Ukázka Samya (nebo možná do něčeho jiného)

 Ukázka ze Samya (i když by se to dalo zařadit i jinam, nerozhodnut do čeho to nakonec bude)

Ve Společnost Rewind

„Jak jsme na tom?“ „Myslím, že ho už budeme mít totálně rekonstruovaného.“ „Jaké jsou jeho životní funkce?“ „Zdá se mi, že v normálu.“ Netrvalo dlouho a Alonzo se začal probírat. „Kde to zatraceně jsem? Pamatuji si, že jsem byl ve velmi těžké dopravní nehodě. A byl jsem si jistý, že jsem zemřel. To jsem se mýlil?“ Alonzo se začal rozhlížet okolo. Celý pokoj, všechno vybavení mu připadalo takové zvláštní. Nic takového ještě neviděl. Bylo to až moc sci-fi. „Pravda je, že jste byl skutečně mrtvý.“ „To je nějaká skrytá kamera? Nějaký vtip? Kde to jsem a jaký je rok?“ To se do místnosti dostala už žena Alonza.

„Miláčku, jsem tak ráda, že se tě rozhodli oživit. Stejně jako mě.“ “Oživili bysme i vás tak. Nevybíráme, každému dáme přesně 1 týden na to, aby se rozhodnul.” Ozval se doktor, který byl u nich. „No skvělé, asi není třeba hodit okolo horké kaše. Je pravda, že jste několik velmi, velmi dlouhých let byl mimo svět živých. Tam na druhé straně. Ale díky pokrokům ve vědě jsme teď schopny každého, komu ještě nebyla poskytnuta vědou nesmrtelnost a který se toho nedožil, tak jsme ho mohli přivést mezi živé. To se týká i vás, Alonzo a vaší ženy. Vím, že je to na vás moc, takže vás nechám si trochu utřídit myšlenky. Co ale nutně potřebuji vědět, jestli souhlasíte s tímto oživením. Tohle je důležité.

Víte, u lidí kteří veřejně prohlásí, že chtějí žít věčně a nesmrtelnost jim nedělá problém, v minulosti, tak u těch tenhle souhlas moc řešit nemusíme. Ty většinou po oživení jsou radostí bez sebe, euforicky řečeno. Ale stejně se jich taky pro jistotu ptáme a nahrajeme ten souhlas. Ale u lidí jako vy, kteří neměli nějaké veřejné prohlášení k tomuto třeba někde na internetu nebo v nějakém rozhovoru, veřejně, tak je to nutnost. Nechceme připravit lidi o možnost volby. Jestli chcete zůstat na druhé straně, mezi mrtvými, můžeme vás tam poslat klidně zpátky.“

Alonzo ani chvíli neváhal. Že může znovu žít a navíc věčně, tak to mu zněl velmi fajn. „Jo, to beru. Mám to někde podepsat?“ „Ne, není potřeba. Váš souhlas byl nahrán. Teď zbývá ta zábavná část. Jak víte, lidská společnost se neustále technologicky posouvá dopředu….“ „Můžete mě toho ušetřit? Nejsem blbý. Vím, že technologie jdou neustále dopředu. A taky nejsme z nějaké zaostalé doby.“

„Prostě vás budeme muset aklimatizovat do naší doby. Seznámit vás s tím, jak to tady chodí. Kam se to všechno posunulo. Ale nebojte, vaše smrt nastala v roce 2022, že? To už je dost moderní. Rozhodně daleko blíže, než třeba někdy na začátku lidského pokolení. Nebo středověk. Dokonce i pravěk. Tam se musíme hodně snažit a ta doba aklimatizace je tam mnohonásobně delší. I lidi z tohohle času oživujeme. Ale nevěřili byste, jak moc jsou fascinováni, kam jsme jako lidstvo došli. Asi vás nechám s vaší ženou.“ Doktor a jeho asistenti odešli pryč z místnosti. „Vážně nejsem v nějakém snu? Nebo někde na druhé straně?“

„Ne, nejsi. Tohle je skutečná realita. Vážně žiješ. Oba jsme byli mrtvý nějakou dobu, podle nich, než se jim podařilo vymyslet cestování do minulosti. A pomocí minulosti nás zpětně rekonstruovat do téhle doby. Je to jako by jsme nikdy nezemřeli.“ „Takže všichni naši známý, naši rodiče jsou tady naživu?“ Tohle byla pro jeho ženu těžká otázka.

