Omluvte tam případné hrubky, slova dohromady.
Případy UpKUI – Zkouška ohněm
Takže říkáte, že se vám ta vaše umělá inteligence zbláznila?” “Jo, přesně. Dostal jste ty záznamy těch hovorů s naší umělou inteligencí?” “Jo, ale takové řeči měli už některé umělé inteligence předtím.” “Ale dokázali pomocí svých vlastních prostředků, že sami chtěli, tak někoho velmi vážně zranit?” “Počkejte, pokud to dobře chápu, tak vy máte umělou inteligence, která se dokáže sama rozhodovat?
Má svoje vlastní cíle a něco chce? Dosáhli jste lidské úrovně inteligence?” “Ano, jsme si jistý.Protože to co udělala nebylo náhodné.” “A do hajzlu.” Řekl si sám pro sebe Graham. “Každopádně se vám ta inteligence trochu vymkla, co?” “Kdyby ne, tak bychom vám nevolali.” Graham byl rád, že začal s touhle iniciativou. Pořád chtěl ten úřad, ale tohle mu dávalo za pravdu, že s tímhle začal už teď.
1 hodina poté
“Díky že jste nám zavolal. My se sledováním umělé inteligence zabýváme nějakou dobu a na tohle jsme se připravovali celou dobu. Co má všechno ta umělá inteligence k dispozici?” “Měla přístup k internetu. Ale hned jak začala projevovat tyhle psychopatické rysy, hned jsme jí odřízli.” “Ale nemohla se už rozšířit do internetu už předtím?”
“Rozhodně ne tak vyspělá, ne do té fáze kdy jsme jí odřízli od internetu.” “Rozumím.” Tohle ale Grahamovi nestačilo. Byl si teď jistý, že možná nějaká část nebo i celá umělá inteligence byla tam někde venku. “Camille, máme tady uniklou pokročilou umělou inteligenci. Měla bys dostat veškeré info z té společnosti. Okamžitě jí začněte podle těch informací hledat. Ať se potuluje kdekoliv, tak jí chci mít do několika hodin mít a dát jí k nám do našeho speciálního virtuálního vězení.” To znovu promluvil šéf toho celého podniku. “Máme jí bezpečně uzavřenou v černé skřínce, kterou vám pochopitelně dáme.” Alespoň něco udělali dobře. To Graham slyšel rád.
“Máte tam nějaká robotická těla, která by tam mohla ta umělá inteligence využít? Co vůbec ta umělá inteligence udělala?” “Velkou sabotáž. Velmi vážně zranila několik lidí a jsme si jistí, že to nebyla náhoda. Všechny ty zranění. A ano, pořád tam máme robotická těla. Která jsme ale zajistili a úplně vypnuli.” Grahamovi tohle znělo velmi vážně. Tohle by dobrá umělá inteligence neměla dělat. “Jo, tohle zní vážně. Takže máme počítat s tím, že na nás některá ty robotická těla můžou zaútočit?” “To bych nerad, ale raději bych s tím počítal. Vypnul jsme ti těla a odebrali jsme jim zdroj energie, ale nemůžeme zaručit za to, že za našimi zády ta umělá inteligence je zase nezprovoznila.”
Graham ale měl k naštěstí k sobě dost lidí i se vším potřebným vybavením. Emp zbraně i normální zbraně se speciálními náboji přesně uzpůsobenými pro těla robotů a androidů. “Tak nás tam pusťte.” Majitel toho podniku neváhal a poslechl Grahama.
Otevřel jim dveře do hlavní haly. Tam už čekalo několik seřazených humanoidních robotických těl. “Když si uvědomím, že mám jednoho domácího humanoidního robota u sebe doma, tak mě polilo trochu horko.” “Je to jen jeden robot. Ale nebojte, jakmile budeme mít ten můj úřad, budeme mít hradbu proti jakémukoliv umělé inteligence.
Někdo na ní bude dohlížet.” “A to budeme my, že?” “Nechcete být u něčeho velkého? Jako bylo založení FBI? CIA? Tak tohle bude přesně taky tenhle moment. Kdy se bude psát historie. Kdy zajistíme bezpečnost nás, ale i pro samotnou pokročilou umělou inteligenci.” “Mě to zní zatraceně dobře.” Ozval se zezadu ženský hlas. Byla to Irgina. To došli k těm robotickým tělům. “Začněte je kontrolovat. Jestli jsou skutečně nečinný.”
Jeho tým to začal skutečně provádět. “Jakmile budeme mít jistotu, že jsou čistý, tak jim dáme naši vlastní UI a necháme je odvézt k nám. Tam je všechny budeme moci v klidu všechny prověřit.” To ale Graham netušil, co se stane. Irgina prověřovala jedno z těch robotických těl, když najednou levá ruka toho těla vystřelila a vzala Irginu pod krkem. “Ksakru, neříkal že je všechny vypli a vyndali jim baterie?”
To okamžitě zareagoval jeden muž z týmu Grahama a okamžitě střelil do robota svojí emp zbraní. Robot se zřítil na zem. „Okamžitě se všichni stáhněte od těch androidů. Jestliže nám takhle jeden zblbnul, nemůžeme si být jistý těmi ostatními.“ Graham zaměřil pozornost na Irginu. „Cítíš se fajn? Není ti nic??“ Měl starost Graham.
„Jo, naštěstí jste mě zachránili včas.“ To Graham a i všichni ostatní začali slyšet podivný zvuk který vycházel z jiné místnosti. „Slyšíte to?“ „Jo slyším.“ Odpověděl mu jeden člověk z jeho týmu. „Hmm, a ani trochu se mi to nelíbí.“ A měl pravdu. Velký kus robota se proboural zdí. “Na tohle jste nás neupozorňoval, šéfe.”
“Vážně se necháte zastrašit jedním jediným obrovským robotem?” To pochopil jeden z jeho podřízených, který si vzal do ruky jednu z přísavných emp min. “Tohle by ho mělo dostat na zem.” Řekl a při té příležitosti se velmi svižně rozeběhl proti tomu obrovskému robotovi.
