Černá ovce

Intro-Prequel

Okraj Prahy   

        „Je skutečné nutné je všechny zabít? Nepřehání to Očista? Chápu, že lidé ze Strážců lidstva nebo Nového řádu jsou naši nepřátelé, ale proč jdeme zavraždit ty nevinné? Vždyť nestojí v přímě cestě k našim cílům.“ Divil se Teipo.  „Ne, nestojí  mimo náš zájem. Protože každý, kdo stojí mimo Očistu, je náš nepřítel. Musí zemřít, dřív nebo později. Patří ke zkažené společnosti, kterou musíme celou vymýtit a začít s novou a čistou společností. A tu zbavíme každého hříchu a zabráníme tomu, aby se někdy v budoucnu znovu se k těm hříchům vrátila. Musíme ukázat Strážcům lidstva, že oni jsou ve skutečnosti velmi slabí. Že nás nedokáží zastavit a uvidí, jak jim lidé budou umírat před jejich očima. Nedokážou nic udělat. Jsi snad silný, Teipo, nebo ne?“  Teipo cítil, že by se už neměl vyptávat. „Ano, jsem plně oddán Očistě. Udělám cokoliv, abych přispěl k čisté společnosti, i kdybych měl přitom obětovat svoje nejbližší.“ Řekl Teipo. „Poslušnost a neskolná víra v naše cíle, to jsou naše nejvyšší zásady. Mám neskonalou radost, že to chápeš na 100%.“ Pochválil ho Higgs. To už se blížili ke svému cíli. Ale bylo to lehce podivné, neboť to bylo úplně jiné místo, než bylo Teipovi a ostatním řečeno. Ale jako kdyby všichni mimo Teipa to věděli. „Ehm, nebyli naše cíle v husté městské zástavbě? Proč jsme někde v bohem zapomenuté krajině?“ Zeptal se Teipo. „Pochybujete snad o neomylnosti našich velkých duchovních vůdců? Neměl byste.“  Varoval ho Higgs. „Ne, to vůbec ne.“ Odpověděl mu Teipo. „Tak si dávejte pozor, abyste se nedostal do nemilosti našich vůdců.“ Znovu ho varoval Higgs.

         Dodávka, ve které se vezl Teipo a ostatní, už zastavila před velkou opuštěnou továrnou. Nebo to byl snad nějaký sklad? Těžko říci. Všichni vystoupili z dodávky, přičemž Higgs ihned ukázal Teipovi kam má jít. „Jsou tam naše cíle. Vlastně jenom tvoje cíle. Jdi tam a vyřiď to. Mělo by to být bez problému.“ Poručil mu Higgs. „Prostě tam jít a vyřídit tu záležitost? Počítám, že tam budou lidé, kteří se zprotivili našemu učení a cílům Očisty a teď jsou odsouzeny na smrt, je to tak?“ Byl zvědavý Teipo. „Dá se to tak říct.“ Odpověděl mu Higgs. „Pokud je to vůle našich velkých osvícených vůdců, které řídí jejich velká boží osvícenost, tak jsem naprosto připraven.“ „Jdi, hochu. Splň svoji povinnost.“ Povzbudil ho Higgs, přičemž mu ještě na chvíli dal ruku na jeho rameno. Teipa pokýval hlavou a šel dovnitř té ohromné, na první opuštěné budovy. Uvnitř už čekal jeden z lidí patřící k Očistě. Hlavou naznačil, kam má jít. Teipo neváhal, vytáhl svoji pistoli a odjistil ji. Pak si to zamířil dovnitř místnosti. Pak se ale zarazil, jakmile vstoupil dovnitř. Uviděl totiž člověka, kterého velmi dobře znal. „Yusufe, co tady sakra děláš?“ Divil se Teipo a přestal na Yusufa mířit. „Poslali tě sem, abys mě zabil, co? I s celou mojí rodinou a ještě pár mými přáteli.“ Řekl mu ten člověk, jeho blízký přítel Yusuf. „Já to ale nechápu. Proč jsi tady? Měl jsem zabít naše nepřátelé, ne tebe.“ Byl naprosto překvapený Teipo. „Podívej se laskavě nalevo.“ Řekl mu Yusuf. Teipo se skutečně podíval nalevo. Uviděl velké množství lidí. Poznal v nich nejen Yusufuvu rodinu, ale i pár dalších lidí, co znal Yusuf nebo on. „Tohle….“ Teipův hlas se začal pořádně třást, stejně jako jeho ruka. „To prostě nemůže být pravda. Proč bych vás všechny měl zabít.“ Teipo už měl skoro slzy ve svých očích, ale zadržel je. „Nic si z toho nedělej, Teipo. Zradil jsem Očistu. Musím zemřít. Já jsem připraven zemřít za to, co jsem udělal. Tak stiskni tu zatracenou spoušť.“ Naléhal na něj Yusuf. „A co tvoje rodina? Co je tady hned vedle tebe? To chceš, aby tvůj syn a tvoje dcera uviděli, jak tady zemřeš? To si prostě nemůžu vzít na svědomí.“ Bránil se Teipo. „Musíš. Jinak skončíš jako já. Tak to už udělej.“ Pral to do něj Yusuf. Yusef se následně pořádně nadechl a dal mu na čelo hlaveň jeho pistoly a přitiskl ho ke stěně, ke které ho dotlačil. Teipo měl pořádně soustředěný výraz, zatímco v Yusufově tváři se odrážel dokonale stoický klid. Jako by si ani neuvědomoval, že by za chvíli mohl být jeho mozek na stěně a jeho hlava rozmetena. Teipo začal tisknout spoušť. Yusuf naposledy polknul a připravoval se na jistou smrt.

     Ale Teipo to nemohl udělat. Ne, prostě nemohl stisknout tu spoušť. Teipo zamířil svoji pistoli FN Seven na stranu. „Ne, nemůžu to udělat.“ Řekl Teipo. „Tohle nenechá Očista jen tak. Tvá rodina nejspíše zemře.“ Řekl mu Yusuf. To už do místnosti vstoupil ten chlap, který předtím ukazoval směr Teipovi. „Co se tady děje? Proč jsem neslyšel žádné výstřely? Proč tady nejsou žádný mrtvý? Co to má znamenat, Teipo?“ Byl naprosto rozčílený ten muž. „Prostě to nedokážu. Klidně si je zastřelte všechny sám.“ Řekl Teipo, když se postavil tváři v tvář tomu muži a zastrčil si pistoli do pouzdra. „Takže vy si myslíte, že jste z toho venku, co?“ Zněl zlověstně ten muž, který si vytáhl svoji vlastní pistoli a bleskově jí přiložil k hlavě Teipovi. „To je tak těžké někomu přiložit na čelo pistoli a potom udělat tohle?“ Zeptal se ten muž, velmi rychle otočil svoji pistoli FN Seven napravo a bez mrknutí oka i podívání se na Yusufa ho jedním přesným zásahem popravil do hlavy. „Tohle je kurva nějak těžké? Navíc i já jsem to zvládl bez toho,  aniž bych se na něj díval. Zastřelil jsem ho naprosto poslepu.“ Chvástal se velmi nevhodným způsobem ten muž. „A teď odtud vypadni, Teipo. Vsadím se, že když si ani nezvládl popravit jednoho zrádce, který byl dokonce i na tu svoji smrt připraven, tak o eliminaci těch ostatních tě nemá cenu žádat.“ Byl nahněván ten muž. „Děláte ohromnou chybu. Je to přece celá rodina. A spoustu dalších lidí. To chcete zastřelit všechny?!“ Začal být nervózní Teipo. „Okamžitě vypadni!!“  Vykřikl s neuvěřitelnou vervou ten muž. Teipo věděl, že s tímhle nic nezmůže. Že může jedině vypadnout a pokusit se alespoň trochu sebrat. Vypadl pryč z místnosti a zavřel za sebou dveře. Chtěl odtud co nejrychleji vypadnout, ale místo toho se pořádně opřel o stěnu a pak se pokusil zhluboka dýchat. Ale potom to uslyšel. Nejen ženský, ale i dětský křik. Zvuk výstřelů. Teipo se zhroutil na zem. A z jeho očí se začali hrnout slzy. Začínal být psychicky na dně. Jeho pláč nejen neustával, ale dokonce se zintenzivňoval. Za chvíli měl oči plné slz, které mu jako liány stékaly z obličeje.

       Tohle trvalo jenom malou chvíli, než všechen křik a výstřely utichly. Teipo si ani nechtěl domýšlet, jak to tam mohlo vypadat. Kolik těl tam muselo být. Proč alespoň ty dvě děti nemohla Očista nechat žít? Možná se mohl domluvit s tím chlapem. Nebo ho prostě zastřelit a někam všechny ti lidi odvést. Někam na tajné místo do bezpečí. Ale na druhou stranu by tím možná definitivně skončil, vlastně zcela určitě skončil u Očisty a v nějakém to mělkém hrobu. Musel by se vypořádat s těmi třemi chlapy, co zrovna hráli texas hold´ em, neboli jednu z variantu pokeru. Sice byli zabráni do hry, ale to neznamenalo, že by v případě nutnosti ihned nezaútočili. A nějací chlapy byli určitě v té podlouhlé místnosti, co se táhla u jedné ze stěn. „Koukám, že vás to dost sebralo. Ale nesmíme dělat kompromisy, navíc tohle bude skvělá ukázka pro Strážce lidstva a Nový řád, čeho jsme schopni. Že nám nedělá problémy vypořádat se tvrdě s kýmkoliv, a že dokážeme být krutý, nesmlouvavý a efektivní vůči jakýmkoliv nepřátelům  Očisty, třeba i těm, co jsme si celou dobu hřály na prsou a ve skutečnosti to byli jenom pořádně slizcí hady. Strážci lidstva i Nový Řád budou tímhle masakrem zděšeny. A to my chceme.  A tohle byl  teprve začátek, až se vymaníme z vlivu Nového řádu, který nás tak potupně pohltil, zničíme všechny naše oponenty do posledního, vypálíme všechny jejich sídla a pobijeme je do posledního muže. A potom nám nebude nic bránit, abychom si podmanili i ten vnější svět. Ten svět, který ani nemá nejmenší tušení, že vůbec existujeme. A nebojte, tohle pro vás není konec.“ Řekl Higgs, jakmile se objevil na dohled od Teipa. Který konečně se svou ochrankou vstoupil dovnitř do té velké zdánlivě opuštěné haly, ve které byl Teipo a pár dalších mužů a posadil se k Teipovi. „Ale tím, že jsem nezvládl ten úkol, před kterým jste byl uvnitř té místnosti postaven, jsem vás asi naprosto zklamal. Určitě z toho pro mě vyvodíte velmi nepříjemné důsledky. Já to vím.“ Byl si naprosto jistý Teipo. „Ne, Teipo. I my máme nějakou tu trpělivost a pochopení. Co kdybych vás už propustil a vy byste zajel za manželkou. Za vaší krásnou dcerou? Dal si jeden den pohov? Co říkáte? Nabídl mu Higgs jednodenní volno. „A vy si myslíte, že na všechno po jednom dnu zapomenu?“ Přemýšlel nahlas Teipo. „Chcete tady snad celou dobu sedět a marnit čas? Ještě pořád máte rodinu, která na vás čeká. S tímhle jste musel počítat, když jste se dal k očistě. Striktní pravidla, vzpomínáte? Důsledný výklad. Protože jinak by nás ta vnější zkažená civilizace mohla snadno nakazit a úplně zničit vše, na čem záleží a co od dob založení naší organizace tak pracně budujeme. Ale každopádně, běžte k rodině. Jistě na vás už trpělivě čeká.“ Snažil se Higgs dotlačit Teipa k nějaké akci. Teipo se skutečně tak nějak vzpamatoval, vstal, podíval se dosti vyčítavě na Higgse a odešel jen tak pryč. I když v nitru mu určitě bylo naprosto špatně z toho, co dneska prožil. To už z místnosti, ve které se nacházel mrtvý Yusuf i s celou jeho rodinou a pár dalšíma mrtvýma lidmi vyšel muž, jehož ruce byli celé od krve těch zastřelených lidí.

          „Co s Teipem? Chcete vůči němu podniknout nějakou akci?“ Zeptal se ten muž. „Ať se připraví Torsten i se svými muži a okamžitě dorazí do domu Teipa. Taky chci, aby sebou vzali Doktora.“ Rozkázal Higgs. Ten muž skutečně vzal svůj mobil a začal někam volat. Teipo už nastoupil do svého auta a jel do svého bytu, kde by na něj měla čekat rodina.

    Praha, Žižkov

     Ale už ve chvíli, kdy dorážel ke svému domu, tak začal mít velmi nepříjemný pocit. Jako by něco nebylo v pořádku. Nesnažil se na to myslet a místo toho pouze zaparkoval ve své garáži, vylezl ven z auta a zamířil si to ven z garáže. Šel dvorkem a průchodem, kterým se vjíždělo do dvorku s garážemi. Pak si to zamířil do domu, kde po schodech vyšel až do posledního patra. Otevřel dveře a vklouzl do předsíně. Zatím Teipo neviděl, ani neslyšel nic podezřelého. „Miláčku, jsi tady?!“ Vykřikl v obývacím pokoji. Vůbec žádná odpověď. „To je divné….asi něco připravuje v kuchyni.“ Přemýšlel ve své hlavě Teipo. Šel do kuchyně, ale opět smůla. Ale co bylo velmi podivné, byl stav té kuchyně a že tam byli připraveni suroviny na vaření. Jakoby se tady někdo chystal vařit, ale nějak s tím vůbec nezačal. Pravděpodobně byl i v té přípravě na vaření přerušen. Teipo si byl jistý, že se to snažila vařit jeho žena. Koneckonců v garáži bylo i její auto. Možná by mohl Teipo zkusit jejich ložnici. Neváhal, vypadl z kuchyně a svižným krokem běžel do místnosti, kde byla ložnice. Když už byl u dveří, tak se Teipo zarazil. Slyšel tam sice dýchat jeho ženu i dceru, ale také pár dalších osob. Tohle už začínalo jít do naprostých sraček. Co když ti lidé nějak jeho manželce a dceři ublížili.

         Teipo si vytáhl ze svého pouzdra pistoli FN Seven, odjistil jí a nabil. Opatrně otevíral dveře a přitom pistolí mířil do prostoru před sebou. Nakonec otevřel dveře tak, že konečně uviděl svoji manželku i dceru. Ale to bylo jediné, co bylo dobré. Obě totiž klečeli na kolenou, spoutané a na jejich hlavy mířil zbraně mužů od Očisty. Přičemž okolo nich ještě stáli tři ostatní muži a ještě jeden seděl v křesle. „Panebože, jste v pořádku?!“ Vykřikl Teipo směrem ke své ženě a dceře. „Ne, nejsem. Ty hajzlové sem přišli, několikrát nás velmi tvrdě udeřili a potom nás sem násilím dotáhli. Málem mi zlomili nos.“ Řekla velmi naštvaně manželka Teipa. „Je to pravda, Torstene?? Ty jeden zmrde?!“ Byl rozčílený Teipo. Torsten ale začal ukazovat Teipovi směrem na jeho levou stranu. Teipo uslyšel, jak někdo nabil pistoli. „Šach mat, tupče. Okamžitě odhoď svoji pistoli a kopni ji směrem dopředu.“ Řekl někdo po jeho levici. Teipo se podíval na levou stranu. V tu chvíli čuměl do hlavně pistole. „Jsi snad hluchej? Odhoď tu svoji pistoli, teď hned!!! Nebo chceš, aby byl mozek tvé ženy po podlaze? To by jsi dovolil?!“ Tlačil na Teipa neznámý muž s pistolí u jeho hlavy. Teipo skutečně hodil pistol na zem. „Vidíš? Nebylo to tak těžké. Kdybys jsi se podíval za dveře a nebyl jsi tak tupý, měl jsi možná nějakou šanci. Ale teď ještě kopni tu pistoli k Torstenovi. Hned!!!“ Byl neústupný ten muž. Teipo to udělal. „Vidíš, jak umíš poslouchat. Tohle se mi opravdu líbí. Co kdybys jsi si teď klekl na kolena, co říkáš?“ Tlačil na něj muž s pistolí. „Je to jen mezi mnou a Očistou, Torstene. Nech mojí rodinu jít a já na všechno zapomenu. Jenom prosím nech moji rodinu na pokoji. Můžeš mě klidně mučit těmi nejhoršími způsoby, ale moji rodinu nech na pokoji.“ Snažil se být diplomatický Teipo. „My nevyjednáváme. Nikdy s námi nemůžeš vyjebat a jestli neposloucháš naše příkazy, vždycky toho zalituješ. Zastřelte jeho ženu.“ Rozkázal Torsten jednomu ze svých podřízených se samopalem MP7. „Vždycky jsi pro mě byla to nejdůležitější v životě, mé dítě. A pokaždé budu po tvém boku.“ Řekla žena Teipa své dceři. „Ale já nechci, abys mě opustila!!!“ Řekla dcera, která měla obličej plný slz. „To bude v pořádku, zlatíčko.“ Snažila se jí povzbudit její matka, i když její psychika už musela být také zničena. To se ozval výstřel, který provrtal hlavu ženy Teipa. Teipo sklopil hlavu a začal naprosto nekontrolovatelně ronit slzy. Jeho dcera mezitím se vrhla na mrtvou matku a pokoušela se jí co nejvíce obejmout. „Viděli jste to? Ta hlava se jí rozletěla jako meloun. Chvíli tam byla a potom bum, ohromná sprška krve. Tohle jsem v životě neviděl. To bylo něco.“ Začal být podřízený Torstena tak trochu rozjitřený, jakoby ho to napumpovalo endorfiny, což ale vzhledem k tomu co teď udělal, spíše svědčilo o tom, že nebyl psychicky úplně normální.

      „Víš Eddy, někdy si říkám, jak ohromný psychopat někdy jsi.“ Prohlásil směrem k němu jeho další kolega. „Jo? To mi říkají furt. Ale ten pocit, když jsem jí teď provrtal tu její palici a ta krev se rozletěla všude po podlaze.“ Stále básnil Eddy, až to bylo dost nechutné. „Ty jsi vážně psychopat. I na člena Očisty. A to je co říct.“ Řekl mu jeho kolega. Teipo začal kroutit hlavou. „Jste mrtvý. Vy všichni. Vychutnám si vás po jednom, každého z vás budu mučit klidně i měsíce, budu vám klidně i infuze, jenom abyste mi neumřeli. Srazím celou tu vaši zasranou organizaci dolů. Nikdy jsem se k vám neměl dávat, celá ta organizace stojí za hovno, když dokážete házet přes palubu i své vlastní, loajální lidi a zabíjet jim jejich vlastní rodiny. Chcípnete a já si to pořádně vychutnám.“ Snažil se to Teipo říct co nejzlověstnějším hlasem. „Vážně?“ Podivil se ten podřízený Torstena, který ho tak překvapil a pořádně ho praštil do hlavy. „Tak co říkáš teď, ty jeden sráči. Myslíš, že máš pořád šanci?“ Zeptal se podřízený Torstena. Teipo byl pořádně otřesen, ale stále žil. „Šéfe, co s tou jeho dcerou?“ Chtěl vědět další instrukce jeho podřízení. „Co myslíš? Je škoda jí ještě popravit. Co si s ní trochu užít. Ty na to můžeš rovnou zapomenout, to děvče je moje. Můžeš mi dělat zálohu, ale ostatní ať se ode mě a od ní drží dál.“ Řekl Torsten. Kráčel k dceři Teipa, až se octl u ní a kleknul si k ní. „Je mi líto děvče, ale takhle jí rozhodně nepřivedeš k životu. Víš, komu můžeš za svoji situaci? Že jsi ztratila matku a že mi za chvíli budeš muset udělat. Cokoliv ti poručí? Tvému vlastnímu otcovi. Chtěl jsem po něm jenom jedinou věc. Debilně jednoduchou věc. Kdyby se držel toho, co mu přikazuje učení Očisty, že jakákoliv chyba se musí potrestat smrtí, včetně rodinných příslušníku daného provinilce. Bylo by všechno v pohodě. Bohužel, v pohodě to není.“ Řekl jí natvrdo Torsten. „Ty jedno imbecilní nadržený prase. Myslíš si, že s tebou budu mít sex? Na to zapomeň, ty jedno bradavičný prase. S takovou zrůdou nikdy.“ Trvala si na svém dcera Teipa.

         „Skutečně si myslíš, že si jenom hraju?!“ Zeptal se rozčileně Torsten a vytáhl z pouzdra svoji služební pistoli FN Seven, kterou disponovali všichni příslušníci Očisty a přiložil jí po bradu dcery Teipa. Přitom jí začal velmi tvrdě držet hlavu. „Jestli po tom tak toužíš, ty jedna malá děvko, klidně chcípni hned teď. Mám to stisknout?“ Začal tlačit Torsten na dceru Teipa. „Nějak jsem neslyšel odpověď. Chceš pořád chcípnout? Ještě můžeš přežít, když mi dáš, to co chci. Pár minut, to snad můžeš skousnout.“ Trval na svém Torsten. „Torstene, já tě varuju, jestli se jí jenom dotkneš, tak během vteřiny se staneš mrtvým mužem.“ Snažil se ho varovat Teipa. „To bych neřekl.“ Prohlásil Torsten a jedním přesným výstřelem trefil Teipa do nohy. Obličej Teipa se zkřivil bolestí, ale přesto si jí ještě dokázal držet. „Co s ním?“ Zeptal se podřízený Torstena, který měl na Teipa namířenou svoji pistoli. „Co myslíš? K něčemu ho přivažte a ukažte mu, jaký skvělý mučicí servis může Očista poskytnout.“ Rozkázal Torsten. „Neměli by jsme s tím počkat na Doktora?“ Divil se podřízený. „Kašli na něj. Už stejně tady dávno měl být, takže jeho smůla.“ Odpověděl bez okolků Torsten. „A ty půjdeš hezky se mnou….viděl jsem tady u vás fakticky hezkou ložnici, tam si můžeš zachránit ten tvůj bídný život. A teď okamžitě běž.“ Vzal Torsten dceru Teipa velmi brutálně za hlavu a pořádně jí strčil dopředu. Pak na její hlavu mířil svojí pistolí, zatímco dcera Teipa, Garvina, kráčela do ložnice Teipa a již jeho mrtvé manželky.

      Teipo ani nechtěl domýšlet, co se v té ložnici bude odehrávat, až tam to hnusné prase Torsten zapadne i s jeho dcerou. Chtěl něco dělat, ale proti němu stálo pět mužů. To bylo prostě příliš. Než by stihl všechny odpravit, tak je prostě vysoké riziko, že ho jeden z nich dostane. Zvláště když všichni stáli od sebe ve velkých rozestupech a nejméně jeden byl za ním. Nezbývalo, než poslušně provést příkazy jednoho z podřízených Torstena. Jeho mozek sice pracoval na plné obrátky, aby vymyslel únikový plán, ale prostě ani ťuk. Ve chvíli, kdy ho přivazovali izolepou k židli, Teipo uslyšel hádku a následně křik jeho dcery. Vařilo se to v něm. A cítil vůči sobě ohromné, nepopsatelné zklamání. Nezabránil popravení Yusufa, jeho rodiny a pár jeho přátel. Nezabránil vraždě své vlastní ženy. Její studená mrtvola tam tak ležela na zemi, s kaluží krve pod její hlavou. „Nemohli byste jí alespoň něčím zakrýt?“ Zeptal se Teipo podřízených Torstena, kteří byli u něho. „Tak to je mi líto hochu, to asi nepůjde. Potřebujeme, abys na ní viděl. Bude to znásobovat tvoje utrpení.“ Odmítl ho rezolutně podřízený Torstena. „Já možná vím, co by mohlo znásobit jeho utrpení. Dívejte se na tohle.“ Řekl podřízený Torstena, který už předtím ostatní pojmenovali jako Eddyho, který právě stál u mrtvoly a rozepínal si zip. Předtím než ho kdokoliv stačil zarazit, tak vytáhl svůj penis a plnou salvou moči to spustil na mrtvou ženu Teipa. „Panebože, Eddy, je tohle skutečně nutné? Měj k té mrtvole nějakou úctu.“ Začal se rozčilovat jeden z jeho kolegů. „Hele, co mu trochu dopřát ohníček? Že by jsme mu trochu osmažili ti jeho nohy? Víte, jenom mu je na chvíli  zapálit, spálit mu nějakou část kůže, a jakmile budeme mít pocit, že má dost, tak ten oheň uhasit?“ Navrhl jeden z podřízených Torstena.

     Najednou to ale Eddy dostal přesně tam mezi nohy. Jeden přesný zásah. „Pozor!“ Vykřikl další podřízený Torstena, kolega Eddyho, ale ten to dostal rovnou do hlavy. „Zatraceně.“ Řekl si pro sebe další, který chtěl rychle vytáhnout svoji pistoli FN Seven, ale také to dostal, ale tentokrát do ledvin. Potom to ještě dostal další z kolegů Eddyho a to rovnou do jednoho z oka. Poslední z Eddyho kolegů, který byl otočený zády k tomu útočníkovi, se chtěl bleskurychle otočit a okamžitě vystřelit, ale jeho plán nevyšel. Sice se otočil a vytáhl pistoli FN Seven ze svého pouzdra, ale potom koukal útočníkovi přímo do hlavně. „Hele, co kdybychom se nějak domluvili? Odhazuji svoji pistoli.“ Řekl ten muž a skutečně jí odhodil na stranu. „Přece mě jen tak nepopravíš. To by jsi neudělal.“ Marně doufal ten muž. Člověk, který mu u hlavy pistoli se ale nenechal zlomit a beze slova mu vpálil jednu kulku do hlavy. „Neměl jsi se zaplétat s mým přítelem.“ Lakonicky konstatoval ten muž. „Jestli mě můj sluch nešálí, tak jsi to ty, Patricku?“ Zeptal se nahlas Teipo. „Jo, jsem to já a přišel jsem tě zachránit.“ Odpověděl mu ten hlas. „A zatraceně, asi jsem přišel trochu pozdě. Támhle vepředu na zemi, to je asi bohužel tvoje žena, co?“ Ptal se Patrick, zatímco nožem odvazoval Teipa z křesla. „Okamžitě mě odvaž z toho křesla. Moje dcera může být ještě naživu. A navíc chci způsobit pořádnou bolest všem, co mají společného s tímhle vším, s tímhle přepadením a smrtí mojí ženy. Pořádně si je podat.“ Řekl Teipo. Patrick dokončil přeříznutí izolep, které drželi Teipa k židli. „Všechny je dostanu.“ Řekl, když vstal ze židle. „Dej mi okamžitě svoji pistoli.“ Rozkázal mu Teipo. „Nevypadáš zrovna v pohodě, Teipo.“ Odpověděl mu Patrick. „Neprosím se tě o radu, dej mi tu zasranou pistoli!!“ Rozkázal mu Teipo. Patrick velmi jemně naklonil hlavu a párkrát jí zakýval, ale pak okamžitě předal svoji pistoli. „Díky.“ Řekl mu Teipo.

      Pak se okamžitě vydal ke dveřím ložnice. Patrick si ale všimnul, že ten pořád žijící hajzl, kterého postřelil mezi nohy, se pokoušel plazit k jedné ze zbraní, co se zrovna válela na podlaze po jeho zastřelených kolegech. Patrick si to k němu začal mašírovat, s pistolí Glock 17, kterou si vytáhl ze svého pouzdra na opasku. Přičemž měl pořád ještě dvě pistole ve dvou ramenních pouzdrech na popruzích, takové jaké používají detektivové. A jeden větší samopal na zádech, nejspíše Steyr AUG. Natáhl jí a chtěl toho šmejda od Torstena dodělat, ale Teipo se ve své chůzi zarazil. „Zpacifikuj ho, ale nezabíjej. Chci ho mít živého, až skončím s těmi, kteří se tam chovají jako zvířata k mé dceři.“ Řekl Teipo, který už byl u dveří. Patrick se rozhodl přání Teipa respektovat a vystřelil pouze před Eddyho, ne do něj. „Té zbraně se ani nedotkneš. Rozumíš mi?!“ Vykřikl Patrick na Eddyho. „Jasně, kámo. Už se o získání té zbraně ani nepokusím.“ Otočil se Eddy na Patricka a dal ruce před sebe. „To bych ti radil.“ Řekl mu nahlas Patrick. Teipo se už chystal rozrazit dveře, když uvědomil jednu velmi podstatnou skutečnost.  Torsten a jeho komplic už mohli čekat za dveřmi s připravenými zbraněmi, připraveni spustit střelbu. To by bylo na 100% fatální. Teipo nesměl dopustit, aby teďka zemřel. Jeho dcera na něj spoléhá. „Mám docela dost velký problém. Jsem si 100% jistý, že v té ložnici museli slyšet tvoji střelbu a ten tvůj masakr tady. Musím se dovnitř dostat, aniž by mě rozstříleli hned na prahu toho pokoje.“ Měl obavu Teipo.

      „Na tohle všechno jsem myslel, víš to? Kromě mé neprůstřelné vesty, co mám na sobě, mám ještě jednu v tašce, co jsem položil u dveří. Kromě toho tam mám i tzv. hadí kameru. Hrál jsi Rainbow Six – Vegas? Tak tam tahle věcička byla. Potom ještě pár druhů granátů včetně toho oslepujícího. Můžeš to použít jak je libo.“ Řekl mu Patrick. „Vezmu si pouze omračující granát, na to ostatní kašlu…“ Řekl Teipo, který se rychle dostal k tašce a chystal se jí otevřít. „Granáty jsou v přední kapse.“ Řekl mu rychle Patrick. Teipo neváhal a vzal si jeden oslepující granát. Rychle se vrátil zpátky ke dveřím. „Fajn, asi budu potřebovat tvoji pomoc. Ty otevřeš dveře, já tam hodím oslepující granát. O to hnusný prase Torstena se postarám, stejně tak o jeho strážce.“ Řekl Teipo Patrickovi. „Fajn a co s tímhle odpadem od Očisty, co leží tady na podlaze a který chceš i přes nepochopitelné důvody pořád naživu?“ Zeptal se Patrick. Teipo chvíli váhal, co tím odpadem myslí. „Aha, ty myslíš Eddyho. Tak ho pořádně omrač, probudit ho potom můžeme vždycky. Hlavně ho nezabij. Protože nikdo mi jen tak neznesvětí moji vlastní mrtvou ženu svými vlastními chcankami. Chci si ho ještě vychutnat.“ Dal jasný rozkaz Teipo. „Jste oba mrtvý, rozumíte mi? Očista si vás najde a jakmile vás dostane, tak na vás bude zkoušet ty nejhorší způsoby mučení až do konce vašich zasraných životů. A přitom si najdou kohokoliv, kdo se třeba jenom o vás otřel a stejně jako vy, i on nebo ona bude trpět stejně.“ Ostře a nahlas řekl Eddy oběma, Teipovi i Patrickovi. Patrick ale neváhal a pořádně udeřil pořádně překvapeného Eddyho do hlavy. No, stejně ho Eddy už pořádně sral a jestli mu nějak více poškodil vnitřek jeho hlavy, třeba mozek, tak stejně Eddy nebude žít tak dlouho aby mu to nevadilo.

     „Dokonalé. Teď se ale postav na tu pravou stranu dveří a až dám znamení, otevři je.“ Rozkázal Teipo svému příteli a kolegovi Patrickovi. Teipo mu ale okamžitě dal znamení na otevření dveří. Patrick neváhal a otevřel je. Teipo dovnitř hodil odjištěný oslepující granát. Chvíli počkal, než uslyšel výbuch oslepujícího granátu. O pár vteřin později vtrhl dovnitř a párkrát vystřelil na podřízeného Torstena, který se posunul o pár metrů dozadu a pak zcela mrtev dopadl na zem, několikrát prostřílen. Teipo okamžitě namířil pistoli na Torstena a střelil ho do ramene. To Torstena dost rozhodilo. „Okamžitě zahoď tu pistoli. Nebo ti vpálím jednu mezi oči. Je ti to jasné?“ Začal být Teipo dokonale neústupný. Torsten začal kráčet k Teipovi, jako by se asi nechumelilo. „Vy jste pořádný kretén, víte to? Měl jste udělat jenom jednu jedinou věc, svoji jedinou povinnost…“ Mluvil Torsten. „A už je to zase tady. Já prostě nechci slyšet to vaše zvrácené přesvědčování.“ Snažil se ho přerušit Teipo. „…a místo toho ses rozhodl dostat do čím větších sraček. Stojí ti to za to?“ Torsten se dostal až před hlaveň zbraně Teipa. „Mimochodem, s tvojí dcerou jsem si to pořádně užil. Pořádně jsem jí to tam dole prošmejdil. A rozhodně jsem jí nešetřil.“ Řekl mu do očí Torstena. Teipo v sobě cítil neuvěřitelné napětí. „A to my říkáš jen tak, ty jedno monstrum?“ Řekl Teipo, který měl neuvěřitelnou chuť tu spoušť stisknout.

      „Na co čekáš, Teipo? Určitě mě chceš tak moc zastřelit. Já to vím. Tak mě kurva zastřel, protože žádný z nás, kteří jsou pravý členové Očisty, se nebojí smrti. Protože když uděláme to, co máme, čeká na nás ten nejsladší ráj.“ Vykřikl naplno do tváře Teipa Torsten, až mu vystoupili žíly na jeho krku a trochu poprskal Teipa. Tak divoce to řekl. Teipo přisunul jeho obličej až úplně k obličeji Torstena. „Za to co jsi provedl mé dceři, tě nechci jen tak zabít. Chci s tebou udělat něco hodně speciálního. Něco hodně nepříjemného. Prostě něco, přičemž budeš kvičet jako prase.“ Řekl velmi tajemně Teipo. Torsten ztratil z obličeje svůj veškerý nadřazený výraz a svůj ďábelský úsměv. Teipo ho potom pořádně od sebe odstrčil. „Patricku, budu tady potřebovat pomoc!!“ Vykřikl Teipo směrem dozadu. Patrick se totiž rozhodl čekat celou dobu za dveřmi, aby nechal Teipovi klid na vyrovnání s tím, co se stalo s jeho dcerou. Ale ve chvíli kdy si ho žádal Teipo, musel tam jít. „Co potřebuješ?“ Zeptal se Patrick, když byl u Teipa. „Hlídej Torstena a stále na něj dávej pozor. Hlavně ho nezastřel, chci ho živého.“ Řekl mu Teipo.“A co ten druhý? Eddy? Teď bude nehlídán.“ Měl Obavu Patrick. „Praštil jsi ho pořádně? Tak nějaký čas ještě teda máme, ne?“ Odpověděl Teipo. „Tak fajn. Spolehni se, že Torstena teď pohlídám.“ Odpověděl mu Patrick a namířil na Torstena zbraň, zatímco se vydal Teipo ke své dceři.

        Dcera ale tam byla schoulena, třesoucí se a byl slyšet její velmi hlasitý pláč. „Neboj se, jsem tady u tebe. Už nedovolím, aby se tě kdokoliv dotkl. Aby ti někdo takhle hnusně ublížil.“ Řekl jí a pořádně jí objal. To bylo to nejmenší, co mohl. Jeho dcera to také udělala. „Ale podívejme, jak dojemné.“ Okomentoval to Torsten. Patrick to nevydržel a střelil Torstena do nohy. „Ještě chvíli provokuj a příště už neminu.“ Varoval ho Patrick. „Musíš toho hajzla zastřelit. Za to, co mi ten zkurvysyn udělal.“ Řekla Teipovi jeho dcera do ucha. „Myslíš, že to pro něj bude dostatečný trest? Ne, nebude. Víš, co musíš udělat? Uříznout mu tu jeho chloubu, kterou ti způsobil takovou bolest.“ Odpověděl jí Teipo. Jeho dcera se zarazila. „Cože? Uříznout mu…..ty myslíš jeho penis a varlata? Panebože, to je…zvrácené.“ Byla zděšena jeho dcera v teenergském věku. „Chceš, aby pořádně trpěl? Tohle je jediný způsob. Necháme ho sice žít, ale nadosmrti bude tam dole zmrzačený. Bude nadosmrti trpět tím, že už není muž, že už nikdy nezasune a bude litovat, že se kdy dotkl mé vlastní dcery.“ Vysvětlil jí Teipo. „Ale já to nedokážu!!!“ Vykřikla jeho dcera, jejíž obličej se téměř topil v slzách. „Podívej se na mě.“ Řekl jí Teipo. Dcera si utřela svoje slzy a pořádně se podívala do očí Teipa. „Vím, že dokážeš být silná holka. Máš to po mně i po mámě. Určitě to zvládneš, já v tebe věřím. A určitě se ti uleví.“ Snažil se jí povzbudit Teipo. Potom vytáhl svůj speciálně vyrobený bojový nůž z pouzdra, hodil ho do vzduchu, kde se ten nůž jednou otočil, načež ho zachytil za čepel. Držel ho za čepel, přičemž rukojeť byla u těla jeho dcery. „Vezmi si ho a potom mu to všechno ufikni. Neboj se, tenhle nůž je pořádně ostrý, takže to půjde jedna báseň. Budeš akorát ušpiněna od nějaké té krve, ale za tu pomstu tomu sráči to je jen malá cena.“ Dal Teipo jasné instrukce své dceři. „Stejně všichni tři chcípněte. Za malou chviličku, možná pár minut či dokonce sekund tady budou další posily. Proti kterým nebudete mít vůbec žádnou šanci. Asi tak 50 mužů.“ Varoval je Torsten. „Fajn….já to zvládnu. Bude trpět.“ Řekla dcera. „Hlavně nezapomeň, jak ti ten parchant ublížil. Musíš mu to vrátit.“ Naposledy jí povzbudil Teipo. Dcera se na něj naposledy podívala a potom si vzala nůž. Zamířila k Torstenovi. „Patricku, podrž jí ho, aby to mu to tam mohla dole uříznout.“ Rozkázal Teipo Patrickovi. „Sice mi to připadá brutální, ale plně to chápu. Tvoje dcera si plně zaslouží takovou pomstu. Taky bych udělal něco podobného. Myšleno teda hypoteticky, pokud bych byl ženská a někdo mě znásilnil.“  Řekl Patrick. Pak přišel až k Torstenovi. „Takže ty sráči, okamžitě si stáhni ty kalhoty i to co máš pod tím a zapomeň na jakékoliv pokusy na nás něco zkusit.“  Rozkázal Patrick Torstenovi. Torsten, jakoby smířen se svým osudem, si pak skutečně stáhnul svoje kalhoty i slipy. Patrick pak šel za Torstenem a pořádně ho vzal kolem krku.

     Najednou se mu ale z vysílačky ozvala velmi nepříjemnou zpráva. „Patricku, máte asi problém. Jsou tady členové Očisty společně s několika příslušníky URNY a policií. „Zatraceně, to je velmi nepříjemná zpráva.“ Řekl do vysílačky Patrick. „Teipo, máme vážně problém. Už jsou tady. Lidi od Očisty a jejich sympatizanti z ozbrojených složek.“ Řekl nahlas Patrick. „S kým jsi to teď mluvil?“ Zeptal se Teipo. „Ještě chvíli počkej.“ Odpověděl Patrick. „Jasmíno, můžeš je nějak zdržet, potřebovali bychom tady ještě malou chvíli pobýt.“ Měl prosbu Patrick. „Spolehni se.“ Odpověděla mu Jasmína do vysílačky. Dcera se zatím už posadila do úrovně rozkroku Torstena a jakoby nad něčím přemýšlela. „Moje žena.“ Odpověděl mu Patrick, jakmile dohovořil se svou ženou po vysílačce. „Ale ženy nemůžou sloužit v řadách Očisty, ne?“ Divil se Teipo. „Taky neprodělala výcvik u Očisty, ale ten bojový výcvik si udělala tajně sama a já jsem jí s tím trochu pomáhal.“ Odpověděl mu Patrick. „I přes to, jak bychom se měli chovat k ženám? Jako k méněcenným bytostem, co si nezaslouží svoji vlastní svobodu?“ Divil se Teipo. „Řekl jsem, že ten výcvik prodělala tajně. A navíc, ty jsi se taky vůbec nechoval ke své ženě ani dceři zrovna podle představ Očisty. Ty máš také dost másla na hlavě.“ Odpověděl mu Patrick. Teipo si mezitím všimnul, že jeho dcera dosud neuřízla Torstena tu jeho chloubu. Rozhodl se k ní posadit. „Co je, zlatíčko?“ Zeptal se Teipo své dceři. „Já mu to prostě nedokážu uříznout.“ Odpověděla mu jeho dcera, Eliza. Teipo jí vzal za rameno „To je v pořádku. Chápu to. Ale uvědom si, co ti ten hajzl udělal. S tím nemůže vyváznut jen tak bez trestu. Musí poznat následky svých činů. Musí trpět.“ „Ale tohle je na mě příliš. Nesnáším pohled na krev.“ Oponovala Eliza. Teipo pochopil, že by jí dále neměl tlačit „Dobrá. Asi jsem tak trochu zdeformovaný z té své práce. Ukážu tomu zmrdovi následky jeho činu za tebe.“ Snažil se jí teď uklidnit Teipo. „Je pravda, že na tohle potřebuješ velmi silný žaludek. Ale neboj,stejně ten hajzl pocítí můj hněv a tak trochu přeneseně i ten tvůj.“ Řekl Teipo. „Asi byste si měli pospíšit, sice jsem je trochu zdržela, ale část z těch hajzlu je už v baráku.“ Ozvala se ve vysílačce Jasmína. 

       „Rozumím.“ Řekl velmi krátce do vysílačky Patrick. „Eliza, že? Můžeš nám píchnout s jednou věcí? Za chvíli tady budou velmi zlí lidé, kteří se nás nejspíše pokusí zavraždit. A pokud neuděláš, to co ty teď povím, abys provedla, tak můžeme chcípnout. Chci, abys z té velké modré tašky, co jsem přinesl, vzala jednu speciální věcičku. Měla by to být přední kapsa, odkud bys měla vzít takovou černou úzkou věc, trochu delší. Docela kompaktní, Jestli znáš druh miny jménem Claymore, tak tohle je něco podobného.“ Požádal jí o pomoc Patrick, i když si vůbec nebyl jistý, jak moc Eliza chápala, to co po ní chce. Ale měl zbytečné obavy. Po slovech Patricka, kdy počkala, až Patrick dohovoří, se bleskurychle vrhla k modré tašce, kterou do ložnice hodil Patrick, jakmile nemusel dávat pozor na Eddyho a když se přesouval mezi jedním pokojem a ložnicí. Eliza každopádně hledala, jak nejrychleji jenom mohla. „Mám to. Teda nějakou černou věc, co připomíná malý černý kvádr. Co s ní?“ Zeptala se. „Vem jí a polož jí někam do předsíně. Jakmile se ty šmejdy pokusí dostat přes tuhle věcičku, tak se prakticky vyhodí do luftu. Prostě velká exploze, čímž by jsme těmhle šmejdům zatnuli tipec, alespoň na chvíli.“ Řekl Patrick. „Je mi to úplně jasné, jdu na to.“ Řekla Eliza a utíkala do předsíně, kde rychle položila onu černou věc hodně podobající se mině Claymore. „A nějak jí odjistit? To není potřeba? Asi ne.“ Řekla si pro sebe Eliza. To už uslyšela velmi pronikavý křik Torstena. „Stála ti ztráta tvého mužství za to, abys zneuctil moji dceru? Stálo ti to za tu ztrátu. Kdybys jsi jenom zastřelil moji manželku, tak by tvoje smrt mohla být velmi rychlá. Zasraný Tupče.“ Uslyšela velmi výrazný hlas svého otce. „Za tohle my zaplatíš. Ty jeden zkurvysyne. Bude to mnohem horší, než co jsi právě ty mě. To si piš.“ Odpověděl mu velmi zuřivě druhý hlas, patřící Torstenovi.

       To už uslyšela příslušníky Očisty i URNY. „Zatraceně, už tady asi každou chvíli budou!!! Co mám dělat?!!“ Zeptala se co nejhlasitěji, aby jí slyšel Patrick. „Okamžitě se vrať zpátky sem. Bude to skutečně velký výbuch, takže byste tady vůbec neměli být!!! A nezapomeň tu modrou tašku.“ Odpověděl jí co nejhlasitěji Patrick. Eliza co nejrychleji pádila zpátky k Patrickovi i Teipovi. Teipo už měl uříznutou tu svoji chloubu, která se jen tak bezprizorně válela na podlaze. Eliza tam za pár dorazila. „Elizo, hlavně se tam dolů nedívej.“ Řekl Teipo své dceři. „Můžeš mi ještě dát ten nůž?“ Zeptala se jeho dcera, zatímco Patrick už z tašky vytahoval něco, co připomínalo menší krunýř. Celkem tři těchto krunýřů. Teipo už dal své dceři svůj nůž. Eliza neváhala a nůž pořádně vrazila do břicha Torstena. „Tohle máš za mě, ty hajzle.“ Řekla mu do očí Eliza. „Zatraceně, Elizo, ten chlap měl zůstat naživu, aby pořádně trpěl za to, co udělal.“ Byl nepříjemně překvapen Teipo. Patrick ale už všem poslal ty svoje krunýře. „Oba si je nasaďte. Teipo, ty už víš, o co se jedná, ale pro Elizu – jedná se o takový speciální padák, který je určen do malých prostor. Umožní nám bezpečně dostat se na ten dvůr, protože vchod musí být zatrasen těmi hajzly z Očisty.“ Vysvětlil Patrick. Eliza si okamžitě nasadila na svá záda ten krunýř. Totéž udělal i Teipo a Patrick.

        To se ozval výbuch a celý byt se pořádně zatřásl a z předsíně se valil kouř. „Asi nastal čas tohle místo opustit.“ Řekl Patrick, pořádně se rozeběhl, prorazil okno a octnul se ve vzduchu nad dvorkem, kde se mu už aktivovala jakási látková křídla z onoho krunýře. Totéž udělal Patrick a následně i Eliza. Všichni bezpečně dopadli na zem. „Zatím všechno vychází podle plánu.“ Řekl Patrick. „Což je dobře.“ „Jasmíno, kde jste?“ Zeptal se Patrick do handsfree, ve které slyšel střelbu. „Hned jsme u vás.“ Odpověděla do handsfree Jasmína. To už se nad hlavami Teipa, Patricka a Elize objevilo vznášedlo, které začalo odjišťovat své zbraně. „Doufám, že ti Jasmína nelhala. Protože jinak teď chcípneme. To se ale z průchodu už vyřítil červený Shelby GT500 Super Snake s černými pruhy a za ním černé Lamborghini Revénton. Shelby GT500 SS přijel až k Teipovi, Patrice i Elize. Sami se pak rychle otevřeli pravé přední dveře. Na místě řidiče pak uviděli Jasmínu, štíhlou černovlasou krásku, na níž byl vidět její původní arabský původ. „Taxi je tady. Měli byste okamžitě nastoupit.“ Řekla jim Jasmína. Právě včas, neboť to vznášedlo naplno spustilo palbu ze svých několika kulometů a menších děl. Ještě že ten Shelby GT500 SS byl vybaven velmi speciálním pancířem, který tohle všechno dokázal ustát. A navíc že jak Teipo, tak Patrick a Eliza byli kryti za tím Shelbym, takže střelba šla především do auta. Všichni už skoro nastoupili do auta, když to vznášedlo vystřelilo salvu šesti raket. Mířili velmi rychle k Shelbymu. „Alvine!“ Vykřikla do svého handsfree Jasmína. „Mám to, mám to….“ Povídal si do vysílačky Alvin. Rakety už byli těsně u Shelbyho, takže všichni se už začali připravovat na to nejhorší, když rakety zcela nečekaně změnili svůj směr a místo do automobilu si to zamířili do jedné ze stran baráku, kde explodovaly s ohromnou silou. „Jo, takhle se mi to líbí.“ Uslyšela Jasmína ve vysílačce Alvina. „Fajn záchrana, Alvine.“ Odpověděla do vysílačky Jasmína. „Asi bychom odtud už měli vyrazit.“ Řekla si pro Jasmína, dupla na plyn auta a otočila ho o 180 stupňů, aby mohla zajet zpět do průchodu a odtud vyrazit pryč, buď na pravou, nebo levou stranu ulice.

      Vznášedlo ale začalo vysunovat velmi nebezpečné a silné rychlopalné energetické dělo. „Tak tohle rozhodně ne!!“ Řekl si pro sebe Alvin a začal na zádech Lamborghini sestavovat svoji vlastní zbraň. Ne příruční, ale spíš to byla zbraň patřící k tomu Lamborgini. Za chvíli jeho vlastní dělo bylo hotovo. Právě včas, neboť vznášedlo začalo pálit po zdrhajícím Shelbym GT500 svými červenými energetickými střelami. „Překvápko.“ Řekl si sám pro sebe Alvin a vystřelil jednu přesnou střelu, která mířila přesně na kabinu pilota a střelce. Předek vznášedla zmizel ve velké explozi a kouři. Když exploze a kouř ustoupili, bylo vidět, jak se vznášedlo řídí na průchod, ve kterém byl Alvin ve svém Lamborghini a pořád ještě Shelby GT500. Alvin se svým Lamborghini couval, co se jen dalo, zatímco Jasmína v to dokázala zvládnout lépe díky tomu, že nemusela couvat. Každopádně to Alvin i Jasmína zvládli včas, než to vznášedlo zničilo úplně celý průchod. „Tohle bylo těsné, málem nás dostal pouhý vrak vznášedla.“ Řekl do vysílačky Alvin. „Ještě z toho nejsme venku. Nepočítám, že by na nás Očista poslala jenom jedno ubohé vznášedlo a pár chlapů, kteří k ní ani oficiálně nepatřili.“ Pochybovala Jasmína.

      „To máte pravdu, Jasmíno. Měla byste se podívat nejdřív nalevo a pak i napravo.“ Řekl jí do handsfree neznámý hlas. Jasmína neváhala a udělala to. Zatímco nalevo nejdříve nic neviděla, respektive tam byla volná křižovatka, tak napravo už byli zataraseni obě ulice – jak ta, která vedla nahoru, tak i ta vedoucí dolů. Bylo tam spousta mužů, jak přímo od Očisty, tak i od bezpečnostních složek, které nějakým způsobem s Očistou spolupracovali. A také tam bylo dost obrněných vozidel. Tohle rozhodně nevypadalo dobře. Jasmína se rozhodla podívat doleva. Tam už přijel tank. Podle všeho to byl Abrams, i když Jasmína nepochybovala, že mohl být nějak vylepšen. „Poslouchejte mě. Vy všichni v těch autech. Je to skutečně jednoduché. Můžete buď alespoň ještě na chvíli žít, nebo rovnou chcípnout. Myslíte, že odtud dokážete uniknout? Máme početní převahu. Máme dost techniky, která vás dokáže vyhodit do vzduchu. Už jste se koukali nalevo a viděli toho Abramse? A to mi nepočítám, že tady máme ještě čtyři obrněná vozidla s velmi silnými děly, které bezpochyby dokáží vyhodit ty vaše plechovky do povětří. Takže jaká bude vaše volba, Jasmíno, Teipo a tak dále?“ Zeptal se do handsfree Jasmíny neznámý hlas, který musel patřit někomu u zátrasu. „Asi máme vážný problém. Ten mužský hlas měl totiž naprostou pravdu. Jsme obklíčeni a nevidím téměř žádnou možnost, jak odtud zdrhnout, když nás mají takhle obklíčené a v hrsti.“ Obrátila se na svého manžela Jasmína. A potom také na Teipa. „Přece musí existovat nějaká možnost, jak se z téhle situace dostat, ne?“ Divil se Teipo. To už se nad Shelbym i Lamborghini objevily dvě velká, plně ozbrojená vznášedla. „Každopádně bych si pospíšil. Tady to bude co nevidět pěkně horké a u toho bych nechtěl být.“ Řekl Patrick.