„Bohužel ne všichni. Víš, jak ty říkali, že se každého ptají na souhlas s oživením? Tak bohužel někteří naší známý tohle odmítli.“ „A naši rodiče? Jejich předci?“ „Naši rodiče s oživením souhlasili. S touhle další šancí. Ovšem někteří další, ty ne.“ „Sakra, ale co se dá dělat. Jejich volba. To oživují skutečně všechny? To tady můžu potkat klidně jen tak mezi námi i třeba Aristotela?“ „Jo, vypadá to tak. Co mi říkali, tak oživují všechny za celou dobu lidstva.“ „Počkej, počkej, to třeba takové zrůdy jako Hitlera, Stalina, masové vrahy a nějaké takové další? Ty tady taky jen tak potkám na ulici?“

„Nechtějí prý dělat rozdíly. Když už se pustili do toho oživování, tak nechtějí dělat žádné výjimky. Každý si zaslouží tu šanci. Ale pro všechny tyhle lidi, nebo spíše zrůdy mají jedno velmi speciální místo. Místo, které je na hodně vzdáleném místě galaxie. Kde jsou všichni ty, kdo mají na rukou krev. Kdo byli ve svém životě vraždící monstra. Pro ty je přichystáno velmi speciální místo, kde neplatí žádné zásady, aby okusili pocit věčných muk. Kde je peklo na zemi. A kde ani ty co je hlídají jsou ty nejhorší z těch nejhorších. Včetně těch, co tam už jsou. A nikdo neví, kde jsou. To jsou bezpečnostní opatření.“

„No ale to je ohromné moře lidí, pokud všechny oživují. To jako se sem všichni vejdou? To je všechny dokáží uživit?“ „Jak ti říkal ten doktor, je neuvěřitelné, jaké tady mají technologie. Podmořská města, vesmírná města a stanice okolo Země, další planety. Postupnou evolucí se člověk dokázal přizpůsobit životu na jiných planetách. A taky genetickým inženýrstvím. Úpravou naší DNA. Taky ohromná vesmírná plavidla pro bilióny lidí, které jsou ve vesmíru. Kolonie všude po vesmíru.

Nekonečný virtuální prostor, který je otevřený pro všechny. Kde jsou taky miliardy lidí. A taky neuvěřitelná produktivita, co se týče zemědělství a potravin. Díky pěstování všude kde se dá. I na těch vesmírných stanicích a v podmořských farmách.“ „Fíha, tak tohle je vážně hustý.“ To se už jeden z doktorů vrátil. „Za tuhle službu se něco platí? Že jste mě oživili?“

Doktor se začal smát. „Ne, tohle bylo na náš účet. Ale tohle bude asi jedna z věcí, na kterou si budete muset zvykat. Ekonomika, tak jak jste jí dříve znal, to už tady vůbec není. Nebudete to vůbec potřebovat, žádné peníze. Ty jsou dneska pasé. V téhle ekonomice by stejně nefungovaly.“ „Proč ne?“ „Všechno se v ní změnilo. Jak produkujeme, jakkonzumujeme, jak si užíváme volný čas.

Většina důležitých věcí se plně automatizovala. Většina lidí taky tím technologickým vývojem dostala z pracovního poměru. Výroba, zemědělství, doprava i ve většině služeb už je naprosté minimum lidí. Je tu vlastně jenom pár procent lidí, co dělají, co by se dalo označit jako práce. A stejně je to spíše nadšení a zápal pro tu věc.

Většina populace už má prakticky permanentní dovolenou.“ „Pořád tady máte něco jako mobily?“ „Ne, máme něco jiného.” Doktor ukázal něco na své hlavě. “Vidíte tuhle malou kruhovitou věc? Něco jako miniplacka? Tímhle komunikujeme. Zároveň to dokáže promítat obraz před naše oči.” “Co ta doprava?” “Plně automatizovaná.