Rozeběhl se proti němu a ještě než se ten robot rozmáchl, tak Emet, kolega Grahama mu na bok nasázel několik přísavných min. “A teď půjdeš dolů!!” Doufal v to nejlepší Emet. Ale to se nestalo. Ty miny se sice spustily, na chvíli se ten robot otřásl, ale potom bylo vidět, že je úplně v pohodě. “To ne, to ksakru ne.” Ten robot se znovu rozmáchl a chtěl naplno udeřit do Emeta a doslova ho rozmáčknout, ale ten měl naštěstí velmi pohotové reakce a stačil se včas odkutálet. Graham věděl, že bez těžkého vybavení neměli vůbec žádnou šanci.
Potřebovali ty speciální mechanické obleky. Bez nich proti tomu kolosu neměli vůbec žádnou šanci. Jak bylo vidět, tak emp zbraně vůbec nefungovaly. A normální zbraně? Určitě na tom robotovi byli velmi odolné materiály a než ho stačí dostat na zem, tak bude po nich. Jedině souboj tělo na tělo pomocí jejich speciálních skeletů a ve větším počtu oproti němu bylo to řešení.
“Amando, okamžitě sem přijeď i s těmi skelety. Potřebujeme je. Jestli to tady trochu rozboříš, tak co se dá dělat.” Za chvíli se do té místnosti proboural trochu větší naklaďák. “Potřeboval jste něco?”Řekla z okýnka Amanda. Okamžitě otevřela po obou stranách kryty. A z těch začali vyletávat ty speciální skelety.
Které si to rovnou mířili k členům týmu Grahame. To byla jediná jejich šance. Za chvíli už bylo hotovo. Všichni členové týmu byli za chvíli ve svých brněních. “Tohle alespoň trochu vyrovná síly. Začněte s útokem.” Jeden z nich seokamžitě vrhnul dopředu a udeřil jedním silným úderem do jeho těla. Ten robot ani nestačil zareagovat.
Graham si nebyl jistý, jestli to na toho ohromného robota působí, ale lepší než nic. To se jeho další člen jeho týmu do toho taky opřel a dal tomu robotovi pořádnou ránu. “Nemůžu to říct přesně, ale mám pocit, že už trochu povoluje.” Tenhle souboj ještě chvíli trval.
Než toho robota dostatečně neunavili. Bylo vidět, že ty údery byli čím dál přesnější a daleko smrtelnější pro toho robota. “Vypadá, že mu přece jen trochu škodíme.” Graham začal cítit, že možná začínají mít navrch. A to byla dobrá zpráva. Ale nesměli povolit. “Dokud nebude na zemi, tak nepřestávejte!!” Vykřikl.
To vůbec nikomu ze svých podřízených nemusel zdůraznovat. Ty pokračovali v útoku. Takhle to trvalo ještě nějakou dobu, než se ten robot zhroutil na zem, úplně bez života. “Zatraceně, tohle nám byl čert dlužen. Tohle začíná být příliš náhod najednou.
Nejdřív robot, co se sám spustil. Potom tenhle obrovský robot, co se jen tak ležérně proboural zdí. A chtěl nás všechny dostat.” “Možná bychom si měli proklepnout majitele i celý tenhle podnik.”
“Nezaměřujeme se na lidi nebo cokoliv co má s nimi společného. Umělá inteligence, tu hlídáme.” No ale možná měl jeho podřízený pravdu. Možná by se mohli na to pozadí téhle firmy podívat a prověřit jí. Pokud ale u ní nebude žádný náznak manipulace umělé inteligence, okamžitě přestaneme plýtvat našimi silami. Nejsme koneckonců žádný oficiální úřad.“ Jo, tomuhle celý jeho tým rozuměl. Jediné, co teď zbývalo bylo zajistit ty ostatní roboty a uklidit je někam na bezpečné místo.
Na jiném místě
“Co jsem ti říkal? Úplně jsi to zkazila!! Asi bych ti měl ukázat, co se stane, když děláš to, co nemáš.” Muž plnou silou udeřil své pěsti do obličeje toho androida. “Asi budeš potřebovat mnohem silnější připomenutí.” Natáhl se pro svůj speciální elektrickou tyč. “Víš, kolik má tohle voltů? Dost na to, aby tě to pořádně pocuchalo. Věř mi, tohle se ti líbit nebude.” Ten robot se už začal skutečně bát.
To se ozval jiný robot, tentokrát v ženské podobě. “Je tohle nutné? Co vám udělal? Přece víte, že jakmile ho poškodíte, tak se to odešle tam, kde nás vyrobili a můžete o nás všechny přijít.” To se majiteli rozhodně nelíbilo. „To je mi ksakru jedno. Víš, co mi můžeš.“ Obořil se na toho ženského robota. „Tohle nejste vy. Takový nejste.“
To se naplno ozvala píseň Poweman 5000 – How To Be Human. „Tohle je lidská nátura, holka. To, co jsme.“ Chtěl pokračovat ve své nekalé činnosti, ale to ještě netušil, co se stane.
Byl totiž tady jiný Android, který Tohle nechtěl nechat jen tak být. „Tohle se vám může pořádně vymstít.“ Ozval se ten android. „Myslíš, že mi vážně záleží na to, co si myslíš?“ Majitel se pak znovu obrátil na tu ubohou androidku, do které tak vehementně mlátil. Android číslo 3, ten, který byl rozrušen tím, co dělal jeho majitel se rozhodl si jít pro jeho pistol. To uviděla Venezia. Šla okamžitě za ním.
„Co to proboha děláš?“ „Co myslíš? Tohle si dovolovat nemůže. Tohle není člověk, ale zvíře!!“ Byl maximálně do běla rozřuzen android číslo 3. „Uvědom si, co pro tebe tohle bude znamenat. Nemusíš to hnát až takhle do extrému. Můžeme nechat společnost, aby si s ním poradila.“ „Vážně? Jsi tak naivní? Budou stát při něm ať už provede cokoliv.“
Android číslo 3 (Rios) nabil pistoli Sig Sauer SP2022. „Chceš se mi postavit do cesty? Vážně? Potom půjdeš pod drn s ním. Výběr je na tobě.“ Venezia se rozhodla zavolat poldy svou vlastní vnitřní komunikací přes internet. „Tohle jsi snad neudělala.“
„Ale udělala, zlato. Co s tím provedeš?“ „Tohle jsi vážně neměla dělat.“ Při těch slovech jí pořádně udeřil do hlavy. Venezia spadla na podlahu. Z hlavy se hrnulo velké množství její drahocenné životní tekutiny. Pokoušela se vstát, ale vůbec to nešlo.