           „Dostal jsem nápad. Následujte mě!!“ Řekl do vysílačky Alvin a šlápl úplně na plyn. Rozjel se, co se dalo a mířil si to přesně na roh do baráku, kde se rozdělovaly obě ulice. „Střílejte, tak začněte střílet!!“ Začal rozkazovat muž, který se předtím pokoušel zlomit odpor a přesvědčení Jasmíny přes handsfree. Všichni na Lamborghini zahájili palbu, ale přece jen to Lamborghini bylo mrštné a díky speciálnímu kouři, které za sebou Lamborghini nechávalo a které rušilo zaměřování, ho žádný z nepřátel nezasáhl. Jasmína v Shelbym se vydala hned za ním, i když nechápala, co chce Alvin dokázat. Ten to ale věděl přesně, když probořil přední vchod té restaurace, co byla na tom rohu, chvíli tou restaurací jel a potom to strhl prudce doleva, kde sice strhl velký kus zdi, ale potom ihned dopadl na ulici. Jasmína neváhala a pořád jela za Lamborghini, i když za ní co chvíli dopadali nepřátelské střely a rakety.

   

         Částečně zničený byt

         Očistě se podařilo dostat k Torstenovi. Pro Higgse to a ostatní to nebyl hezký pohled. Penis a varlata měl Torsten uříznuté, pod ním spousta krve a v břiše velmi hluboce zaražen nůž. Jeden y mužů Očisty vybaven zdravotním výcvikem se k němu sehnul a začal mu měřit pulz. „Jak na tom je?“ Zeptal se Higgs. „Nějaký velmi nízký pulz asi má a takhle od pohledu se mi zdá, že se to jeho tělo snaží i dýchat, ale té krve musel ztratit dost. Bůhví, jestli v následujících pár vteřinách definitivně nechcípne.“ Řekl zdravotník. „Tak na co čekáte? Dejte mu nějakou infúzi, zastavte to krvácení, každopádně ho neztraťte. Byla by Torstena škoda ztratit.“ Rozkázal Higgs. „Dostanu ho, všechny je dostanu.“ Stačil si pro sebe ještě mumlat Torsten. „Neboj se, my už je zastavíme. A až se mi dostanou do rukou, potom ti je s radostí předám, aby zakusili to, co ti sami provedli.“ Řekl mu Higgs, sedící u něho. „Dokážete ho zachránit?“ Zeptal se Higgs. „Pravděpodobně ano. Ale jestli mu dokážeme spravit ten jeho spodek….“ Odpověděl zdravotník. Higgs se podíval docela dost nechápavě. „Vždyť víte, myslel jsem jeho pohlavní orgány.“ Dodal na upřesněnou zdravotník. „Jo aha.“ Došlo Torstenovi. „Tak to asi bude nemožné.“ Uzavřel vše zdravotník, zatímco jeho kolegové se pokoušeli stabilizovat Higgse. „Ale ty jeho pohlavní orgány snad máte neporušené, ne? Támhle na zemi.“ Ukázal na podlahu Higgs. „Vlastně máte pravdu, asi by se měli sebrat dřív, než se jim něco stane.“ Řekl zdravotník a vydal se k těm uříznutým pohlavním orgánům na podlaze. To se ale vyřítil jeden z podřízených Higgse, který ale nešťastnou náhodou nejdříve šlápl na varlata Torstena a potom i jeho penis. „A zatraceně, tohle jsem nechtěl.“ Řekl si pro sebe podřízený Higgse. „No a je to v hajzlu, ty orgány už asi nebudeme moci použít.“ Byl už zcela skeptický zdravotník, který si teď prohlížel tu spoušť.

          „Gratuluji, právě jste asi jednoho vašeho nadřízeného odsoudil k trvalé sexuální invaliditě. To ale máte jedno. Co jste mi chtěl?“ Zeptal se Higgs. „Volá vám Nicol. Prý se s vámi pokoušela spojit, ale bez výsledku. Že je to prý naléhavé.“ Řekl mu podřízený. „Zatracená práce, tohle je pro nás naprostá potupa. Nejen, že jsme jako něčí poslušný pejsek, který je pevně na vodítku, ale velí nám žena. V té nejvyšší pozici.“ Řekl Higgs. „Ale v naší organizaci pořád platí staré zásady, ne? Nový řád nám nevnutil svoje způsoby.“ Oponoval jeho podřízený. „Tady jde o princip. Ve chvíli, kdy je tady ta žena…“ Začal hřmět Higgs. „Nicol. Jmenuje se Nicol.“ Upozornil ho podřízený. „Pro mě za mě může být třeba anglická královna. Na tom místě nemá co dělat.“ Byl naprosto skálo pevně přesvědčen Higgs. Rozhodl se to ale neprotahovat a ve svém handsfree dal přijmout hovor. „Higgsi, slyšíte mě? CO se to u vás jako u všech čertů děje? Co to má být za neschválenou akci na tom Žižkově? Asi tak dvacet mrtvých civilistů, které jste bezdůvodně zabili v tom skladišti na okraji Prahy? Ta honička, co u vás je?“ Zněla velmi naštvaně Nicol. „Poslouchej, ty jedna krávo. Tohle je naše organizace. Nejvyšší autoritou pro nás jsou naši duchovní, ne nějaký přivandrovalec ze zcela cizí organizace, který využil toho, když naše organizace byla na kolenou a zcela násilně to převzal. A navíc po tom, co naše organizace provádí, ti je velký kulový, blbko. V naší organizaci bys neznamenala vůbec nic. Nedal se Higgs. „Podívej se, ty jeden zasranej blbče. Můžu tě rozplácnout jako mouchu. Můžu tě kdykoliv nahradit. Protože i když se ti to příčí a prostě jsi omezenej šovinistickej neandrtálec, moje organizace je nad tebou. Takže okamžitě stopněte všechny ty vaše neschválené akce a zvláště u tebe Higgse si budu přát, aby ses tady zastavil osobně a pořádně si to od plic hezky všechno vyjasnili. A taky abych ti ujasnila, koho máš vlastně poslouchat.“ Ozvala se Nicol velmi podrážděně v Higgsově handsfree. „Tři slova. Seru na tebe.“ Řekl Higgs bez obalu do handsfree a ukončil hovor s Nicol. „Odvážné, pane. Doufám, že víte, co děláte?“ Vaše další rozkazy?“ Zeptal se podřízený Higgse. „Pokrčujeme v akci, beze změny.“ Odpověděl Higgs.

      O trochu dříve

      Lamborghini se už probouralo stěnou z té restaurace na rohu. Hned za ním vyjel Shelby GT500 a společně plnou rychlostí dopadli na silnici. „Co takhle blbě čumíte? Okamžitě mi podejte raketomet a jděte po nich. Tak honem!!!“ Honil všechny vedoucí těch dvou zátarasů. Dvě vznášedla už byla za unikajícími vozy a pálila ostošest. Všude kolem Shelbyho lítaly pekelně ostré střely z kanonů vznášedel i jejich rakety. Vedoucí zátarasů konečně dostal svůj raketomet. Jenom chviličku zaměřoval a pak vystřelil. Velmi rychlá a výbušná střela si to namířila k Shelbymu. „Mám za zadkem jednu z protipancéřových samonaváděcích střel. Hodil by se ten tvůj magický rušící systém. Hned teď.“ Řekla do handsfree Jasmína. Alvin neváhal a začal pracovat na té střele. Stačilo stisknout a právě ve chvíli, kdy byla střela těsně u Jasmíny Shelba, tak se střela sama poslušně otočila, namířila si to nahoru, téměř škrábla křídlo jednoho ze vznášedel a potom si to pádila na vedoucího těch dvou zátarasů, jejichž větší část ale teď pronásledovala GT500 a Lamborghini. „Zatracená práce…“ Řekl velmi překvapeně vedoucí zátarasů (nebo spíše velitel zásahu?), který to teď nechtěl dostat, takže začal zdrhat, co jen mohl. (Na)neštěstí pro něj ten cíl bylo jedno z obrněných aut, co u něho zůstalo opuštěné. Takže to vedoucího pouze nadzvedlo a plnou silou ho to prohodilo jednou z výloh, kterou proletěl jako blesk a celá výloha byla na milión kousků. GT500 i Lamborghini stále pokračovali v útěku, zatímco za zadkem měli celou kavalerii. „Zabočit doprava!!“ Řekl Alvin do handsfree a na položené T křižovatce to strhl doprava. Jasmína v Shelby udělala totéž, i když jí raketa od jednoho ze vznášedel vznesla do vzduchu. Netřeba  dodávat, že tohle řádění odnášelo nemalé množství civilistů, které se do palby nějak přimotali. „Měli bychom se nějak zbavit našich pronásledovatelů. Alespoň části.“ Měl dobrý návrh Alvin. „Fajn, pokládám naše speciální hřebíkové trhaviny.“ Řekla Jasmína a ze zadní části auta začala pokládat ony hřebíkové trhaviny, což ve skutečnosti nebylo nic jiného než kombinace hřebíkových pasů, ve které byla speciální výbušnina.

        „Pokládám ještě EMP miny.“ Dodala Jasmína a k těm hřebíkovým trhavinám přidala ještě tyhle EMP miny. Většina nepřátelských aut teď začala najíždět na obě tyhle zákeřnosti. Takže část y aut ihned zkolabovala při najetí na EMP minu, pár jich najelo i na ty pásy, odkud je exploze vynesla hodně vysoko. Nutno říct, že část nepřátelských aut byla sejmuta svými vlastními spolubojovníky, kteří pilotovali dvě vznášedla. Jak Lamborghini, tak Shelby si museli dávat pozor na civilní auta, která se na silnici vyskytla. Alvin v lamborghini se už blížil k další z T křižovatek, když si všimnul u pumpy dalšího zátarasů. „Jasmíno, budeme to muset vzít vlevo. Vepředu jsme blokovaný zátarasem, takže jakmile budeš moct, zaboč tou uličkou, co je nalevo.“ Řekl do handsfree. Jasmíně se ale nezdálo, že by ta ulička někam vedla, spíše naopak. „Hele mě se zdá, že to vede jenom k nějaké budově a u té budovy to končí. Že je to slepá ulice nebo spíš ulička.“ Zněla skepticky Jasmína. „Hele Jasmíno, věříš mi? Je to jediná cesta okolo.“ Řekl do handsfree Alvin ještě předtím, než to strhl do té uličky nalevo před pumpou. Jasmína v Shelby už také téměř zabočovala, když ze zátrasu vylétla jedna raketa. „A sakra.“ Řekla si pro sebe Jasmína, ale včas zabočila svým autem tak, že raketa jen o vlásek minula zadek Shelby GT500 a strefila se přímo do jednoho z pronásledujících obrněných aut, které se pořádně vzneslo do vzduch, plnou rychlostí prorazilo ten zátaras a nabouralo nejdřív do budovy, kterou proletělo a pak do jednoho ze stojanů, načež byla slyšet i vidět pořádná exploze. „Tak se mi zdá nebo je Očista od té doby, co jsme jim vyhodili do vzduchu část jejich mužů, tak nějak neschopná? Nejdřív si vznášedly vyhodí do vzduchu pár svých vlastních aut a teď ta exploze málem pohltila celej ten jejich zátaras u pumpy.“ Měl dobrou poznámku Teipo. „Neměly bychom náhodou otevřít okna, trochu se z nich vyklonit a střílet z nich?“ Zeptal se Patrick Jasmíny. „To není potřeba, zlato. Jak jsi viděl a jak správně poznamenal Teipo, tak možná budeme mít štěstí a zbytek našich pronásledovatelů se možná sejme sám mezi sebou. A i kdyby ne, tak pořád máme nějaké velmi silné zbraně uvnitř tohohle krasavce, které můžu kdykoliv vysunout a použít.“ Odpověděla Patrickova žena.

      Lamborghini teď mířilo uličkou stále dopředu, když Alvin zpozoroval problém. Zavřená bílá vrata. Ještě ale štěstí, že jeho auto bylo vybaveno speciálními gadgety. Alvin stiskl jedno z tlačítek na svém volantu a přední světla lamborghini se zasunula směrem nahoru, přičemž se místo nich objevily asi tak tři rakety. Alvin neváhal a vystřelil. Za chvíli z těch vrat už téměř nic nezbylo. Alvina ale stále odstřelovalo jedno ze vznášedel. Alvin se rozhodl, že nejlepší způsob setřesení toho vznášedla bude, když to Alvin vezme skrz budovu. Koneckonců, to Lamborghini bylo vyrobeno z velmi speciálních slitin, které mu dodávaly neuvěřitelnou pevnost a odolnost při zachování jeho mrštnosti a rychlosti. Alvin tedy dupl na plyn a zamířil si to prosklenou částí budovy. Střelba za ním neutichala, takže to asi moc nevycházelo. Alvin se každopádně řítil chodbou, když se před ním objevila uklízečka. Alvin to musel strhnout doleva, takže se proražením stěny dostal do místnosti, kde zrovna probíhala jedna z přednášek. Alvin totiž zrovna projížděl VŠE, nebylo Vysokou ekonomickou školou. Asi museli být všichni překvapeni, když jim tam před jejich zraky projelo nejen jedno Lamborghini, ale proletělo kousek nad nimi i jedno ze vznášedel Očisty. Pak i Jasmíno Shelby a také druhé se vznášedel. Ale vzhledem k tomu, že za  těmi vznášedly se lehce hroutily některé části patra nad nimi, tak ty studenty a jejich lektor měl asi jiné starosti. „Zatraceně, teď se mi trochu vracejí vzpomínky z mých let na vysoké. Škoda, že zrovna za takových okolností.“ Řekl si Teipo. „Ty jsi jí měl možnost v klidu studovat a dokončit, ale teď díky tobě můj drahý otče já asi už takovou možnost mít nebudu. Díky za to, jak si to všechno zkazil. Fakticky díky, fotře.“ Byla velmi negativní Eliza.

       „Jak to jenom myslíš? Až tohle všechno skončí, budeme moci pokračovat zpátky tam, kde jsme byli. Věř mi, že zařídím, aby nás Očista nechala na pokoji a my jsme mohli žít nějaký normální a nový život. Ty mi snad doprčic nevěříš?“ Snažil se jí chlácholit Teipo. „Nejsem si jistá, když jsem viděla, jak si nedokázal ochránit moji mamku, která byla i tvou manželkou. Jak si tam stál a nic neudělal. Víš, jaké to bylo dívat se na to z bezprostřední blízkosti? Ne, ty to nemůžeš vůbec tušit, protože jsi tam u ní nebyl.“ Byla velmi rozzlobená Eliza. „Promiň, ale to jsem se tam měl nechat zabít hned, jak jsem vstoupil do toho pokoje? I pro mě to byla nejdůležitější osoba v životě. A pokud bych se bránil hned na začátku, skončil bych do několika vteřin. Bohužel jsem jí musel obětovat, abych měl šanci ochránit alespoň tebe.“ Řekl Teipo. „Takže si jí musel obětovat? Prostě jen tak obětovat. I když jsi můj vlastní otec, tak se mi z tebe dělá zle. Očista tě asi ovlivnila více, než ty jsi ochoten připustit.“ Odpověděla mu s velkým opovržením jeho dcera. „Elizo, je nutné být takhle na ostří nože?“ Zeptal se Teipo. „Ne, já už se s tebou ksakru bavit už vůbec nebudu. Máš smůlu. Když pro tebe byla tvoje vlastní žena jenom oběť, která prostě musela zemřít.“ Neustupovala Eliza. „Elizo, teď si to prostě hodně přibarvuješ a přidáváš si k tomu, co jsem řekl, svoje vlastní myšlenky. Tyhle hádky k ničemu stejně nevedou, takže bych se snažil nějak usmířit.“ Řekl Teipo. Ale Eliza byla otočená svoji hlavou někam úplně pryč. Jako by koukala ven ze Shelbyho. „Jak chceš, Elizo. Možná až se trochu uklidníš, tak se tomuhle ještě zasmějeme.“ Řekl si tak spíše sám pro sebe Teipo.

     Alvin v Lamborghini a Jasmína v Shelby, jehož pasažéři byl i Patrick, Teipo a Eliza už konečně vyjeli z levé části VŠE budovy. Nutno říct, že ta budova, zvláště ten předek, odkud vyjeli, byl pomalu jako ementál a dosti zničen, jak ty vznášedla stříleli před ně, za ně nebo vedle nich. Nemluvě o těch obrněných autech, SUV a lehkých obrněných transportéru, co je nějak nemohli setřást. Už jich sice bylo jen pár, ale pořád měli namontované zbraně, které by jedním přesným zásahem mohli obě prchající vozidla – Lamborghini i Shelby GT500 úplně zastavit. Možná i zničit. „Hele, vážně bychom potřebovali nějakou extra zbraň, nějaké eso v rukávu, abychom se všech těch šmejdů definitivně zbavili.“ Řekl do handsfree, zatímco mířil k Hlavnímu nádraží. „Musím tě zklamat, o ničem takovém nevím. Já sama toho asi moc nezvládnu. Výbušné hřeby mi došli a mám pouze dvě EMP miny. A těch obrněnců, co nás pronásledují, jsem napočítala nejméně pět. Možná i šest. Ale ty máš to transformační dělo uvnitř Lamborghini, ne?“ Zeptala se nakonec do vysílačky Jasmína. „Vidíš, vlastně bych ty obě poletuchy mohl sejmout, to máš pravdu.“ Řekl Alvin a začal vysunovat z vozidla poměrně velké částicové dělo, jehož střely už zničily jedno vznášedlo Očisty.

    Alvin to ale vzápětí dostal a jeho auto se vzneslo do vzduchu, hned za ním tlaková vlna a plameny, které vznikly z dopadu a exploze rakety, která Lamborghini Alvina dostala. Nezničila ho, jen ho nasměrovala střechou vzhůru. Za chvíli Lamborghini skutečně dopadlo na zem, převracené. „Jasmíno, slyšíš mě? Vy musíte jet dál. Já jsem sice v hajzlu a za chvíli mě sice na 100% zcela obklíčí Očista a pravděpodobně ukončí můj život, ale ty ještě se svým mužem i s Teipem a jeho dcerou zdrhnout. Udělejte to pro mě. Navíc máte na krku ty dvě vznášedla a vozidla od Očisty.“ Naléhal Alvin na Jasmínu. „Stále tě ještě můžeme vyzvednout a zachránit.“ Řekla do handsfree. „Zbytečné, radši….“ Chtěl něco říct Alvin, ale do jeho lamborghini v plné rychlosti narazil jeden z vlaků českých drah, který zrovna jel okolo. Bylo slyšet řinčení kovů i ten prudký náraz vlaku do Alvinova Lamborghini. Lamborghini to sice velmi dobře vydrželo, ale Očista už byla příliš blízko. A i pouhé zastavení by už mohlo být smrtelné. Alvina musely už nechat svému osudu, jestli má Jasmína a ostatní, co zbývají, nějak přežít. Každopádně Jasmína v Shelby pokračovala k jednomu z nástupišť. Jedno ze vznášedel už nepronásledovalo Jasmínovo Shelby GT500, ale začalo kroužit okolo Alvinova Lamborghini, které urazilo slušný kus cesty, než ten vlak ve formě City Elephant konečně zastavil.

    To ale už Jasmína nevnímala, neboť měla svých starostí dost. Musela se dostat pryč od toho jednoho vznášedla i vozidel Očisty. Už byla skoro u nástupiště, když jí málem sejmul další projíždějící vlak. Nutno dodat, že tentokrát měla štěstí a odnesli to dva obrněné vozy Očisty, do kterých ten vlak vrazil. Vzhledem k tomu, že to nástupiště bylo trochu výš, tak Jasmína na svém Shelby musela aktivovat speciální skokanský mód, který auto vynesl nad jeho úroveň na nástupiště. Ještě že to Jasmína stihla, neboť se po koleji, po které musela přeject, zrovna velkou rychlostí přejel poslední vlak. Jasmína v Shelby GT500 doskočila na nástupiště a řítila se dál. „Snad se z toho Alvin dostane.“ Povzdechla si sama pro sebe. Za sebou už nikoho neviděla, ale byla si jistá, že nad ní musí být to jedno zbývající vznášedlo. Což se taky potvrdilo, neboť kolem ní začali opět lítat různé střely i nějaké rakety a to i nad autem, jak to vznášedlo střílelo do střechy nádraží. „A nedá si pokoj, hajzl jeden v tom vznášedle.“ Byla už fakticky nasraná Jasmína. Pokračovala v jízdě budovou a taky její demolicí, až prorazila hlavní vchod, odkud se dostala na hlavní ulici. Dá se možná říct i magistrálu. „Takhle dobře jste se řídit naučila sama?“ Zeptal se Teipo. „Dá se říct. Hodně řidičského tréninku. Ale taky bych mohla poděkovat své hračské vášni – mnoho závodních her jako Grid 2, Driver – San Francisko, Burnout Paradise, Forza 4, Need for speed - ProStreet a pár dalších, ale pochopitelně na volantu. Máte rád závodní hry? Nějaké příbuzné k těm, co jsem právě řekla?“ Zeptala se Jasmína. „No třeba Asphalt 8 na mobilu, občas Need for speed – Carbon na PC a také Gran Turismo 6.“ Řekl Teipo. „Takže jste vlastně multiplatformí hráč. Nemáte vyhraněnou jednu konzoli nebo platformu, chápu to dobře?“ Chtěla si to ujasnit Jasmína. „Ne, ale nemáte důležitější věci na práci, než zjišťovat co hraju nebo nehraju?“ Upozornil jí Teipo. „Vy jste začal, když jste se zeptal, kde jsem se naučila tak dobře řídit. A navíc, nedělá mi problém řídit a zároveň si povídat. To mi nedělá vůbec problém.“ Řekla Jasmína. Za ní už bylo vznášedlo, které nepřestalo střílet. „Už by někdo měl to vznášedlo konečně sejmout. Jinak dostane ono nás.“ Prohlásil Teipo. „Věř mi, že kdybych věděla, jak ten létající otravný problém vyřešit, už bych ho vyřešila.“ Řekla Jasmína, zatímco kličkovala mezi dopravou a blížila se k Národnímu muzeu.

         Ale nakonec se něco stalo. K vznášedlu se začala přibližovat raketa, která vznášedlo nakonec dostala. Byla to ohromná exploze, která znamenala konec toho vznášedla. A vznášedlo se doslova jako ohnivá koule zřítila v plamenech k zemi. Jasmína a ostatní sice nevěděli, komu by mohli poděkovat za svou záchranu, ale důležité bylo, že se zbavili posledního pronásledovatele. A vypadalo to, že tímhle definitivně unikli. Ale to byl velký omyl. Jakmile projížděli blízko Národního muzea, tak ulice vepředu i po levé straně byla zatarasena několika tanky. Jednalo se o Abramse, takže stejný případ jako poprvé, kdy se jim Očista pokusila odříznout cestu. Trochu podivné, že Očista tak nesnášela moderní západní společnost a přesto používala vojenskou techniku Američanů. Sice to postrádalo logiku, ale holt účel světí prostředky. A Očista si nejspíše uvědomovala, že výzbroj USA patří mezi úplnou špičku. Takže toho Očista chtěla využít. „Asi tak dva tankové před námi a ještě vlevo.“ Oznámil Jasmíně její manžel Patrick. „Nejsem slepá, taky to vidím, zlato.“ Odpověděla mu Jasmína a v plné rychlosti to otočila doprava, dolů po Václavském náměstí. Jeden z tanku začal mířit na Shelbyho GT500, a následně vystřelil, to už ale Jasmína a Patrick  neviděli.

      Střela z tanku se strefila přímo do hlavy sochy Svatého Václava. Ta se oddělila od zbytku těla sochy a velkou rychlostí si to namířila do McDonaldu, co byl na rohu náměstí.

      „Nejen že nás chtějí zabít, ti šmejdy, ale ještě se do nás nedokáží trefit a právě jim tady zničili jednu z památek.“ Prohlásil Teipo na zadním sedadle Shelbyho GT500. To ale netušil, co se stane dál. Jasmína velmi brzo zastavila, neboť dál už byla zatarasena cesta Očistou. „Tak tohle je opravdu v prdeli. Jak se z tohohle jako máme dostat? Jsou vepředu, jsou vzadu, jsou po stranách. Mám takový pocit hraničící s jistotou, že jsme dojeli.“ Řekl Teipo. „Hlavně klid, musí existovat cesta pryč.“ Řekla Jasmína. To se ale už zezadu na Shelby GT500 vyřítil jeden z tanku, přičemž zcela prorazil podstavec, na kterém byla už bezhlavá socha Svatého Václava. Socha se octla na věži tanku. „Zatraceně, měla bych asi něco dělat.“ Řekla Jasmína a šlápla na plyn, přičemž otočila auto doleva a vydala se bůhvíproč k restauraci Výtopna. Ale na jídlo to určitě nebylo. Tank s bezhlavou sochou se vydal za nimi. „Bezhlavá socha, tak to je poprvé kdy mě něco takového pronásleduje.“ Řekl Patrick. „No úplně správně řečeno nás honí socha, která se veze na tanku.“ Řekl Teipo. „Ale to rozhodně neznělo tak dobře, jako jsem to řekl jako já.“ Odpověděl Patrick. „No tak to určitě.“ Popoštouchl ho Teipo. Když byla Jasmína blízko restaurace, okamžitě si zatáhla za ruční brydu a otočila svoje auto o 180 stupnů a šlápla plnou silou na plyn. Auto jelo plnou rychlostí na druhou stranu. Tank se yastavil téměř na místě a socha na něm si to namířila dopředu do spodního patra Výtopny. Teda tam, kudy se chodilo nahoru. Ale potom se začal bleskově otáčet po směru, kudy zdrhala Jasmína se svým Shelbym. „Ať jsi se pokoušela udělat cokoliv, tak ty ten plán vůbec nevyšel. Ten tank nás bude stále pronásledovat a pořád jsme se nezbavili těch zatarasů jak dole, tak i nahoře.“ Nebyl překvapen Patrick. „No abys mě alespoň jednou pochválil, tak to rozhodně ne. Ale jak se ukáže nějaká příležitost mě zkritizovat, tak tu hned využiješ. No řekni Teipo, je tohle možné, aby tvůj vlastní manžel měl v tobě takovou nedůvěru?“ Začala si stěžovat Jasmína. „No, do toho mi skutečně nic není. Klidně se hádejte, jak chcete…….ale máme kurva mnohem důležitější problémy než nějaké vaše manželské neshody. To byste si vy dva měli uvědomit.“ Zvolil velmi ostrý tón Teipo.

    „Třeba se zbavit toho tanku a vypadnout z tohohle místa. A už definitivně setřást Očistu, kterou máme furt za zadkem.“ Měl velmi dobré postřehy Teipo. „Jen klid, pánové a to oba dva. Mám to vymyšlené. No snad doufám. Jenom se musím alespoň na pár vteřin dostat z dohledu všech nepřátel z Očisty, co jsou všude okolo nás.“ Řekla Jasmína a plnou rychlostí si to mířila do jednoho z obchodů. Tank jí ale byl v patách a dokonce se po ní začal střílet. Ještě že Jasmínův Shelbyměl systém, který dokázal počítat trajektorii střel z děla Abramsu. Takže žádné ze střel se nepodařilo trefit auto, což bylo docela dobré a fajn. Auto se vlastně samo vyhýbalo dopadajícím střelám. Jasmína si také vzpomněla na ty dvě EMP miny, co pořád měla ve svém autě. Ty by se dali dobře použít. Jasmína neváhala a obě je vyklopila za sebe a zároveň před pronásledující tank. To byl excelentní tah, neboť ten tank na EMP miny najel, čímž byl úplně vyřazen z provozu. Možná, že měl nějakou ochranu proti EMP. Ale asi byla příliš slabá. Každopádně z něj zbyla jenom nepojízdná plechovka s vyřazenýma elektronickými systémy a bez pohonu. „A má to, šmejd.“ Radovala se Jasmína.

     „Promiň, zlato, ale asi jsem trochu natvrdlý, ale co s těma zátarasy, co jsou na každém z konců náměstí? Ty jen tak magicky nezmizí. „Důvěřuješ mi? Tak mě nechej jednat, jo?“ Nedala se Jasmína. „Jsem teda zvědavý, ale fajn. Asi máš skutečně nějaký plán. Doufám, že bude stát za to.“ Tak trochu nejistě prohlásil Patrick. To už Jasmína naprala do jednoho z obchodů, který byl po pravé straně. Doslova v něm zaparkovala. „Jestli tohle byl celý tvůj plán, tak to potěš.“ Rýpl si Patrick. K obchodu se ze všech stran začala přibližovat Očista. „Jsem přesvědčen, že nás za chvíli obklíčí, Jasmíno. Jestli máme něco v rukávu, tak bysme to měli z toho rukávu vytáhnout. Jinak se obávám, že tohle prostě během pár následujících minut nepřežijeme.“ Měl obavu Teipo. Jasmína tvrdě přemýšlela. „Čas nám opravdu běží, Jasmíno.“ Upozornil jí Teipo. „Já vím, Teipo, já to zatraceně vím.“ Odsekla ho Jasmína. Pár mužů z Očisty se už přibližovalo k obchodu. „Už zatraceně vím.“ Řekla Jasmína, jako by jí ozářil duch svatý. „Vždyť tohle auto má holografické emitory. Asi tak čtyři. Můžu poslat dva a dva nalevo i napravo. Očista nebude tušit, jaké z nich je to pravé nebo že budeme stále v obchodu a jakmile se chytí na tu návnadu, my odtud v klidu vypadneme.“ Napadla jí spásná myšlenka. „Nevím, jsi si jistá, že na to skočí?“ Měl obavu Teipo. „Hele, pokud by to bylo k ničemu, proč by tím tohle auto vybavovali?“ Měla dobrý argument Jasmína. „To máš asi pravdu.“ Souhlasil Teipo.

       „Fajn, vypouštím naše falešné návnady.“ Řekla Jasmína. „Počkat, určitě je stoprocentně trkne, že používáme hologramy. Nebo jsi už viděla, že by se auto dokázalo samo rozdělit na čtyři identické?“ Přemýšlel Patrick. Ze čtyř podložek, pokrytým velkým množstvím elektronických součástek se díky velmi pokročilé holografické technologii stali prakticky neroznatelné od pravého Shelbyho. Dokonce tyhle hologramy mohly fyzicky reagovat s předměty. „Řeknu ti jedno – vůbec nebudou vědět, jaké z těch GT500 jsou jenom falešné hologramy a jaké z nich je to pravé. A co tedy uděláš, když si nejseš jistý? Pro jistotu je dáš pronásledovat všechny. A vzhledem k tomu, že jsou ty hologramy vybaveny velmi vyspělou AI, která je řídí, tak je asi hned tak nedostanou. Máme téměř neomezeně času se odtud dostat.“ Dodala velmi silné argumenty Jasmína. A měla skutečně pravdu. Očista skutečně nevěděla, na jaké z těch čtyřech aut se zaměřit. Její síly na obou stranách se museli odlepit od svých pozic a začít je pronásledovat. Tohle byla přesně ta věc, co Jasmína plánovala. Z bezvýchodné situace, kdy se zdálo, že už nikam nezdrhnou, že už je má očista jako rybář rybu ve své síti nebo že skončí jako Alvin, to teď Jasmína ostatní to viděli docela dost růžově. Jasmína se svým Shelbym už začala vyjíždět ven, když si všimla asi tak tří lidí před obchodem. „Zatraceně, tak všichni se asi nevydali pronásledovat ti naše hologramy. No a co teď uděláme? Protože mám takovou obavu, že jakmile se odsud pokusíme zdrhnout, tak ty chlapy dají echo svým nadřízeným.“ Měl starost Teipo. „Nebudou žádný problém. Naše zabudované zbraně si s nimi poradí během několika sekund. Ani nebudou vědět, co je zasáhlo.“ Neměla prakticky žádnou starost Jasmína. Okamžitě něco naťukala na obrazovce, která se vysunula ze středového panelu. Z kapoty auta se začal vysunovat těžký kulomet.

     „Tak tohle bude neuvěřitelné rychlé.“ Poznamenala Jasmína a spustila ten těžký kulomet. Těžký kulomet to těžko uvěřitelnou kadencí začal pálit dopředu. Za pár minut všichni tři muži leželi na zemi, úplně rozstříleni a téměř na kusy. Tak silná ta střelba z těžkého kulomet byla. „Jak jsem říkala, síla našeho velmi speciálního zbraňového mazlíčka je neuvěřitelná a ohromující. A jak jsem taky správně tvrdila, tak ty šmejdy neměly vůbec žádnou šanci. A my odtud můžeme v klidu vypadnout.“ Zaradovala se Jasmína. „Doufám, že to byli všichni, kteří se nerozhodli pronásledovat hologramy našeho Shelbyho GT500.“ Přemýšlel nahlas Teipo. „Počkej, provádím sken nejbližšího okolí.“ Řekla Jasmína. Radar skrytý uvnitř auta pak začal skutečně prohledávat nejbližší okolí na přítomnost. Ovšem výsledek, kromě těch tří mrtvol byla absolutní nula. Veškeré síly Očisty museli pronásledovat všechny čtyři falešné hologramy. „A máme volnou cestu.“ Řekla si sama pro sebe Jasmína a se svým Shelbym GT500 se rozjela do horní části náměstí a pak se tě rozhodla vzít směrem k Nuselskému mostu.

   Nuselský most

   Trvalo to pár minut, než se k mostu Jasmína s automobilem Shelby dostala. „Takže jsme to zvládli. Unikli jsme prakticky celé Očistě a jistě míříme do bezpečí. Co si myslíš ty,Teipo?“ Obrátil se Patrick na Teipa. „Že to zdaleka neskončilo. Nevím jak ty, ale cítím ve svých kostech, no možná hluboko uvnitř, že tohle byl teprve začátek. Udolali jsme Očistu? Vsadil bych všechno na to, že vůbec ne. Ještě na nás pořádně udeří, to se vsaďte.“ Obával se Teipo. „Vždycky pesimistický, Teipo?“Rýpl si do Teipa Patrick. „Ne, jen realistický.“ Usměrnil ho Teipo. Jasmína se svým Shelbym dojela už skoro na konec mostu. Ale tam se zastavila. „Co blbneš, Jasmíno?  Proč kurva nejedeme?“ Začal být nervózní Patrick. „Něco je špatně.“ Řekla velmi neurčitě a s pocitem strachu Jasmína. „No můžete si s Teipem podat ruce. Jeden jak druhý. Kašlu na nějaký pocit strachu, já odtud chci hlavně vypadnout. Hned.“ Řekl Patrick. „A být s vámi všema na druhé straně zeměkoule pryč od těch magorů, vlastně fanatiků z Očisty. Nejlépe v nějakém tropickém ráji na neomezené dlouhé dovolené.“ Dodal ještě. To už zpod mostu vyletělo ohromné vznášedlo Očisty. Vyletělo nad Jasmínovo Shelby. „A ksakru, vidíš jak ty moje pocity a můj šestý smysl nelhal.“ Byla na koni Jasmína. Vznášedlo spustilo palbu ze všech svých namontovaných zbraní. Kulometů, samopalů i kanonů. Byl to skutečně ctihodný arzenál, co na sobě to vznášedlo mělo. Jasmína v Shelbym začala couvat, co to šlo. Potom rychle zatáhla za ruční brzdu a otočila svoje auto o 180 stupňů. Nakonec zamířila opačným směrem. To ohromné vznášedlo za ní pořád střílelo, čímž zcela ničilo, časti Nuselského mostu. Hroutila se jedna část za druhou. Až se Jasmína přiblížila ke konci mostu. Ale uviděla, že cesta byla blokována velmi silným zátarasem Očisty, který neměli šanci prorazit. Začínalo to být pořádně v hajzlu. „Tohle nemáme šanci objet nebo se dostat skrz. A rozhodně bych nezkoušel skočit z tohohle mostu. To by rozhodně nebyl moc dobrý nápad.“ Řekl Teipo. Ohromné vznášedlo, jehož pilotem byl Higgs, přestalo střílet před stojící Shelby a místo toho začalo kroužit okolo GT500.

      „Asi bylo bláhové se domnívat, že bychom jim dokázali zdrhnout. Musíme si přiznat, že jsme tohle projeli. Mají z nás obou stran a než bychom vystřelili, třeba i jen jednu raketu na to vznášedlo, tak ty v tom vznášedle by nás dostali během několika sekund. Znám ten typ vznášedla a vím, jak moc dobře je vyzbrojené a opancéřované. S tím, co máme v autě, proti němu nemáme šanci.“ Zněl beznadějně Patrick. „Musí existovat cesta. Způsob, jak se z toho dostat.“ Přemýšlela Jasmína. „Takže se znovu setkáváme. Asi si to neuvědomujete, ale váš pokus o útěk byl patetický a směšný. Očistě nikdy nedokážete utéct. Nikdy se před námi nedokážete skrýt. Mimochodem, že jste Torstenovi uřízli jeho pohlavní orgány, to bylo velmi, velmi ošklivé.“ Ozvalo se z reproduktoru zabudovaného ve vznášedle. „Počkat, slyšela jsem dobře? Vy jste mu uřízly to jeho nádobíčko tam dole? Torstenovi?“ Divila se Jasmína. „Ten jeden zasranej hajzl mi znásilnil dceru. Téměř vedle mě. Co bys ty dělala na mém místě? Poplácala po zádech. Dopřála mu luxus, aby měl rychlou smrt, když udělal, to co udělal? Měl jsem jedinou možnost, aby si nadosmrti pamatoval svůj čin. Aby tím pořádně trpěl.“ Řekl velmi vášnivě Teipo. „No ale, abychom se dostali k zajímavějším věcem, divili jste se, co se stalo Alvinovi? Torsten vám to jistě rád ukáže.“ Dodal Higgs z reproduktoru na vznášedle. Vznášedlo se otočilo zády a zadní část vznášedla se začala otevírat. Za pár okamžiků ho Jasmína a ostatní uviděli. Byl to pořádně živý Torsten, který něco držel ve své ruce. Když si Jasmína uvědomila, co to bylo, nedalo se to slovy popsat. Byla to totiž lidská hlava. Hlava Alvina. „Panebože, tohle prostě nemůže být pravda. Nemohli ho takhle popravit. Bestiálně popravit. Proč zrovna museli dostat Alvina? A to všechno jenom kvůli nám. Možná jsme neměli vůbec nic dělat, vůbec ti nepomáhat, Teipo. Možná jsi měl prostě splnit svoji povinnost.“ Řekla skoro v slzách Jasmína Teipovi- Sice se na něj nedívala a řekla to přes svá ramena, ale bylo to jednoznačně směřováno Teipovi.

     „Slyšíš se, Jasmíno? Ty tady obvinuješ Teipa, ale on to nebyl, kdo zajal Alvina a potom mu uřízl hlavu. Očista, to je náš nepřítel. To ona nás chce zabít. Ona nás donutila k akcím proti ní. Měla možnost se vypořádat s neposlušností Teipa jinak než tou extrémní persekucí. Je mi Alvina líto, ale Teipo skutečně nemůže za jeho osud. Za jeho smrt.“ Oponoval Patrick. Jasmína se na něj dlouze zadívala. „Víš co? Asi máš pravdu. Máme jediného společného nepřítele. Který může za smrt Alvina.“ Potvrdila slovo Patricka Jasmína. Torsten si začal klepat na ucho. „Co ten zmrd asi chce?“ Divil se Patrick. „A co dělá? Možná bych si možná mohl tipnout, co by tak asi chtěl, když mi popíšete, co zrovna dělá.“ Vmísil se do rozpravy Teipo. „Klepe si na své handsfree.“  Odpověděla mu Jasmína. „No tak to je asi jasné, co chce. Na 100% si s tebou promluvit.“ Odhadl velmi přesně Teipo. „Rozhodně má ten zmrd smůlu. Kdyby to šlo, ihned bych ho rozstřílela na kusy.“ Odpověděla Jasmína Teipovi. „Počkat, Vždyť já vlastně můžu použít jeden z našich namontovaných těžkých kulometů.“ Uvědomila si Jasmína. Okamžitě ho vysunula a spustila palbu na Torstena. Ale jaké bylo její překvapení, když se náboje zastavovali o neviditelné silové pole. „A do hajzlu. Takhle to nepůjde.“ Věděla už jistě Jasmína. „Jsi překvapena, Jasmíno? Naše nová technologie. Skrz to se žádná z těch zbraní, co máte, rozhodně nedostane.“ Začal být na koni Torsten.

     „Mimochodem, měla jsi slyšet, jak Alvin řval, když jsme mu bez narkózy začaly nejdříve odřezávat jeho prsty. Nejdřív jeho poslední články prstů a potom jsme pokračovali neustále nahoru a to pořád dál, dokud z něho nezbylo nic víc než torzo. Teď z něho nezbylo nic víc než spousty černých igelitových pytlů, co jsou za mnou. Už nějaké máme připravené nějaké i pro vás.“ Začal provokovat Torsten. Jakoby chtěl nekonečně prodlužovat utrpení Jasmíny. „Nejraději bych mu hned teď vystřelila mozek z hlavy. Nebo mu udělala totéž, co udělal Alvinovy.“ Byla pevně rozhodnuta Jasmína něco nepěkného provést Torstenovi. Vzala za dveře na své straně a otevřela je. „Zlato, co to chceš dělat?“ Divil se Patrick. „Chci si to s Torstenem vyříkat z očí do očí.“ Řekla zcela jasně Jasmína. „Ty ses asi zbláznila? Chceš vystoupit z auta, ve které máš alespoň nějakou ochranu a zůstat na tom otevřeném prostranství? To je šílenství. Jakmile Torsten uvidí, že jsi vystoupila, tak co asi kurva udělá? Zabije tě, hned jak vystoupíš.“ Snažil se jí zadržet Patrick. Teda chtěl jí udržet v sedadle, ale moc to nešlo. „Můžeš mě laskavě pustit? Stejně jsme všichni čtyři v hajzlu. Nebo si snad myslíš, že z tohohle místa můžeme někam zdrhnout? Vepředu je ten zátaras, kterým neprojedeme. Dozadu nemůžeme, protože nám tam rozstříleli ten most. Takže jediné, co chci, je ukázat alespoň nějaké odhodlání a vzdor před svojí smrtí. Že jsem před svojí smrtí měla hlavu vztyčenou a stála jsem proti svému osudu zpříma. Nechci čekat na smrt v téhle plechovce.“ Řekla Jasmína. „Fajn, ale půjdu s tebou. Když už chceš provést takovou blbost, ať to uděláme společně.“ Zněl velmi přesvědčivě Patrick. „Dobře.“ Odpověděla mu Jasmína. Oba vystoupili a šli dopředu. Teipo se svou dcerou zůstávali pořád vzadu v autě. „Zatraceně, to jsou ale pořádní blázni. Co tím chtějí proboha dokázat? Vždyť je tam Higgs a Torsten zabijí.“ Začal se divit Teipo. „Tak je tam jdi zachránit. Zachraň je, jako jsi dokázal zachránit tvoji drahou polovičku a moji vlastní matku. A pokud zemřou, co na tom. Když ses dokázal tak snadno smířit se smrtí Rebeky, tvoji drahé polovičky. A mojí vlastní matky.“ Nedala si říct Eliza. Teipo si dal hlavu do dlaní. „Panebože, panebože. Neříkala jsi, že už se mnou nepromluvíš ani slovíčko? Hele, mě to fakticky mrzí. Mít možnost vrátit ten čas, udělal bych to všechno jinak. Dokázal bych zachránit tvoji matku a moji milovanou manželku. Jako v Timecopovi. Znáš ten film, ne? Ale to prostě nejde. Minulost už nezměním. A tímhle se prostě nikam neposuneme. Je to těžké, já vím. Ale musíš se smířit s její smrtí. Důležitá je přítomnost. Že pořád máš ty mě a já tebe. Tak co říkáš, odpustíš mi už, zakopeme tu válečnou sekeru a budeme se soustředit na to, aby už nikdo z nás neumřel?“ Nabídl příměří Teipo.

        Eliza se na něj dlouze zadívala. „Fajn, asi jsi mi docela otevřel oči. Bude mě to pořád bolet u srdce, ale odpouštím ti. Koneckonců, jsi můj vlastní otec. I přes tvoje chyby. A nakonec, kdo jiný, než tvoji nejbližší jsou pro tebe ti nejdůležitější lidé na světě?“ Řekla Eliza. „Pravděpodobně to nebyla tvoje chyba. Ty jsi vlastně nestisknul spoušť. Asi jsem ba tebe byla příliš tvrdá.“ Dostala rozum jeho dcera. „Jsem rád, že se dokážeš chovat rozumně. A přijmout realitu takovou, jaká je.“ Řekl jí Teipo. „Možná bych tam měl jít s nimi. Postavit se naposledy Torstenovi a vědět, že jsem nezemřel někde schoulený v koutě jako krysa.“ Přemýšlel nahlas Teipo. Jeho dcera Eliza ho ale zastavila. „Nechci, abys mě takhle opustil. Ztratila jsem matku, ale o tebe přijít nechci. Jak chceš, zůstanu s tebou.“ Nakonec si to rozmyslel Teipo s tím připojením k Jasmíně a Patrickovy.

         Jasmína a Teipo už byli slušný kus před svým Shelbym. Za Torstenem už byli nastoupeni muži, kteří svými zbraněmi mířili na Jasmínu a Patrick. „Jak někdo může být tak stupidní a postavit se přímo naproti mně, zcela nechráněn a nemít v ruce žádné eso?“ Uslyšela Jasmína ve svém handsfree. Jasmína viděla, že se už chystá dát znamení svým mužům, takže se rozhodla k poslednímu zoufalému aktu. „Obyčejnej ubožák, který nedokáže sám cokoliv udělat. Na všechno musíš mít ty svoje poskoky, aby sis neušpinil ruce. Protože sám nic nedokážeš.“ Torsten se pořád chystal dát znamení svým mužům, ale nějak ho pořád nedal. „Víš, co se říká. Nedráždi hada bosou nohou. Mimochodem, oba jste nás zklamali, vlastně všichni tři i s Teipem. Všichni tři jste se stali pořádně černými ovcemi, v našich řadách a pořádně jste nám naflusovali do obličeje. Potupili jste Očistu a za to je jenom jeden trest. Smrt.“ Stále vyhrožoval Torsten. „Co kdyby si byl pořádný chlap a šel si to vyřídit s námi tady dolů. Třeba jen ty a já. Hezky ručně.“ Měla návrh Jasmína. Torsten začal přemýšlet. „Pane, tohle bude nějaká bouda. Jednoznačně. Proč by jinak chtěla, aby jste šel tam dolů? Nezdá se mi to.“ Řekl muž v modro-černo-šedivém maskovacím oblečení hned vedle Torstena. Torsten mu dal znamení, aby mlčel. „Já tady rozhoduju. Takže koukejte sklapnout. Hned.“ Měl navrch Torsten. „Ale jakmile vám dám rozkaz do handsfree, tak to okamžitě naperte do Patricka.“ Pošeptal Torsten rozkaz don ucha jednomu z jeho mužů. „Higgsi, potřebuju se dostat dolů. Chci si to s nimi vyřídit osobně.“ Měl prosbu Torsten. „Nemyslím si, že je to nějak extra dobré rozhodnutí a vzhledem k mé vyšší pozici bych ti mohl prostě nevyhovět. Ale jak chceš, je to tvoje rozhodnutí.“ Rozhodl se mu neoponovat Higgs. Higgs se svým vznášedlem začal klesat na přijatelnou výšku, aby Torsten mohl bezpečně seskočit na část nezničeného Nuselského mostu.

     Jakmile vznášedlo dostatečně kleslo, Torsten okamžitě seskočil na most. Jeho muži pořád mířili na Jasmínu a Patricka. „Pořád máš tu kuráž, ty jedna proradná kryso?!“ Zeptal se velmi nasraně Torsten. „Jo, pořád jí mám. Natrhnu ti prdel.“ Řekla mu Jasmína. Rozeběhla se naproti Torstenovi a začala proti němu používat proti němu různé kopy a otočky. A i když to skutečně dělala dobře, tak se jí nepodařilo prorazit jeho obranu. Místo toho jí Torsten zachytil za její tělo a plnou rychlostí s ní udeřil na asfalt. Jasmína se chtěla zvednout, ale Torsten jí pořádně kopnul do jejího obličeje. Vlastně do její hlavy. „Ty hajzle, já tě dostanu.“ Pořádně se naštval Patrick a chtěl jednu natáhnout Torstenovi, ale Torsten ho zastavil. „Jestli nechceš být jako cedník, tak se do toho nepleť.“ Upozornil ho Torsten. Patrick trochu zacouval. Torsten ještě vzal hlavu Jasmíny a párkrát s ní udeřil o vozovku. „Za to všechno, co jsi provedla, bys měla být v řetězech. A taky být pořádně zbyčována.“ Řekl Torsten. „Jaké je to nebýt 100% chlap a nemít to tam dole?“ Byla velmi drzá Jasmína. „Chceš něco vidět? To budeš čubrnět.“ Procedil s úsměvem Torsten. Pořád držel Jasmínu za hlavu, ale teď jí natočil na Patricka. „Zapamatuj si ho. Teď totiž chcípne.“ Řekl s neskrývanou radostí Torsten. „Zabijte Patricka.“ Řekl do svého handsfree Torsten. „To si nedovolíš. To si hajzle nedovolíš.“ Oponovala mu Jasmína. Ale Torstenovi muži zahájili pořádnou palbu. Mnoho nábojů lítalo vzduchem přímo na Patricka, kterého to pořádně provrtalo. Za chvíli byl Patrick na zemi a vůbec se nehýbal. „Za tohle tě už definitivně pošlu do hrobu. To uvidíš.“ Řekla mu vášnivě Jasmína. „Půjdeš hned za ním. Stejně jako Alvin, stejně jako za ním půjde ten zavšivený zrádce Teipo i s jeho dcerou.“ Pošeptal do ucha Jasmíny Torsten.

    To už nevydržel Teipo, který stále čekal vzadu v Shelby GT500 a okamžitě vytáhl pistol Sig Sauer SP2022 z pouzdra a přitom se nejspíše chystal vyjít z auta a trochu pomoct Jasmíně. Možná i Patrickovi, pokud mohl nějakým způsobem přežít. „Zatraceně, musím pomoct Jasmíně a Patrickovi!!“ Vykřikl Teipo. „Otče!!“ Snažila se Jasmína zastavit Teipa, který měl už otevřené dveře a vystupoval. Ale Teipo na to nedbal. Vystoupil z auta a tak trochu jako blbec začal střílet na zadní část vznášedla, tam kde byli muži od Očisty. Jako by předtím nezaregistroval, co se stalo při střelbě na vznášedlo. Okamžitě si ho všiml Torsten a než stačil Teipo cokoliv udělat, tak to taky dostal. A to pořádně. Torsten byl za pár vteřin na zemi, nehybný a bůhví jestli vůbec živý. „Vidíš to, Jasmíno? Všichni ty, které jsi znala, jsou teď pod drnem. Takže ti dám jenom jenu jedinou otázku. Stejnou, jako bych dal Teipovi. Stála ta tvoje rebelie za to? Stála vám všem za to? Dosáhli jste úplného hovna. Já žiju, ale ty tvoji kamarády ne. Jak prosté to jenom je. Udělali jste zatracenou chybu a tohle je důsledek.“ Řekl s velkou radostí Torsten. To už z auta vystoupila dcera Teipa, která se okamžitě zhrozila a velmi svižným krokem, dá se říct během, si to namířila ke svému otcovi. Když byla u něj, všimnul si jí Torsten. „No to se podívejme. Na tu malou jsem zapomněl. Půjde hned po tobě…“ Řekl v klidu Torsten, zatímco dcera Teipa nad ním truchlila.

