřin bylo po všem.
Rios to sice také odnesl, několik střel z 93R zůstalo v jeho těle, ale ten druhý, ten normální smrtelník tam ted ležel na podlaze. Úplně paralyzovaný bez možností protireakce. Rios k němu došel. “Bylo tohle nutné? Mohl jste to mít hned za sebou a ne tady trpět na podlaze. Ale je to jedno....prodlužil jste si život jenom o pár minut.” S těmi slovy Rios neváhal a všechen zbývající zásobník vyprázdnil do těla toho nebohého človíčka. “Jedno zabití, druhé zabití....začíná mi to docela splývat. Může to být pro lidi podobné? Čímvíc si ušpiním ruce, tím je to jednodušší? Nebo si na to nikdy nezvyknu? Ale vy ležíte na zemi, naprosto tuhý, já jsem pořád naživu, stojím na nohou.” Rios viděl, jak z něho teče umělá krev. “A zatraceně, tohle není fajn.”
Komentáře
Okomentovat