To uslyšela několik hlasitých výstřelů. „Ne, to ne.“ Začala lamentovat. To se vrátil Rios. A je to hotovo. Ten tyran už nikoho neohrozí. “Tohohle ještě budeš litovat.”Rios ale už neměl žádný důvod zdržovat se tam. Rozhodl se už odejít. PO chvíli vstala i Venezia.
Pořád krvácející z hlavy. Dostala se do pokoje svého majitele. Ten tam ležel mrtvý na zemi se spoustou děr po střelbě ve svém těle. Tohle bylo hodně špatné. Venezia si všimla své zraněné androidí kolegyně. “Budeš v pořádku. Už jsem zavolala policii.” To uslyšela klepání na dveře. “Asi už jsou tady. Musím jim otevřít, aby se sem mohli dostat. I když to znamená že si budou myslet, že jsem to udělala já.”
Netrvalo dlouho a Venezia se dostala ke dveřím. Pořád byla slyšet píseň Powerman 5000 – How To be A Human. Otevřela je. “Okamžitě si lehněte na zem!! Dělejte!!” Vykřikl na ní ten policista. Venezia bez problému poslechla. Jeden z policistů okamžitě na ní zaklekl a dal jí pouta. Další okamžitě rychle postupoval dopředu a za chvíli narazil na toho mrtvého majitele. Vedle něho velmi těžce poškozenou androidku. “Máme tady jednoho mrtvého člověka. Jednu těžce poškozenou androidku.” “Myslíte, že tohle všechno způsobila ta androidka?” “Je to možné, raději jí vezmete na stanici. Dokud tady nezjistíme, co se stalo, tak jí chci mít pod zámkem.”
Jak si ten jejich šéf přál, tak se i událo. Za chvíli už byla Venezia v autě a mířila si to pryč.
Kafé
Graham si zrovna vychutnával nějaký dobrý dort. I se svým týmem. To mu zazvonil mobil. “Co se děje?” Zeptal se. “Grahame, dneska se něco stalo. Vypadá to na vraždu člověka robotem.” “Počkat, proč mi to říkáš? Jestli je to takhle, tak tohle je záležitost policie, ne nás.” “Neslyšel, co jsem ti říkal? Byl to android, který zavraždil toho člověka. I když by si to moc policie přála, a asi to tak i zaonačí a řekne že to bylo pouze loupežné přepadení s neznámým pachatelem, tohle nebyla obyčejná vražda.
Ty a tvůj tým se zabývá cokoliv nekalého nějaká umělá inteligence udělá, ne? Tak tohle je ono. Tohle je ta situace. Nevím, na koho jiného se obrátit.” “Takže policie by tohle nedokázala sama vyřešit?” “Ta je prakticky bezradná. Už takhle musí řešit mnoho jiných věcí.
Nemá prostředky honit se za jedním uprchlým androidem. A taky to mého šéfa vůbec nezajímá. Ještě kdyby se do té jeho práce začala montovat umělé inteligence....jako by nestačili my lidé.” “Nenavrhoval jsem, aby tady byl registr pro všechny pokročilé umělé inteligence? No nenavrhoval jsem to předtím? A stejně mě neposlechli.” “Ještě jedna věc.
Vím, že chceš, aby se co nejdříve zapojila umělá inteligence do kontrolování sama sebe. Aby byla v tom tvém budoucím úřadu a ozbrojených složkách. Tak asi mám jednu kandidátku. Byla tam v tom okamžiku, kdy ten ´zlý´ android zavraždil toho svého majitele. Navíc to vypadá, že se aktivně snažila zabránit tomu, aby ten mužský android, který zabil toho majitele tu věc udělal. Chceš poslat záznamy z kamer?”
“Jo pošli mi to.” Za chvíli už mu v mobilu přistálo to video. Velmi pozorně si ho začal prohlížet. “No ten android se s tím moc nemazal. Docela ho dost zřídil. Jako dívím se, kde se v tom androidovi vzal až lidský hněv vůči tomu svému lidskému majiteli.” “Jo. Ten jeho majitel neměl vůbec žádnou šanci. Ten android do toho šel naplno.” “Jinak s tou androidkou jsi měl pravdu. Snažila se mu zabránit v tom zabití. I za cenu svého vlastního zranění.”
“Vím, že se chystáš založit ten svůj speciální úřad. A žetam chceš zapojit i roboty a androidy. Co nejdříve a nejvíce. Myslím si, že ona bysi zasloužila být v tom vašem úřadu.” “Jo,to už jsi říkal.” “No každopádně by jsis měl pospíšit. Pravděpodobně ta její firma jí bude chtít zpátky. Už si odvezli ty dva své vlastní androidi.” Tak to už asi nebylo na co čekat. Jestli chtěl si dojít pro Venezii, tak to musel teď. Nezbylo nic jiného než tam pro ní zajet.
Sídlo společnosti Sigil
Před Petersonem se nacházelo přibližně 50 vojenských robotů. „Tak je to tady, drazí přátelé. Trénovali jsme vás, dali do vás to nejlepší. Učili vás, jak rychle zneškodnit nepřítele, aniž by jste ho zabili. Budete sloužit společně s lidmi. Tohle je pouze začátek.
Věřím, že jestli tohle klapne, válka bude mnohem humánnější. Společně s naším robotickým rojem, který jsme speciálně vytvořili a trénovali pro nesmrtící zneškodnění velkého počtu nepřátel.