       Jasmína se začala hystericky smát. Torsten to její chování vůbec nechápal, ale snažil si zachovat vážnou tvář. „Takže tobě to připadá k popukání? Že ty a ta holka chcípněte? Právě na tomhle mostě?“ Divil se Torsten. „Ne, směju se, jaký jsi kretén. Jako jsi vždycky byl, a jaký vždy budeš.“ Řekla mu s ďábelským úsměvem ve tváři Erna. „Máš tu drzost si takhle vyskakovat, když víš, jak na tom jsi? Že jsi po krk ve sračkách?“ Byl si jistý Torsten. „Vážně sis myslel, že nemáme nějaké tajné eso v rukávu?“ Řekla tajemně Jasmína. Torstena to dost znejistilo. „Nemáš nic, co bys mohla použít. Prostě kecáš.“ Okamžitě se vrátil ke své nabubřelé sebestředné jistotě. Nebo spíše ignoranci? „Jak myslíš.“ Řekla Jasmína. Torsten už jí chtěl zastřelit, když se znenadání objevila střela, která si to ohromnou rychlostí zamířila ke vznášedlu Očisty. S velkou parádou vybuchla na vznášedlu. Nebylo to dost, aby to vznášedlo úplně zničilo, ale dost na to, aby se vznášedlo začalo řítit k zemi. Ale tohle bylo pro Jasmínu naprosté překvapení. Ještě možná větší než pro Torstena. Co ale pro Torstena bylo horší, tak to byli další střely, které si to zaparkovaly přímo do zátarasu Očisty. Tam také s velkou pompou vybouchly. Torsten byl naprosto zděšen. Všechno se mu tak nějak rozpadalo pod rukama. „Jaké je to bezmocně čumět a vidět, jak to tví kolegové dostávají a chcípají jeden za druhým?“ Použila Jasmína na Torstena jeho taktiku. Torsten si jí ale nevšímal. Toho Jasmína využila a vytáhla nůž, který pořádně zarazila do jeho nohy. To už naprosto zaujalo pozornost Torstena. „Ty jedna debilní děvko!!“ Pořádně vykřikl a uštědřil jednu ránu Jasmíně. „Myslíš, jak jsi mě dostala?“ Začal se smát Torsten. „Já to sice nebudu, ale někdo jiný ano.“ Oponovala mu Jasmína. Torstenovy ztuhl úsměv na rtech. „Kdo asi tak?“ Divil se Torsten. „Ale stejně chcípneš!!“ Dodal vzápětí a už chtěl zastřelit Jasmínu, když z boku uslyšel hlas Patricka.

       „Příště nepřesvědč, že jsem skutečně mrtvý.“ Řekl zcela živý Patrick. Torsten se pokusil co nejrychleji otočit, ale vzápětí to dostal. Několikrát. Za pár vteřin skončil zhroucený v tratolišti své vlastní krve. „Ne, tohle prostě nemůže být pravda. Nemůžu takhle chcípnout, kurva to rozhodně ne.“ Začal se rozčilovat Torsten. Pokoušel se zamířit na Patricka nebo Jasmínu, ale životní síla ho opouštěla. Cítil, jak z jeho těla neustále odchází krev, jak z jeho rány stále krvácejí. Torsten věděl, že tenhle boj prohrál. „Myslíte, že jste zvítězili, co? Vy zatracení blázni. Očista vás nikdy nenechá na pokoji a neodpočine si, dokud každý z vás nezaplatí za zradu. Já jsem vás nedostal, ale ostatní vás určitě dostanou. Seru na vás, když už mám odejít, udělám to alespoň v duchu Očisty.“ Řekl Torsten a obrátil svou pistoli na svoji hlavu. „Budu tam na vás čekat.“ Řekl ještě naposledy Torsten, než si prohnal kulku ze své pistoli svojí vlastní hlavou. „Jednou fanatik, vždycky fanatik.“ Řekl si pro sebe Patrick. „Ne, je to spíše taková forma sebeobětování. Nesplníš úkol – sám si vezmeš život. Dostanou tě na zem – vezmeš si život. Musíš za každou cenu splnit svůj úkol – klidně si vezmeš život. Jako samurajové ve feudálním Japonsku….nebo možná ještě za 2. světové války.“ Vysvětlila mu Jasmína. „Myslíš, že v tom vznášedle někdo přežil? V tom, ve kterém byl Higgs?“ Zeptal se Patrick. „To je upřímně řečeno u prdele. Chci odtud vypadnout a to co nejrychleji. Než sem pošle Očista další muže.“ Řekla jasmína Patrickovi. „Zatraceně, Teipo!!“ Vzpomněla si Jasmína na konečně na člověka, kvůli kterému zradili celou svoji organizaci. Otočila se, ale vzápětí si oddychla. Teipo stál na nohou a vypadal zcela zdravě. „Naštěstí jsem si vzal neprůstřelnou vestu. Mysleli jste si všichni, že bych byl tak blbý a šel proti těm chlapům ve vznášedle bez žádné ochrany? Chtěl jsem vám dvěma dát poskytnout větší prostor k akci a na chvíli odlákat jejich pozornost.“ Řekl Teipo. „No myslím, že jsi příliš riskoval, Teipo. A stejně bez té intervence v podobě těch raket by jsme teď byli všichni pod drnem.“ Řekla Jasmína. „Myslel jsem taky, že tenhle most bude náš hrob. Ať to vystřelil kdokoliv, tak nám zachránil život.“ Řekl zase Patrick.

          „To jsme byli my.“ Ozval se zezadu velmi výrazný hlas. Všichni se okamžitě otočili, Patrick už s vytaženou zbraní, pistolí FN Seven, ostatní je bleskově vytáhli, kromě Elizy, která žádnou zbraň neměla a namířily je na ty osoby, které byli nedaleko od nich. „Přišli jste nás dorazit?“ Zeptala se Jasmína těch mužů, mezi nimiž bylo i pár žen v maskáčích s modročerným a šedým vzorem a se znakem pyramidy se vševědoucím okem a hlavně mužem ve výrazném šedém kabátu, na jehož přední straně byl ten samý znak co na ramenou těch jeho ostatních mužů a pár žen. Obě skupiny na sebe stále mířily. „Tohle skutečně není nutné. Nejsme tady, abychom vám ublížili. Právě naopak.“ Řekl ten muž. „Prostě vám nevěřím, rozumíte mi?“ Byla velmi opatrná Jasmína. „Poznáváte tenhle znak? My nejsme vaši nepřátelé.“ Opět se snažil přesvědčit ten muž Jasmínu. „Vy jste přece První obrana, ne?“ Řekla Eliza, která se osmělila a šla trochu víc dopředu. „Vaše dcera je docela chytrá, to už je taky v Očistě?“ Zeptal se ten muž. „Elizo, jak tohle víš?“ Zeptal se jí Teipo. „Měl bys sledovat zprávy. Jeden čas tam totiž bylo spoustu zpráv o podivných honičkách uprostřed různých měst a taky o možných tajných organizacích. Alespoň to tvrdil ten chlap, co s tím vystoupil v televizi. Ale potom se nějak ztratil. A zmiňoval tam i názvy těch organizací.“ Vysvětlila Eliza. „To děvče se mi líbí. Ale nemá tak úplně pravdu. Ono je to asi koneckonců jedno, jestli vám to řeknu nebo ne. Jednak jste už prakticky pro všechny odepsaný a jakmile by jste někam šli, s tím co vám prozradíme, tak si podepisujete rozsudek smrti.“ Řekl ten muž. „Mimochodem, moje jméno je Schrockov. A nejsme už První obrana, ale Strážci lidstva. Docela cool název, ne? A ten chlap z televize nezmizel, pouze jsme mu nabídli tajné místo, kde si v podstatě teď žije jako král. Výměnou za jeho mlčení. Eliminace a zastrašování, to není náš způsob. To jsou způsoby Očisty a Nového řádu, kterými mi pohrdáme. Metoda cukru, to jsou ty naše. Takže se skutečně nemáte čeho obávat.“ Snažil se přesvědčit Schrockov. „Koneckonců, kdybych chtěl, už jste pod drnem. Protože na vaše hlavy právě míří odstřelovači.“ Řekl Schrockov. Na hlavě Jasmíny, Patricka, Elizy i Teipa se objevily červené tečky. „Skutečně neradi používáme zbytečného násilí, víte? Pokud ale……“ Snažil se říct větu Schrockov, když ho ale Jasmína přerušila. „Fajn, nebudeme dělat problémy.“ Řekla Jasmína, položila pistoli FN Seven před sebe a dala ruce nahoru a od sebe. Patrick jí následoval, ale Teipo pořád mířil svojí pistolí na Schrockova. „Co váš kolega?“ Zeptal se Schrockov. „Tak Teipo, polož tu pistoli!!“ Začala naléhat Jasmína. „V žádném případě.“ Byl neochvějný Teipo. Přičemž všichni viděli, jak se chystá stisknout spoušť. Patrick to viděl a chtěl Teipa zastavit, takže se rozeběhl a chtěl Teipa povalit nebo do něj strčit, jenom aby Teipo vystřelil mimo. Schrockov si akorát povzdechl, když to Teipo dostal nějakou střelou, která ho zcela ochromila. Taktéž Patrick. „Vy jedni šmejdi!!!“ Vykřikla Jasmína a chtěla se sehnout pro svoji pistoli, ale taky to dostala jednou střelou. „Ne, prosím ne.“ Začala ustupovat Eliza, ale také to dostala.

        „Je mi líto, že jsem to takhle musel udělat, ale zkrátka jste náš ohrožovali.“ Řekl směrem dopředu Schrockov. „Vemte je do vznášedla. Musíme odtud vypadnout. Očista je tady každou chvíli. Tu dceru Teipa vemte do samostatného vznášedla. Nemusíte slyšet hovory dospělých.“ Rozkázal Schrockov. „Je moudré přenášet jejich problémy na naše záda? Co je nám po třech zběhlých příslušníků Očisty? Je to jejich problém, ne? Není jednou ze zásad První obrany individualita? Jejich problémy s Očistou jsou jejich individuální, vlastní. Nás se přece netýkají.“ Oponoval muž, který vyšel z hloučku podřízených Schrockova. „Dane, nezapomněl jste na naši další zásadu? Ochrana lidstva? Oni tam také patří. A nezapomeňte, že jsme o tomhle dali hlasovat. Výsledek – vy jediný jste byl proti, ostatní pro nabídnutí naší pomoci. Demokraticky rozhodnuto, přesně podle zásad Strážců lidstva a podle původního návrhu Barbary.“ Oponoval Schrockov. „Asi máte pravdu. S Očistou jsme bojovali už předtím.“ Řekl Dan. „A podařilo se nám je porazit, pokud si dobře vzpomínáte. Nebojím se jich.“ Řekl Schrockov. Jasmína, Teipo, Patrick a Eliza už byli naloženi do vznášedel. „Tak nastupujeme a letíme pryč.“ Rozkázal všem Schrockov.

           Dole pod Nuselským mostem

           Vznášedlo Očisty bylo zcela zničeno. Nebyla z něj více než hromada šrotu. A právě z téhle hromady šrotu právě vyšel Higgs, relativně nezraněný. „Vykuchám je všechny. Patricka, Jasmínu, Teipa i tu jeho rozkošnou dcerušku.“ Řekl si pro sebe Higgs. To už uviděl, jak se k němu blíží černá neoznačená vozidla. „To budou nejspíše moji.“ Řekl si pro sebe Higgs. To za sebou uslyšel podivný zvuk.  Jako předzvěst něčeho velmi strašného. Higgs se právě otáčel, když vznášedlo Očisty vybouchlo v neuvěřitelné silné explozi. Plameny se rozletěly na všechny strany a bohužel z nich jeden z nich zasáhl přímo Higgse. To už bylo, když u něj byli skoro všechna ta černá auta, přičemž z některých už začali vystupovat muži v zelených vojenských uniformách. „Kurva.“ Řekl jeden z nich. Higgs byl stále v plamenech. „Nekoukejte tak a nějak ho uhaste. Je to jeden z našich šéfů.“ Řekl znova ten muž, asi vedoucí. Všichni muži, co bylo zrovna okolo, okamžitě spěchali k hořícímu Higgsovi a snažili se ho za každou cenu uhasit. Gilmor, jak se ten muž jmenoval, který tak vehementně dával rozkazy, se pokoušel spojit s Nicol, která měla mít vždy poslední slovo. „Tak dělej.“ Řekl si pro sebe. Ale Nicol to prostě nějak nezvedala. „Fajn, ještě chvíli počkám.“ Řekl si pro sebe ještě jednou Gilmore.

       Velmi luxusní dům Nicol

      Nicol s Bradleyem už byli skoro v ložnici. Nicol a Bradley už byli pořádně nažhaveni od té večeře, na které ještě před chvíli byli. Oba byli v zápalu vášně, pořádně se navzájem dotýkali, líbali se a mazlili. „Vážně bys neměla zvednout ten mobil?“ Divil se Bradley. „Tímhle se nezatěžujme. Teď jsi pro mě důležitý ty. Chci si prostě pořádně zašukat.“ Řekla bez obalu Nicol. „Tak s tímhle nemám naprosto žádný problém. Tohle ti dopřeji naprosto rád.“ Souhlasil Bradley. „Ale napřed já.“ Řekla Nicol a začala se postupně snižovat k úrovni pasu Bradleye. Až byl její obličej před poklopcem Bradleye. Stáhla mu jeho elegantní sváteční černé kalhoty i jeho slipy. „Stejně se divím, že Crock o tebe více nezabojoval, i když ses mu tak sama nabídla a nechal tě jít…ke mně.“ Přemýšlel Bradley. Tohle Nicol tak trochu otrávilo. „Jo, dala jsem mu příležitost. Ale prostě to byl zbabělec. Snažil se mi tvrdit, že má nějak víc osobností v sobě, z nichž jedna mu to prostě nedovolovala, aby si se mnou měl něco hlubšího, ale prostě to byli všechno jenom kecy. Už pomalu ani nemám chuť na ten sex….z toho všeho přemýšlení.“ Nezněla příliš povzbudivě. „Fajn, zapomeň na to. Vrať se k tomu, co jsi dělala předtím. Oba to stejně moc chceme, ne snad?“ Zeptal se Bradley. „Tak jo.“ Řekla s úsměvem Nicol a vzala si do ruky Bradleyův penis. Začala si s ním pořádně hrát a potom mu ho i začala intenzivně kouřit. „Super Nicol, naprosto úžasné.“ Rozplýval se Bradley. Nicol po chvíli přestala a podívala se na Bradleye. „Víš, jak bych to chtěla? Hezky tvrdě zezadu.“ Řekla Nicol. Bradley jí to mohl naprosto bez problému splnit. „Tak jak chceš.“ Řekl a trochu více tvrdě jí zezadu roztrhl její luxusní společenské šaty. Ale jenom dole, malou část. „Stejně si těhle nových šatů můžeš pořídit, kolik jenom chceš.“ Řekl Bradley. Potom jí sundal její modrá tanga a přitiskl se jeho tělem až k jejímu vlastnímu tělu. A pak jeho už značně ztopořený penis strčil zezadu do její vagíny. Pořádně jí chytil za její prsa a začal to do ní zezadu pořádně bušit. Příraz jeden za druhým, Nicol opřena o stěnu. „Jsi dokonalý milenec, Bradleyi.“ Řekla mezi svými slastnými vzdychy Nicol. „A líbání mi jde taky parádně.“ Řekl Bradley a začal Nicol líbat na krku, aby pokračoval na obličej. Nicol otočila svoji hlavu tak, aby jí mohl Bradley líbat přímo na její horká ústa. A pak se opatrně Nicol otočila celá, což pochopitelně přerušilo pohlavní styk. „Tyhle šaty jsou pouze na obtíž.“ Řekla Nicol a začala si sundávat své společenské šaty, které byli zezadu dole trochu roztrhnuté, a potom si také sundala svoji podprsenku. Bradley nelenil a sundal si také vše, co jen šlo. Nakonec tam stáli oba naprosto nazí. Bradley nelenil a rozhodl se pokračovat v předchozí činnosti. Strčil opět svůj penis do Nicoliny vagíny a pořádně se do toho opřel. Začal jí opět penetrovat jako pořádně nadržený býk. Nicol se ho pořádně držela. Takhle to Bradley vydržel ještě několik sekund, než byl definitivně hotov. „Bylo to skvělé, Bradleyi. Byl jsi úžasný.“ Chválila Nicol Bradleye. „Měla bys každopádně zavolat zpátky. Ať ty chtěl kdokoliv cokoliv, asi to bylo velmi důležité.“ Měl velmi dobrý návrh Bradley. „Myslím, že je to už zbytečné. Jestli to bylo něco urgentního, tak už to pravděpodobně vyřešili.“ Oponovala Nicol.

      Ještě před sexem Nicol a Bradleye

    Gilmore už ztrácel trpělivost. „Tak a dost. Jestli mi není schopna odpovědět, tak prostě zavolám jiným šéfům.“ Řekl si pro sebe Gilmore. Okamžitě típnul svůj hovor a začal volat nejvýše postavenému člověku ve vedení Očisty™. Teda téměř nejvýše postavenému. Byl to Carter, jeden z nejvyšších duchovních vůdců. Ještě zkontroloval pohledem Higgse. Pořád to ještě nebylo fajn, ale zdálo se, že plameny, které ho předtím zcela pohlcovaly, už byli zcela uhašené. Ale samotný Higgs na tom byl zcela bledě. Jakkoliv se na něj Gilmore podíval, tak celé jeho tělo byla jedna seškvařená kůže. Oblečení a kůže potom vypadala jako jeden nerozlišitelný kus. Těžko říct, jak si s tím vším poradí lékaři Očisty™. Zda vůbec půjde oddělit to oblečení a hlavně jak si poradí s těmi popáleninami, které pokrývali celé tělo Higgsovo tělo. „Nevidíte, jak je na tom špatně?! Ať se okamžitě o něj postará nějaký zdravotník. Ať mu dá ty nejsilnější sedativa a hlavně ať mu nepoškodíte to tělo víc, než ho má poškozené teď.“ Začal udílet rozkazy Gilmore. Jakoby nepřemýšlel o Higgsovi jako o lidské bytosti, ale jako o nějaké věci. „A hlavně ho dostaňte co nejdříve do jedné z našich základen na ošetření. Ať ho máme co nejdříve zpátky na nohou vykurýrovaného.“ Dal ještě jeden rozkaz. Jeho komunikační přístroj se konečně spojil s Carterem. „Šéfe, máme problém. Ty zrádci Patrick, Jasmína a Teipo unikli. Viděl jsem odlétat z Nuselského mostu vznášedlo Strážců lidstva™, takže ty šmejdy se s nimi musely spojit a nabídnout se jim.  A Higgs, ten je taky pěkně zřízen. Vaše rozkazy?“ Zeptal se Gilmore. „Higgse odvezte někam, kde se o něj postarají. Vy půjdete bez slitování po těch zradcích. Dostanete je, i kdyby to měla být poslední věc, co v životě uděláte.“ Rozkázal Carter. „Nechci nějak oponovat, ale už při té honičce jsme na ně nasadili dost velkou sílu a přesto jsme je nedostali. Není to zbytečné plýtvání naší techniky a mužů?“ Oponoval Gilmore. „Vy my snad oponujete? Vy my snad kurva oponujete?!! Uvědomte si, kdo jsem. Můžu dát rozkaz, aby vás na místě odstřelili jako psa. Takže je ve vašem zájmu mě poslechnout. Dávám vám 24 hodin. Do té doby chci mít ty zrádce v pytlích na mrtvoly.“ Zněl velmi rezolutně Carter. „Pořád si myslím, že děláme chybu, ale vaše rozkazy jsou něco jako zákon, takže fajn. Dostanu je, i kdyby to měla být poslední věc, co v životě udělám.“ Řekl Gilmore. „A už mi nevolejte, dokud nesplníte svoje poslání. Pokud ale svoje poslání poděláte, raději se zakopejte 10 metrů pod zem. Ne, vlastně spíše 100 metrů. Víte, co tím chci říct, ne?“ Řekl Carter. „Absolutně. Končím svůj hovor.“ Řekl do svého přístroje Gilmore. Skutečně pak ukončil svůj hovor. „Pane, vaše rozkazy?“ Zeptal se podřízený Gilmora. „Zjistěte mi, kam ty vznášedla Strážců lidstva™ míří. A Higgse odvezte do nějaké z našich základen a tam mu dejte to nejlepší ošetření, byla by ho škoda ztratit. Jedná se koneckonců o jednoho z našich nejlepších lidí.“ Zněly jasné dva rozkazy Gilmora. „Mysleli jste, že když se zbavíte Higgse a Torstena, že tímhle vás necháme na pokoji? Pěkně jste se přepočítali, zasraný zmrdi.“ Řekli si pro sebe Gilmore na adresu Patricka, Jasmíny a Teipa. „Ale nakonec vás dostaneme.“ Dodal.

         Vznášedlo Strážců lidstva™  

         Eliza se už začala probírat. „Podívejme se, kdo se nám tu začíná probírat. Naše šípková růženka. Už bylo načase.“ Uslyšela ženský hlas. Pak uviděla fakticky hezkou ženskou s červenými až hnědými vlasy se zelenými duhovkami, s dlouhými vlasy a docela štíhlé postavy. V maskovacím oblečení a s amuletem ve tvaru pyramidy se vševědoucím okem. Znak iluminátu, který si ale převzali Strážci lidstva™ za svůj vlastní. Eliza byla chvíli mimo, ale pak si všimla pouzdra, ve kterém se ukrývala pistole Sig Sauer SP2022. „Osobně bych ti neradila, aby ses mi pokusila tu pistoli sebrat.“ Varovala jí Barbara. „Seru na tebe.“ Řekla Eliza, rychle se k ní přikradla a nějakým způsobem jí vytáhla pistoli. Rychle se vrátila zpátky na své sedadlo, ale pořád mířila na Barbaru. Dva muži, kteří tam byli společně s Barbarou a Elizou, okamžitě vzali do ruky své samopaly P90 a mířili na Elizu. „Okamžitě s tím přestaňte. Je to úplně v pořádku. Je jen vystrašená a zmatená. Taky jsem to zažila, takže vím, jaké to je.“ Rozkázala Barbara. „Kde je můj otec?“ Zeptala se Eliza. Ty dva muži se samopaly P90 přestali mířit na Elizu. „Ty se nezapřeš, co? Stejná bojovnice jako tvůj otec. Neboj, tvůj otec je naprosto v pořádku. Potřebují si s ním promluvit. V klidu a o věcech, které může rozhodnout jenom tvůj otec a jeho dva přátelé. A jakmile se dohodnou mezi sebou, ty a ostatní, včetně tvého otce, tak budete moci jít svojí vlastní cestou. Férová nabídka, co říkáš?“ Zeptala se Barbara. Eliza tomu ale moc nevěřila. „Pořád se nás pokoušejí zabít. Jak ti mám věřit? Vám všem?“ Byla stále skeptická Eliza. „Přede mnou nemusíš nic skrývat. Poznám, když se člověku něco špatnýho stane. A já jsem si stoprocentně jistá, že tobě se stalo něco fakticky hrozného. Chceš to říct? Věř mi, že s tím, co se mi stalo, jsem se musela vyrovnávat neuvěřitelně dlouhou. Nedus to v sobě, fakticky to není dobré. Víš, když mě ten zmrd jménem Rosley znásilnil a já jsem nemohla nic dělat a nikdo mi nemohl pomoct, tak jsem se málem psychicky zhroutila. Myslela jsem, že to nějak zadusím v sobě…..“ Snažila se Barbara o navázání těsnějšího kontaktu s Elizou. „Chci slyšet svého otce, teď!“ Trvala na svém Eliza. „Fajn, jak si přeješ. Když nechceš moje cenné rady, spojím tě se svým otcem.“ Řekla Barbara a začala manipulovat s průhledným holografickým displejem, který vycházel z jejího černého náramku. Za chvíli Barbara podala Elize jedno handsfree sluchátko. „Tvůj otec už je na přijmu.“ Řekla Barbara.

          „Taťko, slyšíš mě? Jsi v pořádku?“ Zeptala se Eliza do handsfree. "Neboj se, Elizo. Tyhle lidé nám nechtějí ublížit. Chtějí nám pomoct. Takže se neboj, vše je v pořádku." Uslyšela Eliza v handsfee hlas svého otce. "Takže jsi úplně v pořádku?" Zeptala se do handsfree Eliza. "Jo, zlatíčko. Všechno je úplně v pořádku. Prostě jen udělej, to co ti ta milá paní říká.“ Uklidnil Teipo svoji dceru. "To ráda slyším, tati. To skutečně ráda slyším." Byla už docela v pohodě Eliza. Pak nabídla Barbaře zpět pistoli, kterou jí předtím tak šikovně ukradla. Hlavní k sobě, v jedné z rukou. Barbara si jí vzala opatrně k sobě. "Vidíš, co jsem říkala? Navíc, kdybych chtěla, tak jsi dávno mrtvá. Sebrala bych ti tu pistoli a ani by jsi nemrkla. A během několika vteřin bych ti mohla jedním přesným výstřelem prostřelit hlavu." Byla velmi upřimná Barbara. "Takže to mám vlastně štěstí." Poznamenala Eliza. "Řekla jste, že jste to taky zažila....tu hroznou věc, to ponížení....." Dodala ještě. "Asi vím, o čem si chceš promluvit. A asi si o tom chceš promluvit jenom mezi čtyřma očima, nemám pravdu?" Zeptala se co nejopatrněji a co s nejemněji Barbara. Eliza pokývala hlavou. "Vy dva, okamžitě jděte někam úplně dopryč." Rozkázala důrazně Barbara. Dva její podřízení zmizeli někam do kokpitu. "A teď se mi můžeš v klidu svěřit, třeba jako bych byla tvá matka." Pobídka Elizu Barbara. "Víš co? Nejdřív ti povím svůj příběh." Začala jako první Barbara.

 

     Druhé vznášedlo Strážců lidstva

     Teipo už ukončil svůj hovor se svojí dcerou Elizou přes handsfree. "Takže, jaký je váš názor? Můžeme pomoci vám všem. Očista je příliš nebezpečná, abyste si s ní poradili sami. A byli bychom velmi neradi, kdyby se z nás stali nepřátelé. Z vás Patricku, Jasmíno a Teipo a nás, Strážců lidstva. To by rozhodně nebylo fajn a bylo by to dost mrzuté." Upozornil Schrockov Teipa i ostatní, jakmile Teipo domluvil se svou dcerou Elizou. "To nám vyhrožujete?" Nedal se Teipo. "Rozhodně ne. Jenom vám říkám pravý stav věcí. Očista vás nenechá….” Snažil se Schrockov přesvědčit Teipa a ostatní. "Hele, já jsem vám už řekl, že prostě ne. Je to náš problém, se kterým si dokážeme poradit. Rozhodně nepotřebujeme, aby se nám do toho pletl kdokoliv třetí. Je to mezi námi a Očistou a my jsme si s tím poradili dosud zcela bez problému.“  Oponoval Teipo. "A to mluvíte za všechny? Vaši přátelé nemají jiný názor? Rád bych si poslechnul, co oni říkají na nabídku naší pomoci." Snažil se pořád zvrátit situaci Schrockov.

     "Není problém se jich zeptat. Patricku a Jasmíno, jste někdo pro přijmutí pomoci od Strážců lidstva?" Byl zvědavý Teipo. "Na co? Rozhodně vaši pomoc nepotřebujeme. Tohle je naše věc. Náš boj." Souhlasil s Teipem Patrick. "Je mi líto, ale jestli si mám vybrat mezi vámi a mým partnerem a jeho největším přítelem, tak je odpověď jasná. Je mi to taky hrozně líto, ale v tomhle jsem s Teipem a Patrickem zajedno." Zchladila veškeré naděje Schrockova Jasmína. "Tak tohle je skutečně nemilé. No co se dá dělat. Strážci lidstva nemají ve zvyku využívat nátlak, pokud to není nezbytně nutné. Víte, stejně vám na sebe dám kontakt. Kdyby jste si to náhodou rozmyslel." Vzdal to nakonec Schrockov, ale ze své kapsy vytáhl náramek, který začal nabízet Teipovi. "S tímhle se s námi můžete spojit kdykoliv. Vidíte tu malou vystouplou část? Trochu jí podržte a my už budeme vědět, že jste si to odmítnutí rozmyslel." Nevzdával se Schrockov. "Fakticky ne." Odmítl rezolutně pomoc Teipo. "Vy jste teda mezek, to vám povím." Řekl se šibalským úsměvem Schrockov. "Klosi, přistáváme." Řekl do handsfree svému pilotovi.

          Vznášedlo po chvíli přistálo. "Snad se ještě setkáme někdy v budoucnu." Řekl Schrockov všem. "Upřímně řečeno doufám, že ne." Odsekl chladně Teipo. Společně se všemi odešel pryč ze vznášedla. "Bucky, ať se okamžitě Crock a Cien připraví na tajné sledování. To, že odmítli, ještě neznamená, že nemůžeme podniknout nějakou akci sami. A když jim pomůžeme, tak možná změní svůj názor. A já je nechci ztratit, zvláště když bychom je mohli získat pro sebe. Do vlastních řad." Rozkázal Schrochov Buckymu, svému šéfovi zpravodajců. "A vlastně se k nim může přidat i Barbara." Dodal Schrockov. "Hned jim to vyřídím." Okamžitě zareagoval Bucky. Odešel do přední části letadla, kde už čekal Crock a Cien. "Pánové, máte práci. Potřebujeme sledovat pár lidí. Jednoduchá prácička, ale pro jistotu si vezměte naše skládací brnění. A taky nějaké ty příruční zbraně pro případ nečekaných potíží. Nikdy nevíte, kdy se můžete dostat do akce." Dal jasné rozkazy Schrockov. "Fajn, takže sledovačka. A koho budeme sledovat?" Byl zvědavý Crock. "Jak jsem řekl, pár lidí, kteří by se nakonec mohli stát naší součástí. Po odchodu Sandry, George a Andreře bychom měli najít pár 'náhradních' lidí. A ty lidé by byli zatraceně vhodný kandidáti do našich řad." Vysvětlil Bucky, proč chce ti lidi sledovat. "Fajn, ale co když se je někdo pokusí sejmout? To máme zasáhnout? Riskovat pro ně svoje vlastní životy? To snad ne." Měl velké výhrady Crock. "Ciene? Co říkáte vy? Máte vy s tím problém?" Obrátil se Bucky na Ciena.

        "Vážně Schrockov věří, že je můžeme přesvědčit ke spolupráci?" Zeptal se zcela vážně Cien. "Jistě. Jinak by vás přece neposílal je sledovat." Řekl Bucky. "Tak jo. Jestli si myslí, že máme nějakou šanci si je naklonit na svou stranu, tak se k němu asi přikloním." Rozhodl se nakonec Cien. "Mě se to ani zdaleka nelíbí, ale koukám, že jsem v menšině. Tak fajn, jdu do toho s vámi. Už jste se ptali Barbary?" Kapituloval Crock. „Hned to bude.“ Řekl Bucky a spojil pomocí svého náramku s Barbarou. „Barbaro, Schrockov po vás chce sledovat Teipa, Jasmínu a Patricka. Máme tvůj souhlas?“ Zeptal se do náramku Bucky. „Vlastně jsem myslela na něco podobného. Takže jo, se sledováním souhlasím.“ Dala zelenou Barbara. „Rozumím.“ Řekl do náramku Bucky. „Takže pánové, je to rozhodnuto. Budete je sledovat.“ Řekl Bucky Crockovi a Cienovi. „Ale jestli nám půjde o život, tak rozhodně nebudu dlouho váhat, jestli dám přednost jejich životům nebo těm našim. Rozhodně kvůli nám nechcípnu.“ Deklaroval svůj postoj Crock. „Já myslel, že pomáhat druhým je tvoje druhá přirozenost.“ Divil se Cien. „Ano, ale vocaď až pocaď. Vyhovět všem, co mě kdy o něco požádali, tak bych asi nedělal nic jiného, než že bych se snažil jim pomoct. A já bych dost trpěl, můj ambice a moje osobní potřeby by byli odsunuty na vedlejší kolej. Vyhovět druhým ano, ale nežít proto. Žít hlavně pro sebe. A možná pro lidstvo. Protože já jsem mezi tou masou přibližně sedmi miliard naprosto zanedbatelný červ." Vysvětlil dost zevrubně svůj postoj Crock. "Jak myslíš, Crocku." Moc to nekomentoval Cien. "Pánové, máte všechno?" Zeptal se Bucky. "Připraven vyrazit na akci, Bucky." Řekl Crock. "Můžu říct totéž." Také potvrdil svoji připravenost Cien. "Fajn, tak běžte. Ale zbytečně neriskujte a hlavně nechcípněte. Oba jste se už stali příliš zkušený a moc cenný. Vlastně to můžete říct i Barbaře." Řekl s drobným pocitem nejistoty Bucky. "Hodně štěstí." Dodal.

       Okolí vznášedel

        "Jsi v pořádku, Elizo? Jak se k tobě chovali?" Byl zvědavý Teipo, když se všichni trochu vzdálili od vznášedel. "Tak ta ženská, co jsem s ní byla, tak ta byla velmi sympatická a příjemná. Dokonce se zajímala o to, co se mi stalo předtím...." Začala vyprávět Eliza, ale pak přestala a začala se docela klepat. Dá se říct, že se vlastně třásla po celém těle. "Já vím. Pořád je to hnusná vzpomínka....prostě zapomeneme na tuhle konverzaci a už nikdy nebudeme otevírat tyhle staré rány. Co říkáš,  Elizo?" Navrhl jí Teipo. "Ne, to je v pořádku. Už jsem se s tím dokázala vyrovnat a myslím si, že mě to dokázalo i posílit. Ať už ten hajzl chtěl tím znásilněním dokázat cokoliv, tak se mu to nepovedlo a navíc je ten hajzl pod drnem.“ Uklidnila seEliza. „Každopádně jsi statečná, víš to?“ Pochválil jí Teipo. „Díky.“ Řekla Eliza. Patrick se začal rozhlížet po okolí. „Kde jenom můžeme být?“ Přemýšlel Patrick.

          Jedna se základen Očisty

         Higgs ležel v nemocniční posteli. Měl naprosto spálenou kůži, alespoň tam, kde jí bylo vidět. Jeho žena jenom horko těžko zadržovala slzy. Začal se k ní pomalu blížit Carter. "Kdo mu to udělal? Kdo mu to kurva udělal?" Chtěla vědět žena Higgse, Tara. "Je mi to líto, Taro. Asi to pro vás musí být skutečné těžké. Ale zaplatí za to. Ti, co mu to udělali, budou trpět. Všichni do jednoho, jejich dopadení a trest bude naše priorita." Řekl Carter. "A to mě má jako uklidnit? Vedle v pokoji leží můj muž. Na 99% mi tady buď umře, nebo bude až nadosmrti poznamenán těmi popáleninami. Nestojím o váš soucit. Chci vědět, kdo mu to udělal. A chci to vědět hned." Tlačila na Carta Tara. "Tohle ti bohužel nemůžu říct. Tajná informace, ke které ti nemáš přístup. Některé dveře holt musí zůstat zavřené. A to i tobě.“ Byl neústupný Carter. „A co kdybych ti na oplátku něco nabídla? Nějakou menší službičku za tu informaci?“ Zeptala se velmi vyzývavě Tara. „Ty bys svého muže jen tak podvedla? Nejdřív ho lituješ jako blázen a teď ho chceš podvést se mnou?“ Divil se Carter. „Ehm….já bych to spíš brala jako obchodní výměnu. Každý něco získáme. A když tvrdíš, že mi tu informaci jen tak dobrovolně nevydáš, jakou nejsilnější zbraň můžu použít?“ Zněla velmi racionálně Tara. „No nevím…“ Zdráhal se Carter. Jeho profesionální čest mu velela nepříjmat tu nabídku Tary. Ale Tara byla fakticky kus, takže to bylo těžké. Tara ale neváhala a trochu si rozepnula horní část svého oblečení. Něco jako kostýmek se zapínáním na knoflíky vepředu. A zároveň si začala rozepínat svoji podprsenku, která měla neobvykle zapínání vepředu. Když si jí sundala, tak se naklonila ke Cartovi, vlastně se o něj opřela a svou hlavu dala co nejblíže pravému uchu Carta. „Ty vážně říkáš tomuhle luxusnímu tělu ne?“ Zeptala se Tara Carta. Pak vzala jeho jednu ruku a položila si jí na jedno z jejich prsou.

           „Víš, řekla bych, že tohle jsou dost luxusní prsa. Můžeš mě mít. Sice jenom na pár vteřin či minut, podle toho jak rychle s tím budeš hotov, ale jenom za tu informaci – kdo mi takhle zmrzačil muže?“ Řekla Tara. Co nejsvůdněji to dovedla do ucha Carta. "Zatraceně, Taro, ty mi to dost neulehčuješ." Řekl Carter. "Vážně říkáš ne tomuhle skvělému tělu?" Tlačila na Carta Tara. Pak ho začala pořádně líbat. Na jeho tvář. "Čert to vem." Neudržel se Carter a začal také pořádně líbat Taru. "Co kdybychom šli někam, kde budeme mít více soukromí?" Zeptal se Carter. "To vůbec není špatný nápad. Ale nevadilo by si to rozdat i tady někde poblíž?" Zeptala se jinou otázkou Tara. „Hele, raději bych si to rozdal mimo tuhle chodbu.“ Řekl Carter. „No tak jdeme.“ Pobídla ho Tara. Oba kráčeli pryč. I když to možná Higgs viděl, tak pokud se Tara chtěla dozvědět, kdo jí takhle zřídil muže, musela využít svých nejsilnějších zbraní. To bylo jednoznačně její tělo. Možná se cítila trochu provinile, ale nedalo se nic dělat. Stejně to bude jenom rychlovka, za pět minut nebo i míň to bude mít za sebou a potom na to rychle zapomene. Šli chodbou, až došli k jedné z obytných místností. „Tohle bude ideální, ne?“ Řekla Tara. Carter se postavil za ní. „Už jsi připravena, ty malá čubko?“ Zeptal se docela drsně Carter. „Líbí se mi, když mluvíš takhle drsně.“ Pak jí pořádně vzal za prsa. „Připrav se na pořádnou jízdu.“ Ještě jí pošeptal do ucha a pak jí sundal její tanga. Pořád jí ale nechal její krátkou sukni a její horní část kostýmku. „Jdi blíž k té stěně. Ať to máš pohodlnější.“ Pobídl jí Carter. Tara to tak udělala a opřela se o stěnu, zády ke Carterovi. Carter neváhal, rozepnul si zip u svých kalhot a potom vytáhl svůj penis. Vyhrnul sukni Taře a strčil do její vagíny toho jeho macka. A postupně začal dělat jeden příraz za druhým, což bylo velmi příjemné.

                 Zkrátka do toho bušil opravdu pořádně. „Chci ti vidět do obličeje. Hned, ty malá děvko.“  Tara neváhala a otočila se. Carter jí to začal znova dělat. Tentokrát hezky zepředu. Carter byl opět jako zvíře. Po nějakých pár vteřinách až minutách jí vzal a trošku drsněji jí hodil na postel. Pak se začal svlékat, stejně tak Erna. Zvláště na tu krasavici Taru bylo radost pohledět. Carter se na ní nasoukal, zase do ní vsunul svůj penis a opět do toho začal bušit. Plnou silou, byl to pořádný zvířecí sex. Dalo se říct, že Carter předváděl sportovní výkon. Trvalo to pár minut, než Carter a Tara dosáhly svého vyvrcholení. „Dala jsem ti, co si chtěl. Co kdybys mi na oplátku vyklopil to, co chci vědět. Kdo takhle znetvořil mého muže?“  Zeptala se důrazně Tara. „Nevíme to jistě, ale mohli to být zrádci od nás – Teipo, Jasmína, Patrick. Jo,      ještě tam patřil Alvin, než si ho tvůj muž s Torstenem pořádně vychutnali a zabili. Ale na druhou stranu vznášedlo tvého muže zasáhla raketa, u níž jsme si téměř jisti, že jí tyhle zrádci nevystřelili, ale musela to být nějaká z konkurenčních organizací.“ „Aha, takže to byli tyhle zrádci. Tohle jsem chtěla přesně slyšet. Budou trpět a to pořádně, kteří to udělali mému miláčkovi.“ Řekla s velkou energií Tara. „Poslouchala jsi mě vůbec? Nemuseli to být vůbec oni. Na to vznášedlo byla vystřelena raketa, kterou rozhodně ty zrádci neměli možnost jak sehnat. A navíc odtamtud viděli odlétat vznášedla Strážců lidstva. Takže to mohl být i někdo jiný. Taro, tohle není záležitosti pro ženy, nech to vyřídit nás chlapy a Očistu. Navíc víš, jak by to bylo s tvým zapojením do nějaké takové pomsty. To by prostě nešlo.“ Trval si na svém Carter. „Viděl jsi, co udělali mému muži? Viděl jsi ho? Ty lidé co mu to udělali, nejsou nic víc než zvířata. Krutá zvířata. Pomstím se jim, ať už s tvojí nebo bez tvojí pomoci.“ Byla naprosto bez sebe Tara. „Koukám, že ty se prostě nedáš, co? Fajn, poskytnu ti potřebné prostředky i svoje muže. Společně je dostaneme. Jestli se přitom máme pustit do křížku s cizí organizací, budiž.“ Kapituloval nakonec Carter.

            Více za Prahou

          „Podívejte se někdo do svých map na mobilu nebo na Google Earth, kde vlastně jsme.“ Rozkázal Teipo, kterým se stal de fakto vůdcem celé skupiny. „Dívám se na Google mapy.“ Řekl Patrick. „Velké přílepy, podle všeho. Rozhodně nejsme v Praze.“ Prohlásil sebejistě Patrick. „Takže jsme prostě někde v hajzlu, vůbec to tu neznáme a navíc nemáme vůbec žádný dopravní prostředek. Taky nás mohli vysadit na nějakém lepším místě nebo nám tady alespoň přistavit nějaké auto. Ale ne, musejí nás nechat tady, téměř někde v divočině.“ Řekla naštvaně Jasmína. „No, alespoň nás nevysadili úplně v polích. To by bylo mnohem horší, nemyslíš?“ Řekl jí Patrick. „Každopádně si musíme zajistit odvoz. A taky kam se vrtneme.“ Přemýšlel nahlas Teipo. „Hele, ani chvíli nemysli na to, že by jsme šli nebo jeli do našeho domu. Rozhodně kurva nechci, aby vyletěl do luftu jako ten tvůj kumbál. Jestli to přežijeme, chci se mít kam vrátit.“ Řekl jasně svůj názor. „Co nějaká tvoje kamarádka?“ Zeptal se Teipo Elizy. „Na to jako zapomeň. Pronásledují nás zabijáci a co mám říct těm svým kamarádkám? Haló, tady Eliza, potřebujeme se u tebe ukrýt, neboť po nás jdou lidé, kteří nás chtějí zabít a už vyhodili do povětří náš byt. Vážně?“ Byla kategoricky proti Eliza. „Máš pravdu, takhle to nepůjde. Vymyslíme něco jiného.“ Ustoupil od nápadu Teipo. V tváři Elizy se začal objevovat drobný pocit hrůzy. „Asi budeme mít fakticky velký problém. To velké vznášedlo, co se k nám blíží, rozhodně nevypadá na to, čím jsme před chvíli letěli.“ Upozornila je Eliza.

                 "A zatraceně, tohle skutečně není vznášedlo, jakým jsme teď letěli. Jak nás Očista mohla tak rychle zase vyhmátnout?" Divil se Patrick. "Zbraně, zkontrolujte si všichni, jestli máte u sebe své zbraně." Dal jasný rozkaz Teipo. Jasmína, Patrick a Eliza si začali kontrolovat své oblečení a snažili se najít svá pouzdra s pistolemi. "Absolutně nic. Nemám ji." Odpověděl Patrick. "Taky nic." Byla odpověď Jasmíny. "Takže nám ty blbci nejen sebrali všechno, čím bychom se mohli bránit. Jasně. Asi to s tou pomocí nemysleli tak vážně." Byl rozčílený Teipo. "Taky jsme ty naše pistole mohli ztratit už na tom mostě." Řekl Patrick. "To ale na situaci nic nemění. Měli bychom okamžitě začít zdrhat." Řekla Jasmína. To už se  vznášedlo přiblížilo téměř na dostřel od té skupiny zrádců a zahájilo velmi silnou palbu ze všech svých zbraní. "Běžíme k nějakému z těch domů." Řekl Patrick a pořádně se rozeběhl k jednomu z plotu, který patřil k jednomu z domu. Všichni k němu běželi, zatímco po nich vznášedlo pálilo vše, co mělo k dispozici. Kulky, rakety i čistou explozivní energii.  Ale bohužel se stalo něco velmi nepříjemného. Eliza nějak blbě šlápla nebo zakopla, každopádně spadla na tvrdou zem. To se Teipo zarazil a okamžitě se rozeběhl ke své dceři. „Elizo, vydrž!!!“ Vykřikl. Začalo to ale čím dál více dopadat do k Elize. Už to vypadalo velmi bledě, když vznášedlo přestalo střílet. To si musela Eliza neuvěřitelně oddychnout, ale Teipa to nezastavilo a pořád sprintoval. Konečně k ní dorazil a opatrně jí zvedl. „Je to dobré? Není ti nic?“ Zeptal se Patrick. „Fajn, jsem v pořádku.“ Řekla Eliza. „Tak rychle pospícháme, než se ty zbraně vznášedla aktivují.“ Řekl Teipo.

                Jak Teipo, tak jeho dcera běželi co nejrychleji k plotu. Vznášedlo pořád nestřílelo, ale byla to jen otázka času, než se zbraně vznášedla znovu aktivují. Museli z toho otevřeného prostoru, jinak je to vznášedlo dostane, až se mu znovu aktivují ty jeho zbraně. Ve vznášedle se mezitím pilot i střelec dohadovali o tom, co se vlastně děje. Jako by veškeré jejich zbraně byli blokované cizím signálem. „Můžeš s tím něco dělat, Messi?“ Zeptal se pilot střelce. „Ty systémy nechtějí vůbec reagovat. Jako by se nám někdo naboural do našeho zbrojního systému. Nemůžu dělat vůbec nic…..“ Začal se bránit Messi. „Blbost. Koukej okamžitě to hackování zastavit a zase nám nahodit naše zbraňové systémy nebo nám ty šmejdy upláchnou!!“ Byl už pořádně nervózní pilot. „Během několika vteřin už to budu mít v cajku. Teda snad.“ Řekl střelec. Během několika sekund to skutečně zvládl opravit a znovu nahodit zbraně. To už Eliza přelézala plot u jednoho z domů, zatímco ostatní už byli za ním. „Tak je sejmi. Jednou přesnou raketou.“ Rozkázal pilot svému střelci. „Zaměřeno a vystřeluji.“ Řekl pilot a jedna z raket si to namířila přímo na dům před Patrickem, Teipem, Jasmínou a Elizou. Raketa s velkou parádou dopadla na dům a pořádně ho rozmetala. Všechny čtyři to srazilo s ohromnou silou na zem. Ale pořád byli naživu, což bylo prakticky to nejdůležitější. „Měl jsi sejmout ty zrádce. A ty místo toho do povětří vyhodíš dům.“ Byl fakticky otrávený pilot. „Když mě to kurva nezaměřuje, tak co mám jako dělat?“ Nenechal do sebe šít střelec. „Prostě střílej jejich směrem, jednou se trefit musíme.“ Rozkázal pilot.

             „Hele, jste všichni v pořádku“ Zeptal se Teipo, stále ležící na zemi. „Ty vole, to nás ještě nedostali?“ Divil se Patrick, taktéž ležící na zemi. „Amatéři.“ Dodal. „Ale máme horší problém, hoši. Ty lidé v tom vznášedle mají určitě ještě spoustu munice. A my máme úplné hovno. Jsme nahraní.“ Řekla s velkou skepsí Jasmína. Měla zatracenou pravdu. Nejen, že proti nim bylo to vznášedlo. Ale z toho vznášedla se začali postupně na zem slaňovat muži z Očisty. A možná i pár mužů, kteří pravděpodobně nepocházeli z Očisty. Ale možná z Islámského státu, podle jejich znaku na oblečení. A zatímco to kolem nich dopadalo, tak Teipo dostal lehce pitomý nápad. „Zatraceně, nemůžeme tady zůstat jako nějaký sedící kachny. Naše jediná šance je někam se schovat. Do dalšího domu.“ Měl návrh Teipo. „Viděl jsi, co se stalo s tím domem před námi?“ To tam chceš být, když se ten dům rozletí na tisíc malých kousků? Jsi blázen? Sebevrah?“ Divil se fakt festovně Patrick. „Na druhou stranu má v něčem pravdu. Jestli tady zůstaneme, je po nás. Jestli to vezmeme po otevřeném prostoru, je taky po nás.“ Souhlasila s Teipem Jasmína. „Hele, tak si normálně dělejte, co chcete. Jestli se chceš miláčku společně s Teipem nechat roztrhat na milión malých kousků, jak jenom myslíš.“ Kapituloval Patrick. To už kolem nich začali dopadat kulky ze samopalů Očisty a možná i pár bojovníku Islámského státu.  

        To už Eliza nevydržela a s plnou vervou se vystartovala z místa, kde zrovna ležela a plnou parou si to namířila k plotu na své levé straně. „To se opravdu povedlo. Do hajzlu.“ Řekl si pro sebe Patrick. „Elizo, počkej!“ Vyrazil za ní Teipo. „Fakticky úžasné.“ Znovu si postěžoval Patrick a vyrazil za Teipem a Elizou. „Kurva.“ Řekla si pro sebe Jasmína, která vyrazila za Patrickem. To už kolem Elizy začali lítat kulky, zatímco naskočila jako gazela na plot. Až to všechny překvapilo. „Elizo, co to do tebe tak rychle vjelo?!“ Křičel na svou dceru Teipo. „Vsadím se, že chce ta blbka jít do jednoho z těch baráků.“ Řekl Patrick tak trochu neuctivě k dceři Teipa. „Takhle bys o ní mluvit rozhodně neměl.“ Upozornila ho Jasmína. „Ale vždyť já jí nenadávám.“ Upozornil jí Patrick, společně s Jasmínou běžící dopředu k Teipovi a Eliz, která už překonala plot. Totéž už udělal i Teipo a překonal plot. Vznášedlo pořád střílelo, ale Elize to bylo jedno. Pro ni bylo důležité dostat se do domu. ...."Hlavně ne do toho domu!!!" Stačil ještě vykřiknout Patrick, než Eliza dopadla na zem z plotu. Eliza toho ale nedbala a rychle běžela k domu.  "Výborně, jedna z nich je u domu, střel do něj. Jednou pořádně explozivní raketou." Rozkázal pilot svému střelci. "Myslíš dostat Jenom tu jedna? Proč nepočkáme až všechny ty blbci a blbky  budou u toho domu?" Divil se střelec. "To není špatný nápad. Asi bychom je měli dostat všechny najednou." Souhlasil pilot. "Fajn, počkej, až u toho domu budou všichni. Potom jim tam pošleme jeden pořádný dáreček." Řekl pilot. U domu už byli všichni, takže střelec by už mohl pálit a dokonce se na to chystal, prostě tam tu raketu vpálit, ale byl přerušen pilotem. "Počkej chvíli." Řekl mu se zdvižením prstem. "Jakže? Máme je zatraceně na mušce. Stačí jeden úder a všichni jsou kaput. Totálně mrtvý. Dead. Tot." Začal se hádat pilot s někým na druhé straně svého handsfree. "Takže to prostě máme nechat na pozemní jednotce? Nelíbí se mi to, ale budu respektovat rozkaz." Řekl do handsfree pilot. "Kámo, nemůžeme je prej sejmout my sami. Máme se zdržet jakýkoliv akcí. Takže nestřílej." Upozornil pilot střelce.