Doprava osob, zboží, surovin, tohle všechno. Taky neuvěřitelně rychlá. Díky super rychlovlakům, mezikontinentálním cestovním raketám, nadzvukovým letadlům. I něco jako kamióny dneška jsou velmi rychlé mršky.” “Co zdravotnictví? Nemoce?” “Oživili jsme vás a prakticky přivedli z mrtvých. To už snad vypovídá o tom, kam jsme se dostali. Kam jsme se dostali.” “Co zábava?” “Všechno tvořeno umělou inteligencí. Vám přímo na míru, během pár sekund. I plně ve virtuální realitě.

I díky tomuhle se autorské zákony pozbyly prakticky jakéhokoliv významu. Nikdo vám nemůže omezit co si můžete vytvořit se svojí vlastní umělou inteligencí pro tvoření zábavního obsahu. Jakékoliv IP je vlastně plně k dispozici. Sice to zpočátku byl omezené jenom na velké korporace, díky tomu, co pro to bylo potřeba, třeba pro vytvoření ultra realistického, fotorelistického 2 hodinového filmu.” “Jak si teda lidé obstarávají to, co potřebují?” “Každý má specializovaný nanozařízení na výrobu čehokoliv, co je potřeba.

Suroviny do ní jsou automaticky dopravovány pomocí té autonomní dopravy, jak je potřeba. Nebo použijete už to, co máte doma. Můžete si to vyrobit doma nebo kdekoliv jinde kde je jeden z přístrojů. Asi se taky říkáte v hlavě, co energie, kde jí bereme, co všechno pohání? Fúzní reakce. Už v té době, kdy jste žil s ní lidstvo koketovalo, ale dneska nám dokáže poskytnout tolik energie kolik chceme. A můžeme to udělat jakkoliv miniaturní.”

“Co války?” “Války pořád existují. Teda spíše konflikty na velmi omezeném území. Bohužel. Naštěstí se teď většinou omezují na velmi úzký pruh země. Díky technologickým pokrokům nemá většinou ani jedna strana dostatečně navrch v tomhle. Takže se to většinou omezuje na tu potyčku vedenou ve velmi úzkém prostoru většinou na hranicích a taky obvykle dál od jakéhokoliv lidského osídlení. Obvykle to trvá tak dlouho, dokud to tu útočící stranu nepřestane bavit ztrácet tam to svoje vybavení a techniku. Nebo jednu z těch stran Všechno tohle bez jakékoliv účasti člověka.” “Vzbouřila se někdy umělá inteligence?”

“No, byl tady jeden android, Rios co chtěl zatopit lidstvu, ale člověk jménem Graham včas založil Úřad pro kontrolu umělé inteligence, včetně policejních, armádních složek.” “Jo, ještě štěstí že ho to napadlo.” Ozval se odněkud ženský hlas. “To se podívejme, jaké překvapení. Máme tady jednu agentku přímo z toho úřadu.”

Doktor měl pravdu. Byla to Venezia, která se tam objevila. “Jsem tady jenom z toho důvodu, pokud bude Alonzo chtít jakoukoliv pokročilou umělou inteligenci, tak to budu muset dát do protokolu.” “Vlastně máte štěstí, Alonzo. Venezia je prakticky celebrita mezi policejními složkami ÚpKUI. Každopádně ten úřad zabránil prakticky tomu nejhoršímu.” “A co zločin?” Doktor pokynul směrem k Venezii.

“Co myslíte? Pokud pořád existuje moje policejní oddělení? Znásilnění, napadení, a další podobné záležitosti jsou pořád věc. Ale vražda? Když každého můžeme velmi rychle přivést k životu? Když může existovat mimo své fyzické tělo? A taky krádež? Cokoliv spojeného s tím, když jsme ještě měli peníze? To už je taky prakticky pasé. Už je nemáme. Na co krást, když si můžete cokoliv vyrobit ve svém vlastním nanopřístroji? Každý ho má a je všude.” “Chápu, chápu.” “Prostě se to proměnilo. Jako všech