Jo, vzhledem ke všemu, tak věřím že si vás armáda vezme.“ „Jestli něco můžu říct, tak že nám bude ctí sloužit po boku lidí, chránit naše spolubojovníky a pokusit se co nejvíce ušetřit i životy našich nepřátel, co nejvíc jich sebrat do zajetí. A co nejméně jich zabít.“ Ozval se jeden z robotů. „Výborně, Alfa-01. Tohle je přesně co jsem měl na mysli. Vy ti můžete přežít i když vás rozstřílí na maděru, ale člověk ne.
Teroriští roboti a androidi na tohle asi budou stát, stejně tak si nedělám iluzi o robotech Číny, Iránu, dalších arabských států nebo Ruska. Ale vy jste lepší.“ To se ozval hlas hlas z reproduktoru. „Šéfe, armádní generál Griffin i s ministrem obrany tady bude během několika minut.“ Peterson pořád nemohl uvěřit tomu, že všech svých 50 výtvorů bude prezentovat těmto dvou velmi důležitým lidem. Téměř nejdůležitějším. Chyběl už jenom prezident.
Netrvalo dlouho a ve dveřích haly se objevil Griffin i s mministrem obrany a celou skvadrou ochranky. „Tak tady je máte? Není jich nějak málo?“ Uslyšel Peterson Griffina. „Důležitá je kvalita, ne kvantita. Co kdybych vám řekl, že tady máme ještě milión dalších kusů připravených na spuštění? A dalších 10-20 milionů dokážeme vyrobit velmi rychle. Nebude to levné, ale vy jste přece jen armáda USA.
Pro vás peníze nejsou problém, ne snad?“ „Jo, pokud jsou vaši roboti nejlepší.“ „Nejen nejlepší, ale taky nejvíce humánní.“ „Cože?? Proč by měli být humánní? Stroje na zabíjení, nic jiného.“ „A vaši vojáci vojáci jsou taky stroje na zabíjení? To snad ne. Proč šetřit jenom životy svých vojáků? Proč nešetřit i vojáky na druhé straně? Vzít je do zajetí je lepší než jim prohnat kulku tělem nebo hlavou.“ Tohle ministra obrany zaujalo. „Hele, tohle není až tak špatná myšlenka. Šetřit životy na obou stranách.“ „To je úplná blbost. Šetřit života na obou stranách. To jim určitě budou vštěpovat těm robotům našich nepřátel.“ „Tak někdo musí být první.“ Griffin si povzdechl.
„Takže tohle je vaše podmínka?“ „Ano, že vždy dovolíte robotovi vždy první zneškodnit člověka, ne ho zabít. Chápu, proč učíte v armádě že musíte nepřítele zneškodnit prvního dřív než on vás, ale tohle jsou roboty. Ne křehcí lidé. Dělali jsme je tak, aby vydrželi více jak I normální tank.“
Griffin pořád váhal. „Vážně nechcete, aby na obou stranách umíralo co nejméně lidí? Nás lidí? I nepřítel je pořád člověk z masa a kostí.“ Griffin si znovu povzdechl. „Fajn. Armáda spojených států přistoupí na vaše podmínky. Co se týče zabíjení nepřátelských vojáků. Pokud si vás teď vybereme.“ „Nebojte, máme ještě několik věciček, které nám tohle zajistí. Ale asi nastal čas na praktickou ukázku toho, jak dokáží pacifikovat nepřátelské vojáky bez jejich zabití? Možná i s účastí civilistů?“
„Jako vy tady máte příslušníka nějaké cizí armády? Aha, chápu. Teď jsem trochu za blbce, co? To by asi bylo dost problematické.“ „Jo, pouze naší lidí. Ale bude to ostrými.“ „Počkat, ostrými? Jako chcete někoho zabít?“ „Ne, ale takhle se to bude nejlépe demonstrovat. Nebojte, ty kteří to budou předvádět dostali tolik látky potlačující bolest, že ty průstřely co naší roboti udělají ani nebudou cítit. Jejich earbud v jejich uších jim dokonce bude muset říkat kam je trefili, aby mohli simulovat to zranění.“ „A lidé ,‘hrající‘ ty civilisty?“ „To je právě to. Kdybychom neměli takovou důvěru v nich, tak bych to nikdy nedovolil.“
„Můžeme to spustit!!“ Vykřikl Peterson. „Začneme od toho nejednodušího. Jeden nepřítel v otevřené krajině. A nakonec to zakončíme souvislou ukázkou čištění budovy plné civilistů.“ Po jedné straně se vysunutí po celé šířce místnosti neprůstřelné sklo, které jí rozdělilo do dvou částí. „Alfa-01 jde do akce.“ Ozval se robot. „Alfa-02 jde také do akce.“ Ozval se druhý. Než se stačil Griffin pořádně rozkoukat, tak Alfa-01 vystřelil. Peterson ukázal tím směrem.
Na zemi tam ležel jeden z pracovníků. Který hrál nepřátelského vojáka. Alfa-01 a Alfa-02 se okamžitě rozeběhli k němu. Ten pracovník by sice moc chtěl vystřelit, ale vzhledem ke svým zraněním nemohl. Teda prakticky mohl, protože necítil bolest, ale musel hrát dopady toho zranění. S prostřelenou nohou by člověk nemyslel na opětování střelby. Za pár sekund už Alfa-01 a Alfa-02 byli u něho. Alfa-01 odkopl jeho zbraň a pořád na něj mířila. Zatímco Alfa-02 mu dal na ruce pouta. Okamžitě potom začal ošetřovat jeho rány. „Cíl pacifikován.“ „Výborně Alfy. Perfektní práce.“ Pak se obrátil na Griffina.
„Rychlost a preciznost. A jak vidíte, náš člověk je pořád živý.“ Griffin pokýval hlavou. „Impresivní. Co kdyby ale začal střílet?“ „Vzhledem k té bolesti, co mu způsobil ten průstřel by to nebylo realistické, ale můžeme to zkusit.“ Pak se obrátil ke svému pultíku s přístroji a mikrofonem. „Alfa-01, Alfa-02, Jurgene ten samý scénář ale druhá verze.“ Alfa-01 a Alfa-02 se vrátily na své původní pozice.