        Zatím dole na zemi už dostihl Patrick Elizu a Teipa. "To se ta tvoje dcera, ta blbka úplně pomátla? To kurva neviděla, co předtím v tom vznášedle udělali tomu sousednímu baráku? Musíme odtud okamžitě zmizet!!“ Byl velmi naštvaný Patrick. „Hele, přestaň nadávat moji dceři. Je ti to jasné? Co kdybych začal nadávat na tu tvoji přítelkyni? Jasmínu?“ Nenechal si to líbit Teipo. „Ale snad se toho tolik nestalo. Tak blbka není až taková nadávka.“ Oponoval Patrick. „Není až taková nadávka? Ježíš, tohle se mi snad. Prostě jí nebudeš říkat blbka ani nic podobného. Prostě to nepovažuji za vhodné.“ Pořád trval na svém Teipo. „Jo, tak jo.“ Řekl Patrick. To všichni uslyšeli střelbu. „Kurva, okamžitě k zemi!“ Vykřikl Teipo. Patrick, Jasmína i Teipo to stihli včas, ale Eliza dostala jednu kulku do ramene. „Elizo!!“ Vykřikl Teipo. Eliza se sesunula k zemi, s kulkou ve svém ramenu. „To jsou hajzlové. Vydrž, Elizo, z tohohle tě nějak dostaneme. Já ty šmejdy a zmrdy dostanu, to uvdíš.“ Řekl Teipo. „Jak je chceš dostat, když nic nemáme? Žádné zbraně?“ Divila se Jasmína. Teipo chvíli přemýšlel. „Musíme do toho domu. Obkličují nás a jediná šance, kde máme alespoň nějakou šanci na obranu je uvnitř. Vsadím se, že nejméně v jejich kuchyni bude dost ostrých předmětů, kterými ty hajzly můžeme vyřídit. Teda pár z nich. A jakmile pár z nich vyřídíme, tak budeme mít i zbraně na ten zbytek.“ Řekl Teipo, zatímco déšť kulek nepřestával. „Půjdeme do toho domu a chcípneme. Nemyslíte?!“ Bránil se Patrick. „Tady taky můžeme chcípnout. A určitě zemřeme. Takže mě od mého rozhodnutí mě neodradíš.“ Řekl Teipo.

           "A už jsi skončil s tím fňukáním?" Utnul to rázně Teipo. "Fajn, nejdřív bych měl zajistit, abych si nějak nezničil ruku." Řekl si pro sebe Teipo. Neváhal a kolem ruky si omotal svoji bundu, aby se následně pořádně rozpřáhl a udeřil do skla u dveří. A potom je rychle otevřel. "Hotovo. Všichni okamžitě dovnitř!!" Rozkázal Teipo. "Tohohle budeme litovat." Měl velkou skepsi Patrick. "Musíš furt být tak negativní? Tak pesimistický? Mrtvý ještě nejsme." Oponovala Jasmína. Teipo i Eliza už byli vevnitř. "Ale stejně je sebevražda, co to teď děláme." Trval na svém Patrick. Jasmína, ale nedbala na varování Patricka Jasmína a běžela také do domu. "Tohle nás všechny zabije." Řekl si pro sebe ještě Patrick, než šel také do domu.

         To už se na horizontu objevilo další vznášedlo, které se neuvěřitelnou rychlostí blížilo k domu. "Šéfová, jsme na místě. Ale vážně bych vám neradil jít dolů." Radil pilot Taře. "Tohle není vaše starost. Vůbec ne. Vy akorát musíte splnit můj rozkaz." Řekla Tara. "Pravda. Carter vám dal naprosto volné ruce." Souhlasil s ní pilot. Začal rychle přistávat. "Jak jsou na tom vůbec naši muži? Už obklíčili ty zmrdy, co můžou za znetvoření mého muže?" Zeptala do svého handsfree Tara pilota. Pilot zapnul termovizi. "Vypadá to, že jsou skutečně v tom baráku. Obklíčeni našimi. Ale stále nechápu, proč to do nich teď nenapereme? Nevyřídíme je jedním výstřelem?" Divil se střelec. "Jako mrtvoly nebudou moci trpět. A já chci, aby zaplatili za to, co udělali mému muži. Jestli si myslí, že se jen tak zdejchnou, tak to byl ten největší omyl jejich života." Řekla do handsfree Tara. "Kde je nějaké vybavení a zbraně?" Zeptala se Tara jednoho svého podřízeného, který byl hned u ní. "Támhle ta skříň, uvnitř je nějaké vybavení. Myslím, že tam máte svoje speciální brnění i se svým lehkým kulometem se speciální průraznou municí." Řekl podřízený Taře. Tara se dostala ke skříni a otevřela jí. Vzala ze skříně svoje brnění a začala se převlékat. Její podřízení se snažil nekoukat, ale moc to nešlo. Taře to ale nějak nevadilo. 

          Tara ovšem dělala jakoby nic. A asi jí to skutečně nevadilo. "Já vím, že mě pozorujete. Nemusíte to tak křečovitě skrývat." Řekla mu bez obalu Tara, nasazujíc si svůj speciální obrněný oblek. "Stejně vím, jaký vy obyčejný pěšáci zblblý tou propagandou, že jsme méněcenný. Téměř jako kus masa, který nemá žádná práva. Trochu směšná představa, ne?"  Dodala Tara. To ale podřízeného docela nasrala. "Myslíš, že si můžeš vyskakovat? Pořád jsi jenom žena. Vůči každému muži budeš nepatrná." Měl pořád drzé řeči podřízený. "Dej si pozor na jazyk, ty jeden budižkničemu. Víš, s kým vůbec mluvíš? Jsem tvoje nadřízená. Tvoje nejvyšší nadřízená." Nenechala se zahanbit Tara. "To, že jsi chrápala s Carterem, s tebe ještě nedělá výjimku." Argumentoval podřízený Tary. Ale Tar neváhala a vytáhla svůj nůž, který dala ho pod krk svému podřízenému. „Víš, že tě můžu podříznout jako prase? Pořád ti připadám jako méněcenná? Pořád si budeš vyskakovat?“ Byla na koni Tara. „Dobrá, zapomeneme na celý rozhovor. Jako bych nic neřekl.“ Bránil se slovy podřízený. „A víš? Já ti odpouštím.“ Řekla Tara, ale potom jedním rychlým pohybem přeřízla jeho hrdlo. Podřízený zachroptěl, ale potom se skácel na zem. „Tupče. Bezvýznamná nula. Odpade.“ Řekla Tara z plných plic a plivla na již mrtvého podřízeného, pod jehož krkem se zaskvěla výrazná červená kaluž krve. Pak si už konečně nasadila zbytek svého brnění včetně helmy. Jeden ze dvou podřízených, který zděšeně pozoroval, co udělala jeho kolegovy, začal být dost nervózní. A věděl, že by měl Taru poslouchat. Rozhodně jí nijak nedráždit ani jí neodporovat. „Jestli mi ještě někdo odporovat, skončí jako tenhle.“ Řekla Tara a ukázala na mrtvolu svého podřízeného. Ty dva podřízení pokývali hlavami na znamení toho, že rozumí varování Tary.

        „Neměli bychom tu jeho mrtvolu hodit ven? Není moc hygienické ho tam nechat.“ Měl jeden návrh podřízený.  "Ne, nechte ho tam." Rozkázala Tara. V rukou měla svůj speciálně upravený lehký kulomet. Namířila si to k zadku vznášedla, prošla okolo dvou podřízených a vyšla ven ze vznášedla. Dva podřízený vyšli za ní. Tara si to namířila k nejbližšímu veliteli. "Tuhle akci přebírám já. Hned teď!!" Řekla mu bez obalu Tara. "Nevím, co si o sobě myslíte, ale já jsem tady velitel. Přímé rozkazy od Cartera. Takže odtud padat, ty jedna čúzo." Nedal se velitel. "Měl byste se podívat do vznášedla. Myslím, že rychle změníte názor." Pobídla ho Tara. "Asi byste jí měl poslechnout." Souhlasil s ní její podřízený. "Mám snad zavolat Carterovi?" Zeptala se důrazně Tara. Tomu veliteli se to sice moc nelíbilo, ale šel k tomu vznášedlu. Zatímco se tak divně ostatní dívali na Taru, tak velitel už byl ve vznášedle. Po chvíli z něj vylezl velitel, poněkud rozrušen a opět zamířil k Taře. "Fajn, budete mít, co chcete. Jaké jsou vaše rozkazy?" Zeptal se velitel. "Chci, abyste si nabili omračující náboje. Nechci je mít mrtvé, dokud já sama nebudu chtít, je vám to jasné?" Měla jasný požadavek Tara. „Tohle není moudré rozhodnutí. Oni můžou mít zbraně s ostrými náboji. To tam máme jít proti nim téměř s holým zadkem? Zbláznila jste se?“ Byl proti velitel. „Je to můj rozkaz, zatraceně. Tak ho splňte. Jste snad úplně natvrdlý?“ Trvala na svém Tara. „Slyšeli jste jí? Přepnout náboje z ostrých na omračující.“ Rozkázal velitel, i když velmi nerad. Všichni to udělali. „Tak jo, můžete se pustit do akce!!“ Rozkázala Tara. Lidé od Očisty i Islámského státu se začali pohybovat dopředu, k domu.

        Patrick, Jasmína, Teipo i Eliza byli schovány za jakousi kuchyňskou linkou. „No a jsme tady v pasti. Čí tohle byl jenom nápad?“ Byl naštvaný Patrick. „Vím, že to není ideální, ale máme výhodu terénu, výhodu překvapení, výhodu prostoru. Je jich sice větší množství, ale sem se všichni nevejdou. Na každého z nás jich sice bude dost, ale jsme přece ty nejlepší. Jeden z nás dokáže vyřídit až pět chlapů, ne?“ Chtěl Teipo dodat všem do žil pořádnou dávku adrenalinu. „Už jsme dvakrát unikli a přežili to.“ Dodal ještě. „Ale poprvé jsme ty přišli na pomoc my a podruhé to byli ti lidé ze Strážců lidstva. A zapomněl si na Alvina? A tvoje žena?“ Snažil se ho znejistit Patrick. „Právě proto to nesmíme vzdát. Alvin i moje žena by určitě nechtěli, abychom to vzdali. A co jako vůbec chceš? Lehnout si na záda a nechat se vodstřelit? Co s tebou je? Neleze ti něco na mozek?“ Měl toho už fakticky dost Teipo. „Jestli chceš, tak vyjdi z tohohle baráku a běž jim naproti. Tak prosím!“ Nedal se Teipo. „Fajn, radši mi pomoz vymyslet způsob, jak je tady uvnitř všechny vyřídíme.“ Řekl pak Teipo. „Ještě je tady tvoje dcera. To si vážně myslíš, že dokáže obstát proti těm po zuby ozubeným chlapům? Profesionálně vycvičeným? Dostanou jí a ani nemrknou.“ Byl skeptický Patrick. „Jasmíno, nemohla by sis vážně promluvit s tvým manželem? Aby přišel k rozumu?“ Řekl Teipo Jasmíně. Zatím přistoupil ke své dceři. „Vím, jak to pro tebe bude hrozně těžké. Zabití člověka j hrozně těžké. Ale je to kdo z koho. Oni nás chtějí pod drnem, je to jednoduchá matematika. I kdyby tě z nich někdo prosil, tak ho nesmíš nechat žít. Neboť po tobě půjde tak jako tak.“ „Ale já nikoho nedokážu zabít tak chladnokrevně jako ty." Pořád se zdráhala Eliza. "Já vím, jak je to pro tebe těžké, ale je jich daleko víc než nás. Jako tvůj otec vím, že jsi neuvěřitelně silná. Zvládneš to." Řekl jí přímo do očí Teipo. „Dobrá, rozumím ti. Budu silná a pomůžu vám všechny ty šmejdy porazit. Dostaneme je jednoho po druhém.“ Jakoby by Eliza zcela změnila svůj způsob uvažování. „Fajn, pojďme vymyslet způsob, jak se z tohohle dostat živí.“ Řekl Teipo.

         Před domem už byli připraveni muži od Očisty a Islámského státu. „Fajn, házím tam oslepující granát.“ Řekl jeden z mužů. Udělal to a za pár vteřin granát vybuchl. „Jděte, jděte!“ Rozkázala Tara. Muži neváhali a vpadli dovnitř. Část z nich šla do místnosti nalevo, zatímco další pokračovala chodbou dopředu. Pak zabočili také doleva, kde už byla kuchyně. „Moment, vzadu byli dvě místnosti, ať každou z nich zkontrolují tak tři chlapy.“ Rozkázala Tara. Velitel skupiny neváhal a dal znamení svojí hlavou, že to jeho podřízení mají udělat. Ty neváhali a hrnuly se dozadu. Zatím ostatní postupovaly dopředu, když někdo z nich vstoupil na rozbité sklo. „Jako by nevěděli, že budeme mít na sobě velmi tlusté boty.“ Řekl jeden z nich. To se ale za kuchyňskou linkou objevila Eliza, která jedním nožem zasáhla smrtelně jednoho z mužů Očisty, aby pak totéž zopakovala s mužem z Islámského státu. „Kurva pořád je chcete dostat živé?“ Divil se jeden z mužů. „Co koukáte? Okamžitě mi jí přiveďte.“ Řekla Tara. To ale uslyšela střelbu. „Co se tam zase do hajzlu děje?“ Řekla si pro sebe, když ale Eliza vystartovala jako o život ze svého úkrytu a běžela podél zdi. Příslušníci Očisty i Islámského státu po ní pálili jako zběsilí. „To jí kurva ani neumíte trefit?!!!“ Byla už fakticky naštvaná Tara. To ale uslyšela výbuch hasicího přístroje. „Běžte za ní!“ ˇVykřikla Tara, zatímco po ní střílela jak blázen. Zatímco část mužů se snažila střílet na Elizu, ostatní se snažili dostat Teipa, který byl skryt v jedné z těch vedlejších místností. „Zatraceně, určitě používá ostré náboje. Kašlu na to, prostě mu tam přihodím jeden granát.“ Řekl si pro sebe jeden z mužů. Ale než to stačil udělat, tak pod jeho nohama přistál zcela jiný granát. Taky plně funkční. „A do hajzlu.“ Stačil si pro sebe ještě říct člen Očisty. Granát vybouchl a většina členů Očisty a Islámského státu zmizela ve velké explozi. Tara začala rychle svištět vzduchem jak splašený blesk.

              Letěla nějakou dobu, než se zabořila do kuchyňské linky u stěny a docela velkou část jí zničila. Pak dopadla na zem na všechny čtyři ruce jako pes. „Tak tohle jsi vážně přehnal, Teipo nebo kdokoliv tam je.“ Řekla si pro sebe Tara. Začala kráčet sebejistě dopředu, směrem k úkrytu Teipa. Teipo to nevydržel a vyšel ven z úkrytu. Svoji zbraň namířenou na Taru. „Myslíš, že jsi lepší než já?“ Obořil se Teipo na Taru. Začal na ní střílet, co to jen šlo. „Takže ty jsi jeden z těch, co mi znetvořil mého muže?“ Zeptala se Tara. „Pořádně si tě vychutnám. To uvidíš.“ Řekla Tara a spustila střelbu na Teipa. „Zatraceně, tohle se mi fakt nepovedlo.“ Řekl si pro Teipo a pokusil se uhnout, ale část kulek ho dostihla. A zabodla se do jeho těla. „Zatraceně, tohle jsem nějak neodhadl.“ Řekl si pro sebe Teipo ještě jednou, když zapadl za jednu ze stěn napravo od něj. „Překvapený? Vážně sis myslel, ty jeden zmrde, že to co jste udělali mému muži, bude úplně bez následku? Věř mi, že si tvoje mučení pořádně užiji. Postupně a pomalu ti budu způsobovat takovou bolest, jakou jsi nikdy nemohl pocítit. A asi už nikdy nepocítíš." Stále vyhrožovala Tara. „Víš, kdyby ta tvoje organizace nebyla tak tupá a nechala nás na pokoji, mohl ten tvůj muž být ještě úplně zdravý a bez škrábnutí. To ta tvoje organizace může za zmrzačení toho tvého přítele.“ Snažil se vyvléct Teipo. „Slyšíte mě? Okamžitě sem pošlete zbytek našich mužů. Mám Teipa v pasti. Potřebuju ho zajistit.“ Řekla do vysílačky Tara. „Rozumím, jdeme dovnitř.“ Ozvalo se ve vysílačce. Za pár okamžiků uslyšel Teipo, jak se do domu dostávají další muži od Očisty a Islámského státu. „Zatraceně, zatraceně.“ Řekl si pro sebe Teipo. To už v jeho okolí začaly dopadat kulky. Teipo se rozhodl opětovat palbu, ale také odtamtud okamžitě zdrhnout. „Kurva, tak máte ho?!“ Vykřikla na své muže Tara. Ale Teipo pořád běžel od nich. Zatímco on střílel po nich, oni stříleli po něm. „Pokouší se zdrhnout do druhého patra!!“ Vykřikl jeden z nich. Další okamžitě využil vysílačku „Všem Jestřábům, přebírám okamžitě velení. Použijte hned své namontované kulomety a rozstřílejte to druhé patro!!!“ Dal jasný rozkaz velitel skupiny, s nímž se předtím tak pohádala Tara. „Co to kurva děláte, Hensi? Já tady teď velím!!!“ Nechtěla si vzít vedení Tara. „Je mi líto, Taro, ale už jsem kvůli vám ztratil několik mužů a všichni, po kterých jdeme, jsou pořád naživu a naprosto zdraví!!!“ Nenechal se ten velitel, Hens. „Všem Jestřábům, ani nemyslete na to, že vystřelíte byť jediný náboj!!!“ Nenechala si to líbit Tara. „Střelci Jestřábu, máte jasný rozkaz!! Chci, aby z té horní části baráku nezbylo vůbec nic!! Udělejte z nich sekanou!!!“ Trval na svém Hens. „Nechcete snad mít na svědomí další mrtvé!!!“ Řekl Hens. „Rozkaz, šéfe. Zahajuji palbu.“ Uslyšel Hens ve své vysílačce. To začal naplno střílet jeden z Jestřábu do druhého patra, stejně tak se přidal druhý. Teipo mezitím běžel jako o život dál, i když to kolem něho lítalo jak splašený koně.

        To se už Tara dostala k Hensovi. „Ty jeden kreténe. Chci je všechny chytit živé!“ Trvala na svém Tara. „Já ti na to seru. Měla jsi příležitost, ale podělala jsi to. Dostal jsem jasný rozkaz je dostat. Jedno jestli živé nebo mrtvé. A já to splním!!!“ Trvám na svém Hens. Tara se ale tímhle nenechala odradit a namířila na Hense svůj lehký kulomet. „Budeš mě poslouchat na slovo, je ti to jasné ty blbče?“ Řekla Tara. Ostatní na ní ale namířily své zbraně. „Vidíš? No kdo má teď navrch? Ty jedna hrdinko?!“ Byl na koni Hens. „Okamžitě jí odtud vyveďte!!!“ Rozkázal Hens. „Dobře, takhle do krajnosti to hnát nemusíte. Půjdu sama.“ Řekla Tara s rozhozenými rukama nahoru se svým kulometem ve své jedné ruce. Potom začala odcházet směrem pryč z domu.   

             To už byl Teipo v druhém patře, ale na něj stříleli ty dvě vznášedla. Běžel, když se otevřeli jedni z dveří a z nich vykoukla Eliza. „Táto, tady jsme!!“ Vykřikla. Teipo se okamžitě podíval dozadu. A pak běžel k Elize. "Zatraceně, Elizo, takhle blbě se nevystavuj!" Vykřikl Teipo. Rychle k ní dorazil a zavřel za sebou dveře, zatímco to pořád kolem nich lítalo. "Elizo, zvládla jsi to neuvěřitelně dobře. Jsem na tebe právem hrdý, dost jsi mi pomohla." Řekl Teipo. " Ale stejně jsme v pěkný prdeli." Řekla Jasmína. Teipo pokýval hlavou, ale pak to dostal od jednoho z těžkých kulometů vznášedel. Naštěstí ne plnou dávku, ale jeden až tři náboje skončili v jeho ramenu. „Do hajzlu. Zkurvená Očista. Nedá si nikdy pokoj a teď tady kvůli ní asi chcípnu.“ Posteskl si Teipo a sesunul se k zemi. „Táto!!“ Vykřikla a přisunula se k Teipovi. Jasmína chtěla něco udělat, ale najednou jí několik kulek provrtalo její břicho. „Takhle jsem teda chcípnout nechtěla…..“ Řekla si pro sebe Jasmína, než se zhroutila na zem.  

 

            Mimo dům

         K domu se začal velkou rychlostí blížit automobil Shelby GT500 černé barvy, který měl po celé své ploše vzor plný ohnivých vzorů. Možná tam byl i nějaký drak nebo ještěr. Jeden ze střelců ve vznášedle si na své obrazovce všimnul Shelbyho. „Něco se k nám blíží. Vypadá to něco ve velikosti auta. A asi to nebude přátelské vozidlo.“ Řekl střelec. „Fajn, otáčím svoje vznášedlo.“ Řekl pilot a začal otáčet svoje vznášedlo doleva. Ale z přední části – kapoty se vysunulo ohromné, energetické dělo a jeden výstřel ze zbraně pohltil celé vznášedlo a dostalo ho na zem. „Kurva, co to je?“ Divil se druhý pilot, ale jeho vznášedlo za chvíli skončilo v explozi a na zemi. Stejně jako první. To už uslyšeli tu explozi i lidé z Očisty uvnitř baráku. „Zatraceně, co se tam děje?“ Řekl si pro sebe Hens. „Piloti Jestřábů, co se to u vás proboha odehrává?" Zeptal se do vysílačky Hens. To už se plnou rychlostí do domu vřítil automobil Shelby GT500, který okamžitě začal střílet na všechny okolo Hense. Za pár okamžiků byli všichni podřízení Hense na zemi. „Fajn, vy v tom autě. Nevím, od koho jste, ale zvítězil. Svou zbraň odhazuji, podívejte. Takže nestřílejte.“

           Ze Shelby GT500 vystoupila postava v černo-červeném overalu. Cokoliv mi chceš, tak já jenom plním rozkazy. Teda plnil jsem až doteď. Nechcípnu kvůli Očistě jenom proto, že to ona chce.“ Lhal velmi důkladně Hens. „To ti mám jako věřit? Myslíš, že jsem úplně blbý? Tohle je proti principům Očisty. Vy se vzdáváte jedině, když jste mrtvý. Tak mi tady nevěš bulíky na nos!!!“ „Fajn, jak chceš. Chceš chcípnout, tak chcípneš!!!" Vykřikl Hens. Sice plánoval bleskově vytáhnout svoji pistoli a odstřelit toho hajzla v černo - červeném  overalu, ale Pyros byl rychlejší a během vteřiny ho 'propálil' dvěma přesnými energetickými střelami do jeho těla. "Nikdy neštvi hada bosou nohou. Protože ten had může disponovat i jedem.“ Řekl s naprostým opovržením Pyros. „A nebojí se ho použít.“ Dodal. „Tak, jedna správná věc je zařízena. Ty lidé si zaslouží svoji pomstu.“ Řekl si pro sebe Pyros v černo-červeném overalu v narážce na Teipa a ostatní. Pak nastoupil zpět do svého Shelbyho GT500. „Vlastně ještě jedna věc.“ Řekl si pro sebe Pyros a zacouval až k mrtvole Hense. Pak začal pořádně túrovat motor, přičemž ale nechtěl jet dopředu, takže pouze protáčel kola na místě, což mělo na mrtvolu Hense velmi neblahý účinek. V podstatě se stěna velmi rychle zbarvila celá do červena a bůhví, jestli na ní nepřistálo i něco z vnitřností Hense. „Jako jasné varování by to mohlo stačit.“ Řekl si pro sebe Pyros. „Varování pro Očistu.“ Dodal. Nevšimnul si ale Tary, která to celou dobu pozorovala, skryta za jednou ze stěn domu. „Co je to jenom za hajzla?“ Divila se. „Tak vyspělé technologie….tohle může být práce jenom Strážců lidstva.“ Byla si jistá Tara. Pyros, potom co uvnitř domu nadělal trochu botelu, okamžitě odjel. Tara chtěla jít dovnitř, když ale najednou ucítila, jak jí celé tělo přestává poslouchat a ona se začíná hroutit k zemi. Po chvíli už zcela ztratila vědomí.

          To už z plotu, za kterým se předtím skrýval, seskočil Cien. Ihned za ním následoval Crock. „Teda řeknu ti, ta střela je nesmírně účinná. V podstatě jsme tu mrchu skolili do několika vteřin. Hele, co kdybychom se podívali, koho jsme to vlastně dostali? Sundali jí to její nádobíčko a pořádně se pokochali?“  Navrhl dost zvláštní věc Crock. „Hele, měli bychom zkontrolovat především ty naše nové kámoše a ne být tady za nějaké oplzáky. Kurva, vždyť existuje něco jako internet, tam si to můžeš prohlížet do aleluja.“ Argumentoval Cien. „Vážně tě nezajímá, jak vypadá bez toho brnění? Obličej má luxusní, takže tělo musí mít ještě lepší.“ Furt do Cien ryl Crock. „Fajn, tak rychlý pohled a potom hned padáme zkontrolovat naše chráněnce.“ Nakonec souhlasil Cien. Crock rychle sundal brnění Tary. Zpod něj vykouklo neuvěřitelné krásné tělo Tary, které na sobě mělo pouze tričko a kalhotky. „Už jsi se uspokojil? Tak jdeme.“ Řekl Cien. „Ještě jedna věcička. Taková zvláštnost.“ Řekl Crock a vytáhl svůj mobil. „A teď si tě hezky vyblejsknu.“ Řekl Crock a udělal jednu velmi slušnou fotku. „Jako fakticky, občas prostě nechápu tvé myšlenkové pochody. Tak kurva už jdeme?“ Naléhal Cien. „Jo, jdeme. Ježíš, tak se do hajzlu nezcvokni. Jako by těch pár vteřin.“ Bránil se Crock. „Přestaň laskavě držkovat. Byl bys tak laskavý?“ Měl toho dost Cien. „Že jsi byl nade mnou, tak to z tebe ještě nedělá mého nadřízeného. My dva jsme už na stejné úrovni, takže koukej zacouvat. Pamatuj, že já i ty jsme fakticky velitelé. Oba se stejným postavením.“ Bránil se Crock. „No fajn. Tohle asi nemá cenu. Jdeme. Nebudeme to řešit.“ Řekl Crock. Oba po chvíli vstoupili do budovy. Uviděli ten hrozný čurbes, podlahu pokrytou spoustu mrtvol. A jedna z těch mrtvol byla pěkně zřízena, skoro jako by na ní někdo pořádně najel a potom to pořádně ohulil, aniž by použil plyn. „Tady někdo pořádně zaúřadoval. Vypadá to, že tyhle chlapy neměly žádnou příležitost se bránit.“ Řekl velmi zkušeně Crock. „Asi jo, ale rozhodně mi není jasné, kdo tohle byl schopen způsobit. Byli jsme tady akorát my, naše vznášedla už dávno odletěla kvůli bezpečnosti a Očista si rozhodně nepostřílela své muže sama. Víš, četl jsem o Roleyovi, jak dokázal sám postřílet v Iránu celou skupinu, co ho zajala, ale tady si myslím, že by to naši čtyři hrdinové nedokázali. Rozhodně by to z nich někdo dostal dřív, než by je všechny najednou dokázali vyřídit. Podívej se na ti jejich zranění. Tohle nemohli způsobit naše zbraně ani ti od Očisty.“ Argumentoval rozumně Cien.

              „A podívej se na toho chudáka, teda co z jeho mrtvoly zbylo, toho muselo rozrasit něco fakt těžkého. Tohle rozhodně určitě ti naši hrdinové nemohli způsobit. Není tady nic, co by mu takhle poškodit celé to tělo.“ Řekl Cien. „A pak kdo je tady větší cynik a více zvrácený.“ Nedal si ujít příležitost si píchnout do Ciena Crock. „Jak tohle myslíš?“ Divil se Cien. „Nijak. Zapomeň na to. Všimnul sis těch dvou vraků tam venku? Ať ten neznámý byl kdokoliv, tak sám dokázal vyřídit dvě po zuby ozbrojená vznášedla. Dokázal vyřídit velkou skupinu lidí od Očisty. Tohlemusel udělat někdo, kdo je technicky na výši. A hlavně to žádná jiná organizace nevěděla. Takže já jsem s tím uvažováním v koutě.“ Řekl Crock. „To není důležité. Musíme najít Teipa, tu jeho dceru, nevzpomenu si teď na její jméno a potom ty dva, co s nima byli. Já se půjdu podívat nahoru, ty se rozhlédni dole. Snad si teď dají říct, když vidí, že je Očista prostě nenechá na pokoji. Jen doufám, že ten cizinec to nevzal sakumprásk i s Teipem a ostatními.“ Navrhl Cien. „Super rozumné.“ Souhlasil Crock a vzdálil se od Ciena. Zatímco Cien stoupal po schodech, které byly dost zničené od střelby jednoho ze vznášedel. 

        Nahoře

        „Jasmíno, tohle nám nedělej. Nemůžeš takhle umřít. Máš tady ještě Patricka. Nemůžeš ho nechat tady samotného. Podařilo se nám přežít už jednu honičku. Tak mi tady proboha neumírej! Bojuj!!“ Snažil se uklidnit a zároveň povzbudit Jasmínu Teipo, který jí neustále držel své obě ruce na její prostřeleném břichu. „Ale že to byla jízda, ne? Ale každá sranda jednou končí, vyřidtě mému muži, že….“ Snažila se říct pár posledních vět Jasmína, ale po chvíli upadla do spánku. „Jasmíno, tuhle mu řekneš sama!!! Tohle mi kurva nedělej, Jasmíno!!!“ Začal být bez sebe Teipo. „Jasmíno, já vím, že v sobě máš ještě sílu, tak jí do hajzlu ukaž!!!“ Snažil se Teipo pořád probrat Jasmínu. „Bude v pořádku?! Co mám dělat?!“ Začala naléhat na Teipa Eliza. Ale Teipo byl už na svém úplném dně. Díval se na jednu ze svých rukou, kterou měl celou od krve. „Mám na rukou její krev. Doprdele, vždyť je to krev Jasmíny.“ Díval se chvíli hypnoticky na svoji ruku. Potom mu začal téct z očí pořádný proud slz a pomalu se začal schylovat do klubíčka. „Nejdřív Alvin, pak Jasmína. Tohle je prostě posraný svět. A je to moje chyba. Moje chyba. Můj zmršený plán.“ Stále naříkal Teipo. Tohle snad bylo poprvé od toho skladiště, kdy se Teipo takhle totálně složil.  

               To už se do místnosti dostal Patrick, který se chtěl přesvědčit o tom, že je Jasmína. „Je mi to tak líto. Kurva je mi to tak líto.“ Řekl nahlas Teipo, který jakoby telepaticky tušil, kdo za ní stojí. Patrick se okamžitě posadil k Jasmíně, která ale byla už naprosto bez známek života. „Ne, tohle nemůže být pravda. Nemůžeš být mrtvá, to nejde!!“ Byl naprosto bez sebe Patrick, který si nechtěl připustit, že Jasmína už není mezi živými. V jeho očích se začaly objevovat pořádný proud slz, pičemž začal naplno objímat již velmi chladnou mrtvolu Jasmíny. „Proč se to tak muselo posrat?“ Řekl Patrick mezi svými vzlyky. To už do místnosti vstoupil i Cien, který byl hodně nepříjemně překvapený. „Crocku, asi jsme přišli příliš pozdě. Jeden z nich je už mrtvý. Teda je to žena, nejspíše od jednoho z těch mužů, co jsou před námi.“ Řekl velmi necitlivě Cien do své vysílačky. „Cože, pro vás je to pouze nějaká žena? Víte vůbec, jak mi je? Víte, kdo to byl? Byla to moje žena, prokristapána!!!“ Neudržel se Patrick a osopil se velmi prudce na Ciena. „Kdybyste nebyl od začátku tak tupý, mohla ještě žít. Sice za to může hlavně támhle Teipo, ale vy jste ho mohl přece přesvědčit. Kdybyste nezahodil naši nabídku, pomohli bychom vám a vaše žena by žila. Velmi jednoduchá logika.“ Řekl Cien.

        "Bezcitnej hajzle. Já si tě podám!!!" Nasral se Patrick na maximální možnou míru a vyřítil se na Ciena. Začal se s ním prát. "Nejste o nic lepší než Očista. Chcete nás využít, nezáleží vám na nás. Nezáleží vám na nás jako na lidských bytostech, chcete nás pouze jako takový dobytek do přední linie. Hlavně že má pro vás může chcípnout.“ Nedal se Patrick. To už do pokoje vstoupil Crock, který okamžitě zareagoval vytažením svého Glocka 17 a namířeným Glocka na hlavu Patricka. „Okamžitě zacouvej. Není naše chyba, že jste si nedali říct a odmítli naši pomoc. Každý je odpovědný sám za sebe a vy jste tu volbu využili. Špatně, ale využili. Takže si nejdříve šáhněte do svědomí vy sami. A jestli někomu chceš nadávat, tak to se podívej laskavě na svou pravou stranu. Takže si to nech alespoň na pár vteřin projít hlavou, jo? Ještě můžete změnit svoje rozhodnutí. Teda rozhodnutí Teipa.“ Měl proslov Crock. Patrick přestal ohrožovat Ciena, šel k jedné ze stěn a opřel se o ní. Tvrdě přemýšlel. Po pár minutách už měl rozmyšleno a rozhodl se pro přijmutí nabídky První obrany. „Fajn, já s tím souhlasím. Chci vaši pomoc. Už nikdy nesmí zemřít. Vsadím se, že Teipo s tím bude také souhlasit.“ Řekl po chvíli nahlas Patrick. „Nechci mít se žádnou organizací už nic společného. Stačila mně zkušenost s Očistou. Zaplést se s nějakou další organizací? Na to ti kašlu.“ Odmítl rezolutně Teipo. „Ale tati, měj rozum. Oni nám můžou pomoct porazit Očistu. Musíme se pomstít těm hajzlům, nesmí uniknout bez trestu. Vzpomínáš na moji mámu? Dlužíš jí to!!“ Prala to do Teipa jeho vlastní dcera. „Ty jsi mě neslyšela?! Už nechci mít s kýmkoliv z nich nic společného.“ Nedal si říct Teipo. „Každopádně já jdu s nima.“ Nenechal se odradit Patrick. „Myslíš, že u nich ti nic nehrozí? Jsi buď neuvěřitelně blbý, nebo nesmírně naivní.“ Řekl mu zcela na rovinu Teipo. „Elizo, tvůj otec už ztratil soudnost. To nevidíš?“ Tlačil na Elizu Patrick. „Já jsem ztratil soudnost? Ty vole prej jsem ztratil soudnost. Potom jak s námi zametla nebo spíš vyjebala Očista, už prostě končím. Klidně i s mojí dcerou pojedeme na vlastní triko. A společně to přežijeme.“ Chtěl jet na vlastní triko Teipo. Patrick mávl rukou. „Ciene, můžeme si ještě o něčem promluvit?“ Zeptal se Crock Ciena. „Tak teda povídej.“ Řekl mu Cien. „Tady ne, měli bysme si někam zalézt mimo jejich sluch a zrak.“ Odpověděl mu Crock. „Fajn, jdeme.“ Řekl Cien a odcházel společně s Crockem pryč.                 

               Patrick chtěl jít za nimi, ale Cien ho zarazil. "Vy s námi rozhodně nemůžete. Musíte nás chvíli nechat o samotě. Interní záležitost organizace." Řekl. "Fajn." Byl smířený s tím zákazem. "Říkal jsem, že s námi nebudou jednat na rovinu. A teď se mi to krásně potvrzuje." Měl Teipo radost, že došlo na jeho slova. Cien na to ale nic neřekl a zavřel za sebou dveře. Ještě trochu poodešli a Crock mohl spustit to, co měl na srdci. „Ale přece jí můžeme oživit, ne? Vdechnout jí zase zpátky život. Tohle jste u mě udělali nejméně jednou, nemám pravdu? Tak proč to teď nepoužijeme? Proč jí nezachráníme?“ Zeptal se velmi naléhavě Crock. Ciena to ale viditelně rozhodilo. „Tak tohle rozhodně nepůjde. To oživování není pro srandu. Neposkytujeme to cizincům ani je tím neoživujeme. Každé oživení nás něco stojí a já to prostě plýtvat nebudu. Až se k nám definitivně přidá, myslím tím Patricka, potom o tom budu uvažovat. Ale do té doby pro tu mrtvou ženskou nehnu ani prstem.“ Řekl Cien. „Cože?“ Divil se Crock. „Uvědom si, na jaké straně stojíš. Kde je tvé místo. Jednou jsme u Strážců lidstva, tak se podle toho chovej.“ Začínal toho mít dost Cien. „Nechápu, jak se z tebe mohl poslední dobou stát takovej cynickej hajzl.“ Řekl zhnuseně Crock. "Pro teď jsou důležitější zájmy Strážců lidstva, které musíme stavět nad naše. Jinak nastane anarchie." Řekl Cien. "Naše zájmy? To je náš zájem nechat jí mrtvou, když máme možnost jí zase přivést k životu?" Začal být nepříčetný Crock. "A teď už toho mám vážně dost!!! Už o tom nebudeme diskutovat, je ti to jasné?!!" Utřel ho Cien. "Fajn, ale je mi z toho na zvracení. To mi věř." Nakonec kapituloval Crock. "Fajn." Řekl Cien a odešel zpátky ke dveřím. "Už sem můžete jít." Řekl Cien, když otevřel dveře. Jeho slova byla mířena k Patrickovi. "Rozmysli si, co děláš. Oni tě neochrání." Pořád přesvědčoval Teipo Patricka. Patrick ale šel za Cienem, zatímco Crock vešel zpět do místnosti. Došel až k mrtvole Jasmíny, u které se zastavil. "Sice jsme tě nechali umřít, ale postarám se, abys zase žila." Řekl jí Crock. "I přes odpor Ciena." Dodal. Potom se otočil a šel úplně pryč.

              Cien s Patrickem běželi po schodech. Když si Patrick něco uvědomil. "Možná, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Víte co? Rozmyslel jsem si to. Nepůjdu do té vaší organizace. Nahoře mám totiž přátelé, kteří mě důvěřují. A já je rozhodně nezradím. Sice mi připadalo zpočátku jako dobrý nápad, ale teď se mi to rozleželo v hlavě. Takže prostě ne. Jděte beze mě.“ Nakonec se rozmyslel. „Je to tvoje konečné slovo? Tvoje finální rozhodnutí?“ Zeptal se Cien. „Ne, prostě ne. Rozhodl jsem se.“ Řekl Patrick, odstrčil Ciena a šel zpátky nahoru. Po cestě tam jsem potkal Crocka, který pospíchal zpátky k Cienovi. „Takže nakonec jste si to rozmyslel? Nepřidáte se k nám?“ Na chvíli ho zastavil Crock. „Ne.“ Odpověděl mu Patrick a pokračoval v cestě. „Škoda.“ Poznamenal Crock a pokračoval k Cienovi. Za chvíli už dorazil k Cienovi. „Takže nakonec z účasti Patricka nic nebude?“ Zeptal se Crock Ciena. „Možná jsem nakonec na něj měl více zatlačit.“ Řekl si sám pro sebe Cien. „To by bylo proti našim zásadám. Každému jednotlivci musíme dopřát maximální možnost volby. A každá ta volba je posvátná. Tímhle se vždy řídila ta naše organizace, Strážci lidstva, není tomu tak?“ Oponoval mu Crock. „Víš co? Máš úplnou pravdu, ať si třeba trhnou. Nabízeli jsme jim pomoc, ale když si někdo nechce říct, tak je to jejich problém. Jako kdybychom trpěli nedostatkem rekrutů. Jdeme.“ Nakonec souhlasil Cien. „Ještě počkej, přece je tam nenecháme jen tak neozbrojené. Dlužíme jim nějakou ochranu. Dej mi sem obě své pistole. Ty Beretty.“ Rozkázal Crock Cienovi. „Zatraceně, je to vážně nutné?“ Divil se Cien. „Chceš je nechat, aby je při první příležitosti odpráskli a oni neměli možnost jak se bránit? Ne? Tak mi kruci dej ty pistole.“ Trval na svém Crock. Cien sice nerad, ale dal své pistole Crockovi. Ten je ještě rychle odnesl Teipovi a Elize. Společně i se svou vlastní Berettou 93R, plně automatickou. Pak se vrátil k Cienovi a oba odešli po schodech a potom pryč z domu. Patrick dorazil nahoru do pokoje, kde pořád byl Teipo s Elizou. „No to se podívejme, kdo se nám navrátil. Ty docela rychle měníš ten svůj postoj, nemám pravdu?“ Začal do Patricka rýt Teipo. „Místo abyste byli rádi, že s vámi ještě chvíli vydržím, tak mě ještě začnete kritizovat? Víte, že nakonec jsem si uvědomil, kdo je tady nejdůležitější.“ Řekl jim Patrick. „Vážně? V to jsem ani nedoufal.“ Zavtipkoval Teipo. „Ta ztráta tvojí ženy mě stále mrzí. Nakonec to byl skvěle zpackaný plán. No vlastně dost blbý.“ Stále si vyčítal smrt Jasmíny Teipo. „Hlavně, že máš pořád živou a zdravou dceru. To je nejdůležitější. Co bylo, tak to je minulost. Asi bych se s tím měl smířit. Stejně bychom měli dostat všechny z vedení. Je to naše právo a zároveň povinnost, dlužíme to Alvinovi a já Jasmíně. Prostě musím mít svoji pomstu.“ Trval na svém Patrick. „Budeš mít svoji pomstu. A co potom? Stejně se ve vedení objeví jiný hajzl, který nás bude chtít dostat ještě víc. A co potom?“ Oponoval Teipo. „Potom dáme tomu nástupci jasně najevo, že nadále nás pronásledovat by byla ta největší stupidita. Provedu mu cokoliv, aby nás už potom nechali na pokoji.“ Měl horkou hlavu Patrick. „Ne. Už těch obětí bylo příliš. Zalezeme hezky pod zem, klidně vypadneme do jiné části světa a zůstaneme v anonymitě, dokud se to nepřežene.“ Navrhl jedno řešení Teipo. „Osobně ti říkám, že tohle nevyjde. Budou mrtví oni nebo my. Ale tak jo, násilím ti to stejně z té hlavy nevytluču a nikoho jiného stejně nemám. Takže nakonec mi asi nezbývá než jít s vámi.“ Vše uzavřel Patrick. „Neboj se, Patricku, tohle nějak zvládneme.“ Snažil se Teipo povzbudit Patricka. „A mimochodem, dostali jsme dárky.“ Řekl Teipo a ukázal na jednu ze skříni v pokoji. Na ní byla jedna z těch Berett, co jim přinesl Crock. „Svojí vlastní jsem si zastrčil do pouzdra, Eliza také, díky štědrosti toho Crocka.“ Ukázal Teipo na svoje vlastní pouzdro s Berettou 93R. Patrick došel ke skříni, vzal Berettu 93R do ruky a chvíli si jí prohlížel. „Dokonalá zbraň.“ Řekl a zastrčil si jí do svého vlastního pouzdra.  

               „Každopádně ať se rozhodneme jakkoliv, měli bychom hned odtud vypadnout.“ Měl velmi dobrý návrh Patrick. „Jo, máš pravdu. Eliza, ty tvoje kamarádky nebo kamarády…..“ Začal s otázkou Teipo. „Zatraceně, otče, tenhle nápad okamžitě opusť. Já vážně nebudu vystavovat kteréhokoliv mého kamaráda nebo kamarádku tomuhle riziku. Na to vážně zapomeň.“ Naprosto odmítla ten nápad Eliza. „Bohužel nám jiné možnosti už nezbývají, zlatíčko. A někam se schovat, nabrat sílu…bude to jenom na chviličku a potom hned vypadneme.“ Snažil se uklidnit Teipo svou dceru. „Jako by teď záleželo na tom, jak si to rozházíš se svými kamarádkami nebo kamarády. Tady by někdo potřeboval zapojit více svůj mozek.“ Rýpl si Patrick. „Když jsou naše životy v troskách, tak nechápu, proč to tak řešíš. Kamarády, nekamárady, máme teď daleko větší problémy.“ Správně upozornil Patrick. „Vy všichni jste se možná smířili s tímhle novým životem, ale já rozhodně ne. A jakmile tohle skončí, chtěla bych se vrátit ke svému běžnému, normálnímu životu. Se vším co k tomu patří. Zábavě, občasným párty, s trávení času s přáteli.“ Trvala na svém Eliza. "Není ta tvoje dcera tak trochu blbá? Nebo spíš velmi naivní?" Obrátil se Patrick na Teipa. „Co jsi to řekl?  Že jsem nějaká kráva nebo co?“ Rozčílila se Eliza. „Hele, tohle mě fakticky nasralo.“ Obořila se Eliza na Patricka. 

            „Hele vy dva, okamžitě toho nechte. Kdo má tady nejvyšší autoritu? Kdo vede tuhle skupinu?“ Přerušil je Teipo. „Vidíte? Našimi vzájemnými hádkami prostě nic nevyřešíme. Musíme se už někam pohnout a to zatraceně rychle.“ Řekl Teipo. „Takže jak to bude? Budeme tady ještě ztrácet čas nebo se už konečně někam pohneme?“ Ještě dodal. Vypadalo to, že promluvení do duše konečně zabralo. Oba se přestali hádat až do krve. Dalo-li se to tak říct. „Ale prostě se s tím nesmířím, jak jsi mě zatlačil do rohu.“ Byla poslední slova Elizy. „Je hezké, jak jsme si všechno vyjasnili, ale máme docela dost velký problém. Ten problém se nazývá odvoz. Protože my žádní odvoz nemáme!“ Upozornil na palčivý problém Patrick. „Okolo bude určitě dost volných aut. Určitě si budeme některé z nich vypůjčit.“ Řekl Teipo. „Vypůjčit? Chtěl si snad říct, že ukrást, ne?“ Obořila se na něj Eliza. „Nebudeme se handrkovat. Koneckonců, kdo je tady vyšší autorita? No tak vidíš.“ Nedal se Teipo. „No tak jdeme.“ Řekl potom Teipo. Elize se to sice moc nelíbilo, ale musela se přizpůsobit. Koneckonců jí nic jiného nezbývalo. Než se handrkovat se svým otcem, tak to raději spolkla tu hořkou pilulku porážky.

               Všichni sešli ze schodů a vydali se k jednomu z východu z baráku. "Doufám, že některé z těch aut, co jsem viděl, bude snadné na získání a nebude mít žádné super duper zabezpečení." Přál si upřímně Patrick. "Jo, to by bylo fajn." Řekl mu Teipo. "Hele, myslíš, že ještě narazíme na toho chlapa nebo ženskou? Co se nás pokoušeli za každou cenu sejmout?" Zeptal se Patrick Teipa. "I kdyby, tak tu ženskou a chlapa můžeme dostat těmi automatickými pistolemi, co nám tak laskavě poskytli ty parchanti ze Strážců lidstva." Řekl Teipo. "A navíc je už určitě museli vyřídit ty dva chlapy ze Strážců lidstva. Vsadím se, že už na ně nenarazíme." Dodal. Prošli vchodem a vyšli ven z domu, na zahradu. Pak si to zamířili k díře v plotu, která tam vznikla po tom jejich souboji s Očistou. Vyšli ven na ulici, kde už se Teipo začal rozhlížet. „Hmm, nevidím, že bychom se snadno mohli dostat do nějakého z těch aut.“ Řekl Patrick. „A to asi nebude náš jediný problém. Právě slyším poldy.“ Řekla Eliza. „Ty jo, tak ta tvoje dcera má úplnou pravdu. Taky je skutečně slyším.“ Potvrdil její slova Teipo. To už k nim přijíždělo několik policejních aut. „Tak tohle je úplně v prdeli. Nemůžeme se přes ně probojovat a nemůžeme jen tak pozabíjet pár desítek poldů, to nejde.“ „Takže co teď, tati? Pořád jsi na koni?" Byla velmi jízlivá Eliza. "Fajn, asi mi nezbývá než pořádně improvizovat. Promiň Elizo, tohle mi musíš odpustit.“ Řekl Teipo a strčil svoji pistoli do zad své dcery. „Co to děláš, tati? To jsi úplně zešílel?“ Rozčílila se Eliza. „Zatraceně Teipo, je to tvoje dcera, tak co děláš?“ Divil se Patrick. „Není jiná možnost. Prostě hraj, že tě právě unáším. Jinak se odsud nedostaneme.“ Doporučil jí Teipo. To už z aut vylezlo několik policistů, kteří okamžitě namířili své zbraně na Teipa, Elizu a Patricka "Okamžitě se vzdejte!! Tady policie České Republiky!!!" Vykřikl jeden z policistů. "Zabiju jí!!! Prostě jí odprásknu!!" Hrál to Teipo. "Zatraceně, poslouchejte ho!! Je to fakt psychouš." Dodala Eliza váhu jeho slovům. "Nezastřelí jí, je to totiž jeho dcera!!!" Ozval se sice pořádně nahlas, ale úplně klidně vysoký, holohlavý muž v uniformě Očisty. Teipo ho okamžitě poznal. "Gregori, co tady proboha děláš?!" Byl velmi překvapený Teipo.

          "To bych se měl ptát já tebe. Proč jsi to udělal, Teipo? Proč jsi šel proti vlastním lidem? Dala jsme ti všechno a co se z tebe stalo? Černá ovce." Ťal do živého Gregor. "Už nejste moji lidé. Stala se z vás smečka divokých zvířat. Kvůli tomu, co se z vás stalo, bych to udělal klidně znovu. A potom zase." Stál si za svým Teipo. "Už mě vážně neser, Teipo. Neříkej, že jsi nevěděl, o co tady ve skutečnosti šlo. To jsi byl skutečně tak naivní nebo tak blbý?“ Začal se smát Gregor. „Sice jste se na první pohled tvářili, že vám jde o nějakou fiktivní čistotu světa, ale ve skutečnosti vám jde o prachsprostou tyranii. O neomezenou moc. Ve skutečnosti nejste o moc lepší než Nový řád, než ty vznešený Strážci lidstva nebo Zelení prorokové. Fanatik vedle fanatika. Už jenom proto, že jste se dokázali spojit s Islámským státem, dokazuje, jak je moje bývalá organizace naprosto šílená.“ Měl naprostou jasnou představu Teipo. „Takže nakonec nejsi až tak blbý. Nejde nám všem nakonec o určitou nadvládu nad druhými? Nad celými společenstvími, nad národy a nakonec nad vším, co svět nabízí. O tohle nám jde. Část z toho jsi mohl mít sám pro sebe, kdybys ses nás stále držel. Ale ty ne. Ty jsi si musel hrát na svém vlastním písečku. Býval jsi nás nejlepší a zradil jsi nás. Proč? Nabídli ti ze Strážců lidstva nebo Nového řádu lepší podmínky? Více peněz nebo lepší pozici? Nebo to snad byla jiná organizace? Tak mi to kurva řekni!!!“ Byl nasraný Gregor, který křičel naprosto nehorázným způsobem. Ten jeho křik se rozléhal po celém širokém okolí. „Víš co?!! Mám tě akorát plné zuby!!“ Vykřikl z plných plic Teipo, odstrčil svoji dceru a beze smyslů to začal pálit do Gregora svou Berettou 93R. Ten byl naprosto zaskočen, takže za chvíli bylo jeho tělo jako cedník, z něhož létal přímo nepřetržitý déšť krve, jak to do něj Teipo pral. Po chvíli mu došli náboje, jak nepřetržitě držel tu spoušť, takže se už mrtvý Gregor doslova plnou váhou skácel na zem. „Nikdo není lepší než já.“ Řekl si pro sebe Teipo. Následně odhodil svoji pistoli. „Tak na co doprdele čekáte? Právě jsem tady jen tak chladnokrevně zastřelil člověka, tak co s vámi všemi je?“ Provokoval Teipo, jako by se vůbec nebál smrti.