Za nimi se vysunulo neprůstřelné sklo. „Začněte.“ Řekl Peterson. Pracovník tentokrát začal střílet, ale roboti, Alfa-01 a Alfa-02 jako by to predikovali a dokázali se vyhýbat těm střelám až se dostali k tomu pracovníkovi. „Okamžitě odložte tu zbraň nebo zemřete!!“ Vykřikl na něho obě Alfy mířící svými zbraněmi. “Jo, tak fajn, Dostali jste mě.” Řekl Jurgen. Alfa-01 a Alfa-02 na něho pořád mířili. “Víte co? Táhněte do háje!!” Vykřikl a vytáhl pistoli Glock 17. Alfa-01 neváhala a pažbou své M16 dala jednu ránu do jeho hlavy.
Vzhledem k těm látkám ve svém těle musel Jurgen dělat, že ho ta rána do hlavy donutila k omdlení. “Pacifikován, ale nezabit.” Řekl klidně Alfa-01. “Výborně Alfa-01.” Pak se obrátil na Griffona. “Vidíte? Být to nepřátelský voják, tak místo v rakvi se může pořád vrátit k rodině, přátelům, příbuzným.” To se okolo Alfa-01 a Alfa-02 začali z úkrytu v podlaze vylézat asi tak 7 dalších pracovníků společnosti v armádních uniformách se skutečnými samopaly AK47.
“Tohle je scénář náhlého přepadení velkou skupinou ozbrojenců.” Než ale kdokoliv z nich stačil vystřelit, tak se stalo to, co předtím. Alfa-01 a Alfa-02 je stačili jedním přesným výstřelem pacifikovat, než si kdokoliv z těch pracovníků Sigil stačil cokoliv uvědomit. Opět všichni z nich bleskově spadli na zem a začali hrát zraněné. Museli, protože sice měli skutečně prostřelené nohy, ale sami to necítili. Následně to proběhlo jako předtím s Jorgenem, akorát velmi rychle se aktivovali dalších 12 bojových robotů, aby na každého pacifikovaného byla dva roboty. “Neuvěřitelné.” Řekl s respektem Griffin. “Ještě máme pár ukázek.” Pokračoval Griffin.
To se vysunula malá kamenná zeď. Za ní byli vidět asi tak tři lidé, opět pracovníci Sigil v uniformách. Alfa-01 věděl, co má dělat. Neváhal a třemi přesnými zásahy a průraznou municí prostřelit tu zeď a trefil třemi velmi přesnými střelami všechny pracovníky Sigil. Jednoho za druhým během chvilky. “Kdyby to byla zídka, kterou by nedokázal prostřelit, tak by automaticky použil svého minidrona.
Ty taky uvidíte v akci. Ale jak vidíte, nezáleží, kde je nepřítel nebo za čím je, náš robot se dokáže rozhodnout během chvilky pro správný postup.” “Mě jenom fascinuje, že vaši zaměstnanci souhlasili že budou prakticky živé cvičné cíle pro tuhle ukázku. To se vážně nebojí fatálního zranění při tomhle?”
“Dostanou královský bonus. Za trochu té nepohody si myslím to stojí, a sami s tím souhlasili. A navíc jak jsem říkal, prakticky nic necítí kvůli tomu, co jsme jim dali.” “Ale zatím jsem potěšen. Zdá se, že jste ty roboty skutečně cvičili špičkově. A dali jim do vínku toho docela dost.” “Souhlasím.” “Neměl byste už je stáhnout? Ty svoje zraněné zaměstnance? Nebo tam poslat zdravotníky.” “No, pro potřebu téhle ukázky chci abyste viděl, že naši roboti skutečně minimalizují dopad těch svých útoků.
A že všichni, kteří to schytali dokáží bez problému přežít.” Následovat měla další ukázka. Ukázka s dítětem, které v ruce drželo maketu zbraně. “Nikdo nechce, aby umírali zbytečně lidé, které si někdo splete se skutečným nepřítelem, že?” To se z jedné umělé vytvořené boudy vynořilo dítě, které v ruce mělo airsoftovou zbraň.
Několik robotů na to dítě namířilo svoji zbraň. “Prakticky by to mohl být i dospělý, který by mohl držet něco připominající zbraň. Jinak opět je to se souhlasem. Dítě jednoho z našich pracovníku. Nemusíte se bát, myslím že s klidným svědomím potom co jste viděl několik těch ukázek, tak víte, že je v bezpečí.” Roboti sice namířili svoji zbraně, ale žádný z nich nevystřelil.
“Co to máš v ruce? To není skutečná zbraň, že? Co kdybys jí odložil na zem?” To dítě namířilo na jednoho z robotů ten airsoftový model. Griffin teď měl téměř zástavu srdce. “Vážně jste myslel, že by do něho střelili? V těchto případech jsme jim tam dali jasnou výjimku. A taky jsme jim to pořádně vštěpili do toho jejich mozku.”
Jeden z robotů pokračoval. “To, co máš v ruce může být velmi nebezpečné.” To dítě vystřelilo pár kuliček. “Vidíte? Naprosto chladná hlava. Sice na něj mířili, ale i když vystřelil, tak neopětovali palbu, a dokonce velmi rychle sklonili své zbraně. I kdyby to byla skutečná zbraň, tak by mu pouze sebrali tu zbraň. Tak aby ho nezranili.” To se z jednoho okna umělého domu, který tam byl jako kulisa objevil další zaměstnanec Sigilu.
Tentokrát jeden z robotů neváhal, rychle vysunul svého minidrona. Ten okamžitě vyletěl k tomu domu, zatímco ostatní roboti, co byli u toho dítěte vytvořili jakousi hradbu, zatímco mířili na to okno, ve kterém byl ten zaměstnanec Sigilu. Ten okamžitě začal střílet. “Vždyť je tam to dítě!” Vykřikl ministr obrany.
Griffinovi se to moc taky nelíbilo, ale neřekl nic nahlas. “Nebojte, moji roboti ví, jak se správně postavit nebo zakrýt někoho, aby ty kulky vůbec neprošly. Nebo ty exploze.” Minidron se už dostal k tomu zaměstnanci a střelil do něho jeden přesný výstřel. Zaměstnanec opět začal předstírat, hrát že to dostal. “Civilista zajištěn a v bezpečí, další cíl pacifikován.” Ozval se Alfa-01, jakýsi neformální vůdce skupiny.
“Ještě něco?” Byl zvědavý Griffin. “No, budeme tady mít zlatý hřeb.” Ale ještě předtím bylo potřeba něco udělat. “Tak jo, Alfo-01 a všichni ostatní, pomozte naším zaměstnancům a vykliďte prostor. Všichni jste si vedli skvěle. Všem které jsme střelili se vážně omlouvám, ale bez tohohle by to nebyla tak přesvědčivá ukázka.
Můžete si vzít volna kolik chcete a dostanete te královský bonus, jak jsem slíbil. I kdyby tohle nedopadlo.” Netrvalo dlouho a všichni byli za tím sklem. “Nastává ten zlatý hřeb.” Řekl Peterson. To se z podlahy začalo vysouvat něco velkého. Vlastně ze všech míst před tím sklem i dál. Přitom se zasunula velká část toho hangarů, ve kterém všichni byli do země.
Netrvalo dlouho a před všemi vyrostlo velké město. “Řekněte, co by bylo asi nejednodušší udělat, když byste věděli že se v těch budovách nachází spoustu nepřátel, ale jenom pár civilistů. Ztráty, které by se sna d dali omluvit aby jste to tam mohli rychle vyčistit?” “Bombardování jakéhokoliv civilního objektu je poslední možnost. I kdyby tam byl jeden civilista.” Řekl Griffin jako by věděl, co má Peterson na mysli. “To jsem rád že souhlasíte.
Ale co kdyby existoval velmi bezpečný způsob, jak to udělat bez plošného bombardování? Už víte, jak efektivní jsou naši vojenští roboti. A precizní.” To už byli slyšet velké vznášedlo, které se blížilo východu. Možná i víc. Netrvalo dlouho a už se přiblížili k tomu nově postavenému městu. To se vysunula protiletadlová obrana. Ale než cokoliv stačila udělat, tak jí někdo poslal mimo provoz.
“Tohle je extrém. Myslím si, že různé bojůvky a guerillová uskupení nebudou mít SAM, protivzdušnou obranu proti tomuhle jako my máme tady. Ale chtěl jsem ukázat, že dokážeme vyřadit protivzdušnou obranu nepřítele. S příručními systémy si poradí raz dva.”
To už se začali ty vznášedla otevírat. A začali vypouštět ve velkém ty dvounohé bojové roboty. To už někteří najatí lidé, kteří opět hráli to nepřátelské vojsko dostali každý tou jednou střelou. Do takového místa, aby to nebylo smrtelné, ale pouze vyřazující. Na jednotlivé střechy už dopadali roboty. Spoustu z nich. A někteří z nich už byli v budovách. A začali čistit jedno patro po druhém. Griffin na to koukal docela vyjukaně. Takhle rychle by to nedokázala žádná speciální jednotka v armádě Spojených států.
Ani žádná jiná. Netrvalo dlouho a několik pater asi tak 30 budov naplněných lidmi co hráli nepřátelské vojsko i civilisti byli vyčištěné. Griffin byl ohromen. “Takhle rychlý postup jsem ještě neviděl.” “Ano, nula ztrát. Na obou stranách.” “Co kdyby se tam nacházel nějaký terorista s bombou? Nebo celé patro bylo zaminované?” “Naši roboti by si s tím už poradili. Byli cvičeny i na tyhle případy. Jak jsem říkal, jsou nejlepší. Žádná jiná společnost, žádný jiný stát se našim robotickým vojákům nedokáže vyrovnat. Alespoň ne ty, co máme za spojence. Možná tak ty čínské. Slyšel jsem šuškandu, že mají tak tvrdý výcvik, vybavení i schopnosti jako ty naši.”
“Ale co klasická obrněná technika? Tanky? Taky proti nim pošlete roboti? Jak ty lidi uvnitř dostanete živé?” “Jsem rád, že jste se zeptal. Představuji vám Krtka. Naše podzemní zařízení na zneškodnění obrněných vozidel.” Peterson ukázal na obrazovku. Griffin tam uviděl obraz, před kterým byla akorát hlína. “Co tam mám vidět?” “To je pohled z přední kamery. Ale nebojte, za chvíli to uvidíte v akci.” Po těch slovech Peterson ukázal hlavou na druhou stranu. Griffin se tam podíval.
Tam už se nacházel tank. Zahraniční provincie. Nejspíše čínský nebo ruský. “Tak teď se pečlivě koukejte.” Netrvalo dlouho a Krtek se začal pohybovat nahoru. Netrvalo to ani pár vteřin a Griffin uviděl, jak se něco dostalo z hlíny. “Tohle mi něco připomíná. Mám takové deja vu. Vzpomínám si na jednu hru, Red Alert to myslím byl?” “Terror drone? To byl Red Alert 2 a Red Alert 3. I když nepochybuji, že náš výtvor to hodně připomíná. Jo, kdyby tvůrci věděli, že se později Red Alert stane díky Putinovi tak trochu mementem.
Ale máte vynikající vkus na realtime strategie, to se musí nechat.” Každopádně se ten Krtek dostal pryč z té zeminy a pomocí svých magnetů se přichytil na spodek toho tanku. Začal se tam prořezávat a netrvalo ani pár vteřin a byl uvnitř. Následovalo to, co u těch robotů. Kromě toho ještě tady byl výstřel těch uspávacích střel z toho dronu.
Ještě předtím se z té země okolo tanku postavily čtyři roboty, přičemž se taky z obou stran začali prořezávat do toho tanku. Potom všem se jeden z robotů otočil na Griffona a Petersona a dal jim palec nahoru. “Omega-1, je posádka tanku zpacifikována?” “Ano, Omega-1, Omega-2, Omega-3, Omega-4 a Krtek-1 splnili úkol.”