         Policisté ale byli tak trochu zaraženy a tak trochu nevěděli, co s Teipem. To už Teipo dostal jednu omračující střelu z tazeru, která ho porazila na zem. Okamžitě se na něj vrhlo několik policistů, kteří mu pomocí svých rukou a nohou zablokovali jakoukoliv možnost pohybu. „Právě sis to posral, příteli. Tohle byla vražda prvního stupně. Půjdeš buď hezky dlouho do chládku, nebo dostaneš i doživotí. Navíc, nejsi to ty, kdo i s několika tvými společníky povraždil dost členů URNY na Žižkově? Uvědomuješ si vůbec, že většina z nich měla rodinu? Že to byli otcové, po nichž zbylo dost neúplných rodin?! Ty hajzle jeden!!!“ Uslyšel nad sebou hlas Teipo. „Já jsem také o někoho přišel. O svou ženu.“ Bránil se Teipo. „Vážně?! Že ti nějak nevěřím.“ Ozval se zezadu ten hlas. „Ostatní vemte sebou. Potřebujeme zjistit, co mají společného s tím, co se stalo na Žižkově a tady.“ Byla poslední věta, co uslyšel Teipo, než ho někdo zvedl a kráčel s ním k policejnímu autu. „Fajn, to děvče, co jsem držel jako rukojmí, byla ve skutečnosti moje dcera. Nemohla by být se mnou vzadu v tom policejním autě? V tom, ke kterému teď kráčíme?“ Snažil se o poslední kompromis Teipo, když si uvědomil, jak to teď projel. „To byla vaše dcera? Fajn, ať se posadí k němu do auta.“ Byl překvapivě vstřícný velitel policejního zásahu, kterého předtím Teipo slyšel. A zatímco se dva policisté prali s Teipem, aby ho nacpali do toho zatraceného auta, Eliza sama došla k tomu policejnímu autu a posadila se do něj. „Co kdybys jí následoval, ty parchante?!!“ Zakřičel jeden z policistů na Teipa. Teipo si to ale nenechal líbit a dal jednu pořádnou hlavičku jednomu z policistů. "Ty hajzle!!!" Rozčílil se kolega policisty a pustil do Teipa pořádnou dávku ze svého příručního tazeru. Teipo se zhroutil do zadních sedaček policejního auta. "Tohle tě snad naučí chovat se slušně." Ještě dodal kolega policisty, než za ním zavřel dveře. "Tati, jsi v pořádku?" Měla starost dcera Teipa.  "Ten tazer pro mě byl jako polechtání. Co nevidět odtud zdrhneme a potom se vrátíme k našemu původnímu plánu." Měl jasnou představu Teipo. "Proč jsi odmítl tu nabídku? Od Strážců lidstva. Určitě by nám dokázali pomoct. Daleko líp než my sami." Zeptala se Eliza. I když to byla velmi nepříjemná otázka, Teipo se rozhodl odpovědět.

           "To si jenom myslíš. Vstup do těch organizací je na život a smrt. Vstoupíš tam a už jim patříš. Není z toho úniku. Tomuhle se uż nechci zavazovat. Tohle zvládneme sami, prostě to musíme zvládnout sami." Trval na svém Teipo. "To nikdy nevíš!!" Byla opravdu nasraná Eliza. "Oceňuji, že máš svou hlavu, ale já v té organizaci byl asi 20 let. Takže vím přesně, jak uvažují." Oponoval jí Teipo. To už policejní auto ujelo hezkých pár metrů. "Ale..." Chtěla něco říct Eliza, ale Teipo jí zastavil. "Nechme toho, už vážně to nechme na pokoji." Slušně jí požádal o klid Teipo. "Fajn." Hesla Eliza. "Asi mám plán." Šeptl jí tak nenápadně Teipo. Pak začal co největší silou bušit do sedadla řidiče. "Hej, to tam má jeden z nich vzadu epileptický záchvat nebo co? Ať s tím okamžitě přestane, jinak to auto okamžitě stopnu, vytáhnu toho, kdo mi to tady dělá a asi mu dám jednu do huby." Upozornil všechny řidič. Jeho kolega se obrátil na dozadu. "Tak kurva slyšeli jste ho? Bude tam vzadu klid?“ Začínalo jít do tuhého. "Elizo, vem tu zatracenou zbraň, co má u pasu!!!" Vykřikl na Elizu její otec. Eliza neváhala a bleskově vytáhla z pouzdra policisty CZ 75 Compact. "Zatraceně, rozmysli si, co budeš dál dělat, holka. Tohle pro tebe může mít hodně nepříjemné důsledky." Kolega policisty se začala pomalu přibližovat k Elize. Pak se na ní prudce vrhl a začal se s ní prát o pistoli. "Zatraceně, dej mi tu čezetu, ty mrcho!!!" Ale Eliza statečně bojovala. "Koukej jí zatraceně usměrnit. Nechci kvůli ní nabourat!!!" Rozkázal svému kolegovi řidič. To ale z Glocku vyšla jedna střela, která prolétla bokem řidiče a hladce jím prošla. Potom ale vyšla další střela, která prošla skrz hlavu. Auto začalo zběsile kličkovat, neuvěřitelně zrychlovat, aby po pár minutách auto nabouraluo do stromu v plné rychlosti. Nastalo ohromné řinčení skla i velmi slyšitelné kroucení plechů. Za pár okamžiků bylo po všem. Auto bylo čumákem, nutno říct že zcela zničeným, ve stromě. Všichni byli dost v šoku z toho prudkého nárazu, takže se nikdo neměl a akci. Nemluvě o tom, že vepředu i v zadních sedačkách se spustili airbagy. „Zatraceně, proč nemáš udělanou zábranu mezi námi a pasažéry jako v každém policejním autě?“ Divil se řidič. „Elizo, okamžitě mi najdi tu pistoli, dokud je ten spolujezdec omráčen!!“ Rozkázal jí Teipo. To už za nimi zastavilo další auto, ve kterém vezli Patricka. Okamžitě z něj vystoupily dva muži od policie, detektivové. „Elizo, měla by sis asi pospíšit, ty chlapy z toho druhého auta tady budou za pár vteřin.“ Honil Teipo Elizu. „Hele, já to neurychlím. Jestli ti ta moje rychlost hledání vadí, tak si tu pistoli najdi sám.“ Ohradila se Eliza, která pořád hledala tu pistoli. Chlapy z toho druhého auta už byli u auta, v němž pořád byl Teipo a Eliza. „Okamžitě vyjdete ven z toho auta!!“ Vykřikl. Mířil svojí zbraní na zadní sklo a na Teipa. „No a je to v hajzlu. Dokonalé.“ Řekl si pro sebe Teipo.

           „Myslím, že už jí mám.“ Měla radostnou zprávu Eliza. To už někdo napadl zezadu jednoho z policistů za autem Elizy a Teipa. Teipo si rychle všiml, kdo to byl. Byl to Patrick, který rychle po zneškodnění vzal jeho zbraň a několikrát střelil druhého detektiva do nohy. "Do hajzlu, ty jeden podělanej tupče. Víš, jak tohle kurva bolí?!!" Rozčílil se ten druhý detektiv. „Taky jsem tě mohl rovnou střelit do kebule. To by se ti páčilo mnohem více?“ Vrátil mu jeho slovní výpad Patrick. „Stejně nakonec skončíš v base.“ Dodal detektiv. „Neměj starost.“ Odpověděl mu Patrick, posadil se až k němu a dal mu jednu pořádnou ránu do hlavy. „Promiň, kámo, ale bylo to nutné.“ Tak trochu zvláštním způsobem se mu omluvil Patrick. „Patricku, můžeš se tam přestat vybavovat a pomoct nám nějak odtud dostat? Bylo by to docela fajn!!!“ Pokoušel se o nějaký výkřik Teipo, který byl stále vzadu uvnitř auta. Moc to teda nebylo slyšet, ale Patrick velmi rychle pochopil, co měl udělat. Eliza konečně zvedla pistoli a bleskově jí namířila na detektiva před sebou. „Ani se nehni, hajzle.“ Řekla drsně Eliza. „Dobrá holka.“ Pochválil jí Teipo. To už se k jeho dveřím dostal Patrick, který se zvýšeným hlasem „teď trochu uhni od těch dveří a okna“ ho zcela bez okolků pomocí pažby svého Glocka rozbil. Pak natáhl svou ruku a pokusil se uvnitř otevřít dveře klikou. „Myslíš, že kdyby ty dveře šli normálně otevřít, tak že bych se o to nepokusil, už když nás odváželi pryč od toho domu?“ Měl velmi dobrou připomínku Teipo. „Jasně.“ Řekl Patrick a šel k předním pravým dveřím auta. S namířenou zbraní bleskově otevřel dveře. "Tak jo, okamžitě odhoď tu pistoli a koukej odemknout všechny dveře od tohohle auta. A nebudu to opakovat dvakrát!!!" Zařval na něj Patrick. „Fajn, fajn.“ Řidič stiskl tlačítko jedno z tlačítek na středovém panelu a odemkl zadní dveře. „Spokojen?“ Řekl řidič. „Můžete vylézt?! Jsou ty dveře otevřené?!“ Vykřikl Teipo, zatímco pořád kontroloval dva detektivy na předních sedadlech. Teipo a Eliza už vylezli z auta.

       „Výborně, vypadá to, že vy to ještě přežijete. A teď mi ještě dejte klíčky od těch pout, co Teipo a Eliza mají pořád na rukou, aby se z nich mohli dostat!!!“ Rozkázal jim Patrick. Detektiv, řidič, neváhal a podal mu klíčky od pout. Asi si uvědomil, že s Patrickem si není radno zahrávat. Patrick je okamžitě hodil Teipovi, kterými si jimi otevřel své pouta. „Elizo, chytej!!“ Hodil klíčky své dceři. Ta je bez problému chytila. Okamžitě si odemkla svá pouta. "Tak jo, běžte k autu." Rozkázal Patrick Teipovi a Elize. „A rychle, policejní posily tady budou určitě každou chvíli.“ „A co ty?“ Nechtěl Teipo opustit Patricka. „Někdo je tady musí pohlídat. Prostě vezměte to druhé auto a přijeďte s ním až ke mně. Já potom nastoupím k vám.“ Měl jasný návrh Patrick. Teipo pokýval hlavou, že rozumí. „Běž, Elizo!!“ Dal Teipo , oba omráčené detektivy, za jejichž tvrdý spánek byl odpovědný Patrick. Teipo byl ihned za Elizou a když se dostal do blízkosti auta, tak bleskově otevřel dveře a zkušeně vklouzl dovnitř a posadil se na místo řidiče. Eliza se posadila vedle něho, takže Teipo už mohl vyrazit dopředu. „Jakmile vyzvedneme Patricka, tak pojedeme rovnou k nějakému z tvých přátel. Vím, že se ti to vůbec nelíbilo, ale tohle je nejlepší způsob, jak se zbavit našich pronásledovatelů. Ukryjeme se tam, na jak dlouho bude potřeba, no vsadím se, že ty už to dokážeš zařídit. I kdybys toho tvého kamaráda nebo kamarádku nedokázala ukecat nebo na něho či na ní nezapůsobila tvoje osobnost, tak pořád mám ukryté nějaké ty prachy, kterými můžu kompenzovat ty trable, co mu tím můžeme způsobit.“ Řekl Teipo. „Budou kompenzovat taky to, když nás Očista najde a rozpoutají tam v bytě mého kamaráda nebo kamarádky masakr jako to udělali v tom našem?“ Divila se Eliza. „To se nestane.“ Byl si jistý Teipo.

             „Víš, že stejně mohli sledovat tohle auto? Vlastně obě tyhle auta. Když je s nimi nejspíše nějak propletena i policie, tak bych se vsadila, že budou mít na očích i tyhle auta. A ty je zavedeš přímo k nějakému z mých přátel.“ Byla pořád nepříjemná Eliza. "Už jsem ti říkal, že to mám pod palcem, tak mi to věř. Mám plán." Zarazil jí Teipo. "A zase to dopadne jako předtím, co, tati?!“ Nedala se Eliza. Teipo se jí ale rozhodl ignorovat a prostě s ní už nemluvit. „Fajn, tati. Ať je teda po tvém. Zadám do své navigace v mobilu jednu adresu mé kamarádky, ale jestli se tam něco semele, tak ještě uvidíš.“ Nakonec rezignovala Eliza. Teipo dojel až k Patrickovi. „Ať okamžitě nastoupí.“ Řekl Teipo Elize. Eliza okamžitě pochopila, co po ní Teipo žádá, takže začala stahovat okénko. Ale Patrick byl rychlejší, když otevřel dveře a chtěl se nasoukat dovnitř auta. Ale jeden z detektivů, spolujezdec se objevil za autem a jedním přesným výstřelem trefil Patricka do boku. „A do hajzlu….šmejd jeden!!!“ Vykřikl Teipo, okamžitě vytáhl svoji pistoli a jedním výstřelem trefil detektiva do ramene. Detektiv ale rozhodně nechtěl skončit se střelbou, takže Teipo se musel rozhodnout. Buď to bude Patrick, nebo ten detektiv. Jeden z nich. „Zatraceně.“ Řekl si pro sebe Teipo a s přesně namířenou pistolí na hlavu detektiva stiskl spoušť. Tohle si bude určitě vyčítat do konce života. Jeho střela prolétla prostředkem čela toho detektiva, který se složil na zem. Patrick už nastoupil dozadu. „Udělal jsi, co bylo nutné.“ Snažil se Patrick uchlácholit Teipa. „Pořád jsem ale zabil člověka, který pouze dělal svou práci. Který si to nezasloužil.“ Trval na svém Teipo. „Fajn, klidně se můžeš litovat, jak dlouho chceš, ale měli bychom odtud vypadnout. Hned!!!“ Trval na svém Patrick. „Ale právě jsi to dostal, do hajzlu!!!“ Oponoval Teipo. „Je to čistý průstřel, takže jsem zatraceně v pohodě. Nějak to už přežiju a obvážu si to, jakmile to bude možné, ale hlavně už jeď!!!“ Tlačil na Teipa Patrick. Teipo se rozhodl vyhovět přání Patricka a co nejrychleji jel pryč.

       Ústředna Očisty

      „Jste rád, že jste přišel.“ Řekl Carter muži, který právě přišel do místnosti. „Ale já ne. Můžete mi vysvětlit, jakto že je vaše organizace tak neschopná? Jako Islámský stát jsme vám slíbili podporu, pokud pro nás budete přínosem. Ale kurva kde jsou nějaké výsledky? Vládu nad Íránem, který nám měl připadnout po smrti jeho prezidenta, jsme nedostali. Smrt všech duchovních v Íránu po smrti prezidenta, na jejichž uvolněné místo měli nastoupit naši lidé, se taky neuskutečnila. Když Nový řád spáchal atentát na několik světových vůdců a povedlo se jim je zabít a vy jste mohli uplatnit svůj vliv a dosadit své lidi, tak vás Strážci lidstva opět zarazili. Místo toho všeho jste nechal zavraždit několik mých mužů a to jenom proto, že si nedokážete ohlídat své vlastní lidi. Co mi k tomu povíte?" Nedal se ten muž, vysoce postavený činitel Islámského státu. Carter toho začal mít dost. Rozhodl se tomu parchantovi ukázat, jak si Očista dokáže dupnout. Došel k němu, postavil se zezadu a se slovy „s Očistou si nikdo zahrávat nebude, ty zmrde“ ho začal škrtit. Muž z Islámského státu se sice bránil vší silou, ale Carter nehodlal ten stisk povolit. "Myslíte si, že s náma můžete takhle vyjebávat, ty jeden zasranej kreténe. Nikdo si s Očistou nebude vytírat prdel. Nejste absolutně nic, my jsme tady byli dávno společně se Strážci lidstva, dříve taky První obrana a Novým řádem, dříve taky Řád nového světového uspořádání. Společně s nimi jsme tenhle svět ovlivňovali. Co jste dokázali vy?!!" Stále Carter škrtil vyslance Islámského státu. Jeho strážci by tomu bývali zabránili, ale ty byli ihned eliminovány stropní kulometnou věži. "Tak co teď říkáte? Pořád jsem neschopný?" Byl na koni Carter. Muž z IS se pokoušel bránit, ale stisk ramen Cartera byl silnější a nedovolil mu se nadechnout. Za chvíli se muž z IS přestal hýbat a také už nedýchal. Carter ho pustil. „A je to. O jednoho zmrda z IS méně“ Oddychl si.

                  „Uvědomujete si, co jste právě způsobil? Tímhle jste prakticky vyhlásil válku IS.“ Byl konsternován jeden z podřízených Cartera. „Ty hajzly z IS už nepotřebujeme. Spojenectví s nimi byla zatracená chyba. Svět dokážeme očistit od zkažeností moderního věku i bez nich. Na co nám vlastně jsou?“ Odpověděl mu Carter. To už do místnosti vstoupil Gilmore. „Slyšel jsem o tom katastrofickém zásahu ve Velkých přílepech. Vážně nemůžu uvěřit, že mám tak neschopné podřízené důstojníky. Asi nemáte nic na svoji obhajobu, co?“ Začal do něho rýt Carter. „Vím, že jsem to neměl delegovat na Hense, ten zásah. Ale nebyla to tak úplně jeho chyba. Víte, že se podařilo dostat jednoho z té skupiny? Jak bylo to její jméno….jasně, Jasmína. Ale potom se tam podle všeho přimíchal nějaký cizinec nebo někdo od jiné nepřátelské organizace a všechno to posral.“ Omlouval neúspěšný zásah Gilmore. „A taky někdo dovolil té zatracené čubce od Higgse, aby se zapojila do velení té akce. O tom nic nevíte, že?“ Začal se vyptávat Gilmore. „Právě jste vstoupil na dost tenký led, uvědomujete si to? Protože mám pocit, že mě fakticky obviňujete, že já jsem tam poslal Taru.“ Nedal se Carter. „Tone, šéfe….“ Bránil se Gilmore. „Jediné co chci, je, aby všechny ty proradné krysy chcíply. Je to tak těžké? Vidíte toho mrtvého člena IS na židli? Jen tak jsem ho uškrtil, neboť mě neuvěřitelně dosral. A to byl z IS. Takže vám radím, abyste už dále tady nemarnil svůj čas, vypadl, našel ty tři a nevracel se, dokud nebudou mrtvý. Nebo chcete být ten na té židli? To chcete?“ Obořil se Carter na Gilmora. „Dostanu je, to se nebojte, šéfe. Dlouho živí venku nebudou.“ Řekl Gilmor a odešel.  

           Pokoj Higgse

             Higgs seděl jen tak bez hnutí na židli. Na své oblíbené židli a prohlížel si poslední záběry z jednoho z Jestřábů. "Co tohle může jenom za šmejda?" Divil se Higgs, když koukal na ty záběry. Ať už to byl kdokoliv, tak ten jeho GT500 byl zatraceně promakaná mašina. Tohle bylo skutečně hi-tech zařízení. Ale zároveň mu to něco připomínalo. Ta červená barva s tím vzorem. Okamžitě si začal projíždět záznamy, ale po chvíli ho to přestalo bavit. "Orusi, můžeš project celou databázi a najít mi to černé Shelby GT500, jestli o něm nenajdeš nějaké zmínky." Dal rozkaz Higgs svému AI asistentovi. "Hledám, pane." Odpověděl mu Orus. "Nalezl jsem shodu, pane. Asi tak pětkrát za celou dobu co jste v Očistě. Deset celkově." Odpověděl mu Orus. „To se podívejme, to se podívejme. Takže nakonec jsem měl pravdu. Toho Shelbyho jsem už někde viděl.“ Řekl si pro sebe Higgs. To už do místnosti vstoupila Tara, ne moc nahlas, ale pořád jí bylo slyšet. „Jestli jsi to ty, Taro, tak by ses okamžitě měla otočit a hned odtud vypadnout. Protože vím o to tvé aféře s Carterem. Jak jsi mi tohle mohla kurva provést!!!“ Obrátil se Higgs na Taru. Taru trochu polil horký pot, ale pokračovala k Higgsovi. „Jak jenom….no, nic. Víš, neudělala jsem to jen tak. Bylo to, abychom nám pomohli. Abych zjistila informace.“ Bránila se Tara. „A kvůli tomu ses musela vychrápat s Carterem?!! Řekni mi alespoň, že ta nevěra za to stála a ty jsi zjistila nějakou extra informaci nebo to alespoň dostalo ty tři zbývající parchanty, Teipo, Patricka i tu jejich dceru pod drn. Tak povedlo se něco z toho?!!“ Začal být rozčílený Higgs. Pořád byl otočený zády.  

             „No, měla jsem je, ale utekli mi.“ Začala se vymlouvat Tara. To Higgse dost dožralo. Vstal ze své židle a otočil se na Taru. „Fajn Taro, podívej se na mě. Vidíš, co se ze mě stalo?“ Pořádně přisunul svůj pořádně zohavený obličej k obličeji Tary. „Vůbec mi nevadí, jak vypadáš. Je to jen vnější schránka. Pořád tě miluju. A stále budu.“ Chlácholila ho Tara. Potom mu položila své ruce okolo jeho ramen a začala ho vášnivě líbat. „S Carterem to byl skutečně jenom obchod. Žádné city. Nic takového.“ Trvala si na svém Tara. „Vážně?“ Trochu se ušklíbl Higgs a začal jí také pořádně líbat. Pak mu Tara postupně rozepla celé sako a bez váhání mu roztrhla košili pod tím sakem. Potom mu pusou začala ject od jeho rtu po krk až úplně dolů. Nakonec se zastavila u poklopce kalhot. Rozepla mu ho, trochu mu stáhla jeho slipy a začala mu kouřit jeho ptáka. „Tohle je dokonalé. Jsi neuvěřitelný poklad, zlatíčko.“ Začal být v sedmém nebi Higgs. Tara přidávala na intenzitě a úsilí, aby poskytla Higgsovi maximální rozkoš. Tara si na něj chtěla nasednout, ale Higgs si jí postavil, začal jí znova intenzivně líbat a pak si jí posadil na svůj stůl před sebou. Rychle jí sundal její vojenskou vestu, kterou měla pořád na sobě i tričko, aby jí začal líbat její nádherná prsa, která pořád měla ukryta v černé podprsence s nějakým zlatým vzorem. Po chvíli pokračoval až úplně dolů, kde jí stáhl její kalhoty i její černé kalhotky. Higgs jí to tam dole, tu její jeskyňku začal pořádně lízat. Velmi intenzivně, až začala být Tara v sedmém nebi a začala slastně vzdychat. Higgs nepolevoval. Pak to své lízání přerušil a zcela si sundal svoje kalhoty a všechno ostatní. Tara ho následovala, načež po jejím svlečení se Higgs postavil a dal toho svého klacka do její vagíny. A pak do toho začal pořádně bušit. Byl to jeden pořádný příraz za druhým. Higgs to neustále zrychloval, až dosáhl svého úplného vrcholu. „Je neuvěřitelné, jaký ďábel dokážeš v tomhle být.“ …. Řekla Tara. „No.....asi mu bude ještě chvíli trvat, než ti ten úlet odpustím.“ Řekl po chvíli Higgs, docela dost smířeně, nejspíše díky tomu sexu. „Ale příště, jestli to ještě jednou uděláš, tak se už fakticky neudržím a asi tě už fakticky zabiju.“ Měl jasný požadavek Higgs. „To ti slibuju, miláčku. Ale té pomsty vůči těm, kteří tě takhle zohyzdili, se nevzdám. To rozhodně ne.“ Odpověděla mu Tara. „Ani já ne.“ Řekl Higgs.

             Před domem jedné z Elizyni kamarádky

             "Pořád nemůžu uvěřit, že jsem tě nechal absolvovat takhle dlouhou cestu s tím průstřelem, i když prakticky řídila moje dcera." Byl tak trochu naštvaný Teipo sám na sebe. "Kolikrát ty to mám ještě říkat. Byl to čistý průstřel, který v pohodě ustojím. Ta rána je už zavázána a nekrvácí, takže je to v cajku. Je mi fajn." Bránil se Patrick. "Vážně? Jestli se ten tvůj stav ještě zhorší, tak jsem tě varoval a říkal ti to. Nechali jste to auto v tom obchodním středisku, jak jsme se domluvili? A potom jste pokračovali MHD?“

          „Jo, udělali jsme to, jak jsi chtěl. Auto je bezpečně v tom obchodním centru. Akorát jsme potkali po cestě nějakého debila, co nám málem skočil pod kola. Ale nejspíše proto, že ho někdo pronásledoval. Fizul, pokud jsem dobře slyšel co na něj ten muž a žena křičeli. Jo a na ramenou měli nějakou zkratku UFoE. Tipl bych si, že to nejspíše byla nějaká tajná organizace podobná naší, ale rozhodně si nevzpomínám, že by nějaká používala tuhle zkratku.“ Měl zajímavou historku Patrick."Jo, zajímavé. Ale musíme se posunout dál. Rozhodně věřím, že tentokrát jsme je definitivně setřásli." Byl optimistický Teipo. „Jo, tomu bych chtěla taky věřit. Ale moc se mi nechce.“ Řekla Eliza. „Tak teď je to na tobě. Dostaň nás k té vaší kamarádce.“ Obrátil se k Elize.  „Víš, jednou ti tohle vrátím. Ale fajn, dostanu vás tam.“ Řekla Eliza a přišla až k domu té kamarádky, kde stiskla zvonek. Za chvíli jí kamarádka otevřela. „Člověče, Elizo, co tady děláš?" Byla překvapena její kamarádka. "Potřebujeme tady chvíli zůstat. Já vím, že to není příjemná žádost, ale moc by jsi nám pomohla.“ Naléhala na ní Eliza. Její kamarádka chtěla něco říct, ale to byl slyšet mužský hlas. „Zlato, co tam řešíš?“ A ve dveřích se objevil někdo v kostýmu Iron Mana. „My máme další hosty? Akorát jste si, jak koukám, zapomněli kostýmy, ale to nevadí.“ „No, nerada obtěžuji, ale potřebovali bychom se na chvíli vrtnout. Jenom na chvíli.“ Řekla Eliza. „Jasně, proč ne. Stejně už tady máme dost lidí, tak další tři nás nezabijou. Tak pojďte dovnitř." Nabídl jim volný vstup ten chlápek v kostýmu Iron Mana. „Jako ty jsi se asi úplně zbláznil. To sem chceš pozvat celou Prahu?“ Rozčílila se kamarádka Elizy. „Jo, jak chceš. Jak jenom chceš. Mě už je to jedno. Evidentně už tady nemám žádné slovo.“ Rozhodla se odejít kamarádka. „No, vy se už určitě sami zabavíte. Já asi teď musím něco vyžehlit.“ Řekl ten chlap. „Tohle si na svědomí nevezmu. Musíme odtud odejít, protože jestli se něco posere, tak já si na svědomí nevezmu. Nevezmu si na svědomí všechny ty lidi.“ Bránila se Eliza.

         „Člověče, asi má pravdu. Víme, že po nás Očista jde. Nemůžeme ty lidi vystavit takovému riziku. V žádném případě.“ Byl na Straně Elizy Patrick. „Došli jsme až sem, tak nebudeme utíkat.“ Stál si za svým Teipo a šel dovnitř. „Jo, nedá si říct.“ Povzdechl si Patrick a šel za Teipem. „Zatraceně.“ Uzavřela vše Eliza a nezbývalo jí, než se vydat za Teipem a Patrickem.

           Protější střecha

           Velmi krásná, ale ne moc vysoká blond žena, asi tak 156 cm výška s výraznýma světle modrými možná až zelenými očima se rychle pohybovala po střeše. Mířila na okraj střechy, odkud měla krýt nic netušícího Teipa, Patricka a Elizy. Byla to vůle Pyrose, který bůhví proč považuje ty tři lidi za velmi důležité. Okamžitě si před sebe položila svůj speciální kufřík, ve kterém měla svoji speciální odstřelovačku. S vysoce průraznými energetickými náboji. To už se konečně ozval Pyros. "Zlato, Sidro, jsi tam?" Ozvalo se v její vysílačce. "Jo, to víš, že jsem tady.  Co kdyby jsi mě ale spíše oslovoval tím mým pozemským jménem, Lori? Nějak jsem ho začala mít raději, daleko víc než to moje původní. " Měla prosbu Sidra. "Tak fajn Lori, jsi připravena na akci?" Zeptal se přes handsfree Pyros …Zeptal se přes handsfree Pyros. „Jasně že jo, brouku. Jsem zcela připravena.“ Odpověděla mu Sidra. „Hlavně tam nezařvi. Jsi moje všechno a vážně nevím, co bych bez tebe dělal, takže buď hlavně opatrná.“ Měl starost Pyros. „Budu.“ Řekla Sidra, svým krycím pozemským jménem Lori Evans. Tak jo, chovejte se co nejvíce přirozeně. Jsme jen normální hosté tady na tom večírku, nebo co to vlastně je. Nebudeme budit žádnou zbytečnou pozornost a počkáme tady těch pár hodin. Jestli bys to dokázala zařídit tak i pár dnů." Řekl Teipo. "Fajn, já se jdu natáhnout támhle na ten gauč." Odpověděl Patrick. "Zapomeň na to, že bych donutila Terezu na tohle přistoupit. To jsi neviděl, jak vyjela na svého přítele?!" Byla hodně nepříjemná Eliza na svého otce. Po chvíli odešla někam do davu. "Jo, nemám to s ní lehký." Řekl si sám pro sebe Teipo.

                  To už se na sedačku posadil Patrick. Když si všimnul, že vedle něho je chlápek s kostýmem Deadpoola. „No, to jsem netušil, na koho tady můžu narazit. Pool. Bazén. Dead. Mrtvej. Mrtvej bazén. Je to tak?“ Chlápek v kostýmu Deadpoola moc dobře nechápal, co tím vlastně Patrick myslel, ani mu to nepřipadalo moc vtipné. „No tak  nic….počítám, že ty zbraně a meče nejsou skutečné.“ Zeptal se Patrick toho chlápka v kostýmu Deadpoola. „To si piš, že jsou pravé. Přece nebudu nosit žádné atrapy, no ne?“ Řekl v klidu ten chlápek v kostýmu. „Počkej, to si snad děláš srandu? To jako není moc dobrý nápad to sem přinést. Tohle jsou zatraceně nebezpečné hračky.“ Byl překvapen Patrick. „Jo, to jsou, ale to jsi ještě neviděl, co s nimi dokážu. Ten komiksovej páprda by proti mně neměl vůbec žádnou šanci, kdyby se najednou octnul v našem světě.“ Zněl tak trochu zvláštně ten chlápek v kostýmu Deadpoola. „Občas se velmi divím, co že to na různé párty lezou za existence.“ Nebral si servírky Patrick. Falešný Deadpool se na něj tak zvláštně podíval. Zlověstně. „A to jsi jako myslel mě?“ Zahřměl na něj falešný Deadpool. „Jmenoval jsem snad někoho? Ne. Tak nevyšiluj.“ Pokoušel se o uklidnění situace Patrick. „Hlavně doufám, že s těmi pistolema nikoho nepicneš a někoho těmi meči nepropíchneš. To by bylo dost nešťastné." Měl obavu Patrick. „Tak fajn, asi tě už nechám. Stojí tahle párty za něco?“ Zeptal se Patrick. „Tak chlast je tady slušnej, ale do hajzlu co se týče ženských, čekal jsem daleko větší odvaz. Třeba že některá z nich ukáže ty svoje cecky. Ty svoje kozičky. Když se teda některá z nich pořádně opije. Víš, co myslím?“ Falešný Deadpool se pořádně napil svého piva. „Ale jinak je tahle párty fajn. Docela fajn.“ Řekl falešný Deadpool. To se rozhodl Patrick zaměřit pozornost jinam. Patrick si všimnul, že vedle něho někdo paří na konzoli. Podle všeho by si tipnul na nějaký Battlefield. "Tak jak koukám, tady se paří ostošest. Je to Battlefield 3? Battlefield 4?" Patrick se na chvíli zamyslel. "Ne, tohle je jednoznačně Battlefield - Hardline. Mám pravdu?" Správně si tipl Patrick. "No jasně že jo. Koukám, vy jste znalec." Byl překvapený ten hráč. "Jo, ale to jen proto, že sérii Battlefield neuvěřitelně žeru." Odpověděl mu Patrick. "A támhle koukám, že někdo paří World Of Tanks." Řekl Patrick, když se ohlédl doprava, kde někdo pařil na notebooku. Eliza a Teipo se pokoušeli zapadnout mezi ostatní účastníky párty.

           Protější střecha

          Sidra už byla připravena v poklonu se svoji speciální puškou namířenou přesně do domu Eliziny kamarádky. Byla to speciální puška, která dokázala prostřelit jakýkoliv povrch nebo přepážku. "Tak jo, schválně jestli se fakticky ten jeho přístroj trefil." Řekla si pro sebe Sidra. To najednou ucítila, jak jí někdo začal škrtit. Nejspíše samopalem H&k G36C. Sidra se okamžitě začala bránit, ale ten samopal jí začal čím dál více dusit. Sidra měla čím dál více problému popadnout dech. Musela něco udělat a to zatraceně rychle. Rozhodla se vytáhnout z boku své nohy z pouzdra svoji speciální energetickou a kompaktní pistoli, ale potom si to nějak rozmyslela a pouze stiskla spoušť, ještě když byla pistole v pouzdře. Střely z pistole prorazily pouzdro a propálily botu i nohy tomu útočníkovy. Útočník okamžitě pustil ze sevření Sidru, která se okamžitě otočila a namířila svoji vytaženou pistoli na tu neznámou útočnici. Byla to dost vysoká žena s hnědými, dlouhými vlasy v nějakém lehkém, černém brnění. „Tak tohle jsi rozhodně neměla dělat, ale alespoň se setkáváme, v tváři tvář.“ Řekla ta žena. „Víš, jak dlouho jsme se vám dvou pokoušeli přijít na stopu? Tobě a tomu tvému partnerovi. Nebo cokoliv s ním máš. Víme, že ty a Pyros spolu spolupracujete. Jak pak se asi bude tvářit, když skončíš tváři k zemi na téhle špinavé střeše, mrtvá a na druhé straně tunelu?“ Provokovala Sidru ta žena. „Rozhodně jsem na tom lépe než ty….ty jsi jenom loutka. Loutka v rukou tvojí organizace. Je to Očista? Je to Nový řád? Zelení prorokové? Globální monarchie? Svobodní zednáři?“ Zeptala se jízlivě Sidra. „Moment…..“ Řekla a začala manipulovat se svým přístrojem na své ruce. Po chvíli se usmála, když se jí na holografickém displeji objevily informace o té ženě. „Tušila jsem, že tě znám. Erna, nejdříve věrný poskok Rosleye, pak Nicol. Řekni mi, jaké bylo přijít o to tvé zlatíčko? Rosley byl celej tvůj svět, ne? Skončil v tratolišti krve, opuštěný, ale ty jsi mu vůbec nepřišla na pomoc. Ranila jsem tě?“ Byla hodně nepříjemná Sidra. 

            Tohle bylo na Ernu moc. Celé její tělo se jí začalo třást a byla vzteky bez sebe. „Neber si ho do huby, ty jedna čubko. Myslíš, jak jsi drsná? Jedna rána do tvé kebule a bude vymalováno!!!“ Začala řvát Erna a namířila na hlavu Sidry. Sidra ale nelenila a spustila svůj štít, který vyšel z jejího přístroje na její ruce a zakryl celé její tělo. „Vážně mě baví, jak jsi teď nasraná. Ale myslím, že jestli v rukávě nemáš ještě nějaké eso, pak jsi dost v prdeli.“ Byla v klidu Sidra. Z jejího přístroje na ruce se v sekundě stala zbraň s několika hlavněmi. To už se napravo od nich na druhé straně střechy objevilo několik lidí ve vojenském oblečení s balistickými vestami. S namířenými zbraněmi běželi k Sidře a Erně. Po chvíli se zastavili. „Spojené síly Země!!! Jménem všech vlád světa, budete zatčeni, neboť vaše akce a činnost ohrožují obyvatele všech zemí na této planetě. Vzdejte se a možná ještě skončíte s mírným trestem.“ Řekl jeden z těch chlapů. „Zrovna když jsme si to tak užívali, že?" Ušklíbla se Erna. "Já jsem pořád v pohodě....a ty?" Odpověděla Sidra.  "Řekli jsme, aby jste se okamžitě vzdali!!!" Začal křičet ten muž. "Je fakticky nasraný." Poznamenala Erna. Sidra se pouze usmála a namířila svoji zbraň na jednoho z těch mužů a vystřelila do něj. Jednu přesnou salvu, která ho ohromila. Následně to ještě naprala do druhého člena UFoE, Spojených sil Země. "Fajn, zabijte je obě dvě!!!" Vykřikl nejspíše velitel celé skupiny. Všichni to začali pražit do Sidry, respektive jejího štítu, který ale stále držel. To už začala střílet do členů UFoE i Erna. Přestřelka se rozhořela naplno, Sidra a Erna střílející na příslušníky UFoE a příslušníci UFoE pokoušející se dostat Sidru a Ernu. Těch pár členů UFoE asi netrávilo na střelnici dost času, neboť ani jedna střela nezasáhla Ernu. „Zatraceně, okamžitě mi sem pošlete dva Ochránce!!! Už před pěti vteřinami bylo pozdě. A pošlete sem okamžitě nějaké drony. Ty dvě ženské nám tady dávají slušně do těla!!!!“ Křikl velitel do svého handsfree.

           To už se Sidra schovala za jedním z výstupku ventilace. Sidra pořád měla svůj štít, kterým se chránila před všemi. To přímo z nebe spadli dvě velká zařízení, které se skládali z několika větších částí, které se za pár vteřin začali různě rozkládat. Za chvíli byli zřetelné čtyři nohy nebo končetiny a několik mechanických rukou. Nebo něco jako ruce se zbraněmi na konci. A vypadali hrozivě. Okamžitě začali střílet na Sidru a do jejího štítu. A Sidra to velmi intenzivně cítila. Ty zbraně měli neuvěřitelnou účinnost a štít přestával držet. Sidra pořád střílela na toho nového kovového vysokého robota, ale nebylo to k ničemu. Jeho brnění bylo extra odolné a střely nedokázaly prorazit pancíř. "Mám tady neuvěřitelně velký problém, Pyrosi. Potřebovala bych nutně pomoct, zlato." Řekla do své vysílačky Sidra. "Rozumím, hned tam u tebe budu." Ozvalo se ve vysílačce. To už se druhý robotický Ochránce pustil do Erny a začal střílet do jejího krytu, do onoho výstupku ventilace. Erna cítila, jak to kolem ní lítá, ale snažila se být klidná. Pak se postavila a naprala to svoji zbraní a speciálními vysoce výbušnými náboji do toho robota. Ale ten to držel. Pancíř toho robota držel jako skála, ani jedno škrábnutí. „Do hajzlu.“ Řekla si Erna a znova se schovala za tu bednu s ventilací. To uviděla jednoho drona, který se právě chystal vystřelit. A během chvilky i vystřelil svoji raketu, která si to zamířila přímo k Erně. „To snad ne.“ Řekla si Erna a včas uskočila. Za ní se objevila velká exploze, ale Erna nelenila a jedním přesným zásahem drona vyřídila. To se už opět zaměřila na jednoho z těch robotů. „Asi byste se měli okamžitě vzdát. Jestli nechcete skončit jako mleté maso nebo hůř!!!“ Vykřikl velitel. Sidra už byla na pokraji sil. To se nad hlavami všech objevila postava v černo-červeném overalu s velmi kompaktním jetpackem. "Chtěl tady někdo píchnout?!" Vykřikla ona postava, nejspíše Pyros. V ruce držel nějakou malou a lehkou věc. Ta malá věc se v mžiku proměnila na velkou zbraň na principu vysoce účinné energie a během pár vteřin z ní Pyros vystřelil. Střela se zakousla do těla jednoho z robota, ale nezneškodnila ho. Druhý robot se okamžitě otočil na Pyrose a společně s druhým střílel do štítu Pyrose. Pyros cítil, že štít mu selhává. „Okamžitě mi najdi místo, kde má ten šmejd řídící jednotku, mozek, čip nebo prostě cokoliv, co ho může řídit.“ Rozkázal Pyros své AI uvnitř obleku. Na jeho displeji se objevila zranitelná místa těch robotů. Jeden výstřel u jednoho, dva výstřely u druhého. Ale to se Erna rozhodla zaměřit zpátky na Sidru. Znovu nabila svoji zbraň speciální výbušným nábojem, u kterého nastavila intenzitu na maximum a vystřelila ho na Sidru. Sidra byla úplně bez šance, a i když měla pořád štít, tak ten povolil a Sidru to odhodilo pár metrů dozadu. A zcela jí to omráčilo. Sice neomdlela, ale byla úplně mimo. A dost otřesena.

           Erna neváhala, využila situace a s namířenou zbraní si to šíbovala k Sidře. Pyros byl v zatracených kleštích. Zneškodnění těch robotů bylo na prvním místě, ale rozhodně nemohl nechat jakkoliv ublížit Sidře. "Fajn, mám to. Mám to." Řekl si pro sebe Pyros, zapnul neviditelnost, vysunul své dvě zbraně zabudované ve svém brnění a začal rušit zbraňové systémy těch robotů. Ještě stačil zneškodnit jednoho z robotů pomocí svého vysoce účinné energetické kanónu a dřív než stačila Erna cokoliv udělat, tak jí Pyros také poslal k zemi a to pomocí svých omračovacích střel ze svého dalšího kanónu namontovaného v tom jetpacku. Pak si rychle vytáhl několik přísavných granátů, vysoce výbušných, které mohli způsobit opravdu velkou paseku. „Proč ten blbej robot nestřílí!!!“ Začal řvát velitel skupiny UFoE. „Tady Bronson, proč jste mi poslal jenom jednoho drona? Potřebujeme tady víc palebné síly!!!“ Začal řvát do svého handsfree velitel skupiny UFoE Bronson. „Máte tam dva ničitele. Tak je zatraceně využijte!!!“ Ozvalo se z handsfree Bronsona. Bronson byl nasrán na maximální možnou míru. A to netušil, jak za pár vteřin bude ohromen možná tou největší explozí, kterou možná kdy zažil. „Potřebuju tady vážně posily!!!“ Trval na svém Bronson. To se ozvala ohromná exploze a druhý z robotů zmizel na chvíli v jasně zářivém a horkém světle a několika záblesků, které naprosto oslepilo Bronsona. Exploze srazila velitele UFoE na zem, stejně tak několik dalších členů UFoE. Některé to odhodilo dozadu. "Neměli jste sem vůbec lézt. Když si někdo nedá říct, tak se může dost spálit." Poznamenal si pro sebe Pyros. Pak v klidu i s jetpackem dosedl na pevnou zem střechy, kde se ten jetpack složil sám do sebe během sekundy. Pár členů UFoE se sice objevilo na druhém konci střechy a okamžitě začalo na Pyrose střílet, ale Pyros během několika sekund bleskově téměř všechny zneškodnil. Akorát zbyli poslední tři příslušníci UFoE, kteří pořád pálili. "Proč se mi to muselo zrovna teď zaseknout? Super technologie.....naši inženýři asi nejsou bezchybní." Řekl si Pyros s nataženou rukou. "Ještě že mám záložní řešení." Řekl a vytáhl z boku svoji energetickou pistoli. Chtěl vystřelit, ale zase nic. Na displeji zbraně se objevila chybová hláška. "Ale no tak, to si snad děláte prdel." Byl naštvaný Pyros. "Tak jo, tak jo, asi to budu muset vyřídit ručně." Řekl si pro sebe Pyros. "Hele hoši, co kdybysme udělali takovou dohodu? Já vypnu to svoje ochranné pole, vy se vzdáte těch svých střelných zbraní, odhodíte je a půjdeme si to hezky vyříkat ručně, co říkáte?" Navrhl Pyros těm třem chlápkům z UFoE. „Jestli to kdokoliv z vás udělá, tak si ho vlastnoručně podám. Nepřestávejte to do něj šít.“ Trval na svém velitel Bronson. „Hele, tenhle štít těmi svými zbraněmi neprostřelíte. A já vás stejně zabiju tak jako tak. Půjdete proti mně na jistou smrt, jenom abyste poslechli ten jeho stupidní rozkaz, nebo využijete té velkorysé nabídky? Volba je na vás.“ Učinil jim nabídku Pyros. Všichni se na sebe zadívali, jako by nevěděli, co vlastně mají udělat, ale potom odhodili svoje zbraně.

               „Já věděl, že se s vámi dá rozumně domluvit.“ Řekl s úsměvem Pyros, i když to nebylo přes tu jeho masku vůbec vidět. „Všechny vás čekají velmi přísné tresty, to si pište!!“ Vykřikl na ně Bronson. „A mám toho chlapa dost!!“ Vykřikl Pyros, okamžitě si sundal svůj speciální přístroj z ramena, vypnul svoje ochranné pole, podle dohody a pak plnou silou hodil ten přístroj směrem na hlavu Bronsona. Ale tak, aby ho jenom omráčil, ale nerozbil mu přitom lebku. Prostě aby ho nezabil. Protože Bronson si to na rozdíl od Hense, který měl jistě na svých rukou dost krve, rozhodně nezasloužil. Pak se obrátil na tři členy UFoE, kteří se k němu začali přibližovat. Neozbrojený. To se už Sidra opět nějak vzpamatovala a začala se rozhlížet, kde je vlastně Pyros. A když uviděla, že pořád zbývají tři členové UFoE, kteří se blíží k Pyrosovi, rozhodla se jednat a vytáhla svoji pistoli, kterou namířila na zbývající členy UFoE. Chtěla všechny zastřelit, ale Pyros jí zastavil. „Tohle zvládnu, zlato. Jak by to vypadalo, kdybys jsi je teď jen tak odpráskla? Když už jsem je přesvědčil k souboji, tělo na tělo? Fair play, miláčku.“ Řekl směrem k ní Pyros. „No tak skloň tu pistoli a ještě chvíli počkej, než si to s nimi vyřídím.  A neboj, bude to rychlé.“ Dodal. „Fajn.“ Řekla Sidra a sklonila svoji pistoli. „Ale jestli se nějaký z nich pokusí zvednout některý z těch samopalů na zemi, tak prostě budu bez milosti střílet. Bez nejmenších výčitek svědomí.“ Upozornila všechny Sidra. Členové UFoE vytáhli ze svých opasků na bocích teleskopické obušky, které okamžitě rozložili. „Takže to chcete drsně, jo?“ Pousmál se Pyros. „Tak jo, zatančíme si?“ Zeptal se zlověstně Pyros. Jeden z příslušníku UFoE se naplno rozeběhl proti Pyrosovi, ale ten ho velmi dobře poslal k zemi. Další příslušník UFoE se opět plnou silou rozeběhl proti Pyrosovi a pokusil se ho udeřit, ale Pyros to dokonale vykryl a ještě mu dal hlavičku. Příslušník UFoE sice trochu zavrávoral, ale potom se ihned pokusil znovu napadnout Pyrose, ale ten mu dal jednu pořádnou pěstí. Další člen UFoE se zvedl a s rozběhem se vyřítil vstříc Pyrosovi. Ten okamžitě zareagoval, zvedl si teleskopický obušek, respektive si ho hodil svoji nohou do levé ruky a uštědřil další pořádnou ránu. Pak si ho ještě velmi pevně chytil a několikrát ho udeřil kolenem do břicha. Rychle si pak přehodil teleskopický obušek do pravé ruky a znovu mu uštědřil jednu ránu do hlavy. Tak silně, až mu začala po hlavě velmi výrazně téct krev. „Tak kdo je tady nejlepší?! No tak kurva kdo tady teď válí?!!“ Vykřikl naplno Pyros a začal ukazovat sám na sebe. 

                  „Amatéři.“ Řekl si sám pro sebe Pyros. Chtěl se vidět k Bronsonovi, ale přehlédl jednoho z příslušníku UFoE, který neváhal, bleskově a plnou silou udeřil Pyrose do nohy. Pyros klesl na kolena, když to druhým úderem dostal do hlavy. Pyros se chtěl otočit a zadržet další úder toho příslušníka UFoE, ale opět to dostal. Pyros se octnul na zemi. „Zabij ho, hajzla!!“ Křičel na svého podřízeného Bronson. Podřízený Bronsona pokýval hlavou směrem k Bronsonovi. Podřízený Bronsona si vyhrnul úplně dole své kalhoty a z pouzdra si vytáhl pistoli Berretu M9, kterou okamžitě namířil na hlavu Pyrose. „Jsi mrtvej, zmrde!!!“ Vykřikl podřízený Bronsona. Tohle už bylo na Sidru moc. „Řekl sis o to.“ Sidra okamžitě namířila na podřízeného Bronsona svoji energetickou pistoli a několika střelami mu proděravěla jeho tělo. Podřízený Bronsona jako by nevěřil, že ve svém těle měl několik ohromných děr, ještě se otočil na Sidru a chtěl stisknout spoušť, ale Sidra do něj naprala ještě více střel. Potom se skácel na zem. Pyros se po chvíli zvedl. "Zatraceně, Lori, tohle jsem měl zmáknuté. Dostal bych i bez toho tvého zásahu." Řekl Pyros. "To myslíš jako vážně?! Vždyť jsi byl na zem, a ten chlap ti to začal docela slušně nandávat. Musela jsem zasáhnout.“ Nenechala se odbýt Sidra. „Raději se soustřeď na dům. Podle mého přístroje už by Očista měla zaútočit na ten dům každou chvíli.“ Ignoroval její poslední větu Pyros. „Jo, a že tady na mě budou čekat lidi od Spojených sil Země a ta čubka od Nového řádu, to ti jako neukázal?!“ Začala zvyšovat svůj hlas Sidra. „Lori, zlato, máme tady teď úkol. Ty lidé, které máme ochránit a jsou v tom domě, musí za každou cenu přežít. Vážně bych ocenil, kdybychom se na to mohli soustředit. A jak jsem ti několikrát říkal, ten přístroj není neomylný a nevidí úplně všechno.“ Pyros se dostal až k Sidře a s obličejem skoro až u ní se jí začal dlouze dívat do očí. „Miluju tě, to přece víš. Ale právě teď se musíme soustředit na to, proč tady jsme.“ Řekl jí velmi jemně Pyros. „Jo, máš pravdu, poklade. Hned se vrátím k tomu mému ostřelovacímu místečku.“ Nakonec s Pyrosem souhlasila. „Výborně.“ Řekl si sám pro sebe Pyros. Najednou ho AI v jeho helmě upozornila na letící projektily po jeho pravé straně. Pyros se okamžitě otočil a malým silovým polem, které se automaticky zapnulo, zachytil všechny letící střely. Byly to střely z Bronsovy Berrety M9, který využil nepozornosti během hovoru Sidry a Pyrose. Pyros začal kráčet i se zachycenými střelami k Bronsonovi. „Tohle byla velká chyba. Teď na vás můžu ty projektily pustit plnou rychlostí zpátky. Takže bych se být vámi nehejbal.“ Řekl Pyros. „Dneska jste zvítězili, fajn. Ale jste stejný odpad jako všechny ty tajné organizace jako Strážci lidstva, Nový řád a spoustu dalších. Pro ně i pro vás není na tomhle světě místo. Nakonec se budete zpovídat vládám legitimně zvolených lidmi a vašemu neřízenému bordelu co tady působíte, bude konec.“ Měl proslov Bronson. „Nevidíte to, ale jsme v podstatě na jedné straně. Já a Strážci lidstva jsme zasvětili život principům svobody jednotlivce, absolutní svobodě, právům jednotlivce a svobodě lidstva. Demokracie a svobodné volbě. O tohle jde mně a věřím, že i Strážcům lidstva.“ Řekl Pyros. „Hezká pohádka. Tak proč před nás nepřestoupíte a neobhájíte to?“ Oponoval Bronson. Pyros mlčel. „Přesně tohle jsem chtěl slyšet.“ Řekl tajemně Bronson a začal zdrhat pryč. „Bronsone!!!“ Vykřikl Pyros. Přemýšlel, jestli má vystřelit, ale neudělal to. Nakonec Bronson skočil dolů ze střechy, i když to byla neuvěřitelná výška. Pyros přiběhl akorát na okraj střechy, když už Bronson nastupoval do auta. Ještě mu rukou poslal pozdrav na rozloučenou, s nezřetelným úsměvem na svých ústech a pak zavřel dveře. Auto se plnou rychlostí rozjelo pryč.

           „Pyrosi, asi už ta akce začne. Vidím před domem i za domem několik velmi podezřelých existencí. Zkusím je vyhledat v naší databázi. Malý moment.“ Sidra se na chvíli odmlčela. „Jo, jsou to lidé z Očisty.“ Řekla po chvíli. "Takže už jsou tady. Víš, co máš dělat, ne? Nejdůležitější je Teipo, pamatuj." Řekl jí Pyros. "Mám to, to se neboj." Odpověděla mu Sidra. „A co s Ernou?“ Zeptala se. „Co s ní? Pochopitelně, že jí dáme nějaká ta pouta. A přikurtujeme jí támhle k té trubce, aby nám nikam nezdrhla, jakmile se probere. To bude asi nejlepší.“ Přemýšlel nahlas Pyros. „Jo, máš pravdu. Skvělý nápad.“ Řekla mu Sidra. Pyros vzal svoje speciální náramky a nasadil je na ruce Ernu. Tu si pak postavil a odtáhl jí k jedné z trubek, která vedla ze střechy. Pak vzal ruce Erny a pomocí pout jí zachytil k té trubce.

          Dům kamarádky Elizy

          „Hele, říkám vám, že nejdůležitější je, aby se pořád něco dělo. Musí to mít švih, neustálá změna, prostě jízda. Furt se musí něco dít. Aby to jelo, jako dobře namazaný stroj. Postavy musejí mít jasné motivace. Velmi silné motivace. Musí z nich cítit nějaká ta aura a musejí je buď nenávidět, nebo milovat. Hlavně to musí mít dokonale promíchaný koktejl – já se řídím zásadou akce, napětí, nějaký ten sex a i nějaký ten zvrat. Všechno musí splynout v jeden dokonalý celek. Ale zachovat i nějaká ta skrytá překvapení až do konce.“ Vyprávěl jeden z hostů dalšímu. „Jasně, sice obdivuju, jak máte v tomhle jasno, ale pořád je to fuška, ne? Dát dohromady těch X stránek, ne snad? Já bych nedokázal dát ani jednu stránku nějakého souvislejšího vyprávění. Musím říct, že máte můj obdiv. A kolik jste vlastně říkal, že měla ta vaše poslední knížka? Skoro 300 stran, správně?“ Byl zvědavý ten host. „Co kdybych vám řekl, že mě často vede nějaká vyšší síla? Že když na to přijde, je to téměř automatický proces. Prostě jakoby ty slova samy naskakují a já se potom pouze divím, co že jsem to vlastně vytvořil.“ Řekl ten první host, nejspíše spisovatel nebo novinář. „A třeba o režírování nebo nějaké herní tvorbě jste nepřemýšlel?“ Zeptal se třetí host. „Na ty dvě věci potřebujete celý tým. Pár desítek lidí. A potřebujete nějaký ten slušný rozpočet. Jestli tedy chcete, aby to bylo velkolepé a nebylo to žádné béčko. Na napsání velkolepého příběhu potřebuju pouze dvě věci – jakýkoliv textový editor a moji představivost. A představivost je to nejsilnější, co má člověk k dispozici.“ Uzavřel vše ten host, který byl s největší pravděpodobností spisovatel nebo tak něco. To už Přítel kamarádky Elizy, který byl nedaleko nich, uslyšel zvonek. Zvonek, který znamenal smrt. Za pár okamžiků přišel přítel kamarádky Elizy k dveřím a otevřel je. „No to snad ne, další hosti? Promiňte, ale už tady máme fakticky přecpáno. A moje mladá by mě už fakticky přerazila.“ Zarazil je přítel kamarádky Elizy. „Nejsme tady kvůli vaší párty, potřebujeme vědět, jestli jste neviděl tyhle lidi.“ Nasměroval rozhovor přítel kamarádky jeho pozornost na fotky ve své ruce. „Počkat, tyhle lidi znám. A jsou tady. Právě teď na párty.“ Řekl ihned přítel kamarádky Elizy. „To je skvělé. Víte, máme pro ně i pro vás vzkaz.“ Usmál se ten člověk ve vojenském oblečení a vytáhl svoji pistoli FN Seven s tlumičem. „Do hajzlu.“ Řekl přítel kamarádky Elizy, když to dostal přímo do hlavy. Stěna za ním se v mžiku zbarvila do ruda, jak na ní vystříkla všechna ta krev a možná i nějaký ten kus mozku. „Okamžitě mi přineste hlavu toho podrazáckého hajzla Teipa, té jeho dcery a taky Patricka!!!“ Dal jasný rozkaz ten člověk. To už se kolem něho prošlo několik jeho kumpánů už s připravenými, odjištěnými a nabitými útočnými puškami Steyr AUG. „Klidně tam všechny popravte, jestli to bude nutné!!!“ Vykřikl ještě ten člověk, nejspíše velitel celé té akce. „Ať můžeme Gilmorovi přinést jenom dobré zprávy.“ Řekl si sám pro sebe.

           To už byli jeho muži u vchodu do hlavního obývacího pokoje, kde se odehrávala hlavní část párty. Jeden z mužů okamžitě zaregistroval Teipa, ale Teipo také jeho. „Překvapení!!!“ Vykřikl ten muž a bez milosti začal střílet. Totéž udělali všichni ostatní. Lidé začali padat jeden za druhým, byl to prostě masakr. Teipo naštěstí zareagoval včas, okamžitě donutil svoji dceru svoji rukou, aby se skrčila, vytáhl bleskově svoji už dříve ukořistěnou pistoli Glock 17 a několika přesnými střelami skolil jednoho z mužů Očisty s útočnou puškou Steyr AUG. Pořád ale jich dost zbývalo, takže se Teipo rozhodl, že bude nejlepší se za něco ukrýt. „Elizo, vidíš támhle tu linku? Běž za ní!!!“ Nasměroval jí Teipo. Eliza pokývala hlavou a vydala se rychlým poklusem dopředu, Teipo hned za ní, střílejíc na muže z Očisty. Ty ale také stříleli směrem do gauče, ve kterém si předtím tak dobře hověl Patrick i s tím falešným Deadpoolem. Oba se skrývali za tím gaučem. „No konečně alespoň nějaké to vzrušení.“ Řekl falešný Deadpool. „Právě tady umírají lidé, do hajzlu. To si kurva uvědomuješ?! Jak tohle může být vzrušující?!“ Byl rozčílený Patrick. „Jo, asi bych měl něco dělat.“ Řekl si falešný Deadpool, vytáhl si své dvě pistole Desert Eagle s celkem 18 náboji. 9 na každou. „Ty chlapy si se mnou neměli začínat.“ Dodal, nahnul se trochu nad již docela rozstříleným gaučem a dvěma přesnými výstřely trefil z každého Desert Eaglu trefil dva muže z Očisty do hlavy. „Co je to kurva za chlapa?“ Ozval se jeden z Očisty. Další muž z Očisty to dostal přímo do hlavy. „To nemůžete někdo sejmout toho v tom červeným?!!“ Ozval se výkřik. „Hele, mě připadal jako ten jeden superhrdina. Deadpool myslím!!“ „Pro mě ya mě to může být třeba Santa Klaus, ale už ho yabte!!!“  Další přesný zásah do hlavy. Těch pět zbývajících mužů začalo být pořádně nervózních, ale to už začaly lítat střely i kolem hlavy Deadpoola. Ten se musel okamžitě vrátit zpátky za gauč. „Nevím, čím jste ty chlápky nasraly, ale ty toho jen tak nenechají.“ Řekl falešný Deadpool Patrickovi. „Dlouhý příběh.“ Řekl Patrick. To už jeden z těch mužů chtěl poslat za ten gauč jeden velmi explozivní dáreček, ale Teipo včas vykoukl ze svého úkrytu a když uviděl, že jeden z mužů chtěl hodit granát, okamžitě ho střelil do nohy. Muž z Očisty okamžitě upustil odjištěný granát na podlahu. „Kurva.“ Řekl další z mužů Očisty, ale bleskově zareagoval a kopnul ten granát k lince, za kterou se ukrýval Teipo a Eliza. „A doprdele.“ Stačil pouze říct Patrick, než granát vybouchl, srovnal téměř celou linku se zemí a pořádně odhodil Elizu a Teipu dozadu. To uviděl Patrick. „Teď potřebuji tvoji pomoct. Jakmile vykouknu  a začnu střílet na ty zbývající chlapy, tak se přidáš. Rozumíš?“ Zeptal se Patrick falešného Deadpoola. „Viděl jsi, jakou mám excelentní mušku? Jeden headshot za druhým. Během několika vteřin budou všichni na zemi.“ Vychloubal se falešný Deadpool. „Teď!!!“ Vykřikl Patrick, postavil se a začal střílet do jednoho z mužů Očisty směrem napravo. To už se postavil falešný Deadpool a trefil muže z Očisty úplně nalevo do ramene. „Nějak mimo.“ Řekl ironicky Patrick, zatímco vystřelil pár nábojů do postřeleného muže z Očisty. Falešný Deadpool už napravil svoji reputaci a trefil muže z Očisty úplně nalevo do kebule. To už jeden z posledních dvou chlápků Očisty nevydržel a silou si začal držet před sebou dalšího.  

                    Naštěstí pro něj včas, neboť to Patrick začal pálit do těla toho jeho rukojmího. Ten nestihl ani nijak včas zareagovat, místo toho zareagoval dosud živý člen Očisty ukrytý za svým mrtvým štítem a zasypal Patricka pořádnou dávkou olova. Falešný Deadpool jakoby na něco čekal. „Proč taky nestřílíš?!“ Divil se Patrick. „Ještě chviličku.“ Řekl falešný Deadpool. To už se za jediným živým členem Očisty s mrtvým kolegou před sebou objevil možná poslední člen Očisty v domě. Ten, který tak předtím brutálně popravil přítele kamarádky Elizy. Jakmile byl v jedné linii se svým kolegou, rozhodl se falešný Deadpool jednat a vyslal jeden přesný výstřel, který prolétl nejdříve hlavou mrtvého člena Očisty, pak jeho živého kolegy a nakonec i vzdálenějšího člena Očisty. Na jeden výstřel. „Zatraceně, být tam o jednoho víc, mohl jsem být ještě lepší než filmovej Deadpool.“ Povzdechl si falešný Deadpool. „Dva. Ten jeden byl v podstatě už mrtvola.“ Opravil ho Patrick. „Detail.“ Nenechal se rozhodit falešný Deadpool. To se na vzdálenějším konci od nich, u Teipa a Elizy otevřeli dveře a do místnosti vpadlo asi tak pět dalších mužů od Očisty. Všem sice pořád ještě zbývala nějaká munice, Teipovy, Patrickovy i tomu falešnému Deadpoolovi, ale než kdokoliv z nich stačil cokoliv udělat, tak to jeden z těch chlápků dostal energetickou střelou. Neznámo odkud, prostě velmi silná a rychlá energetická střela prošla přímo skrz něj. A potom následovali další čtyři v neuvěřitelně rychlém sledu. Za pár vteřin byli všechni muži Očisty na zemi. Eliza, Teipo, Patrick i falešný Deadpool se na sebe nechápavě podívali. „Tak tohle byla ta nejpodivnější věc, co jsem na téhle párty viděl.“ Řekl falešný Deadpool. „Skončilo to??“ Zeptala se po chvíli Eliza. „Doufejme, že ano. Přece jich bylo docela dost. A plýtvat na nás dalšími posilami, to se mi zdá jako extrémní řešení. Myslím si, že jsme Očistě už dost uškodili..“ Měl ne tak úplně správnou představu Teipo. Neboť skupina čtyř obrněných transportéru, každý s dvaceti muži ve svých útrobách, se kvapem blížila k domu kamarádky Elizy, ve kterém pořád byl Teipo a ostatní. A možná i pár tanků. To ovšem Teipo a ostatní nemohli tušit.

              „Tohle je rozhodně špatné, Pyrosi. Tohle je rozhodně kurva špatné. Ty chlapi je tam rozstřílejí. Musíme něco udělat!!!“ Chtěla ráznou akci Sidra. „Tak jo, Lori, věř, že moje mozkové buňky pracují na maximum.“ Řekl Pyros. „Tak by ty tvoje mozkové buňky měli přemýšlet zatraceně rychle. Protože je jinak ztratíme.“ Tlačila Sidra na Pyrose. „Když na mě budeš tlačit, tak mi moc nepomůžeš. To ti rovnou říkám.“ Ohradil se Pyros. „Mimochodem, přemýšlela jsem, že se přidám k První obraně. Možná by ses mohl přidat taky. Proč to táhnout bez nich, když nám stejně jde o totožnou věc?“ Divila se Sidra. „Počkej, počkej, to myslíš vážně?! Přidat se k První obraně? Víš, jaké máme zásady, ne? Jakmile se k nim přidáš, tak ztratíš kontrolu nad tím, co můžeš dělat a co ne. Můžeme jim pomáhat, jistě, ale nikdy bychom neměli být pod nimi. Nikdy!!“ Trval na svém Pyros. „Nemůžeš za mě rozhodovat, zlato. Už jsem se rozhodla a k První obraně se přidám. Po téhle akci. To neznamená, že tě pořád nemiluju. Jen budeme každý na trochu jiné pozici….jako bychom pracovali ve dvou odlišných firmách, ale v podstatě na stejné věci.“ Řekla Sidra. „No, asi bych se s tebou hádal, ale teď to řešit nebudeme. Možná až později, teď je naše nejdůležitější priorita je zachránit. A rozhodně vím, že bych měl něco vymyslet.“ Řekl Pyros. „To rozhodně. Protože každou chvíli dorazí do toho do toho domu.“ Snažila se ho popohnat Sidra.

           

           Uvnitř domu

           „Teda, tolik mrtvých superhrdinů pohromadě jsem v životě ještě neviděl.“ Měl tak trochu morbidní humor falešný Deadpool. „Proboha, tohle byli skutečný lidé. Žádné vymyšlené postavy. Zasloužili by nějakou úctu.“ Pokáral ho Teipo. „Ale stejně, tohle se jen tak nevidí.“ Nenechal toho ten falešný Deadpool. „Ale vy pánové na spoustu mrtvol taky budete zvyklý, ne? Jak jste se oháněli těmi svými pistolemi.“ Přisadil si falešný Deadpool. „Hele, raději toho už necháme. Tahle konverzace se mi přestává líbit“ Zarazil ho Teipo. To se ale už do domu proboural jeden z obrněného transportéru, přičemž to do baráku probořil svým čumákem a pak se objevili i další části obrněného transportéru. Naštěstí to Teipo ani nikdo další neodnesl svým životem. Potom následoval další transportér, který se také proboural stěnou na opačné straně. Z obou transportéru se začali hrnout členové Očisty jeden za druhým. Teipo a ostatní stříleli, jak jen mohli a přidala se i Sidra, ale do domu se hrnulo čím dál víc mužů od Očisty. A za chvíli už Teipovi, Patrickovi a tomu falešnému Deadpoolovi došli náboje. Sidra sice chtěla pořád střílet, ale Pyros jí zarazl. „Pokud budeš pokračovat v palbě, uvědomí si, že jsme tady. Nemůžeme jít hlavou proti zdi, tady jsme prakticky skončily a musíme si přiznat, že jsme neuspěli.“ Měl jasno Pyros. "Ale něco bychom měli dělat, ne?" Trvala si na svém Sidra. „A co když si některého z nich vezmou jako rukojmí a donutí nás se tam vydat a vzdát se? Tohle rozhodně nechci riskovat. To v žádném případě. A to je moje poslední slovo, to ti říkám." Trval na svém Pyros. „Věř mi, že jejich záchrana by se pravděpodobně nepovedla, vlastně jsem si docela jistý a nakonec bychom skončili jako oni.“ Snažil se Pyros přesvědčit Sidru. „No tak fajn. Nebudu teda střílet, když si myslíš, že je to dobrý nápad.“ Sidra přestala mířit do domu a obrátila se na Pyrose. „Teď jsem si uvědomila, že ještě pořád máme přikurtovanou Ernu tam vzadu. Pořád tam je?!“ Zeptala se Sidra Pyrose. Pyros se podíval dozadu. Erna tam pořád byla, stále speciálními pouty připoutána k velmi silné trubce. Ale byla už vzhůru. Snažila se sice osvobodit, ale bylo to k ničemu, prostě to nešlo. „Nesnažte se z toho dostat, Erno. Ty pouta nikdy nemůžete sundat, pokud se nestanete mnou. Je to naprogramované na mojí DNA. Doufám, že jsem vám to dostatečně vysvětlil.“ Snažil se Pyros odrazit Ernu od dalších pokusů. Erna se ale pořád snažila neúspěsně si sundat ty pouta. „Jako kdybych mluvil do dubu....“ Povzdechl si Pyros.

           V domě to mezitím dostal do ramene Teipo, který okamžitě upustil svoji pistoli a trochu klesl na svá kolena a udělal pár krků dozadu. Během chvíle na něj už mířil jeden z členů Očisty se samopalem AUG. „Tak jo, okamžitě všichni odhoďte ty zatracené zbraně!!! Počítám do tří, jinak mu vpálím jednu kulku přímo do hlavy!!! Jedna...“ Začal počítat. „Dva….“ Pokračoval. „Zatraceně, tohle jsme asi projeli. Nečekal bych, že k tomu dojde.“  Řekl falešný Deadpool a odhodil svoje pistole Desert Eagle. Patrick odhodil svůj Glock G17. „Ještě ty meče, co máš na zádech. Okamžitě je vytáhni a zahoď je!!!“ Rozkázal další člen Očisty. „Vážně to chcete?“ Řekl zlověstně ten falešný Deadpool. „Nedělám si srandu!!! Ty meče okamžitě na zem!!!“ Trval na svém člen Očisty. Falešný Deadpool si okamžitě vytáhl oba dva své meče ze svých pochev. „Myslím, že to nepůjde.“ Řekl ten falešný Deadpool, nebo také chlápek v kostýmu Deadpoola. „Řekl sis o to, šmejde!!“ Vykřikl člen Očisty před ním a zahájil na něj palbu. Chlápek v kostýmu Deadpoola neváhal a začal okamžitě svými meči odrážet velmi neskutečným způsobem odrážet kulky vystřelené ze samopalu člena Očisty. „Co je tohle za člověka?!“ Vykřikl další ze členů Očisty. Asi tak dva členové Očisty stříleli na toho chlápka v kostýmu Deadpoola, ale zkrátka byl příliš rychlý a dokázal neuvěřitelným způsobem odrážet ty kulky, až se dostal až k jednomu ze členů Očisty, kterému jedním přesným pohybem oddělil hlavu od těla a pak druhým velmi rychlým pohybem prošpikoval druhého. To se ale po jeho pravé straně objevil už třetí člen Očisty, který už chtěl zastavit to jeho řádění, ale falešný Deadpool se velmi elegantně vyhnul palbě a pomocí meče v levé ruce prostě odsekl kus samopalu Steyr AUG a pak přímým zásahem svého meče v pravé ruce propíchl člena Očisty, kterému před chvíli tak elegantně odsekl ten kus samopalu. Bohužel si nevšiml, že po své levé straně na něj už míří Gilmore, velitel zásahu Očisty. Ten samý Gilmore, kterému už jednou Teipo i ostatní unikli, když to přenechal Hensovi, který za to bohužel zaplatil životem. „Myslím, že jsi právě dohrál. Ale obávám se, že žádný respawn nebude. A že ani nemáš ty speciální schopnosti toho superhrdiny. Ale musím s mečemi to fakt umíš.“ Řekl Gilmore a vystřelil. „A do hajzlu.“ Stačil si ještě pro sebe říct falešný Deadpool, než to dostal přímo do hlavy. Z boku jeho hlavy to pořádně vystříklo a jeho mrtvola se nekontrolovatelně zřítila na zem.

                „Tak jo, tohle bychom měli. Pěkný blázen, ten jeho převlek mu asi moc stoupl do hlavy.“ Konstatoval suše Gilmore. Pak zandal svůj FN Seven do svého pouzdra. Podíval se okolo sebe. „Ale stejně by ten parchant zabil tři mé muže. Zmrd.“ Řekl si pro sebe. „Můžete mi laskavě posadit Teipa, tu jeho dceru a Patricka vedle sebe? Spoutat je? Abych nemusel chodit ke každému jednotlivě, až je pošlu na poslední cestu a taky jim chci říct pár posledních slov.“ Rozkázal klidným hlasem Gilmore. Jeho podřízený neváhali a okamžitě donutili všechny, aby se na kolena posadili před Gilmora a taky je spoutali. „Tak jo, tohle je pro vás konec cesty. Víte, že to muselo takhle dopadnout. Vážně jste si mysleli, že Očistě unikněte? Rozhodně ne, do hajzlu. Vyčmuchali bychom vás, i kdybyste byli na druhém konci světa. Nikdo Očistě neunikne. Nikdo!!! A každý kdo se jí postaví, to odnese tím nejtvrdším trestem. Smrtí.“ Měl proslov Gilmore. „Vsadím se, že tohle se nebude Carterovi líbit. Určitě by chtěl, abychom pořádně trpěli. Jako zvířata.“ Snažil se Teipo zvyklat Gilmora. „Já jsem tady teď šéf. Carter tady není. Takže můžu klidně udělat tohle…..“ Gilmore vytáhl opět svoji pistoli FN Seven, odjistil jí a namířil jí na hlavu dcery Teipa. „Měl bys říct pár posledních vět své dceři. Nebo je to možná jedno, stejně jí budeš hned následovat.“ Eliza a Teipo se podívali na sebe. „Neboj se, zlato. Jsem pořád tady s tebou, to bude dobrý!!“ Snažil se uklidnit Teipo svoji dceru. Ale Eliza začala vlmi intenzivně brečet. „Já nechci umřít!! Já kurva rozhodně nechci umřít!!!“ Začala naříkat. „Dívej se na mě, ty jedna proradná čubko!!!“ Rozkázal jí velmi nevybíravým způsobem Gilmor. „Takhle s ní nemluv!!!“ Vykřikl na něho Teipo. Gilmore neváhal a uštědřil Teipovi jeden velmi přesný zásah do břicha. Teipo se okamžitě svalil na zem „Tak bude to!!! Chci vidět tvůj ksicht, až ti vpálím jednu přímo mezi oči!!!“ Trval na svém Gilmore. Eliza i přes svou nelibost zvedla svoji hlavu a začala se dívat na Gilmora. Gilmor začal pomalu tisknout spoušť. 

                 V tom se do hlavy Gilmora opřela ohromná síla destruktivní energie, po které se rozprskla celá hlava Gilmora. Obličej Elizy postříkalo velké množství krve, i když ihned odvrátila svůj obličej. „Kurva co tohle je?!“ Vykřikl jeden z mužů Očisty, který to ale vzápětí také dostal, ale tentokrát přímo do srdce. Další střelou. To si už všichni všimli velké postavy v černém overalu s velkou černou helmou, která trefila svoji zbraní dalšího člena Očisty.  A pak ihned další. Jeden člen Očisty za druhým to odnášeli, jak to do nich ten neznámý cizinec pálil. A pak se do té místnosti vboural předek tanku. „Jsi v pořádku, zlatíčko? Myslel jsem, že mi tě ten parchant zastřelí.“ Obrátil se Teipo na Elizu. Eliza moc v pohodě nevypadala. „Můj obličej je celý od krve, bože. Před pár sekundami mi těsně u obličeje explodovala lidská hlava. A bůhví jestli je to jenom krev, co mám na obličeji. Prostě myslíš, že je tohle v pohodě, tati?!!“ Začala si Eliza otírat svůj obličej od krve a možná i pár kousků masa. Prostě toho všeho, co zamířilo jejím směrem po tom nešťastném zásahu Gilmorovy hlavy. „Bože, to je tak hnusné!!“ Začala si stěžovat Eliza. „Co je to proboha za člověka?!!“ Začal na Teipa křičet Patrick. To už ta postava v černém obleku hodila na jeden z transportéru bombu a potom i na tank. A i když ten tank vystřelil přímo na tu postavu v černém, tak jí to prakticky nic neudělalo. Místo toho skončily ve velké explozi jak transportér, tak i ten tank. „Seru na to, nenechám se tady jen tak odkráglovat. To rozhodně ne.“ Začal mít nahnáno jeden z členů Očisty. Neváhal a pelášil co nejrychleji pryč. Ta postava v černém pro jistotu ještě vystřelila demonstrativně do jednoho z dalších členů Očisty. Tohle bylo pro tu hrstku zbývajících členů Očisty konečná, zvláště když palba z jejich zbraní vůbec nic té postavě v černém nedělala a jeden za druhým bleskově opouštěli dům. Když už i poslední člen Očisty opustil dům, tak ta postava v černém kompletu neváhala, otevřela si nějaký zvláštní portál a skočila do něj. Než kdokoliv stačil zareagovat, byla ta bytost v trapu. „Tohle bylo kurva zvláštní. Jak nás ta bytost zachránila, jak se objevila zcela náhle a jak dokázala všechny bez milosti povraždit nebo zničit.“ Divil se Patrick.  Teipo se začal rozhlížet okolo. Pořád sice měl v ramenu tu kulku, ale jako by to ani nevnímal. Postavil se a začal kráčet jako tělo bez duše k jedné z mrtvol jednoho z hostů, co tam zbylo po masakru Očisty. Došel až k němu a posadil se vedle té mrtvoly. Toho si všimnul Patrick. Okamžitě se k němu vydal. Když už byl těsně u něho, položil ruku na jeho rameno.  „Měli bychom odtud vypadnout. A to okamžitě.“ Řekl mu po chvíli důrazně Patrick. „Nech mě na chvíli na pokoji.“ Odsekl ho Teipo.  „Tohle se kurva nemělo stát, tohle se zatraceně nemělo stát!!“ Začal naříkat a být velmi podlomený Teipo. „Nikoho z těchhle lidí jsme neznali. Navíc my jsme je nezabili. To ti bastardi z Očisty.“ Oponoval Patrick. „Takhle si to obhajuješ?! To kvůli nám je zabili!!!“ Nenechal si to vymluvit Teipo. „Fajn, a mám toho dost!!“ Řekl Patrick a pokusil se s Teipem nějak pohnout.

            To ale Teipa pořádně nakrklo. Okamžitě se otočil k Patrickovi a vzal ho pod krkem. „Nebudeš mi do hajzlu říkat, co mám dělat. Je ti to jasné?!!“ Křičel Teipo na Patricka. Potom ho pustil. „Přeskočilo ti?!“ Obořil se Patrick na Teipa. Teipo se na chvíli zamyslel. „Za tohle musí Očista trpět. Jasně, za tohle všichni ty, kdo jsou nahoře, zaplatí. Všichni do jednoho.“ Řekl v klidu Teipo. To Patricka zarazilo. „Počkat, počkat, slyšet jsem kurva dobře, že chceš jít proti celé Očistě? Jako taky jsem myslel, že proti Očistě bychom měli něco podniknout, ale jít sami proti nim, to ti přeskočilo?!“ Byl proti Patrick. „Ten masakr, co tady způsobili, byla ta poslední kapka. Za tohle musí Očista zaplatit.“ Byl pevně rozhodnut Teipo. „A jestli to mám třeba udělat i sám, budiž.“ „Vážně nevím, jestli si uvědomuješ, do čeho jdeš, Teipo.“ Snažil se ho varovat Patrick. „Ne, já vím, do čeho přesně jdu. Myslíš si, že ne? Kdo jiný může donutit ty hajzly za tohle všechno zaplatit?“ Patrick na to mlčel. „No vidíš, v podstatě nemáš lepší odpověď nebo návrh než já. A to je co říct. Dlužíme to těm lidem. Dlužíme to každé nevinné oběti, která zemřela rukou Očisty. A garantuji ti, že jakmile s ní skončíme, tak s Očisty naprosto nic nezbyde.“ Byl naprosto rozhodnut Teipo. Patrick si hluboce oddechl. „Asi už nemá cenu ti něco říkat, že? Víš co? Vydržel jsem s tebou až doteď, takže to s tebou dodělám. Mám jinou možnost? Určitě ne.“ Řekl Patrick. „Věděl jsem, že s tebou můžu počítat.“ Dal mu svou pravou rukou na rameno. Patrick si všimnul toho postřeleného ramene. „Hele, sice jsem si nevšiml, jestli to byl  čistý průstřel nebo ne, ale jestli ti v tom rameně zůstala kulka, tak by sis jí měl okamžitě vytáhnout.“ Začal mít starost Patrick. „Máš úplnou pravdu. Adrenalin a jak se tak všechno odehrálo naráz, tak mi to zabránilo mi na tohle myslet. Ale je tady daleko důležitější věc.“ Teipo obrátil svoji hlavu na jeho dceru. „Ona.“ Řekl. „Musím s ní promluvit, přesvědčit jí aby se na chvíli stáhla do bezpečí a vymyslet, kam jí ukrýt před Očistou. Očista bude mít už tak dost problému s námi, jakmile se do nich pustíme, takže by Elizu mohli vypustit z jejich hledáčku.“ Vysvětlil. “Nechci ti kazit iluze, Teipo, ale víš, co se stalo před chvílí? Osobně si myslím, že kamkoliv Elizu ukryješ, oni jí najdou.“ Byl proti Patrick. „Stejně si s ní promluvím, a pokusím se jí přesvědčit, že to pro ní bude nejlepší.“ Řekl Teipo a vydal se za svou dcerou.

                   „Fajn, já se asi posadím zpátky támhle na ten gauč.“ Řekl v klidu Patrick. Teipo už byl u své dcery. Začal jí jemně, pomocí svého kapesníku utírat její obličej. „Je mi líto, co se tady dnes odehrálo. Čeho jsi musela být svědkem. Tyhle lidé, co tohle všechno způsobili, za to všechno zaplatí. To mi věř. Ale ty, moje zlatíčko, by ses toho pro svoje vlastní bezpečí neměla účastnit. Mám pár tajných přátel zcela mimo okruh Očisty. Myslím, že by tě některý z nich mohl přijmout. A potom až to já nebo společně s Patrickem vyřídíme s Očistou, tak odjedeme někam, kde na tohle všechno zapomeneme“ Měl velmi dobrý návrh Teipo. „Já s tím nesouhlasím. Chci zůstat s tebou. Nebudu se schovávat v koutě, když se jedná o lidi, kteří mi zabili moji maminku. To rozhodně ne.“ Byla pevně rozhodnuta Eliza. „Skutečně si dobře rozmysli,  co vlastně chceš. Tohle nebudeš moci vzít zpět.“ Upozornil jí Teipo. „Chci jít s tebou. A chci nakopat těm hajzlům zadky. Jestli mám zemřít, ať je to s tebou.“ Byla si naprosto jista svým rozhodnutím Eliza. „Jak chceš, Elizo. Sice to ve mně jako otci vře, ale koneckonců jsi dospělá, takže to budu respektovat a půjdeš s námi. Ať je to spravedlivé.“ Souhlasil nakonec Teipo. „Patricku, koukej se zvednout z toho gauče, zavolej Dimitrija, aby okamžitě sehnal to nejlepší vybavení a zbraně, co může a půjdeme si to vyřídit s těmi šmejdy z Očisty, tělo na tělo.“ Dal jasné pokyny Teipo. „Očista bude litovat, že si z nás vytvořila nepřátelé.“ Procedil mezi zuby Teipo.      

             „Musím jít ven na čerstvý vzduch, dejte mi chvilku.“ Řekl Patrick a odešel na zadní dvorek.      

        Kancelář Cartera

      Carter byl hodně nervózní. Nikdo z jeho lidí se mu neozýval. Vypadalo to, že to opět jeho podřízení zpackali. Že by si na to musel zvyknout? To už konečně začal pípat jeho mobil. „Doufám, že mi už konečně oznámí, že všichni ty zrádci, jako je Teipo a Patrick jsou už několik metrů pod zemí.“ Carter okamžitě zvedl ten příchozí hovor. „Ire, jsi to ty?“ Z mobilu se ozval známý hlas. „Jo, jsem to já. Mám bohužel velmi špatné zprávy. Útok nevyšel. Všichni muži jsou mrtvý. Někdo nás vyrušil, když si to vaši muži chtěli vyřídit s Elizou a potom i s Teipem. Mám pořád Teipa vodit za nos nebo ho už mám odstranit?“ Zeptal se ten hlas. „Drž se plánu, Ire. Chceme přece, aby si myslel, že má v tobě pořád nejlepšího kámoše a spojence, ne? Tak ho v tom nech, ne? To, že musela zemřít tvoje žena Jasmína, mě velmi mrzí.“ Řekl tomu neznámému do telefonu Carter. „Sama se tak rozhodla, že půjde proti Očistě. Zaplatila za to. Musel jsem se hodně soustředit, abych před Teipem zahrál zdrceného muže, který je zničen ze smrti své manželky. Ale mnohem více mě mrzí, že jsem se díky Teipovi nedokázal infiltrovat do Strážců lidstva. Protože to bylo buď on, nebo Strážci lidstva. A jasně jste mi řekl, že Teipo je moje priorita.“ Řekl ten neznámý hlas. „Mimochodem, Teipo je na vás a na celé vedení pořádně nasraný. Vážně  si myslím, že bych ho měl uklidit z cesty, než vám způsobí, teda než nám způsobí ještě větší škody, než nám způsobil doteď.“ Naléhal na Cartera ten neznámý a lehce zkreslený hlas v mobilu. „Ne, už jsem ti kurva řekl, aby ses držel plánu. Smrtící úder mu zasadíš, až já řeknu. Je to jen jeden člověk, který neví, co za armádu proti němu stojí. Ten co vás vyrušil, ten cizinec mu věčně záda krýt nebude. A ve chvíli kdy udělá chybu, my tam budeme a vyřídíme.“ Řekl Carter do telefonu. „Měl bych už jít. Teipo může začít mít podezření a to by bylo dost špatné.“  Uslyšel poslední větu ve svém telefonu Carter. Pak ten člověk na druhé straně ukončil hovor. Když už byl hovor ukončen, Carter začal ztěžka dýchat a potom hodil telefon proti zdi, plnou silou. „Doprdele, fakt už mě ten Teipo i s jeho dcerou neskutečně sere. Myslí, že proti mé organizaci může vést nějakou křižáckou organizaci? To se zatraceně spletl.“ Řekl si sám pro sebe Carter.

              To se dveře kanceláře Cartera prudce otevřely a do místnosti vstoupilo několik po zuby ozbrojených členů Nového řádu. „Můžete, mi kurva říct, co má tohle jako znamenat?! Proč mě tady rušíte?“ Byl pořádně rozčílený Carter. Za jedním z členů Očisty se objevila Nicol. „Ne, tohle fakt ne. Neřekl jsem ti, že to mám pod kontrolou? Že tohle si vyřešíme sami?!“ Byl pořád nasraný Carter. „Už kurva mlč, Cartere. Podělal jsi to. Podělal jsi to tak neuvěřitelným způsobem, že sama nevím, k čemu bych to připodobnila. A to je dost velký problém. Ohromný. A víš, co dělám s lidmi, kteří mě zklamou? Dám jim na výběr, aby odstoupili sami, nebo je donutím, aby mi prostě zmizeli z očí a už se nikdy přede mnou neukazovali. Naštěstí nejsem jako Rosley nebo Erna, kteří by tě tady na místě ihned odpráskli. Mně bude stačit, když odtud ihned vypadneš!!!“ Řvala na Cartera Nicol. Carter ale pořád seděl klidně na židli. „Neslyšel jsi, ty parchante?!! Okamžitě odtud vypadni!!! Přebírám to tu sama!!! Dost bylo tvé nekompetence!!!“ Byla pořád napružena Nicol. „Na bývalou mrtvou čubku, která byla oživena, aby dělala psíka Strážcům lidstva, vlastně v té době První obraně, jsi neuvěřitelně drzá, víš to?!!“ Carter po těchto slovech prudce vstal, přičemž si z pouzdra vytáhl pistol a namířil jí na hlavu Nicol. Nicol se začala neuvěřitelně smát. „To jako myslíš vážně?!! To jako nevidíš, kolik je tady mých lidí?!! Stiskni to a v mžiku tady bude vymalováno tvojí vlastní krví. To chceš??!“ Provokovala ho Nicol. „To klidně risknu.“ Řekl Carter a vystřelil na Nicol. Nicol okamžitě instinktivně uhnula a v tu chvíli to do Cartera začali pálit členové Nového řádu v černých kombinézách. Ale v okamžiku všichni poznali, že není všechno, jak se zdá. Místo toho, aby Carter skončil dole na zemi v tratolišti krve, tak začal pouze problikávat. Všichni si okamžitě uvědomili, že Carter je pouze hologram. „Jste všichni překvapení? Tohle jsem ve skutečnosti ani nečekal. Ještě to není úplně všechno.“ Byl na koni Carter. Místnost se bleskově začala plnit nějakým plynem. „Myslíš, že nějaký ubohý plyn nám může uškodit? To je směšné, Cartere!!!“ Začala křičet Nicol na hologram Cartera. „Všichni okamžitě nasadit masky, takhle snadno nás ten šmejd nedostane!!“ Pohotově zareagovala Nicol. To se za nimi zavřel jediný východ z místnosti. „Zatraceně, tahle místnost měla být zabezpečena, aby se nestalo něco takového. Kdo je za tohle zodpovědný? Kdo odfákl svoji práci?!!“ Byla naštvaná Nicol.

         Začala se rozhlížet okolo, ale nikdo se k tomu nechtěl přiznat. „Tak fajn, alespoň někdo otevřete ten zatracený kovový zátaras, abychom se odsud dostali. Jestli to někdo neudělá do pár vteřin, tak si náhodně někoho vyberu a prostě ho odprásknu tady na místě.“ Zněla velmi přesvědčivě Nicol. „Vážně si myslíš, že tě vás ty vaše dýchací masky ochrání?“ Nicol se po chvíli začala dusit. Ne úplně silně, ale cítila určité dušení. "Neměla bys být překvapena, zlato. Vážně sis myslela, že když je tvoje organizace přímo nad námi, tak že si nezjistím všechno o vašem vybavení? Jsi neuvěřitelně naivní. Přeji ti sladký spánek." Měl všechno na háku Carter. Nicol i všichni ostatní cítili, jak jim dochází dech. Za pár minut bylo po všem. Všichni leželi nehybně na zemi. Hologram Cartera přišel až k nehybné a spící Nicol. „Myslela jsi, že budeš daleko chytřejší než já? To jako vážně?! Jo, ty jedna méněcenná děvko, já jsem tady to největší zvíře, ne ty!!“ Křičel velmi důrazně hologram Carter. To už se otevřeli dveře i ta kovová překážka v podobě stěny a do místnosti vstoupili členové Očisty i s Carterem. Velmi vysoký, dobře vypadající, ve skvěle padnoucím a elegantním obleku. „Co máme udělat s Nicol a jejími muži?“ Zeptal se jeden z mužů Cartera. „Nicol se nám ještě může hodit. Myslíte, že se nám můžou hodit i její muži?“ Zeptal se Carter a v jeho tónu bylo cítit překvapení, ale zároveň i jasný vzkaz, který jeho podřízení ihned pochopil. „Chápu.“ Odpověděl mu promptně jeho podřízení. „Všechny zabte!! Až na Nicol.“ Dal jasný rozkaz. „Mohli bychom jim ještě vymýt mozky, ne?“ Pokusil se mu ještě naposledy navrhnout podřízený jedno řešení. Ale Carter se na něj podíval tak, až ucítil neuvěřitelný pocit úzkosti. Velmi znatelné sevření v žaludku. „Naši nepřátelé jsou pořád našimi nepřáteli. A jediné, co si zaslouží je smrt.“ Měl jasný postoj Carter. To už byl popraven poslední člen Nového řádu střelou ze Steyr AUG přímo do jeho hlavy. „Co teda s Nicol?“ Zeptal se podřízený Cartera. „Dám vám volnou ruku. Dopřejte jí trochu naší speciální péče, aby se taky na chvíli vžila do kůže těch, co se nám někdy pokusili oponovat a potom jí dejte do jedné z našich cel. Ale jestli někdo z vás dostane nápad, že si s ní zašoustá, tak to bude ta poslední věc, co ve svém životě udělá.“ Upozornil všechny Carter. Dva členové Očisty už odnášeli Nicol pryč.

    Před domem kamarádky Elizy

  „Co tam dlouho telefonuje?“ Divil se Teipo. „No to je jedno....“ Řekl si sám pro sebe. Pak se podíval na svoji dceru, která jen tak seděla u plotu. „Tohle všechno se vůbec nemělo stát. Je mi to fakt líto….celou dobu jsem měl klapky na očích a vůbec jsem neviděl, jaké krutosti dělá Očista. Ve jménu nějakého absurdního čistšího světa bez všech špatností, neřestí a hříchu. Je mi z toho všeho špatně. Vážně lituji, že to takhle všechno dopadlo. Měl jsem je zarazit už dávno.“ Litoval svého dřívějšího života Teipo. „A není na to docela pozdě? Nenechal jsi to zajít už příliš daleko?“ Rýpla si Eliza. Teipo přikývl. „Máš zatracenou pravdu. A právě proto se musím postavit Očistě a skoncovat to se všemi, kdo tu zasranou organizaci vedou. Vypálit jí do základu.“ Řekl Teipo. „Víš, že do jejího čela se dostanou noví lidé. Že jí vybudují znovu, pak jakýpak to má smysl?“ Divila se Eliza. „Jestli se to stane, půjdu po nich znovu. Znovu celou tu organizaci pošlu pod drn. To ti slibuji, zlatíčko.“ Řekl Carter. „Byla bych raději, kdybys to nedělal.“ Oponovala mu Eliza. „Já vím, já vím. Ale prostě to nejde jinak. Nikdo jiný o nich kromě Strážců lidstva, Nového řádu a dalších rivalských organizací neví. A jsem si 100% jistý, že Strážci lidstva a ostatní proti nim žádnou akci nepodniknou. Strážci lidstva určitě ne, dokud výrazně Očista nenaruší rovnováhu a nepokusí se sevřít svět ve svých rukou. A ostatní organizace nebo společnosti zasáhnou, jenom pokud to ohrozí jejich vlastní sobecké zájmy.“ Přemýšlel nahlas Teipo. To už konečně přišel Patrick. „Tak co, volal jsi Dimitrija?“ Zeptal se bleskově Teipo Patricka. „Jo, volal. Bude tady za pár okamžiků.“ Řekl Patrick. „Víš, přemýšlel jsi o tom, jak nás mohli vysledovat až sem, když jsme udělali vše pro to, aby nás neobjevili? Není ti to kurva podezřelé?“ Začal mít velmi nepříjemné a zlověstné tušení Teipo. „Kdybych to věděl, tak bych ti to rozhodně řekl.“ Odpověděl mu Patrick. „Doufám, že mě teď nebalamutíš.“ Řekl mu Teipo.

                  To už se před všemi objevila skutečně velké vznášedlo. S velmi aerodynamickým designem, se skosenou přední části. V černé barvě. „Pánové, přáli jste si nějakou speciální pomoc, tady jí máte. Přistanu za domem, tak si rychle pospěšte. Sice byměla být tahle kráska pro Očistu neviditelná, ale nechci nic riskovat.“ Uslyšeli Teipo a Patrick známý hlas zepředu toho vznášedla. Ano, byl to Dimitrij. „Myslel jsis, že nesplním tak jednoduchý úkol jako jedno zavolání?“ Usmál se na Teipa Patrick. „Jdeme za ním.“ Řekl Teipo. Ještě se ohlédl, jestli je za ním Eliza. Pak všichni společně zašli za dům. Tam na ně čekal už netrpělivě Dimitrij. „Pánové, objednali jste si nějakou extra techniku, tady jí máte. Nejnovější typ hybridního válečného vznášedla Strážců lidstva. Prvotřídní kvalita, proti tomuhle jsou vznášedla Nového řádu, Očisty i všech ostatních pouze dětské hračky. Ten pancíř nedokáže nic prorazit ani prostřelit. Zbraně dokáží ve vteřině proměnit cokoliv na doutnající hromadu trosek. Zkrátka….“ Nechal se unést Dimitrij, ale naštěstí se ho Teipo rozhodl zastavit. „Promiň, kámo, ale to za tebou rozhodně nevypadá jako vznášedlo, ale spíše jako nějaká obrněná bugina nebo tak něco.“ Opravil ho. Dimitrij si uvědomil svoji chybu.…."Pravda. Takže pánové, představuji vám Lstivou lišku. Starší generace téhle krásky byly použity Strážcemi lidstva v Iránu při honičce s Rosleyem, v Moskvě, Pekingu a Indii. Jak jsem říkal, ten materiál ze kterého je ta potvora je něco extra. Možná, že ten materiál není ani z tohohle světa. A je tu ještě jedna věc, kterou si určité zamilujete. Ukážu vám to." Řekl Dimitrij a manipuloval se speciálním přístrojem s otočným průhledným dotykovým displejem. Dal ruku do něj, otočil tou rukou a bugina se v mžiku proměnila na ono vznášedlo. "A to není všechno." Řekl Dimitrij a znovu manipuloval s tím holografickým displejem. Vznášedlo rychle zamířilo dopředu a přímo na Dimitrijiho, Teipa a Patricka kteří uhli jen tak tak. „Dimitrij, tohle rozhodně nebylo vtipné.“ Byl tak trochu nasraný Teipo. „No, jen jsem vás chtěl trochu probrat. Ale fajn, už to neudělám.“ Řekl Dimitrij. „Dálkové ovládání, můžete být třeba na druhém  konci světa a pořád to můžete řídit. Pokud ani to nemůžete, má to i vlastní AI modul. To znamená, že pro vás může doletět samo nebo vás vyzvednout. A to je super, ne? A má to ještě jednu vychytávku.“ Šibalsky se usmál Dimitrij a chtěl předvést tu speciální schopnost, ale pak si uvědomil jednu podstatnou skutečnost. „Vznášedlo sice Očista nevidí, ale tady zůstat nemůžeme. Očista sem může během několika minut poslat znovu nějakou tu kavalérii. To ostatní vám můžu ukázat v bezpečí mého úkrytu.“ Řekl Dimitrij a pomocí svého přístroje přistál s tím vznášedlem.

          „Tak jo, ještě zbývá jedna záležitost.“ Řekl Dimitrij a vytáhl velmi dlouhý elektronický přístroj, který měl skenovat tělo Teipa i Patricka. „Jen chci zjistit, jestli vás Očista nějak neočipovala. Mohli vás tím sledovat: A toho se dost obávám. Jestli v těle máte nějaký čip, tak to tahle věcička zjistí.“ Řekl Dimitrij. „Takže nejdříve půjdeš na řadu ty, Teipo.“ Vybral si Dimitrij Teipa. Začal mu tím přístrojem projíždět celé tělo. Po chvíli mu ten přístroj zapípal. „Jo, přesně toho jsem se obával. Máš tam jednu z těch mršek.“ Řekl mu s lítostí Dimitrij. „Takže to znamená, že mi budeš muset rozříznout kůži a chirurgicky to odstranit?“ Divil se Teipo. „Blázníš? Tohle by bylo příliš barbarské. Můžu to 'vypnout' i takhle přes kůži.“ Řekl Dimitrij a stiskl něco na tom přístroji. Za pár okamžiků se rozsvítilo zelené světlo. „A je to. Ten čip zneškodněn.“ Měl pozitivní zprávu Dimitrij. „Tak jo, teď ty Patricku. Uvidíme, jestli máš něco ve svém těle.“ Vyzval Dimitrij Patricka. Patrick neváhal a přistoupil k Dimitrijovi. „Tak jo, uvidíme, jestli do tebe také něco nasadili.“ Řekl Dimitrij a začal skenovat tělo Patricka. Za pár vteřin byl hotový. Přístroj také zapípal. „No skvělé.“ Poznamenal si sám pro sebe  Dimitrij. Znovu stisknul tlačítko na přístroji a za pár vteřin se rozsvítila zelená. „Jo, tohle bychom také měli.“ Řekl si pro sebe. „Fajn, ještě Eliza.“ Řekl poslední jméno. „Blázníš? Ta nikdy neměla s Očistou nic společného. Proč by měla mít ten čip?“ Divil se Teipo. „Víš, jaké svinárny ti Očista udělala. Lepší je mít jistotu, ne?“ Chtěl být opatrný Dimitrij. „To je dobré, já se nechám zkontrolovat. Raději mít jistotu, ne?“ Chtěla to vyřešit Eliza. „Jak myslíš, zlato.“ Řekl Teipo. Eliza došla až k Dimitrojovi. Dimitrij jí začal skenovat. Po pár vteřinách bylo jasno. Přístroj totiž opět zapípal. „Nepříjemné, ale tohle vyřešíme velmi rychle.“ Řekl si sám pro sebe Dimitrij. „Ty šmejdy. Jak je tohle jenom možné? Fajn, dokážu to ještě pochopit u sebe, ale ne u mé dcery. Za tohle ještě Očista zaplatí!!“ Rozčílil se Teipo. „Tak a je to. Čip jsem zneškodnil. Můžeme vyrazit na cestu, jestli nikdo z vás není proti.“ Byl už připraven vyrazit Dimitrij. „Jo, už poletíme. Chci proti těm hajzlům vyrazit co nejdříve. Věř mi, že apokalypsa bude pro to, co rozpoutáme slabé slovo. Smeteme je jako tsunami. Jako nezastavitelné tornádo. Každý, kdo se nám postaví do cesty, chcípne.“  Byl už natěšený Teipo. Chtěl si to vyřídit s Očistou co nejdříve. Jeden po druhém nastoupili do vznášedla. Zatímco Eliza a Patrick šli dozadu, Teipo na chvíli chytil ruku Dimitrija. Dimitrij se na chvíli zarazil. „Dimitrij, mám podezření, že Patrick je zrádce. Nemám pro to důkazy, ale můj instinkt mi jasně říká, že okolo Patricka není úplně všechno ok. Jak nás mohli najít, když jsem si sakra dával záležet, aby nás nemohli sledovat?“ Řekl velmi potichu Teipo Dimitrojovi. Dimitrij k němu natočil hlavu. "Zatraceně, proč si to myslíš? Proč by to dělal? Nezapomeň na ty čipy. To by bylo velmi rozumné vysvětlení, jak vás dokázali vysledovat. Nemusí to být kvůli Patrickovi." Oponoval mu Dimitrij. "Jo, to je velmi dobré vysvětlení. Pořád to ale nevysvětluje, proč zaútočili zrovna ve chvíli, kdy byl ten dům až po okraj naplněný lidmi. Oba víme, že tohle je specialita Očisty, tyhle okázalé masakry. Jako by jim dal někdo tip, kdy to mají spustit, aby dosáhli maximálního efektu." Teipo se zarazil, jako by si uvědomil, že teď zašel s tím svým cynismem  možná až příliš za hranu. "Jestli Patrickovi nedůvěřuješ, tak  si ho prostě drž u těla. Nespouštěj ho z dohledu. Tohle jediné ti můžu poradit." Měl pro Teipa jedinou radu Dimitrij. "Tak jo, měli bychom odtud odletět. Ihned." Řekl Dimitrij a zamířil do kokpitu. "Můžu tady někde nahrát vzkaz pro Očistu? Chtěl bych jim něco říct, pěkně od plic. Servírky si rozhodně brát nebudu." Zeptal se Teipo. "Vidíš ten panel támhle? Má vlastní videokameru a internetové připojení. A taky přímé spojení na všechny organizace a spolky, alespoň co dokázali Strážci lidstva objevit.“ Ukázal Dimitrij na pravou stranu buginy – vznášedla Lstivé lišky. Teipo přistoupil k panelu. A začal nahrávat.