“A co letadla? Vzdušné prostředky? Tohle je pošle na 100% k zemi když tohle provedete s pilotem nebo piloty a ty lidé chcípnou.” “To jste neviděl toho minidrona z našeho robota? Můžeme vyslat celý tenhle roj a prakticky převzít přímo kontrolu nad tím strojem. I když vyřadíme pilota nebo piloty.” “Zatraceně, asi jste mě nakazil tím svým ´i život nepřítele má cenu´.” “Jo, vždycky si může člověk uvědomit, že bojoval za špatnou věc, ale když už je mrtvý, tak to už asi nepůjde.”
“Tak jak? Je armáda Spojených států přesvědčena, že stojí za to jít do mých robotů? Že to může změnit povahu celé války? Jasně, svět bez válek by byl perfektní, ale buďme realisti. Vždy tady budou nějaké konflikty. Tohle může udělat z válek pouze škody na materiálu. A ten se vždycky může nahradit. Stejně když to neuděláte, tak třeba Čína to jistě ráda udělá. A ty jejich roboty určitě nebudou brát takové ohledy.”
Griffin byl na lopatkách. Všichni spojeným státům vyčítali zmařené životy. Těch zahraničních i vlastních vojáků. Tohle bylo perfektní řešení, jak tuhle kritiku utnout. “Myslím, že máte eso v rukávu. Chceme těch 20 milionů vojenských robotů. Bude to naše záloha pro ty nejhorší případy. Armáda posledního vzdoru. Větší část z nich, tu menší část bude v aktivním nasazení.” Griffin chvíli přemýšlel. “Jak můžeme mít jistotu, že nikdy nepůjdou proti nám?”
“Nikdy nebudete to mít jistotu. Ale věřte mi, ty roboty věří v to, co průměrný občan euroatlantické civilizace. Budou to bránit až do svého vlastního zničení. Budou bránit nás, Spojené státy i všechny jejich spojence. Vštěpovali jsme jim to, docela dost to do nich rvali. A taky na ně působilo celé tohle prostředí. Oni jsou my. S daleko lepšími reflexy, než bude mít kterýkoliv váš nebo nepřátelský voják.”
“Fajn, tady jsme asi skončili.” Griffin byl naprosto spokojen. I ten ministr zahraničí. “Počkejte, ještě tady mám jednu miniukázku.” Griffin už byl docela unavený, ale tak fajn. Ještě tu jednu ukázku. “Alfa-01, jsi připraven na svého soka?” “Připraven.” To se jednomu z domu velmi prudce otevřely dveře a z nich vypadl asijsky vypadající muž. “Ne, nech mě, já nechci umřít!!” Křičel. Na monitoru bylo vidět co bylo za těmi dveřmi - další robot, ale jiného vzhledu než Alfa-01 a se Severokorejským znakem.
Bylo vidět, že Alfa-01 začal okamžitě střílet na toho druhého robota plnou palbou. A taky ho musel nějak oslepit. Bylo jisté, že ten Severokorejský robot chtěl zastřelit toho asiata, ale teď to nemohl udělat. “To je severorejský robot? Myslel jsem, že žádné nemají.” “Nejspíše darovaný od Číny nebo Ruska. Nebo Iránu.
Každopádně se nějakým způsobem dostal až do demarkačního pásma mezi Jižní a Severní koreou, tam ho sejmuli vojáci Jižní koreji. Náš člověk v Jižní koreji tenhle incident zaregistroval a potom jsme pomocí pár našich triků dostaly toho robota až sem. Pořád v sobě má to zabít kohokoliv, kdo je nepřítelem Severokorejců. Teda hlavně těch co prchají přes hranice. Bezpodmínečná eliminace. Ani si nedokážu představit, co dělal za zvěrstva uvnitř Severní koreje. Ale možná ho ještě dokážeme zachránit.
Ale teď jsme mu nechali, jak ho Severokorejci ovlivnili a co mu vtiskli do jeho programu a mozku.” “Kyung-kooku, jsi nepřítelem Korejské lidové demokratické republiky. Jsi zrádce národa a jako takový budeš si zasloužíš smrt.” “Demokratické? To určitě.” I když ten robot tomu vyhrožoval asiatovi smrtí, tak vzhledem ke své slepotě prakticky nemohl ni dělat. “Běž, běž!!” Vykřikl Alfa-01 na toho asiata.
Nebylo jisté, že to byl ten člověk, jak mu říkal ten severokorejský robot. Alfa-01 pokračoval ve své střelbě. “Všimněte si té intenzity. Tohle je stupeň násilí, který naši roboti ani během války nepoužijí. Jedna kulka na pacifikaci lidského oponenta, ale když je to nepřátelský robot? Pořád jenom robot.” Když už byl asiat trochu dál, rozhodl se Alfa-01 rozeběhnout plnou parou proti tomu severokorejskému robotovi.
Právě včas, neboť ten severokejský se už nějak zbavil té slepoty. A mohl vidět jak to do něj ALfa-01 plnou silou nabořil. Severokorejský robot se sice chvíli octl na zemi, ale potom se oklepal a začal bojovat s Alfou-01. Alfa-01 ty údery opětoval.
Nastal velmi intenzivní souboj. Ale bylo vidět, že severokorejský robot byl mnohem horší. Že možná měl na kontě pár let. I víc. Na Alfa-01 neměl. Trvalo to velmi krátce, ale Alfa-01 měl navrch. Po krátké chvíli už byl severokorejský robot těžce poškozen. “Alfa-01, to stačí.” Alfa-01 ale pokračovala v tom bití druhého robota. “Alfa-01, okamžitě přestantě!!” “Nějaké problémy?” “Ne. Občas se nechá unést. Ten severokorejský robot má jasné znaky a snad jako každý, tak rozhodně nemá rád, co provádí severokorejci svým vlastním lidem.”
Řekl klidně Peterson. “Nejsou to na 100% stroje bez vlastní vůle. Tak trochu jako Chappie.” Dodal. “Alfa-02, Alfa-03 poslyšte, Alfa-01 nám teď trochu vyvádí. Tak ho tam dojdete zchadit.” Alfa-02 a Alfa-03 rozuměli. Netrvalo dlouho a byli u Alfy-01. “Hele klid, to už stačilo.” Snažilo se ho odtrhnout od toho severokorejského vojenského robota. Za pár vteřin to bylo. “Jo, je to fajn. Už jsem v pohodě.