           Kancelář Cartera

           "Šéfe, tohle byste měl vidět. Právě nám přišla zpráva od Teipa." Oznámil Carterovi jeho podřízený, který právě přišel do místnosti. Carter si okamžitě vysunul svůj počítač s holografickou obrazovkou. Na obrazovce se objevil  Teipo. "Vsadím se, že jsi počítal, že už všichni budeme ležet na podlaze toho domu, mrtvý. Tak poslouchej, ty zmrde, právě sis udělal nepřítele na život a na smrt. A vy všichni ve vedení. Chcípnete a já celou vaši organizaci proměním v prach. Fajn, chtít zavraždit nás, to chápu, ale rozpoutat kvůli tomu ten masakr, tím si Očista vykopala svůj vlastní hrob." Zněl jasný vzkaz Teipa. "Chci okamžitě vědět, kde Teipo a ostatní jsou. Okamžitě kontaktujte našeho člověka, Ira a zaměřte se na jejich čipy. Na všechny. A pokuste se mi zjistit, kdo je vlastně v tom domě, kde jsme je měli v hrsti, zachránil. A nechci žádné výmluvy, chci to vědět tak do 5 minut!!" Dal jasný rozkaz Carter. Jeho podřízený stál tak trochu jako opařený na místě. "To tady chcete, abych vám to soukromě postnul na vaši facebukovou zeď? Dal jsem vám jasný rozkaz, tupče, tak ho koukejte jít splnit." Povzdechl si Carter. Podřízený promptně odešel. "Bože, musíme vážně zpřísnit přijímací kritéria." Posteskl si Carter.

         Tajný úkryt Dimitrija

         Vznášedlo už bylo nad velkým vchodem do úkrytu. Po chvíli se dvě části země od sebe začaly rychle oddalovat. Po chvíli mohlo vznášedlo vletět dovnitř a přistát na plošinu, která se nacházela uvnitř. "Tak jo lidi, jsme na místě. Mám pro vás spoustu technických vychytávek a hraček. Pouze to nejlepší. Jestli chcete skutečně Očistu zničit, budete většinu z toho skutečně potřebovat." Oznámil do interkomu Dimitrij. "Otevírám zadní dveře." Zadní dveře byli po pár vteřinách skutečně otevřené. Ale dřív než mohl Teipo vystoupit, zarazil ho Dimitrij. "Mám pro tebe ještě jednu věcičku." Dimitrij vytáhl svůj mobil a něco do něj ťukal. "Tak a je to. Speciální software, stačí být nedaleko jakéhokoliv komunikačního zařízení a můžeš odposlouchávat cokoliv, co bude vycházet z jeho mobilu. Jakékoliv volání, jakákoliv textová komunikace, to všechno se ti na tvém mobilu zobrazí a a navíc si to budeš moci i poslechnout. Paráda, ne?“ Byl Dimitrij radostí bez sebe. "Fajn, to zní super. Jestli je Patrick skutečný zrádce, budu to vědět velmi rychle." Řekl Teipo. To si oba všimli, že Patrick už někam zmizel. “A můžu to nasadit přímo na Patrickův mobil?” Byl zvědavý Teipo "Monitorovat ho a případně zablokovat jeho hovory?" Zeptal se. "Bez problému." Odpověděl mu Dimitrij."Mimochodem, Patrick nám někam zmizel. Není to tak trochu podezřelé?" Pokračoval v konverzaci Teipo. "Tak to bys mohl ten můj software vyzkoušet." Usmál se Dimitrij. Teipo neváhal a spustil program. Ten se po chvíli skutečně napojil na mobil patricka. Patrick skutečně někam volal, ale hovor byl ihned přerušen. "Hmm, Patrick někomu volal. Ale ať to bylo komukoliv, tak už je fuč. Tohle bys měl nějak spravit nebo vylepšit, Dimitriji." Měl správnou připomínku Teipo. Dimitrij pokýval hlavou. „Jo, tvoji připomínku beru na vědomí. Něco se s tím pokusím udělat.“ Řekl. To už se znovu objevil Patrick. "Nescházel jsem vám? Omlouvám se vám, ale být zavřený v té plechovce.....no, potřeboval jsem z ní na chvíli vypadnout." Omlouval se Patrick. Teipo se na něj podíval velmi podezřívavě. Dimitrij se zrovna taky netvářil nadšeně. "To si jako vážně myslíte, že jsem nějaká krysa? Ne, rozhodně nejsem. Vždyť to s tebou táhnu od té doby,  co jsi nastoupil k Očistě." Snažil se všechny přesvědčit všechny o své nevině Patrick. "Měli bychom se už vydat do mé speciální předváděcí místnosti. Ty zbraně a technické hračky se už nemůžou dočkat, až vám je budu moci předvést." Snažil se všechny popohnat Dimitrij.

               To se Teipo obrátil na Patricka. "Budu tě mít stále na očích." Dal Teipo jasné varování Patrickovy a svou rukou a prsty nejdříve ukázal na své oči a pak směrem do očí Patricka. Patrick pouze nevěřícně zakroutil hlavou. To už se k Teipovi dostala jeho dcera. "Ty myslíš, že Patrick nás všechny zradil?" Řekla mu velmi potichu Eliza. "Víš zlato, v tomhle si vůbec nejsem na sto procent jistý. Mám určité podezření, ale abych si byl jistý, potřebuji daleko více důkazů." Nechtěl dělat předčasné záběry Teipo. "Ale pokud ho uvidíš chovat se nějak nestandartně nebo prováděť nějakou neobvyklou komunikaci, okamžitě mi to řekni. Je to životně důležité." Dal Teipo jasné instrukce Elize. "Neobvyklá komunikace, co tím myslíš, tati?" Divila se Eliza. "Zkrátka cokoliv se ti nebude zdát, co se týče Patricka, to mi neprodleně oznamte   mně nebo Dimitrijimu." Upřesnil to možná tak trochu Teipo. Pak společně i s Patrickem šli do místnosti, kde už čekalo spoustu vybavení a zbraní. Hlavně na jednom ze stolů. "Tak jo, pánové a dámo, máme tady takový mix od Strážců lidstva i Nového řádu."

      Dimitrij vzal jeden z opasků a nasadil si ho na sebe. "Tohle je speciální brnění. Sice se vám může zdát, že tohle je jenom obyčejný opasek, ale není tomu tak. Tohle je prakticky nejsilnější zbraň Strážců lidstva. Předvedu vám to." Řekl Dimitrij a stiskl něco na opasku. Za pár vteřin bylo pokryto celé tělo Dimitrija brněním. "Z toho nejlepšího a nejtvrdšího materiálu. Podle všeho to dokonce nepochází z naší Země a mají to od těch jejich mimozemských kámošů. Každopádně tohle nedokáže prostřelit žádný projektil kromě střel z jediné zbraně." Řekl Dimitrij a významně se podíval na jeden z menších kufrů. "Takže na zneškodnění toho spešl obleku máme použít ten kufr?" Divil se Teipo. Patrick se pouze usmál. "Myslíte, že tohle je obyčejný kufr? U Nového řadu?" Usmál se Dimitrij a velmi hlasitě vykřikl 'rozložit'. Za pár okamžiků se z toho lehce nevzhledného kufru stala docela hezká plazmová puška. "Speciál Nového řádu. Ani já sám nevím, co je to vlastně za energie nebo látku, co ta zbraň používá, ale tohle jediné dokáže prorazit brnění Strážců lidstva. Vlastně to dokáže i těžký kulomet Nového řádu, který vám taky ukážu, ale ten to nedokáže na jednu ránu." Řekl Dimitrij a vzal si do ruky tu energetickou pušku. To už si Patrick všimnul zaparkovaného černého Chrysleru 300C. "Hele, co je to za zajímavé auto? Vsadím se, že je určitě něčím speciální." Řekl Patrick a zamířil k tomu autu. "Hele Patricku, k tomu autu se vůbec nepřibližuj. To auto patřilo fakticky velkému parchantovi, který málem celej tenhle svět poslal do kytek. A který byl jak pro Strážce lidstva, teda pro První obranu, když se s ním poprvé střetli nepřítelem číslo jedna. To auto je nebezpečné už samo o sobě." Snažil se ho odradit Dimitrij.

          Patrick jako by to ale vůbec nevnímal. „Vážně? To zní zajímavě.“ Řekl si sám pro sebe. Pokusil se otevřít dveře, což se mu napoprvé povedlo. To už Dimitrija skutečně rozladilo. „Radím ti, abys do toho auta nenastupoval.“ Snažil se ho varovat Dimitrij. Ale Patrick to udělal. „Ty vole, tohle má vážně suprový interiér.“ Řekl velmi uznale, když viděl všechnu tu high-tech techniku a holografické sereptetičky. „Patricku, můžeš mu laskavě domluvit?“ Měl Dimitrij prosbu na Teipa. „Zatraceně.“ Povzdechl si Teipo. „Dimitriji, mohla bych si pár z těch věciček vyzkoušet? Koneckonců pokud mám jít proti Očistě, asi bych měla vědět, jak to všechno použít.“ Měla prosbu Eliza. „Jasně že jo. Ale nejdříve vám chci předvést úplně všechno, co tady mám a hlavně by měl Patrick vypadnout z toho auta. Jinak to nedopadne dobře.“ Měl obavu Dimitrij. A měl skutečně pravdu. Dveře Chrysleru se totiž zavřeli. „Já jsem to věděl!!“ Vykřikl Dimitrij a okamžitě se vrhl po svém tabletu. „Rozhodně nejste Rosley. Jakýkoliv člověk kromě mého pána Rosleye je považován za nepřátelský element. A nepřátelský element je třeba zlikvidovat.“ Zazněl chladný a robotický hlas AI, které řídilo celé auto. „Hele, určitě se můžeme nějak domluvit, ne? Proč mě kurva zabíjet, když je ten tvůj pán po smrti. Jestli jsem tě naštval, tak já okamžitě vystoupím a všechno bude fajn.“ Snažil se vyjednávat Patrick. „Vyjednávání ti nepomůže. Musím plnit své rozkazy.“ Řekl ten hlas a začal do interiéru velmi nebezpečný plyn. Patrick se začal dusit. Okamžitě vytáhl svoji pistoli a chtěl nějak střelit do přístrojové desky nebo alespoň někam, kde by ta AI mohla mít svůj mozek. Ale pistole během několika vteřin bleskově vystřelila z ruky Patricka a přichytila se k palubní desce automobilu. „Velmi silný magnet. Skvělá vychytávka, ne?“ Ozval se znovu AI hlas. „Tak ty mě budeš ještě provokovat, hajzle?!“ Začínal toho mít dost Patrick. Chtěl se natáhnout pro tu pistoli, ale plyn ho zmohl. „To jako zemře?! Dimitrij, dělej něco!!“ Začal křičet Teipo. „A co myslíš, že právě teď, kurva, jako dělám?! Ten tvůj přítel svým vstupem do toho auta aktivoval jeho AI. Víš, jakou dobu my trvalo, než jsem pochopil, jak tu AI alespoň trochu zkrotit?!“ Nenechal si to líbit Dimitrij, který se na tabletu stále pokoušel vypnout tu zatracenou AI. Moc se mu to ale nedařilo. To už se na vrchu auta začalo něco měnit. „Dimitriji, na střeše toho auta se dèje fakticky něco divného.“ Poznamenal Teipo. Za chvíli se z toho vyklubaly dva těžké kulomety. "Do hajzlu. Až se mi podaří dostat Patricka z toho auta, tak ho asi fakticky zabiju." Byl opravdu naštvaný Dimitrij, ale stále s chladnou hlavou vzal takový bílý kulatý disk, který okamžitě hodil pod sebe. Za pár vteřin se rozsvítilo pár modrých světel a ve chvíli kdy těžké kulomety Chrysleru poprvé vystřelily, tak se aktivovalo silové pole z toho bílého disku. "Tak to teda čumím. Máš v rukávu ještě nějaké eso?" Zeptal se Teipo, který byl před chvíli málem na zemi, jak se snažil rychle skrčit. Totéž Eliza. "Už to bude. Ještě maličkou chvíli a dostanu ho ven." Trval na svém Dimitrij. Naštěstí štít držel jaako skála. "Tohle je taky mimozemská technologie?" Zeptal se Teipo. "Možná jo, možná ne. Nemůžu vždy zjistit úplně všechno o všem. Je to od Strážců lidstva, to vím. Jestli to získali od svých mimozemských spojenců, bůh ví" Řekl Dimitrij. To si Teipo všimnul jedné velmi nepříjemné věci. "Hele, to auto se na nás chystá asi najet plnou rychlostí. Něco bychom asi měli dělat." Měl hodně velkou obavu Teipo. "V klidu. Tenhle štít vydrží cokoliv, i ten sebetvrdší náraz. Některá silová pole dokáží zadržet pouze kulky nebo něco podobně rychle letícího a člověk tím pronikne, ale tohle ne." Nebál se Dimitrij. "No ale co Patrick? Vždyť není vůbec připoutaný!!" Obával se Teipo o život svého přítele. "Dělám na tom." Zněla lakonická odpověď Dimitrija.

             Auto se už rozjelo plnou rychlostí přímo do toho silového pole. "Dimitrij, už by to chtělo vážně nějakou akci." Naléhal Teipo. To už konečně rozlousknul problém s přístupem do AI. A těsně před ohromným nárazem do toho silového pole donutil AI připoutat Patricka. Takže přitom ohromném nárazu zůstal Patrick bezpečně připoután k sedadlu. Auto sice narazilo do silového pole plnou rychlostí, ale posunulo se jenom o pár metrů dozadu. Kapota a celý předek zůstal pohromadě. „Neměla by být celý ten předek auta na kusy?! Vždyť to narazilo do tohohle silového pole ohromnou rychlostí. Skutečně neuvěřitelně rychle.“ Divil se Teipo. „To sice jo, ale tohle silové pole se drží za každých okolností.“ Řekl Dimitrij. "Fajn, asi jsem dokončil hacknutí té AI. Za pár vteřin bude Patrick zcela volný. A jakmile se tak stane, tak mu ještě řeknu pěkně od plic, co si myslím o té jeho stupidní akci." Měl velmi pozitivní zprávu Dimitrij. Dveře automobilu se konečně otevřeli. Dimitrij běžel k otevřeným dveřím. Pak nakoukl dovnitř a okamžitě přiložil prst na krk Patricka. Pak ještě vzal svoji malou baterku a zkontroloval obě oči Patricka. Pak se obrátil zpět na Teipa a Elizu. Ukázal jim zdvižený prst, že je všechno v cajku. "V pohodě!! Je sice trochu přiotráven, ale bude úplně v cajku. Až se trochu vzpamatuje!!" Vykřikl na oba Dimitrij. „Díky bohu. Sice mě někdy Patrick pořádně leze na nervy, ale rozhodně bych si nepřál jeho smrt. To v žádném případě.“ Oddechl si Teipo. „Mám ti s ním pomoc?“ Nabídl se Teipo. „Ne, to je fajn. Mám tady jednu věcičku, která ho 100% postaví zpět na nohy. Víš, ve skutečnosti jsem počítal, že někdo z vás může dostat debilní nápad a snažit se vlézt do tohohle stroje smrti.“ Řekl Dimitrij a vytáhl si z kapsy jakési pero. Něco ve tvaru pera. „Koukám, že ty jsi připraven úplně na vše. Nemáš tam taky flašku něčeho ostřejšího v té kapse?“ Divil se Teipo. „Vtipálek, jo? Ale ne, to rozhodně nemám.“ Odpálkoval ho Dimitrij.

                 Pak velmi ryhle přiložil ke krku Patricka tu věc ve tvaru pera - dlouhého válečku. Za chvíli se Patrick probral, chvíli tak trochu čuměl okolo a za pár vteřin ze sebe vyblil něco blíže neurčeného, i když toho nebylo moc. Ale bohužel se trefil na kalhoty a boty Dimitrija. „Zatraceně, tak tuhle reakci jsem nečekal!!“ Téměř vykřikl Dimitrij, ale potom se opět zachoval profesionálně. „Jsi v pohodě, Patricku?“ Zeptal se ho. Patrick chvíli pohupoval hlavou, aby se pak úplně zmátožil. „Doufám, že ses už poučil. Příště by to už mohlo být fatální. Prostě nešahej ani nemanipuluj s tím, co ti nedovolím.“ Řekl Dimitrij. „Jasně, Teipo. Tohle mě poučilo neuvěřitelně. Už si budu dávat pozor.“ Odpověděl mu Patrick. „A to platí pro vás všechny. Ničeho se nedotýkejte bez mého svolení. Mohlo by to dopadnout hodně, hodně špatně.“ Obrátil se na všechny Dimitrij. „Fajn, žádný problém. Ale spíš mě zajímá, proč tady máš to auto, když je tak nebezpečné.“ Divil se Teipo. "No, důvod je jednoduchý - chci mít tu bestii pořád na očích. Ta AI je příliš nebezpečná, abych jí držel někde úplně mimo." Vysvětlil Dimitrij."Tak proč jí nějak neeliminuješ? Prostě jí nevymažeš?" Divil se Teipo. "Viděl jsi, co udělala Patrickovi. Nedokážu si představit, co by udělala nám. To auto má i svůj vlastní destrukční systém. Tady sice nejsme v obydlené oblasti, ale i tak by to byl výbuch jako kráva. Alespoň se mi podařilo omezit tu její snahu pátrat po Rosleyovi a udržet jí tady.“ Vysvětlil vše Dmitrij. „Ale vždyť jsi tu AI teď vypnul, ne?“ podivil se znova Teipo. „Jo, ale dočasně. Vsadím se, že za pár minut se znovu nahodí. Sice to bude zvenku vypadat, že to auto spí, ale ve skutečnosti v tom jejím AI mozku bude neskutečně rušno. Věřte, já jsem tu mrchu studoval už nějaký čas.“ Dimitrij na chvíli přerušil svoji řeč. "Fajn, měli bychom pokračovat v prohlídce našeho vybavení. Koneckonců, chcete co nejdříve nakopat Očistě zadek, ne?" Snažil se všechny popohnat Dimitrij. Teipo pokýval hlavou a šel zpátky k tomu stolu, kde původně Dimitrij předváděl všechny své vychytávky. Eliza a Patrick ho beze slova následovali. Pak se seskupali okolo stolu. "Tak kde jsme to vlastně skončili. Panstvo?" Zeptal se Dimitrij. "Neskončil jsi u té speciální energetické pušky?" Napověděl mu Teipo. "Jo, pravda. Je to vlastně dost speciální vybavení, protože standartní zbraň Nového řádu je klasický Heckler & Koch G36, pouze s možností měnit typ nábojů přímo ve zbrani, vlastní čtečkou DNA a speciální zesílenými náboji. Pořád dost slabé na proražení brnění Strážců lidstva, to které jsem vám předtím ukázal. Přesto, že těch pušek mám asi takových pět, tak je to naprosto zanedbatelné číslo. Myšleno v rámci Nového řádu. Pro tu vaši skupinu pomsty je těch pušek až příliš. Tak o dvě víc.“ Dodal ještě pár informací Dimitrij.

             „No nic, to bychom měli to brnění a speciální plazmovou pušku. Co máme dále?“ Dimitrij se rozhlédl okolo. Pak si všimnul jednoho většího kufříku. „Jo, támhle mám jednu extra věc, která by se vám všem mohla líbit.“ Řekl Dimitrij a zamířil k tomu kufříku. „Hele, myslíte, že tam má schované nějaké diamanty nebo nějaké velké peníze? To by bylo asi to nejzamavější, co by tam mohl mít, ne?“ Měl poznámku Patrick. „No koukám, že ani po zážitku velmi blízkého setkání se smrtí si neztratil svůj humor. To čumím.“ Měl další poznámku Teipo. Dimitrij se už vrátil s kufříkem. „Ne, mám tam asi svačinu.“ Odpověděl všem Dimitrij. „Tak tohle, pánové a dámo, to nejlepší z technologie Nového řádu. Naprostá špička, na tohle se nadřelo v Novém řádu spoustu vědců a inženýrů. Neexistuje nic lepšího, co může Nový řád nabídnout.“ Řekl zcela vážně Dimitrij. „Ten kufřík? To jsem nevěděl, že Nový řád klesnul tak hluboko, že se musí zabývat výrobou takových věcí.“ Snažil se tvářit překvapeně Teipo. "Myslel jsem si, že si z toho budete dělat srandu. Fajn, takže přišel čas na praktickou ukázku." Řekl Dimitrij a opět začal manipulovat se svým náramkem. Za pár vteřin se začal kufřík rozkládat a jeho jednotlivé části nalétávat na tělo Dimitrija. Za chvíli už bylo tělo Dimitrija úplně pokryto těmi částmi, ze kterého se velmi rychle vyklubalo velmi tvrdě vypadající brnění. "To čumíte, co? Pěkně zákeřný kufřík, ne? Věřte, že tohle brnění nebo oblek je to nejsilnější, co můžete mít." Řekl Dimitrij ve své nové, opancéřované podobě. Vypadal v tom skutečně hrozivě a obrovsky. Jako nezastavitelná železná hora svalů. Schválně mi podejte támhle ten kus kovu a předvedu vám jedno kouzlo." Řekl s úsměvem Dimitrij a ukázal na pořádný kus nějakého velmi tvrdého kovu. Teipo neváhal a podal mu to. Dimitrij to vzal a bez mrknutí oka to prostě proměnil do kovové kuličky. "Hotovo, nechce někdo dárek? Velmi speciální?" Zeptal se Dimitrij. Všichni se tak na sebe překvapeně podívali. „Tohle je prakticky to nejsilnější, co jakákoliv tajná organizace může nabídnout. I Strážci lidstva proti tomuhle nemají žádnou účinnou zbraň nebo jí alespoň dosud nevymysleli.“ Začal vychvalovat to brnění. „Tak tohle je 100% lepší, než to vypadalo.“ Řekl Teipo. „Vidíte támhle ten těžký kulomet? Vsadím se, že to nikdo z vás nedokáže zvednout. No, jen se o to někdo pokuste.“ Vyzval všechny Dimitrij. „Jasně, to zvládnu.“ Řekl Patrick a vydal se k tomu těžkému kulometu.

              „Patricku, raději se okamžitě zastav. Jenom jsem vás tak všechny zkoušel. Ten těžký kulomet by stejně nikdo z vás nedokázal uzvednout. A taky to má úplně stejný DNA skener jako všechny věcičky od Nového řádu a Strážců lidstva. A věřte, že nechcete, aby ten DNA skener poznal, že to nejste vy. Protože jinak vás bez milosti i s danou technickou hračičkou vygumuje z povrchu. A věřte, že i ta nejmenší pistole od Nového řádu má na to dostatek speciální trhaviny, aby z vás nezbylo nic víc než zuhaltněné a velmi maličké neidentifikovatelné zbytky masa roztroušené všude okolo. Navíc jsem vám chtěl ukázat jednu velmi kůl vychytávku.“ Řekl Dimitrij a natáhnul ruku dopředu. Za pár vteřin se ten těžký kulomet vymrštil a jako pírko přistál v té ohromné ocelové ruce Dimitrija. „Čumíte, co? Jedna z nejlepších vlastností tohohle obleku. Schopnost si téměř z jakékoliv vzdálenosti přivolat ten těžký kulomet. I kdyby byl třeba na druhém konci světa. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit.“ Chvástal se Dimitrij. „No, sice super, ale dokázali byste si to představit s jídlem nebo pitím? Třeba….hele támhle na stole jsem si zapomněl pár šťavnatých kousků pizzy, tak šup, namířím svoji ruku a bum, jídlo v ruce. Proč o tomhle ti konstruktéři Nového řádu nepřemýšleli?“ Postěžoval si Patrick. „Jasně Patricku, až potkám nějakého inženýra z Nového řádu, tak mu ihned vmetu do tváře tu tvoji připomínku. Bože, jak mohli zapomenout na tak důležitou věc jako telekinetický přesun pizzy při konstrukci.“ Řekl s velkým smíchem Dimitrij. „Ale teď vážně, chcete vidět, co ta kráska dokáže?“ Zeptal se Dimitrij. „Tak jo, ukaž nám to.“ Byl zvědavý Teipo. Dimitrij neváhal, otočil se a postavil se směrem k jednomu z obrněných vozů, který měl připravený daleko před sebou. Neváhal a jedním rychlým pohybem odjistil svůj těžký kulomet. Pak to spustil. Celou místnost ozářily jasné záblesky z hlavně toho těžkého kulometu a náboje padaly na zem jeden za druhým. Během krátké doby bylo po všem. Hlaveň se sice rychle pořád točila, ale už naprázdno. Ale výsledek byl skutečně fámozní. Obrněný vůz byl prošpikován skrz naskrz a některé jeho části úplně chyběly, jak je rozstrhaly střely z toho těžkého kulometu. Být tam kdokoliv, tak by byl nejspíše na milión kousků všude po interiéru toho obrněného transportéru. „Tahle kráska dokáže prorazit i pancíř tanku. A má i automatický režim zaměřování. Takový aimbot. Viděli jste někdo film s Vetřelci nebo jste hráli nějakou hru z toho univerza? Tak si to asi dokážete sami představit, jak to může fungovat. Každopádně s touhle kráskou se dokážete vyhrabat téměř z jakékoliv šlamastiky.“ Řekl Dimitrij.

                 „Jo a ještě jsou tady dvě vychytávky, co se týkají tohohle brnění. První je adaptivní maskování. Oblek se dokáže přizpůsobit okolnímu prostředí a učinit ho jednoduše řečeno neviditelným. Druhá vychytávka je zaseknutí jakékoliv klasické palné zbraně na dálku. Jen si to představte, nepřítel po vás chce vystřelit a v tu chvíli se mu sekne zbraň. To vám už dá dostatek času na nějakou tu akcičku proti tomu nepříteli.“ Vše podstatné vysvětloval Dimitrij. „Tohle všehno je opravdu úžasné a cool, ale začínám toho už mít plný kecky. Prostě nám to všechno nějak připrav, zabal a nastav a my už na všechny ty funkce a možnosti přijdeme sami tak nějak v průběhu našeho honu na představitele Očisty.“ Začal být tak trochu nervózní Teipo. „Tak trochu nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšel.“ Dimtrij přistoupil velmi blízko k Teipovi, až se jeho oblíčej téměř dotýkal toho Teipova. „Ty si asi neuvědomuješ, že tohle není žádná zasraná virtuální videohra. Tohle je souboj o holé přežití. Každá chyba, každé šlapnutí vedle tebe bude stát život. Nebudeš mít šanci napravit to, pokud jsi podcenil přípravu a nenaučil ses dostatečně zacházet s nějakým kusem vybavení. Chceš tohle fakticky riskovat? Zatraceně, vždyť víš, že ty Očista nedaruje nic zadarmo. Jeden krok vedle a dostane tě. A taky Elizu a Patricka. To je tvůj cíl? Ještě jsem vám neřekl o pár dalších vychytávkách brnění Strážců lidstva, o speciálních perech, rukavicích a brýlích. Taky tady mám jeden exemplář vylepšené verze jedné velmi explozivní zbraně, co byla použita ještě bývalou První obranou v Iránu. Věřte, že rozhodně nechceš, abys sis spletl explozivní pero s jakýmkoliv jiným.“ Snažil se varovat Dimitrija Teipa. „Stačí, když dáš ještě trochu školení Elize, tomu nejdražšímu co na tomhle světě mám, mému zlatíčku. Vím, že za takhle krátký čas z ní rozhodně žádného profesionála neuděláš, ale potřebuju, aby se uměla alespoň trochu bránit, bojovat a střílet. To ostatní se může naučit za pochodu. Se mnou. A sice vím, že je to moje dcera, ale nemusíš jí šetřit.“ Dal jasné instrukce Teipo. „A vážně se neboj, já, Patrick a Eliza nejsme tak blbý, abychom nevěděli, jak používat všechno to vybavení a zbraně.“ Potom ještě dodal. „Jako tohle slyším velmi nerad…vážně se nechceš ještě zeptat Elizy a Patricka?“ Naléhal na Teipa Dimitrij. „Ano, já vím. Ale beru to odpovědnost na sebe.“ Trval na svém Teipo. „Fajn, tak mi dovol představit poslední kousek skládačky do vaší výbavy. Myslím, že si ten kousek ty a ostatní zamilujete. Protože je to skutečně výspělý kousek technologie.“ Řekl s úsměvem Dimitrij. „Miomi, přijd ke mně.“ Řekl Dimitrij nějaké jméno do svého handsfree. „To jsi k té naší akci někoho přizval?! Tohle je velmi delikatní akce, o které by nikdo neměl vůbec vědět!!“ Byl pořádně naštvaný Teipo. „Hlavně klid, Teipo. Až vám vše vysvětlím, nebo až vám to vysvětlí ona, tak budete určitě chápat, proč jsem vám k ní přiřadil.“ Bránil se Dimitrij.      

                  To už se za ním objevila černovlasá kráska, skutečně vysoká. Určitě více než 160-170 cm výšky. V nějakém vojenském oblečení. „Tak to je ona. Nejnovější a nejpokročilejší technologie, kterou Nový ŕád dokázal vytvořit.“ Řekl se zcela vážnou tváří Dimitrij. „No, mám pocit, že jsi se už definitivně zbláznil. Hovoříš už vážně divně.“ Divil se Teipo. To už Dimitrij vytáhl velký, neuvěřitelně ostře vypadající nůž. „Miomi, můžeš jít ke mně? Předveme tady Teipovi a Patrickovi tvoji velmi unikátní podstatu, která se skrývá pod tímhle tvým falešným obalem.“ Pobídl Dimitrij Miomi. Ta k němu skutečně bez obav přišla. „Jo, tak tohle bude docela dost krvavé. Za to se vám Teipo a Patricku omlouvám. A rozhodně bych radil, aby se na tohle nekoukala Eliza.“ Všechny upozornil Dimitrij. Pak vzal svůj nůž a bez milosti začal řezat do kůže a masa Miomi. Ta neprojevila ani nejmenší známky nějaké bolesti. Eliza na to také koukala dost vyjeveně, v duchu si nejspíše myslela, že když už viděla X různých hororů, že to prostě dá. Jediný komu se začalo dělat skutečně špatně a naprosto blbě, byl Patrick. Ale držel se. To už  Teipo nevydržel, rozhlédl se po stolu, na kterém bylo naskládáno několik různých zbraní, chňapl po P90 a namířil jí na Dimitrija. „Okamžitě jí nech na pokoji a přestaň jí ubližovat!!“ Naštval se Teipo. „Hlavně klid. Není to tak, jak to vypadá na první pohled.“ Řekl Dimitrij a nadále pokračoval v řezání. „Řekl jsem, abys s tím okamžitě přestal!!!“ Pokračoval v nátlaku Teipo. Dimitrij skutečně přestal, otočil se k Teipovi a zvedl ruce. „Ona není obyčejná žena. Stačí se dostat jenom pod tu její lidskou slupku.“ Řekl Dimitrij. „To sice může být pravda, ale nejdřív mi odevzdej ten nůž. Jsi s ním příliš nebezpečný.“ Rozkázal mu v klidu Teipo s namířenou zbraní. „Zlato, můžeš mi prosím ukázat, co ve skutečnosti jsi?“ Požádal Dimitrij o laskavost Miomi. Miomi pokývala svoji hlavou na znamení souhlasu a chytla se za svou levou rukou, v polovině dolní části směrem dopředu od kloubu. A pak tu ruku začala doslova trhat v těch místech. Nevypadalo to zrovna hezky. Bylo vidět jak se kůže a maso začali oddělovat od sebe. Patrick už začal skutečně pomalu omdlévat, ale na poslední chvíli se dokázal vzchopit. Ačkoliv už musel za svůj život vidět daleko horší věci. A krvavější. Z ruky Miomi to začalo pořádně stříkat a podlaha se zbarvila tak trochu do červena. Miomi držela ten kus své falešné lidské ruky ve své levé ruce. Ale pak se objevilo něco, co všechny dostalo. Byla to velmi elegantní robotiká ruka, která byla původně ukryta pod tou původní lidskou. Dimitij se postavil vedle Miomi. „Pánové a dámo, představuji vám nejnovější výtvor Nového řádu. Pokročilého androida v těle normálního člověka. Dokonce disponuje i většinou lidských emocí. Tohle je sice zatím jediný kus, ale Nový řád pracuje na výrobě dalších kusů podobných androidů. Tohle bude velké, pánové. Když se tohle podařilo Novému řádu, tak nepochybuji, že i ostatní organizace už mají svoje prototypy.“ Představil všem Miomi, která byla ve skutečnosti androidka. Teipo, Patrick i Eliza se velmi upřeně a s velkou zvědavostí dívali na tu odhalenou robotickou ruku Miomi. „No není krásná? Když mě vytvořili, řekli mi, že jsem ta nejhezčí a nejpokročilejší věc, co kdy Nový řád vytvořil. Myslíte si to také? Nebojte, nemusíte mi lhát, já vám za pravdu hlavu neutrhnu. Tak co myslíte, skutečně je ta moje ruka krásná?“ Prohlížela si svoji obnažený kus ruky Miomi.      

               „Jo, rozhodně to vypadá dobře. Musíš být sestavena z fakicky pokročilé technologie, Nový řád si na tobě dal fakticky záležet.“ Pochválil jí Teipo. „Děkuji ti.“ Řekla mu Miomi. Pak si nasadila zpět svůj utržený kus falešné lidské ruky, respektive ten falzifikát lidské ruky zpět a pomocí nějaké speciálního přístroje si začala dávat dopořádku zranění, které jí jejím odtržením vzniklo. Naštěstí Miomi se mohla vědomně regulovat svoji fyzickou bolest. „Tati, je tohle chování vhodné? To si nevzpomínáš, že jsi měl ještě před několika hodinami ženu, která tě milovala a která byla i mojí mamkou? Vždyť teď pliveš na její památku. A navíc to doprčic není ani živá žena. Jen stroj.“ Byla naštvaná Eliza. Teipo se zarazil. "No jo vlastně. Co to teď dělám? Asi bych se skutečně měl držet víc při zemi. Pořád ke své ženě cítím neuvěřitelně silné emoce." Řekl si sám pro sebe Teipo. "Ehm, Elizo, můžeš jít se mnou? Tvůj otec chce, abych tě trochu potrénoval. Nemáme moc času, takže to vezmeme co nejrychleji." Pobídl Dimitrij Elizu. "Víš co, jdu s tebou." Rozhodl se během chvilky Teipo. To ucítil Patrick určitou příležitost, přišel k té androidce Miomi a naklonil se k jejímu uchu. „Hele, jsi skutečná krasavice. Rozhodně by mě zajímalo, jestli tam dole máš to co má každá ženská. Víš, co kdybychom si tak nezávazně užili? Někam mimo?“ Pokoušel se jí dostat pod sukni Patrick. Pod její androidí sukni. I když zrovna na sobě ta androidka měla spíše nějaké vojenské kalhoty s nějakým tím vojenským trikem, vestou a nějakou lehčí bundou nebo něčím podobným. „Co kdybys jsi se naklonil o něco blíž?“ Poprosila ho Miomi. Patrick neváhal a udělal ho. Potom Miomi neváhala a svým kolenem mu uštědřila jednu ránu do břicha. Patrick s těžkým výdechem klesl na kolena. Neboť ta rána byla fakticky tvrdá. „Možná tam dole mám něco, do čeho by se ti rozhodně líbilo proniknout. Ale na to koukej rozhodně velmi rychle zapomenout. Nejsem tady pro tebe.“ Miomi se na chvíli zarazila. „Teda možná tak trochu jo, neboť patříš k Teipovi, kterému mám pomoct, ale kurva rozhodně zapomeň, že bych s tebou měla nějaký intimnější kontakt.“ Varovala ho Miomi. Eliza a Dimitrij už byli téměř na druhém konci místnosti, kde začal Dimitrij předvádět Elize nějaké to pokročilé zacházení s Glockem G17.

             Patrick se konečně zvedl a začal znovu popadat svůj dech. Miomi ho velmi jemně odstrčila. „Doufám, že ti je to jasné. Ještě jeden takový pokus a nebude to břicho, kam zarazím svojí kovovou nohu.“ Varovala ho. „Jasně.“ Řekl si sám pro sebe Patrick. To se rychle blížil k Miomi Teipo, který jí chtěl požádat o laskavost. „Že by další zájemce o moje intimní partie?“ Prohlásila bez přemýšlení Miomi. Teipo se zarazil a dal ruce před sebe. „Jako to vůbec ne. Chci abys dala pozor na Patricka. Jenom ho tak nenápadně sledovala, když se bude někam chystat.“ Odpověděl jí Teipo. „Aha….měla jsem zkrátka špatný předpoklad. Který počítal s tím, že většině mužů jde o to samé.“ Řekla Miomi. „Jo, to je možné, ale já nejsem takový. A navíc na navazování něčeho nového nemám v současné chvíli vůbec pomyšlení. Mám jinou prosbu. Jedná se o Patricka. Mohla bys...." Chtěl jí Teipo požádat o laskavost. "No, asi vím, o co se jedná. Chceš abych dala pozor na Teipa, že? Neboj se, Dimitrij mi všechno pověděl. Vím, co mám dělat.“ Odpověděla mu Miomi. „Fajn, ale stejně ti asi musím dát tenhle telefon. Bez toho se ti nepodaří napojit na mobil Patricka. Sám ho teď hlídat nemůžu, chci být u své dcery.“ Nabídl Teipo Miomi svůj mobil. Ta se začala smát. „Tohle není potřeba. Já sama jsem takový velký počítač. Nepotřebuji žádný mobil. Ten program mi stačí nahrát pouze do svých obvodů.“ Řekla s úsměvem Miomi. Zaměřila svůj pohled mobil v ruce Teipa. Během oamžiku měla stažený ten program. „ˇJistota je jistota. Sice mám svůj vlastní software, ale od Dimitrija by ten software na hackování mohl být ještě daleko lepší.“ Řekla si sama pro sebe Miomi. „Fajn, neboj se. Budu ho sledovat. Jak bude v mých silách.“ Řekla Miomi. „Oceňuji to, Miomi.Udělal bych to sám, ale chci dávat pozor na Elizu.“ Vysvětlil vše Teipo. „Žádný problém.“ Řekla mu Miomi. Teipo na ní ještě naposledy lišacky mrkl a vydal se zpět ke své dceři a Dimitrijimu. Patrick se začal rozhlížet a když uviděl, že Teipo ani Dimitrij není nablízku, namířil si to ven z místnosti. Miomi ho velmi pečlivě pozorovala a pak se rozhodla jít za ním. Velmi opatrně tak, aby jí Patrick nemohl podezírat. A když Patrick zahnul za roh, Miomi se zastavila u stěny a svým rentgenovým zrakem pozorovala, kam Patrick šel. Potom uviděla, jak si Patrick vytahuje ze své kapsy mobil a pokouší se s někým spojit. Ale ihned to típl. Miomi neměla v ruce naprosto nic. Bylo těžké říct, s kým se Patrick pokoušel spojit. Každopádně to bleskově utnul, jakoby věděl, že ho má někdo pod dohledem. „Co jenom skrýváš, Patricku? Chceš nás zradit? Tohle se ti ještě vymstí.“ Začala mít velké podezření Miomi. To už se Patrick vracel zpět. Miomi se rozhodla zachovat si chladnou hlavu a prostě počkat na Patricka. Za pár minut už okolo ní v klidu prošel, ale potom ho Miomi zarazila svoji poznámkou. 

                 „Zvláštní, takhle si na chvíli zmizet. V člověku to potom vyvolává dost otázek.“ Začala na Patricka tlačit Miomi. Na Patricka to byl jako červený hadr na býka. A okamžitě se otočil na Miomi. "A mě se zdá, že na nového člena týmu jsi nějaká příliš oprsklá." Snažil se jí odpálkovat Patrick. Potom k ní přistoupil téměř tělo na tělo. "Víš, co se stává těm, kdo až příliš strkají nos někam, kam nemají?" Zeptal se velmi důrazně a zlověstně Patrick. "Tobě to jedno důrazně nestačilo?!" Už se fakticky rozčílila Miomi a opět mu chtěla uštědřit jednu pořádnou ránu svým kolenem, ale Patrick jí to koleno zadržel. A potom jí vzal za krk. Chtěl jí pořádně přidusit,;ale nešlo to. Její krk byl příliš silný. "Zapomněl jsi, že já nejsem obyčejná holka?" Řekla s úsměvem Miomi uchopila Patricka pod krkem. Začala ho tou jednou rukou velmi intenzivně škrtit. Toho si naštěstí všimnul Dimitrij. "Zatraceně!!!" Vykřikl a ihned přerušil svůj výcvik s Elizou a okamžitě běžel zastavit Miomi. „Zůstaňtě tady!!“ Dal jasný rozkaz Dimitrij. "Koukám, že to fakticky s AI stroji umíš. Jedna báseň!!" Vykřikl na Dimitrija Teipo. Dimitrij to radši nechal bez komentáře a dál běžel jako o život. „Miomi, tohle není nutné!!“ Vykřikl Dimitrij. „Neboj se, Dimitrij. Mám to plně pod kontrolou. Chci mu dát pouze trochu za vyučenou. Je v tom nějaký problém?“ Byla lehce překvapena Miomi. Stisk Miomi stále nepovoloval a Patrick se začal dusit. „Problém je ten, že ještě chvilku ho budeš škrtit a potom už nebudeš mít co škrtit.“ Varoval jí Dimitrij. „Mám to pod kontrolou. Vždyť mám ve své hlavě kompletní anatomii člověka a jak tam všechno funguje. Poznám, kdy ho mám pustit.“ "Miomi!!" Už toho měl fakticky dost Dimitrij. Patrick už ztrácel vědomí. "Jo, asi už má dost." Řekla si v klidu Miomi a pustila krk Patricka, který se fakticky začal dusit. Patrick dopadl velmi tvrdě na zem, a snažįl se popadnout dech. „Miomi, co to do tebe vjelo?!!“ Byl naštvaný Dimitrij. „Je mi to líto, ale nemohla jsem si pomoct. Někdo ho musel poslat do patřičných mezí.“ Bránila se Miomi.

                  Dimitrij pochopil, že nad rozlitým mlékem nemá cenu brečet a Miomi si stejně bude dělat co jenom bude chtít. „Fajn, oba máte právo dělat cokoliv, co uznáte za vhodné. Je to mezi vámi dvěma. Stejně musím ještě zaučit Elizu. Dokud máme čas.“ Řekl nahlas Dimitrij. „A proč jste se vy dva vlastně pohádali?“ Byl zvědavý Dimitrij. „To bych si možná nechala sama pro sebe.“ Odpověděla Miomi. Dimitrij se vracel zpátky k Elize a Teipovi. To Miomi pokývala hlavou směrem k Teipovi. Teipo pochopil, že Miomi mu něco chce. Něco velmi důležitého. Proto se Teipo rozhodl opustil na chvíli svoji dceru. „Hned budu zpátky, zlato. Miomi mi chce říct něco velmi důležitého.“ Dal jí na pravou tvář svoji ruku. „Chápu.“ Řekla mu dcera. Teipo jí políbil na čelo a pak došel až k Miomi. "Tak co jsi chtěla?" Zeptal se jí Teipo. "Jedná se o Patricka. Myslím, že jsi měl úplnou pravdu. Když jsem na Patricka udeřila, choval se dost podivně. Hodně podrážděně, jako by něco skrýval." Řekla mu Miomi. „Zvláštní. Víš, pokoušel se s někým spojit?“ Byl zvědavý Teipo. „Nejsem si jistá, utnul to dříve, než jsem stačila cokoliv zjistit.“ Odpověděla mu Miomi. „Fajn, to je sice dost špatné. Nevíme, kam chtěl volat, ale alespoň mu tímhle způsobem můžeme znemožnit to spojení, ať je to kamkoliv.“ Přemýšlel nahlas Teipo. „As to pro tebe není jednoduché, že? Vím dost o lidských vztazích a vím, že jste s Patrickem strávili dost času spolu.“ Řekla Miomi. "Ano, to je pravda, dost jsme toho prožili, ale v poslední pár hodinách se Patrick chová dost podivně. A prostě ho nepoznávám. To není ten člověk a přítel, se kterým jsem strávil těch pár let a kterého bych měl znát jako své boty. To prostě není on.“ Byl si jistý Teipo. „Hmm, pokud je to tak a on je zrádce, neměl by se dříve nebo později prozradit?“ Přemýšlela nahlas Miomi. „Jo, je to možné, ale myslím, že bude postačovat, když mu zabráníme spojit se s těmi na druhé straně.“ Odpověděl jí Teipo. „Jo, to je fajn plán.“ Řekla mu Miomi.

         Sídlo Očisty, osobní sekce vyhrazena pro Higgse, jeden z pokojů

         „Měla jsem je, miláčku, ale ty hajzlové mi utekli. Vážně jsem se snažila, ale někdo mě překvapil. Nejspíše Strážci lidstva nebo Nový řád, kteří mě dostali na zem. A když jsem se probudila, většina našeho týmu už byla pod drnem. Jak ti mohla být užitečná, zlato, když bych byla taky tuhá?“ Měla velmi dobrou poznámku Tara. „Nemohla jsi nic dělat. Kdokoliv ti do toho vstoupil, nemysli na to. Teipa i Patricka dostaneme. I tu jeho dceru. Už jsem slyšel, že jsme dostali Jasmínu. Mám svůj vlastní plán, jak všechny dostat.“ Řekl zlověstně Higgs a podíval se na svou znetvořenou ruku. „Tentokrát to nikdo z nich nepřežije, to mi věř.“ „Tohle se ale Carterovi moc líbit nebude. Už tak je nasranej, kolikrát mu Teipo a ostatní zdrhli.“ Upozornila ho Tara. „Zlato, Carter je mi u prdele. Tohle je velmi osobní a jakmile bude tahle akce hotova, Nejvyšší rada duchovních určitě sama Cartera odklidí z cesty. A bude mi zobat z ruky.“ Byl si jistý Higgs. „Určitě ti nějak můžu pomoct. Řekni mi cokoliv, co mám udělat a já to provedu.“ Řekla mu Tara. „Neboj se, snad sis nemyslela, že tě z tohohle vynechám.“ Usmál se na ní Higgs. I když na jeho zcela popálený obličej nebyl hezký pohled, jak ho ta předchozí exploze sežehla.

           

           Úkryt Dimitrija

           Miomi a Patrick teď byli společně s Teipem u Elizy a Dimitrija. Dimitrij pořád trénoval Elizu. To Miomi najednou zpozorněla a jako by se jí něco objevilo v mysli. Jemně hlavou naznačila, že si chce s Teipem o něčem promluvit. Teipo na to okamžitě zareagoval a přišel k ní. „Tak co se děje?“ Byl zvědavý. „Něco jsem zachytila. Je to zpráva od Očisty, konkrétně od Higgse. Teda podle toho, co o tom člověku vím a podle mých fotek v paměti. Ale cokoliv jste mu provedli, tak jste to udělali fakt důkladně. Jeho obličej…ani nedokážu popsat, jak špatně vypadá.“ Řekla velmi potichu Miomi. Výraz v obličeji Teipa se velmi změnil, jako by uviděl yettiho. Asi rozhodně nečekal, že Higgs přežije. „Zatraceně, jsi si jistá? To ten hajzl nezahynul, když jsme sejmuli to vznášedlo? Tohle se rozhodně nesmí dozvědět nikdo další. Zatím to musíme udržet mezi námi dvěma.“ Přemýšlel potichu Teipo. „Fajn, ale myslím, že se s námi Higgs chtěl spojit.“ Pokračovala Miomi. „Fajn, cokoliv ten zmrd chce, může to sdělit mně.“ Řekl Teipo. „Ale co ostatní? Tohle je zatraceně vážné.“ Začala prudce zvyšovat hlas Miomi. „Už toho takhle mají dost. Navíc tady máme Patricka. Musím si promluvit s Higgsem sám, zlatíčko. Jakmile budu vědět, jak na tom jsme, řekněme to ostatním.“ Měl docela slušný návrh Teipo. „Jak mě to učil Dimitrij, každý má odpovědnost sám za sebe. Ať je po tvém.“ Řekla Miomi a ohlédla se za sebe. „Jestli chceš soukromí, támhle ta místnost je přímo ideální.“ „Fajn, můžeme jí využít.“ Souhlasil Teipo. Oba šli do té místnosti. „Ale co Patrik? Nemůžeme ho nechat bez dozoru.“ Měl dobrou připomínku Teipo. „To máš pravdu.“ Řekla Miomi. Po těch slovech Miomi na dálku aktivovala speciální sledovací dron. "O tohle bude postaráno. Našla jsem si dron, aktivovala u něj neviditelnost a teď ho pošlu sledovat Patricka. Když ví, že se ta létající potvůrka dokáže nabourat do jeho komunikace, tak ho to určitě odradí." Řekla Miomi. "Fajn." Řekl Teipo a zavřel za sebou dveře. "Takže o jakou zprávu se jednalo?" Byl zvědavý Teipo. "On se vlastně Higgs chtěl se mnou spojit, ne? Tak ho se mnou spoj." Řekl Teipo. Miomi mu podala speciální brýle. "VR brýle. Snad víš, co to je, ne? Myslím, že Higgs už čeká na druhé straně. Asi bude fakticky nasraný.“ Řekla to bez obalu Miomi. „S tím počítám, zlato. Čím více nasranější, tím více si to užiju.“ Řekl s úsměvem Teipo. Pak si nasadil ty ultralehké VR brýle a velmi tenké a spustil to. Před Teipem se objevil téměř jako živý Higgs, který seděl ve své majestátní židli.

                   „Myslel jsem, že tě bude stačit zabít pouze jednou a ty zůstaneš pod drnem, ale asi jsem se hrubě spletl.“ Řekl s neskrýváním pohrdáním Teipo. „Očista dostala tvůj vzkaz. Ale tenhle spor není mezi tebou a Očistou. Ne, když jsi mě znetvořil, tak jsi z toho udělal osobní záležitost. Už to není záležitost mezi tebou, tvými nejbližšími a Očistou, je to kurva mezi námi!!!“ Vykřikl velmi nahlas a zuřivě Higgs. „Koukám, že bys měl chcípat častěji. Když si vzpomenu na to tvoje působení v Očistě, bože jak nudný jsi byl. Neuvěřitelně šedá myš. Děláš to snad kvůli tomu, abys zachránil kejhák svým nadřízeným? Mám pro tebe špatnou zprávu, neboť….“ Chtěl něco říct, ale Higgs mu skočil do řeči. „Poslouchej, ty jedno špinavé prase. Na nich mi vůbec nezáleží. Je mi do nich úplné hovno. A víš proč? Jsem si totiž stoprocentně jistý, že tě dostanu. Tu finální kulku do tebe vprávím já sám, jednou z těchto dvou rukou. Ale jestli ne, tak udělám, co je moje povinnost a sám to ukončím. Tak jako Torsten. Bude to poctivý souboj. Ty, Patrick a Eliza proti mně, mé partnerce a ještě proti jednomu mému muži….nebo ženě? Ještě uvidím, kdo další bude mít čest tě vidět umírat v pomalých bolestch, až s tebou skončím. Protože prostě chci, abys mi za moje utrpení zaplatil. Hezky do poslední kapky své vlastní krve.“ Začal vyhrožovat Higgs Teipovi. „Vážně? To je dost překvapivé od tebe. Ale co kdybychom místo těch keců konečně přistoupily k nějaké akci? A mimochodem, měl by sis připravit o jednoho člověka víc. Tak co bude, zmrde? Bude nějaká akce, nebo tady budeme pouze hloupě žvanit?“ Opřel se do Higgse Teipo. „Fajn, jak chceš. Do nějakého zařízení, které si sám vybereš, ti pošlu souřadnice. I s časem. Bude to souboj mezi námi a žádná Očista se do toho plést nebude. A věř mi, že tentokrát já budu vítěz a ty budeš pod drnem.“ Byl si sebejistý Higgs. „A nechám tě zaplatit za to, co jsi mi udělal s tělem a obličejem. To mi věř.“ Byli poslední slova Higgse. „Ale nejdřív se na tobě vyřádím já, kreténe.“ Vložila se do toho Tara. „Za to, co jsi udělal mému zlatíčku.“ Dala pěkně drsný slib Tara. „Nezapomeň mi poslat ty souřadnice a čas, puso.“ Řekl s velkým pošklebkem Teipo. Bylo vidět, jak tou poslední větou nebo spíš slovem pořádně nasral Higgse, ale to pro Teipa to bylo spíše plus. Tara mu chtěla nejspíše ještě něco hodně nepěkného říct, ale už to nestihla. Teipo si totiž po těch slovech si sundal brýle pro tu VR. Ale po chvíli si všimnul, že Miomi vypadala poněkud naštvaně. „Vážně bylo nutné mě prozradit? Mohl jsi využít toho, že by počítal pouze s tebou, Patrickem a Elizou. Mohla jsem být divokou kartou.“ Řekla. „Hlavně klid. To, že o tobě ví, nic neznamená. Stejně ho dostanu tak jako tak.“ Byl docela v pohodě Teipo. „Fajn, asi mi nezbývá, než to říct ostatním. Vyslechl jsem Higgse, udělal jsem si svůj vlastní úsudek a myslím, že už vím, jak to všem ostatním oznámit. Jdeme na to.“ Teipo už chtěl vypadnout z místnosti, ale Miomi ho zarazila. 