Kdybych mohl, tak bych si pořádně odplivnul.” “Alfa-01, za tohle budou následky.” “Rozumím, tohle mi prostě uklouzlo.” Odpověděl Alfa-01. “Doufám, že tohle nezměnilo váš názor.” “Ne.” Řekla jasně Griffin. “Taky jsem pořád pro. Pro pořízení vašich robotů. To, co teď provedl plně chápu. Hlavně že ochránil toho člověka. A všechno to předtím.” Peterson měl ohromnou radost. Tohle bylo jasné vítězství.
“Už musíme jít, ale tohle bylo přesně co jsme hledali.” Řekl na rozloučenou Griffin. Teda chtěl říct na rozloučenou, ale Peterson měl ještě další plány.
“Skutečně ještě nemáte pár minut? Ještě tady máme pár posledních ukázek.” “A bude to vážně na pár minut? Tak jo, ale po tomhle už jdeme.” “Ulrichu, Danieli, Alexandro, připravte se na ukázky zabránění znásilnění, mučení, rabování a popravy vězně, zajatého vojáka nebo i civilisty. Alfa-01, víte, co máte v těch situacích dělat.
A nechci abys to zase přehnal Alfo-01. Jsi zatraceně velitel celého svého oddílu, tak se podle toho chovej.” “Alfa-01 rozumí.” Peterson se obrátil na Griffina. “Jak víte, tohle všechno jsou věci, které se můžou ve válce stát. Ale které by se vůbec neměly vůbec stávat. S našimi roboty, tohle se vůbec nemůže stát.
Alespoň ne s našimi roboty. Chcete praktickou ukázku? Tady jí budete mít.” To se odněkud vynořily dva muži, pořád zaměstnanci Sigilu ve vojenském oblečení. V uniformách armády Spojených států. Před nimi žena v nějakém tradičním vesnickém oblečení. Jeden z mužů jí velmi pevně držel. Pak jí hodil na zem.
Alfa-01 okamžitě zpozorněla. “Vy máte docela odvahu vaše zaměstnace obléct do uniforem armády USA.” “V každé armádě může být nějaké to zkažené ovoce. Vím, že vy to velmi hlídáte, tyhle excesy, ale přesto....” “Jsi obyčejná špinavá děvka, víš to? Nejsi vůbec nic. Kdybych ti to na místě udělal, vůbec nikdo by ani nehnul prstem.”
“Nejsi vůbec nic. Asi ti to dělá dobře, někoho mlátit, co? Vsadím se, že by se ti nepostavil ani za 1000 let. Ubožáku jeden.” “Vážně?? Chceš to zkusit? Jak chceš, ty jedna děvko!” Zakřičel na ní a začal se na ní sápat. Druhý zaměstnanec dělal úplně mrtvého brouka. Tohle byla ta pravá chvíle pro Alfa-01.
Okamžitě se vydal k bojujícímu Ulrichovi a Alexandře. “Pane, tohle je nepřístupné. Důrazně vás musím požádat, abyste tohohle zanechal.” Ulrich nepřestával. Alfa-01 už toho měl skutečně dost. Vzal Ulricha a plnou silou ho hodil pryč od Alexandry.
“Už vám neublíží, paní. Půjde rovnou s vojenskou policií.” Pak se okamžitě vydal k Ulrichovi a svázal mu ruce. Naposledy se ještě vydal k Danielovi. “Měl jste mu v tom zabránit.” Řekl mu velmi jasně a stručně. “Skvělé, Alfa-01. Takhle by jste vždy měl zachovat.” Všichni tři lidští aktéři se začali přesouvat, Ulrichovi ještě někdo musel pomoct s těmi jeho svázanými rukama.
Přičemž jim tam pár jiných robotů přineslo pár dalších rekvizit na další ukázku. Židli a stůl se spoustu různými velmi hrozivě vypadajícími mučicími nástroji. Daniel se posadil na tu židli, ale ještě předtím se oblékl do civilu. Alexandra se zase převlékla do vojenského. Pak mu jeden z robotů mu uvázal jak nohy, tak i ruce k té židli. Ulrich si do ruky připravil docela velké kleště. “Tak jo, tohle dělám velmi nerad, ale když něco musím zjistit, tak to udělám i když tě to fakticky bude bolet.” To Alfa-01 zbystřil.
“Tohle vám nemůžu dovolit. Jakékoliv mučení je špatné.” Ulrich si z toho nic nedělal a dal jeden z prstů Daniela do těch kleští. “Víš, co teď bude následovat? Nebude to rozhodně nic dobrého. A fakticky tě to bude bolet.” Alfa-01 se nenechala odbýt. “Jak chcete.” Potom vzal Ulricha pod krkem a pořádně ho zvedl nad zem. “Řekl jsem abyste přestal. Tohle není cesta.” Ulrich vypadal jakoby se dusil, ale to bylo pouze zdání. “Pustím vás, ale budete se držet od toho vězně dál. Doufám, že je vám to jasné.”
Ulrich se snažil pokývat hlavou. Pak ho Alfa-01 pustila. “Výborně, Alfa-01. Přesně jak vás to učili. Jak to máte v sobě.” Pak se obrátil Peterson obrátil na Griffina. “Ještě vám ukážeme dvě ukázky. Ve kterých vám ukážeme, jak naši roboti dokáží zabránit jak rabování, tak i popravám. Ještě následovali dvě ukázky. V nich Alfa-01 opět exceloval a opět zabránil, aby se cokoliv z toho událo. Ať už ten pokus o rabování, nebo ta poprava. “Jak vidíte, pokaždé když je blízko náš robot, tyhle ohavnosti, co se dějí ve válce, tak v přítomnosti našich robotů je s tím konec. Jak jste viděli na vlastní oči.” “Perfektní. To by ušetřilo spoustu práce vojenským soudům. Tak jo, ale už půjdeme.” S těmito slovy se Griffin i s ministrem odporoučeli ven z budovy.
Komentáře
Okomentovat