               „Právě jsem dostala tu zprávu se souřadnicemi a časem. Jsem připravena vás tam všechny dovést.“ Zněla jednoznačná odpověď Miomi. „Fajn. To je skvělé. Ale předtím, než to všechno spustíme, chtěl bych mít jistotu. Tu jistotu, že jsi na mé straně. Ne na straně všech, co jsou v mém týmu, ale především na mé straně. Ať se stane cokoliv, podržíš mě a moji dceru? Ta jediná mi zbyla, ze všech věcí, co mi tady zbyli?“ Zeptal se tak trochu nejasně Teipo. „Moje poslání je chránit celou skupinu – tebe, Elizu, Patricka a Dimitrija.“ Bránila se Miomi. „A jak moc jim důvěřuješ? Já mám velice pádný argument, proč tohle všechno dotáhnout do konce. Moje vlastní dcera, která nebude mít klid, dokud po ní Očista půjde. Byl jsem u toho, když Očista popravila velmi blízkého přítele. Skupinu lidí, které jsem velmi dobře znal. Taky popravila moji manželku. A víš, co jeden z těch hajzlů, z těch prasat udělal mé dceři? Já….“ Teipo teď vypadal dost zrdceně, ale snažil se tvářit co nejstatečněji. „Ani nedokážu vyjádřit, co jí Torsten, to zasrané zvíře, udělal. Taky za to zaplatil, ale moc bych si přál, aby na tom mostě nechcípnul a já si ještě vychutnal co nejdéle jeho bolest.“ Rozhovořil se Teipo, ale věděl, že už je tlačí čas. „Fajn, jdeme.“ Řekl. Miomi si povzdechla. „Zdáš se mi jako super chlap, Teipo. Takže ti budu důvěřovat budu stát po tvé straně. Po tvé straně a taky Elizy, oba si zasloužíte to nejlepší.“ Řekla bez váhání Eliza. „Vážně si toho cením. Tohle ti nezapomenu.“ Řekl s úsměvem Teipo. Odešel ven z místnosti. Miomi si od něj ještě ty ultralehké a velmi tenké brýle pro virtuální realitu.

              „Tak jo, Elizo, jak moc se teď cítíš připravena? Vím, že je to docela dost narychlo, ale holt tvůj otec věří, že co nevidět se dotanete do nějaké akce.“ Zeptal se Dimitrij Elizy. „Asi bych potřebovala o dost více přípravy, ale já jsem dost chytrá holka. Určitě to nějak zvládnu.“ Byla sebejistá Eliza. "Koukám, že jsi celá po otci. Taky neuvěřitelně odvážná, a tvrdohlavá." Řekl s úsměvem Dimitrij. To už Eliza uviděla, jak se z jedné z místností vynořil Teipo i s Miomi. "Mimochodem, když jsi zmínil mého otce, tak už se nám zase objevil." Řekla Eliza. "Dimitrij, máme už akci. Higgs se se mnou spojil a předal mi vzkaz. Jen on, jeho žena a asi tak dva další lidi proti nám čtyřem." "Vážně si myslíš, že Higgs svojí úmluvu udrží? Tohle je jasná past. Napochodujete mu přímo do chřtánu. To ti říkám jako tvůj přítel. A jako někdo, kdo se vyzná v chování těch hajzlů.“ Snažil se ho varovat Dimitrij. „To je od tebe hezké, Dimitrij, ale všechno se musí vyřešit jednou provždy. A to je ta chvíle.“ Odpověděl mu Teipo. „A nějaký plán? Měli bysme mít nějaký plán. Protože jinak je to naprostá sebevražda.“ Varoval ho Dimitrij. „Jo, 100% bychom měli mít nějaký ten plán. Možná už ho mám ve své hlavě. Ale asi budeme potřebovat spoustu, spoustu výbušnin. "Výbušniny? To zní docela dost nebezpečně. Určitě tady nějaké mám, ale co s nimi chceš proboha dělat?" Divil se Dimitrij. "No není to jasné? Taky jim připravím svoji vlastní past. Past, která je rozseká na hadry. To mi věř." Řekl s ďábelským úsměvem Teipo. "Hlavně ať nás to nevyhodí do luftu. To bych fakticky nechtěl." Řekl Dimitrij. "Jo, máš pravdu. Ale je mi líto, ty s námi nepůjdeš. Tohle je naše akce. Moje a Patricka a teď i Elizy. Pomohl jsi nám, ale teď je to na nás." Trval si na svém Teipo. "Počkej, počkej, to myslíš vážně? Čekal bych, že uvítáte moji pomoc." "To, že jsi sehnal všechno to vybavení a zbraně, tak tím jsi nám prokázal neuvěřitelnou službu. Ale ten zbytek už nech na nás." Byl neoblomný Teipo. "A co Miomi? Víte, dalo mi fakticky práci jí pro vás získat. Měli byste jí využít." „Jo, neboj se, 100% jí využijeme. Když už jsi jí pro nás sehnal.“ Řekl s úsměvem Teipo. „Připrav nám všechno do toho vznášedla. Jestli má tohle být konec cesty, bude to pořádný a velmi hlasitý kone cesty.“ Řekl Teipo. „Počkej, a to si vážně myslíš, že tím všechno skončí? Že když zabiješ Higgse a toho nejvyššího představitele Očisty, jehož identitu nikdo nezná, a to ani Carter a všechny členy Nejvyšší duchovní Rady, tak že Očista znova nevstane z popela? Přemýšlel jsi někdy, že má Očista v něčem pravdu?“ Začal Dimitrij tak nějak podivně obhajovat Očistu. Nebo se to alespoň na první pohled zdálo. To Teipo nevydržel. „To snad nemyslíš vážně, ne? To má být nějaký pokus o vtip? Ale já se nesměju. Protože to o jsi řekl, to je sprostá urážka všech, co zemřeli rukou Očisty. Řekl bys to do očí Jasmíně, mé vlastní ženě nebo Alvinovi? Nebo Yusufovi? Ne, rozhodně bys to neřekl žádnému z nich. Že ve skutečnosti to tak Očista nemyslela, že jednala jen pro naše vlastní dobro a že ve skutečnosti zemřeli zcela zbytečně.“ Řekl s docela zamračeným obličejem Teipo Dimitrojovi. Ve skutečnosti vypadal Teipo velmi nasraně. „Ve skutečnosti jsi byl donedávna jedním z nich. Taky jsi dělal spoustu neuvěřitelně odporných činů. Člověk snadno zapomene na svou minulost.“ Rýpl si do něj Dimitrij. To už Teipa skutečně dožralo. „Myslíš si, že si to neuvědomuju? Každý v životě šlape vedle. Očista nabízela všechno, ale už si uvědomuji, za jakou příšernou cenu. A všechny ostatní tajné organizace, proti kterým tak vehementně bojuje, nejsou o nic lepší. Jde pouze o dominanci. Zelení prorokové? Globální monarchie? Nový řád? Strážci lidstva? Pro mě jsou všichni z nich pouze póvl a odpad. Do hajzlu se všemi.“ Byl naprosto rozřuzený Teipo. „Nebudeme se o tom už bavit, jo? Prostě už vyrazíme na místo, dostanu Higgse a vyrazím z něj, kde je Carter a všichni ostatní a já se vsadím, že už někdo z nich mi bude mít co říct.“ Poznamenal si sám pro sebe Teipo.

          

         Základna Očisty

         „Jak to, že se nám Ir dosud neozval? Co to má znamenat?“ Byl překvapený Carter. „Možná se jim ho podařilo odhalit?“ Měl myšlenku jeden z podřízených Cartera pracující na svém PC. „Ne, to je blbost. Na te nahrávce se Teipo vůbec nezmiňuje o žádném zrádci. Četl jsem jeho psychologický profil a jsem si jistý, že kdyby ho objevil, nenechal by si to pro sebe.“ Byl si jistý Carter. To se za ním objevil další ze zaměstnanců Očisty. „Pane, mám rozhodně něco, co by vás mohlo zajímat.“ Řekl. „Je to něco, co se týká Teipa?“ Byl velmi zvědavý Carter. „Ne, pane, ale stejně si myslím, že vás to bude hodně zajímat. Zdá se, že Higgs něco chystá. Jak jste správně předpokládal, má svůj nějaký vlastní plán. Mám pro vás nahrávku.“ Řekl jeho podřízený a poslal mu soubor do jeho vlastního chytrého telefonu. „Tak jo, co tady máme?“ Položil řečnikou otázku Carter. Potom se docela zhozil. A také nasupil. „Cože?! On si chce hrát na velkého šéfa za mými zády?? Tak to se přepočítal. Spitzi, okamžitě připrav naši zásahovou jednotku. Překvapíme Higgse, tu celou jeho povedenou partičku i Teipa a ostatní. Tohle bude jejih hrob.“ Byl si neuvěřitelně sebejistý Carter.

      Před úkrytem Dimitrijiho

     „Tak fajn, lidi, dal jsem vám všechno, Je to sice několik kufrů, ale ty kufry jsou samohybné. A navíc už připravené ve vznášedle. Miomi má všechny potřebné informace ve své hlavě. Pokud budete cokoliv potřebovat, zeptejte se Miomi. Ona má vlastně ve své hlavě veškeré informace, co dosud lidstvo získalo. Taková chodící encyklopedie.“ Instruoval všechny Dimitrij. „Jakmile tohle všechno skončí, určitě ti pošlu nějakou tu odměnu. A společně to někdě oslavíme. Určitě.“ Byl si jistý Teipo. „Tak jdeme, parto. Tomu souboji se nemůžeme vyhnout, takže to prostě uděláme.“ Pak všem ukázal, aby šli za ním. Patrick, Eliza, Miomi to skutečně udělali. Ale v půlce cesty se zarazil. Jakoby viděl ducha. Ale byl to pouze Crock. „Počkat, co to má ksakru znamenat?! Proč je tady ten člověk?“ Byl naprosto zmaten Teipo. „A proč je vedle něho ještě ten druhý člověk? Ten svalnatý plešoun?!“ Pokračoval. Okamžitě na něj namířil svůj samopal. Crocka to ani na chvíli neznervóznilo. „Klídek, hochu, vážně bych se být tebou hodil do pohody. Nejsem tady, abych vám všem nějak škodil. A já nejsem ten, kdo první vytáhl zbraň. Mimochodem, není to jedna z našich P90? Protože ten vzor poznávám. Vsadím se, že ta zbraň má taky čtečku DNA. Nemá?“ Po těch slovech už  ten druhý vysoký a holohlavý muž také vytáhl svoji pistoli. Po něm namířili na Crocka a jeho kámoše zbraně také Patrick, Eliza a Miomi. „To se tady všichni chceme vzájemně zastřelit nebo co? Marcolini, okamžitě zandej tu svoji pistoli!! Přece jenom, jsi původně řidič.“ Dal jasný rozkaz Crock. „Sloužíš jedné z těch zasraných organizací. A já žádné z nich nevěřím. Takže nevěřím ani tobě.“  Byl neústupný Teipo. „A navíc jste s tím tvým kolegou, který nejspíše neměl ani odvahu přijít, zasáhli až když bylo po všem. A ty víš kde.“ Pokračoval. „Vím, to vím. Ale byli jste to vy, kdo jako první odmítl pomoc. A navíc, že jsem tady a provádím tady tuhle operaci, to nikdo z mého okolí neví. Barbara, Schrockov, Cien, nikdo z nich nic netuší. A ani by s tímhle nesouhlasili. Riskuju tím.“ To ho Teipo zarazil. „A jak jste se kurva dozvěděli o tom, kde jsme?“ Zeptal se Teipo. „To já jsem mu řekl o tomhle všem.“ Uslyšel Teipo za sebou hlas Dimitrija. Teipo cítil, jakoby mu někdo zabodl nůž do zad. Pak se obrátil na Dimitrija. „Já jsem teď snad blbě slyšel. Ty jsi mu všechno řekl?“ Byl už naprosto rozčílený Teipo.

                  „Věř mi, znám ho. Jestli někdo věří ve stejné ideály jako ty, je to on. Taky ztratil pár svých lidí. A také kvůli jedné z tajných organizací. Tehdy to byl ještě Řád nového světového uspořádání, dnes Nový řád. Je mi líto, ale budeš potřebovat veškerou podporu. A Crock je zatraceně dobrý agent a jeden z vedoucích činitelů Strážců lidstva.“ Řekl Dimitrij. Teipo si hluboce povzdechl. „Stejně mi to připadá jako dost špatný nápad. Pořád patří k nim.“ Nedal se. „Ano, ale já věřím v to, že i ve Strážcích lidstva může člověk dělat správné věci. Strážci lidstva tady byli od prvních civilizací, od prvních států za jediným účelem. To my bojujeme proti chaosu, my udržujeme pořádek, my dohlížíme na celý svět. To my hlídáme ostatní organizace, aby se žádná z nich nestala příliš dominantní. Rovnováha sil. Kdyby jsme tohle nedělali, tak by to odneslo celé lidstvo. A tomuhle musí Strážci lidstva zabránit. To je náš úkol. Dohlížet nad lidstvo.“ Měl proslov Crock. „Taky jsem se na tohle všechno mohl vyprdnout. Ale tady nejde o mě, o tebe, o Očistu nebo Strážce lidstva. Dělám to, co je správné. Chceš důkaz? Pojď za mnou. Ukážu ti v praxi, co tím myslím.“ Pobídl Teipa Crock. „Ale předtím už všichni skloňtě ty zbraně.“ Snažil se o smír Crock. Teipo se nakonec rozhodl sklonit svoji P90, stejně tak to udělal i Patrick a Eliza. Nakonec i Marcolini. „Chci, aby se mnou šel pouze Teipo. A neboj se Teipo, není to žádná past.“ Měl jasnou podmínku Crock. „Tak trochu podivná podmínka, ale snad mě tam neodpráskneš nebo tak něco. A kdyby ses stejně o něco pokusil, tak moje dcera a támhle Patrick ti už srovnají hřebíček. A taky Miomi.“ Nakonec souhlasil Teipo. Šel za Crockem, který ho vedl za jedno ze dvou zaparkovaných vznášedel. Až když si byl jistý, že je nikdo nevidí, Crock začal mluvit do svého límce od vojenské vesty. Nejspíše tam měl nějakou miniaturní vysílačku nebo tak něco. Taky si všimnul neuvěřitelně elegantního sportáku, kterým musel Crock přijet. To se ze sporťáku dostala nějaká neuvěřitelně krásná žena. Teipo jí ihned poznal. „Bože, vždyť jsi byla mrtvá!!“ Vykřikl Teipo. „Ne tak nahlas, proboha. Já vím, že jsi poměrně v šoku, ale přece jsem slíbil, že Jasmínu přivedu mezi živé. Ne vždycky ta procedura vyjde, ale naštěstí u Jasmíny to vyšlo.“ Řekl Crock. „Jak jsem řekl, já bojuji za to, co si myslím, že je správné.“ To už Jasmína kráčela k Teipovi. Teipo to nevydržel a běžel k ní. Chtěl jí obejmout, jako přítel přítele. „Jsem tak rád, že jsi naprosto zdravá. Myslím, že Patrick bude mít ohromnou radost. Určitě bys za ním měla jít." Poradil jí Teipo. „Ne, myslím že ještě chvíli počkám. Mám totiž podezření, že Patrick ke mně nebyl upřimný. Chvíli ještě počkám se svým odhalením. Uvidíme, jestli je moje intuice správná. Jestli bych měla poznat, kdy s Patrickem není něco v pořádku, tak jsem to já. A věřte, že se mi nezdál v pořádku. Něco přede mnou tajil.“ Řekla Jasmína. „Takže to nejsem jenom já, kdo ho podezřívá. Fajn.“ Řekl si sám pro sebe Teipo. „Každopádně já s vámi půjdu už teď. Správné věci se neodkládají.“ Prohlásil Crock. „Ale...“ Chtěl oponovat Teipo, ale Crock ho zarazil. „Je mi jedno, co řekneš, Teipo. Očista je taky můj nepřítel, která chce téměř to stejné, co Nový řád. Je mojí povinností ti pomoct, i když by to mělo jít zcela mimo mě. Nepokoušej se mě zastavit, nemá to cenu, prostě s tebou půjdu. A společně dostaneme ty hajzly z Očisty.“ Měl jasno Crock. „Asi mi nezbývá než tohle přijmout jako fakt, co?“ Nakonec se s tím smířil Teipo. „Vždycky máš možnost volby.“ Řekl mu Crock. "Jo? Očista mi fakticky moc na výběr nedala.“ Řekl Teipo. „A právě proto jim to musíš vrátit. Společně se mnou.“ Pohotově odpověděl Crock. „Nemůžou s tím jen tak odejít. Tak co říkáš?“ Velmi intenzivně pohlédl Teipovi do očí a nabídl mu svoji pravou ruku.

             Teipo sice chvíli váhal, ale pak mu také stiskl ruku. „Tak fajn, ale tohle bude jediná akce, kterou společně pronikneme. Potom každý z nás půjde svojí cestou i kdyby po tomhle ještě něco bylo.“ Měl jednu podmínku Teipo. „Žádný problém, ale pokud bude ještě něco dalšího, budu se tě snažit přesvědčit, že by bylo fajn mít mě stále po ruce.“ Nevzdal se Crock. To už za nimi přišla Miomi. "Pánové, neměli bychom už pomalu vyrazit? Podle toho, co mi Higgs poslal, tak to setkání bude každou chvíli." Řekla Miomi. To si všimla Miomi Jasmíny, která teď stála trochu opodál. „To není možné. Vždyť co mi říkal Dimitrij, tak Jasmína přišla o život během té přestřelky ve Velkých Přílepech.“ Byla velmi překvapena Miomi. „To sice jo, ale já jsem jí dal oživit. Nebylo to sice podle předpisů, ale bylo to správné.“ Řekl Crock. „Vůbec, kdo je ta žena?“ Byl překvapen Crock. „Jsem nejnovější typ víceúčelového robotického zařízení. Nerozeznatelná od skutečné a reálné ženy. Prototyp vyrobený Novým řádem.“ Vysvětlila mu to Miomi. „Počkat, tohle mi něco říká. Sice jsme vůbec nevěděli, na čem Nový řád pracuje, ale tušili jsme, že to může být něco podobného. Tohle by se možná Strážcům lidstva taky bodlo.“ Přemýšlel nahlas Crock. „Možná si tě vypůjčíme, až tohle všechno skončí.“ Uvažoval nahlas Crock. „Ztracíme tady čas. Vyazíme na to místo a potom to všechno rozsekneme.“ Chtěl už vyrazit Teipo. „Jo, jdeme.“ Souhlasil Crock. Teipo a Miomi vyrazili každý ke svému vznášedlu. „Není to tam Lstivá liška? Náš Nejnovější typ? Koukám, že Dimitrij se vážně činil.“ Řekl s úsměvem Crock. „No a já zase čumím, že ty sis přivezl nebo spíš přiletěl zase v něčem novém. Nový typ Lstivé lišky?“ Vyzvídal Teipo. „Tohle je tajná informace. Bohužel ti ty informace nemůžu ccposkytnout, to snad chápeš. Možná že jsi se rozloučil s Očistou, ale pořád nepatříš k Strážcům lidstva. A pokud nejsi jeden z nás, tak máš holt smůlu.“ Byl neúprosný Crock. Teipo mávnul rukou a došel až k Lstivé lišce, jejich vznášedlu. Miomi hned za ním. Crock zase ke svému. To se do Crockova vznášdla, modrostříbrného a velmi elegantního tajně vkradla Jasmína. Tak, aby jí Patrick neviděl.

               „Patricku, už čekáme jenom na tebe. Tak kdo tady zdržuje?“ Začal být nervozní Teipo. „Jo, už jdu. Vždyť už jdu.“ Řekl tak trochu naštvaně Patrick. „Snad to všichni přežijete bez úhony.“ Popřál jim Dimitrij. Patrick se bleskově přesunul od Dimitrija k vznášedlu a pak do něj. Sice chtěl sice předtím opět na chvíli zmizet, ale Eliza ho měla stále pod dohledem, takže to Patrick nemohl uskutečnit. A navíc se Eliza hnula až s ním a stále ho následovala až do jejich vznášedla. „Máme všechno, Miomi? Všechnu výbavu, zbraně a munici?“ Zeptal se Teipo Miomi. „Jasně. Všechno naloženo a ihned připraveno k použití. Proti tomuhle nemá Očista žádnou šanci. Ani proti mně.“ Chvástala se Miomi. „Vážně? Asi budeš daleko odolnější než kdejaký člověk, ale nevěřím, žše budeme stát pouze proti Higgsovi, té jeho krásce a proti jeho dvoum dalším lidem. Jestli si nepřivede celou jednu divizi Očisty. Pořád bude holý zázrak, když to přežijeme až do konce.“ žMěl velké obavy Teipo. „Dotáhl jsi to až sem. To dokázal málokdo. Ty teď stojíš na tom vrcholu a ty jsi fakticky velitel celé téhle naší skupiny. Můžeš být na sebe neuvěřitelně hrdý.“ Gratulovala mu Miomi. Pak mu položila ruku na rameno. „Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem potkala. A pravděpodobně i ten nejlepší mužský.“ Řekla zcela bez obalu Miomi. To Teipa zarazilo. „Počkat, ty se mnou flirtuješ?“ Podivil se. „Panebože, to rozhodně ne. To bych si rozhodně nedovolila, když vím, že to není ani pár hodin, co jsi ztratil svoji ženu.” Začala se bránit Miomi. Ale jako kdyby tušila, že to nebude pravda. Něco jí k Tepovi táhlo. Neměla mít žádné emoce nebo pocity, ale presto měla. Tohle ale v současné chvíli nebylo důležité. Důležité bylo, aby pomohla Teipovi dosáhnout spravedlnosti. To už se přidal I Patrick.

              “Takže ty už radši důvěřuješ nějakému ultra pokročilému robotovi než mně?“ Opřel se do Teipa Patrick. „Ale je to v podstatě jedno. Tahle věc se co nevidět vyřeší. Ať už to dopadne jakkoliv, brzy nás všechny čekájí těžká rozhodnutí.“ Řekl velmi neurčitě Patrick. „Bože, museli jsme to nechat dospět až do tohohle bodu? Do tohohle zasraného bodu, ze kterého už není úniku?“ Řekl si sám pro sebe Patrick. Teipo, Miomi i Eliza, která přišla hned za Patrickem se docela začali ztrácet v tom, co měl Patrick zrovna za řeči. Patrick si začal kontrolovat svůj samopal H&K G36 a také jeho zásobníky. Po chvíli se obrátil na Teipa. „Tak tu mrchu už nastartuj, ne? Čím dřív všechny díly skládačky zapadnou, tím lépe.“ Řekl. Teipo tedy pokrčil rameny a vydal se k řízení vznášedla. Sedl si do sedadla, které se automaticky přizpůsobilo jeho tělu. Tak aby bylo co nejpohodlnější. Potom se těsně před jeho očima objevil přesný holografický obraz krajiny před vznášedlem. A také cítil v jehou rukou jakési virtuální holografické ovládání pro obě ruce. „Tak jo, tohle by měla být hračka.“ Řekl si sám pro sebe a pořáně uchopil ovládání pro obě ruce. I když dalo se něco virtuálního pořádně uchopit? Každopádně se Miomi rozhodla posadit do druhého pilotního křesla. „Víš, že bych tohle mohla zvládnout klidně sama? Letět až k místu setkání?“ Nabídla svojí pomoc Miomi. „A kde by byla ta sranda? Tohle zvládnu.“ Nebál se Teipo. Začal pořádně tlačit jednu z virtuálních páček. Sice spustil motory, ale vznášedlo se začalo nebezpečně naklánět dopředu. „A zatraceně.“ Řekl si Teipo a stlačil ovládání vznášedla na jinou stranu. Bohužel ne dozadu, nebo směrem nahoru, ale do strany. „Vážně mi připomínáš hráče, co neví co a jak a poprvé nasedne do vrtulníku nebo letadla v Battlefieldu nebo Grand Theft Auto.“ Poškádlila ho Miomi. To už Teipo málem vyboural svoje vznášedlo o vznášedlo Crocka. „Teipo, co to proboha děláš?“ Uslyšel ve své vysílačce Teipo. Naštěstí to zastavil těsně o čumák Crockova vznášedla. „Učil jsi se lítat helikoptérou nebo letadlem v Battlefieldu? Tak to teď dělám.“ Odpověděl mu Teipo. „Dimitrij ti snad nevysvětlil ovládání toho vznášedla?“ Zeptal se Crock. Teipo to nechal bez komentáře a raději se soustředil na ovládání. Po pár vteřinách začal konečně stoupat. „Jo, už to začínám mít v paži.“ Řekl si sám pro sebe s velkým zalíbením. Konečně se vznášedlo už tak nenaklánělo a Teipo to dokázal udržet v jedné rovině. „Vidíš to, Miomi? Jsem prostě dobrý. Za chvíli s tím můžu předvádět akrobatická čísla.“ Řekl se širokým úsměvem Teipo. „Jo, jen abys neskončil v nějaké výškové budově nebo v nějakém nejbližším kopci.“ Nenechala si toho Miomi. Teipo tomu nevěnoval pozornost a raději všechny varoval. „Osazenstvo , držte si klobouky. Tohle bude pořádně divoká jízda. A na jejím konci snad tohle všechno provždy jednou skončí.“ Pak to Teipo pořádně osolil.

           Crockovo vznášedlo

           „Hele, proč s námi Marcolini neletěl? Vždyť tohle vznášedlo by v pohodě uneslo to zátěž. Když bychom to jeho auto zavěsilo pod vznášedlo.“ Divila se Jasmína. „Marcolini tam pro jistotu chce odřídit sám. A řízení je jeho vášeň. Jak by ti řekl sám on: dejte mi cokoliv, co má čtyři kola a já vám předvedu pravé zázraky. A pokud se to tam posere, musíme mít nějaký záložní plán.“ Řekl Crock. „A myslíš, že se Marcolini přímo zůčastní akce?“ Byla zvědavá Jasmína. „Ne, to rozhodně pochybuji. Je to vynikající řidič, ale podle jeho záznamu se nikdy nezůčastnil žádné velké přestřelky. Nikdy nebyl agentem, vojákem, policistou nebo něčím podobným. Bude čekat venku a v případě nutnosti nám zajistí odvoz. On v podstatě ani neví, kdo jsme a pro koho ve skutečnosti maká. Jo, tobě jsem toho musel prozradit o dost víc, když jsem tě oživil, ale taky jsem ti řekl pouze to nezbytné minimum.“ „Ale podle toho jeho spisu měl za sebou dost pestrou kriminální minulost, včetně dluhů a té jeho krádeže Lamborghini Murcialiego. Pochybuji, že by neměl alespoň špetku zkušeností.” Oponovala Jasmína. “Něco ti povím, a to upřimně. Já jsem se do První obrany, teď vlastně Strážců lidstva dostal přímo z CIA. A při naší první akci jsem několikrát málem chcípnul. Měl jsem za sebou spoustu let v CIA a prostě jsem stejně tak jako tak byl několikrát v hajzlu. Myslíš, že by Marcolini přežil při podobné akci? Ne, to vážně pochybuji.” Řekl upřimně Crock. “Rozhodně by podobnou misi nemohl přežít.” Byl si jistý Crock. “Myslíš, že jsem udělala dobře, že jsem se neodhalila Patrickovi?” Chtěla znát Jasmína názor Crocka. “Ty jsi s ním žila několik let. Ty by jsi ho měla znát ze všech nejlíp. Já jsem tam toho člověka viděl poprvé.” “Jo, máš zatracenou pravdu. Kdo by ho měl znát lépe než já? A něco mi prostě říká, že mi můj Patrick neříkal úplně všechno. Už předtím mezi námi bylo velké nápětí….jestli se nakonec prokáže, že mi nějak lhal nebo nebyl upřimný, tak to možná bude lepší.” Povzdechla si Jasmína. “To si jen namlouváš. Ten vztah v sobě zanechá hlubokou stopu, i když to nechceš.” Řekl jí upřimně Crock. “To mluvíš z vlastní zkušenosti?” Byla zvědavá Jasmína. “Řekněme, že moje vztahy byli vždycky složité. Ale to není důležité.” Řekl Crock. “Takže nějaká žena ve tvém životě byla?” Nedala si po, koj Jasmína. “Už se o tom nebudu bavit, jo? Máme důležitý úkol. Vsadím se, že nikdo z nás nechce aby tam kdokoliv chcípnul. Takže si chci utřídit myšlenky.” Řekl Crock. “Jo a je tu jedna žena.” Řekl tajemně Crock. “Ale víc neřeknu.”

                            

            Opuštěná průmyslová hala

            Teipovo vznášedlo se už blížilo k tomu objektu. “Má tohle nějaké zařízení, kterým bych se přesvědčil, že uvnitř toho objektu není?” Zeptal se Teipo. “Pochopitelně, že ano. Ale měl jsi zatraceně nechat Dimitrijiho, aby ti všechno vysvětlil. Je fakticky nebezpečné na to přicházet v průběhu akce. Co když budeš něco potřebovat uprostřed bitvy a nebudeš to vědět?“ Obávala se Miomi. „Klid kotě. Myslíš, že v tomhle neumím chodit? Já se učím neuvěřitelné rychle.“ Řekl s úsměvem Teipo. „Fajn, spouštím sken okolí." Oznámila Miomi. V holografických brýlích se ale Teipovi nic neobjevilo. „Úplné čisté. Nikde žádné známky života. Alespoň pokud jsi mi to nastavila správně. Což je ale vynikající, protože můžeme nastražit ty výbušniny. Teda já je nastražím. Jestli se něco podělá, aspoň budeme mít nějakou zálohu.“ Řekl Teipo. „A co Crock, Jasmína a ten člověk, co s nimi byl? Možná, že mají taky nějaká esa v rukávu, ne?“ Měla připomínku Miomi.  „Pořád je ze Strážců lidstva. A ta Jasmína nemusí být skutečná. Co když i Strážci lidstva přišli na vytvoření androida stejného jako ty a prostě tomu dali vzhled Jasmíny. Nechci nic riskovat, takže ty výbušniny radši umístím sám.“ Řekl Teipo. „Fajn, jak chceš. Jsi prostě opatrný. I když mě to tak trochuu ranilo, že mě zcela nedůvěřuješ.“ Ihned to pochopila Miomi. "Není to nic proti tobě. Jak jsi řekla, jsem prostě velmi opatrný." Odpověděl jí Teipo. „A jediná další osoba, které 100% věřím a řeknu jí to, bude Eliza.“ Odpověděl Teipo. Miomi akorát pokrčila rameny. Teipo pak přes svá sluchátka zabudovaná v těch holografických brýlích oznámil všem, že už jsou na místě. „Tak fajn, teď s touhle mrškou opatrně přistaneme. Pořád ještě máme čas, než se tady zjeví Higgs i s tou jeho bandou. Možná.“ Teipo začal se vznášedlem přistávat a za pár okamžiků byl hotový. „Ať za mnou přijde Eliza do haly. A pokud by se za námi kdokoliv dobýval, zadrž ho.“ Dal jasné rozkazy Teipo.   Pak se vydal k bednám s výbušninami. To už byl Patrick pořádně naštvaný. „Nevím, o co se ti tady jedná, ale moc se mi to nelíbí. Proč mě chceš z tohohle vyšachovat?“ Udeřil na Teipa Patrick. „Je mi líto, ale mám zkrátka své důvody.“ Odpověděl mu Teipo. „Vůbec nechápu, jak jsme se mohli dostat až sem. Proč mi nedůvěřuješ, Teipo?“ Divil se Patrick. Teipo si ho ale nevšímal, otevřel jednu z beden a vyndal z ní tašku s výbušninami. „Miomi, postarej se o Patricka. Určitě uvítá tvoji společnost.“ Dal jasný rozkaz Teipo. A odešel ven ze vznášedla. To už se za ním vyřítila Eliza. „Počkej tati, co to má celé znamenat?!“ Divila se jeho dcera. „Právě jdu rozmístit výbušniny. Je to velmi důležité, abych to udělal. Pro naši bezpečnost a přežití.“ Řekl Teipo. „Víš o tom akorát ty a Miomi. A chci, aby to tak i zůstalo.“ Řekl jí Teipo.

                         „Doufám, že víš, co děláš.“ Odpověděla mu Eliza. „Jasně, že jo, zlato.“ Teipo se pak vydal do objektu. „Pokud sem dorazí ten Crock a Jasmína, zadrž je.“ Měl poslední přání Teipo.  „Jasně.“ Řekla mu Eliza.

      Přibližně po 15 minutách

      Patrick, Miomi, Eliza a Crock už čekali před tou opuštěnou průmyslovou halou. Všichni už netrpělivě čekali na Teipa. Patrick, Crock sice chtěli vědět, co tam Teipo vlastně provádí, Ale Miomi a Eliza mlčeli jako hrob. Jasmína zatím čekala ve vznášedle na svůj comeback a vhodnou příležitost. Marcolini zatím čekal ve svém svém voze Hummer H3. Speciální verze Strážců lidstva. To už se Marcolinimu pokoušela dovolat jeho přítelkyně. Kamarádka. No, těžko definovat. “Bože, ta si umí vybrat chvíli.” Řekl si sám pro sebe. Věděl, že by měl udržovat kanál volný, ale co už. “Zlato, co se děje? Nemůže to počkat, mám teď dost naspěch.” Snažil se jí odbýt Marcolini. “Chtěla jsem tě pouze slyšet. Chyběl jsi mi totiž.” Řekla mu ta žena. “Proč mě někdy taky nevezmeš tam, kde pracuješ? Chtěla bych vědět, kde moje zlato pracuje.” Udeřila na něj ta žena. “Zlato, řekl jsem ti, že moje práce je docela dost nebezpečná.” "Proč my to nechceš prozradit?" Byla zvědavá ta žena. "Už jsem ti řekl, že jsem řidič. Velmi specializovaný řidič, který se pohybuje na hraně." Uhýbal Marcolini s odpovědmi. „Neděláš snad něco nelegálního? Nezákonného?“ Měla obavu ta žena. „Lizo, musíme to řešit zrovna teď? Proč mi vůbec voláš v tuhle chvíli? Prostě mi to řekni.“ Chtěl se jí co nejdříve zbavit Marcolini. „To ti nemůžu jen tak zavolat? Prostě jsem tě chtěla slyšet, miláčku.“ Měla velmi rychle vysvětlení Liza. „Fajn, tak jsi mě slyšela. Jsi už spokojena?“ Zeptal se jí Marcolini. „Mám takový pocit, že si nevážíš toho, že mě máš. Zasloužím si taky nějakou pozornost. Až si vlastně rozmyslíš, co vlastně chceš, zavolej mi zpátky.“ Řekla do telefonu Liza a následně zavěsila. „Myslí si, že svět se asi točí jenom kolem ní. No, nezněla moc nadšeně. Jakmile bude tohle všechno za mnou, nejspíše jí někam vezmu.“ Rozhodl se Marcolini.

         Před objektem

         “Jako nechápu, proč musíme zůstavat tady. To je skutečně Teipo tak paranoidní?” Divil se Crock. “Ne, jen chce nejdříve vidět na čí staně vlastně stojíš, Crocku.” Odpověděla mu Miomi. “Fajn, ale já se s ním znám téměř celý život. Nemůžu uvěřit, že mě takhle hodil přes palubu.” Stěžoval si Patrick. “Asi má k tomu nějaký důvod.” Odpověděla mu Miomi. To se k nim Teipo už vrátil. “Hotovo. Teď už jenom nezbývá nic jiného než počkat na naše hosty z Očisty. Vlastně tam můžeme ještě rozmístit nějaká ta extra odolná brnění, abychom si zajistli větší šance na vítězství. Včetně těch těžkých kulometů.” Přemýšlel Teipo. “Jo, někam je tam dám, aby je ty šmejdy z Očisty hned neuviděli. Myslím taky, že ve svém vznášedle mám ještě pár kousků našeho speciálního a velmi silného raketometu.” Přihlásil se Crock. “Alespoň si já s Elizou můžeme někam v klidu sednout a trochu nabrat síly před tím naším možná už finálním zápasem. Ale ono vlastně…..pořád nám bude zbývat ještě dost dlouhá řádka lidí.” Odpověděl Teipo. Pak oba poodešli od všech. “Pořád ještě to můžeš nechat na nás čtyřech. Ještě je čas.” Snažil se jí naposledy odradit Teipo. “Nerad bych, aby se ti tam něco stalo. To bych si vážně tentokrát neodpustil.” Pořád se o Elizu bál Teipo. “Já to zvládnu, to se neboj. A na co bych jinak postupovala celý ten výcvik? Jsem silná a chytrá holka.” Oponovala mu Eliza. “To jsem si jistý. Pořád jí mám před očima. Jak tam nehybně leží, zcela bez života.” Teipo se najednou začal cítit neuvěřitelně slabě. Pořád se se ztrátou své ženy nevyrovnal, podle toho jak mizerně psychicky se cítil. “Nemůžeš za to, táto. Snažil jsi se. Prostě zabijeme všechny ty bastardy a tím jí pomstíme.” Zdála se Eliza už naprosto připravena na ten souboj. “Jedná se o víc než o pomstu. Očista už nikdy nesmí nikomu ublížit. Ale možná, že když je zastavíme teď a totálně jí zadupeme do země, tak potom se možná budeme moci vrátit k normálnímu životu.” Přemýšlel nahlas Teipo. To už mu začal zvonit mobil. Teipo se na něj okamžitě podíval. Sice ho neznal, ale mohl hádat třikrát, kdo to byl. Okamžitě to zvedl. “Higgsi, jsi to ty, ty jeden šmejde?” Nerozpakoval se začít velmi ostře Teipo. Takhle to vypálíš do telefonu, aniž by ses přesvědčil, kdo vlastně na druhé straně je?“ Uslyšel Teipo známý hlas. „Protože vím přesně, jaká svině je na druhém konci.“ Odpověděl mu Teipo. „Fajn, koukám, že jdeš rovnou k věci. Přesně ten Teipo, kterého znám. Nebo mám spíše říct, které ho jsem znal? Každopádně čekám uvnitř. Hajzle.“  Zakončil hovor Higgs. Pak to položil. „Fajn, máme už akci. Higgs a ostatní jsou už uvnitř. Ještě si naposledy všichni zkontrolujte své zbraně a vybavení, pak vyrazíme. Nikdo žádné hrdinství, jedeme v tom všichni společně.“ Dal ještě všem instrukce Teipo.  „To platí především pro tebe zlatíčko, Elizo. Neriskuj!“ Obrátil se Teipo na svoji dceru. „Jasně.“ Odpověděl mu velmi ledabyle jeho dcera. Teipo si povzdechl. „Jo, nikdy to s nimi nebývá jednoduché.“ Rýpl si do Elizy. To si už všichni zkontrolovali svoje vybavení a zbraně. A přesunuli se před vchod. „Tak jo, má někdo nějakou poslední větu před touhle velkou párty?“ Zeptal se všech Teipo. „Dneska je skvělý den zemřít. Za to, v co věřím.“ Řekl Crock. „Jo, a to jsem si myslel, že na členy Očisty nikdo nemá.“ Podivil se Teipo. „Prosím? Jak jsi to dorčic myslel?“ Divil se Crock. „No, zapomeň na to.“ Odpověděl mu Teipo. „Zkontrolováno a jsem úplně připraven.“ Řekl Patrick. „Jdeme.“ Řekl Patrick.

               V hale

              Všichni se přesunuli dovnitř. Jak Teipo, tak i všichni ostatní byli připraveni postavit se Higgsovi a Taře. Tohle byl pro Teipa nesmírně důležitý souboj. Tady se může psát historie. Tady se rozhodne o budoucnosti všech. Doufám, že jenom v tom pozitivním smyslu. Že nikdo z nás nezemře, a naopak Higgs a všichni co s ním dorazí budou prdět do hlíny.“ Měl ještě poslední proslov Teipo. „Neboj se, tati. Jsem na ně tak nasraná, že bych je dokázala roztrhat holými rukama. Tady přímo na místě. Nezbyli by z nich nic víc, než krvavé cáry masa.“ Rekla to docela dost drsně Eliza. „No, ve skutečnosti bych měl být asi rád, že nepoužíváš ještě expresivnější výrazy.“ Oddechl si Teipo. To už se objevil Higgs i s Tarou a dvěma dalšími muži. „No podívejme, jako jedna velká rodina. Všichni se setkáváme dohromady.“ Řekl s radostí Higgs. „Jo, těším se, až ti pořádně provrtám tu tvoji kebuli a celé tvoje tělo.“ Byl pořádně nabuzený Teipo. „Ten, kdo by měl být pořádně nasraný, jsem já. Viděl jsi můj obličej? Dám si zatracený pozor, aby tě nikdo z mých mužů nezabil a já ti pořádně mohl oplatit, to, co jsi mi provedl.“ Oplatil mu to slovně Higgs. „Jo, a já se k tomu později přidám. Ale až budeš pořádně na dně.“ Přidala se k pořádně drsným výhrůžkám i Tara. „Uvidíme, jak se budeš tvářit, až ti budu tančit na tvých střevech.“  Řekla velmi drsnou větu Miomi. “A kohopak tu máme? Tebe rozhodně neznám.“ Obrátil se Higgs na Miomi. „K tomu, abych tě zabila, moje jméno vůbec moje jméno znát nemusíš!“ Důrazně vykřikla Miomi. „Koukám, že jsis našel náhradu za svoji ztracenou manželku, Teipo. Nebo si jí našel Patrick?“ Rýpl si do obou Higgs. „A navíc sis přivedl i dceru. Není to tak trochu nezodpovědné? Co když se jí něco stane?“ Provokoval ho. „Moje dcera ti kdykoliv může nakopat prdel, ty prasečí ksichte. No, abych pravdu řekl, tak vlastně spíš vypadáš jako nepovedený klon Freddyho Krugera.“  Špicloval ho Teipo. To už ho chtěla provrtat Tara, ale zatím na něj pouze mířila svojí vlastní pistolí FN Seven. „Prostě mi řekni, abych mu vpravila jednu kulku do hlavy. Moc tě prosím, moc tě prosím zlato. Jenom řekni ano.“  Škemrala Tara. „Nejdřív jim předvedeme naše malé překvapení, ne?“ Řekl Higgs a něco řekl do své vysílačky. To se za ním objevilo dost jeho mužů z Očisty, stejně tak na ochozech. „Vážně si byl tak naivní a čekal jsi, že tady budu mít jenom Taru a ty dva ostatní? To sis vážně myslel?“ Začal se smát Higgs. „Ne, to jsem si nemyslel.“ Řekl Teipo a chystal si poslat to speciální brnění, které všem připravil Dimitrij, ale nebylo to potřeba.

           Do těch mužů na ochozech totiž někdo začal střílet a za Higgsem a ostatními se probouralo nějaké těžce obrněné vojenské vozidlo. Higgs ihned poznal, že je od Očisty. Ale rozhodně nebylo od něj. Za tím obrněným vozem se objevila další velká skupina mužů z Očisty. A vedle nich byl Carter. „Tohle jsem si mohl myslet. Netušil jsem, že jsi takový had, Higgsi. Velmi zákeřný a jedovatý had, který jedná za mými zády. A víš, co děláme s ta novými zrádci?!“ Byl Carter naprosto rozčílený a jedním přesným zásahem provrtal koleno Higgse. Higgs se skácel na zem. "Neměli bychom teď zaútočit? Když se do sebe tak pustili?" Měl velmi dobrý návrh Miomi. Velmi tiše mu to zašeptala. "Ne, zatím počkáme. Zaútočíme na Cartera a ostatní, když se naskytne ta pravá příležitosti. Naše silná brnění od Nového řádu tady můžou být každou chvíli, takže žádný strach. A každý z nás má na sobě to skládací brnění od Strážců lidstva, ne? Prostě vyčkáme a potom udeříme." Zašeptal Teipo. "Zabiju tě!!!" Vykřikla Tara na Cartera.  Chtěla ho pořádně provrtat pár svými kulkami ze své pistole FN Seven, ale dostala to přímo do pravé dolní poloviny břicha. Po ní to dostali ty dva muži vedle ní. Higgs a ostatní leželi naprosto ochromení na zemi. „Zatraceně, naši nepřátelé jsou přesně na opačné straně!!“ Vykřikl naprosto zoufale Higgs. „Já vím, hochu.“ Řekl v klidu Carter. Stále se přibližoval k HIggsovi s nataženou rukou, ve které měl pořád pistoli. „Tohle mělo být pro tebe. Nalákal jsem ti je sem a společně s Tarou jsme ti jejich mrtvoly chtěli předhodit na stříbrném podnose!!“ Bránil se velmi úpenlivě Higgs. „Že ti kurva nevěřím.“ Byl Carter pořád v klidu, jakoby neměl vůbec žádné emoce. Pak se dostal až k Higgsovi, posadil se nad něj a přiložil mu pistoli k hlavě. „Mohl bych ti teď provrtat hlavu, ale to by sis neuvědomil, jak jsi mě zostudil. Netoleruji jednání za mými zády!!!“ Už se začal projevovat hněv Cartera. Pakt opět párkrát vystřelil několikrát do jeho levého kolena. „Ty jeden hajzle!!! Tohle si odskáčeš. Zabiju tě!!“ Křičela Tara. „Máme jí dorazit? A všechny ostatní?“ Zeptal se jeden z podřízených Cartera. „Doražte akorát ty dva Higgsovy muže, Higgse a Taru zatím nechte.“ Odpověděl Carter. Pak vytáhl nůž. „Fajn, vidíš ten nůž? Tak asi tě trochu zabolí.“ Řekl Carter a zarazil nůž do břicha. A pak ten nůž začal pořádně kroutit všemi směry a na všechny strany. pro Higgsi to musela být ohromná bolest, přesto se stále držel. Pak konečně přestal a vytáhl ten nůž a dal mu ho do ruky. „Dávám ti možnost, abys to sám ukončil. Jenom jedno pořádné říznutí na krku." Pobídl ho Carter. "Trhno si!!" Vykřikl ještě Higgs a pokusil se na něj plivnout. "Fajn, dal jsem ti to možnost." Povzdechl si Carter. Pak dal znamení svému podřízenému. Ten vložil do ruky Tary svoji pistoli FN Seven. "Víš, co máš dělat, ne?" Zeptal se Carter. Sice to zpočátku vypadalo, že si Tara skutečně přiloží tu pistoli k hlavě, pod bradu, ale pak jí obrátila na Cartera. Stiskla spoušť, ale nic nevyšlo. „No, takže koukám, že jsi stejně tvrdohlavá jako Higgs. Nebo spíš stupidní? Nějak se nemůžu rozhodnout. Správně jste to měli ukončit sami, tak jako správný členové Očisty, ale teď zajistím, aby jste viděli jak oba trpíte. Nejdříve se budeš dívat ty, Taro a potom se bude dívat Higgs. Věřte, že jste si měli radši vybrat tu smrt.“....Carterovi podřízení pak odtáhli Higgse i Taru dál od Cartera. „Tak jo, teď se postaráme o vás. A to jednoduše.“ Řekl Carter. „Zabijte je všechny!!!" Vykřikl. Teipo se usmál a bleskově hodil před Cartera pero. „Vážně?" Divil se Carter. Ale za pár vteřin všechny oslepil jasná záře oslepující záblesku. „Všichni si okamžitě nasaďtě ty těžká brnění!!" Vykřikl Teipo. Jednotlivé kusy začaly lítat na něj i na ostatní. Za chvíli všichni na sobě měli ohromné kusy brnění, které všem pokrývalo celé jejich tělo. Pak si ještě poslal těžký kulomet, s kterým to pořádně rozpálil. Ty kulky začaly lítat ostošest. Jako zběsilé včely. Carterovi muži padali jeden za druhým. Až nakonec nezbyl nikdo okolo Cartera. Navíc na ochozech začal také někdo střílet do Carterových mužů. „Nějak se karta obrátila, že?“  Poznamenal Teipo. Za chvíli se na ochozu objevil Crock i s lehkým kulometem FN minimi MK3. "Snad jsem nepřišel pozdě na párty!!" Vykřikl. "Máš vážně perfektní načasování, víš to?!" Vykřikl na něj zdola Teipo. „Jo, já vím!!“ Vykřikl na něj Crock. „To se podívejme, takže Strážci lidstva se už montují i do záležitostí mezi jednotlivými členy Očisty? No to se podívejme.“ Divil se Carter.

                  „Fajn, chceš něco říct, Crocku? Teipo je černá ovce celé naší organizace. Doslova nám naplival do tváře a způsobil nám škody, jaká nám nedokázala způsobit ani tva tvoje extra úžasná organizace. Máme svaté právo ho potrestat!!!“ Přímo křičel Carter. „No, možná by to tak viděla Barbara nebo by to tak viděl Schrockov, že je to vaše vnitřní záležitost, ale já rozhodně ne. Teipo je v plném právu a zaslouží si svoji pomstu. Zaslouží si spravedlnost.“ Řekl velmi procíteně Crock. „Naprostá blbost. Kdo ho zná déle? Když jsme Teipa našli, byl na tom velmi špatně. Neměl nic, nebyl nic. Žil jako troska. My jsme mu dali účel, my jsme to vytáhli z bahna. Bez nás by se nikdy nesetkal se svojí manželkou, nikdy by jí nemohl zaujmout. Nikdy by o něj neměla zájem. Byl jako zvíře.“ Řekl Carter. „Aby jste jí mi potom zabili." Řekl nasraně Teipo. „Stačilo být loajální, Teipo. To ty jsi to naprosto podělal.“ Oponoval Carter. „A co tvoje organizace, Crocku? Copak si nikdy neuvědomí, jak tenhle svět poškozuje? Jak je tenhle svět zkažený do morku kostí? Tradiční rodina neexistuje, morální hodnoty neexistují, na západě jde porodnost naprosto do kytek a všichni na to kašlou, tradiční páry byste dneska spočítali na prstech jedné ruky. Užívat si, prostě si jenom užívat. A pornografie, je mi úplně zlé z toho, jak se valí z každého rohu. Nikdo za nic nemá odpovědnost. A nejhorší je to focení jídla.“ Hřměl Carter. "Svět je už takový. Je přece na každém, jak si to v rodině zařídí. Jaký rodinný život žije. A pokud někdo nechce děti, tak je to jeho volba, ne? To, jakým způsobem lidstvo žije, je jeho věc. Jo, focení jídla taky mo dobře nechápu, ale pořád je to vůle toho jednotlivce.“ „Takže pokud se vyhladí z povrchu zemského, bez milosti, vy ani nehnete brvou? Pokud se sežere tahle prohnilá civilizace zevnitř, tak vy akorát pokrčíte rameny? Ve chvíli, kdy se celej tenhle bordel řítí plnou rychlostí do záhuby, tak vy budete sedět s rukama v klíně?!“ Byl Carter celý rozžhavený do ruda. „To je pouze jeden pohled Očisty. Váš pohled. A pokud převládne jenom jeden pohled, jedná jediná cesta, je to nebezpečné. My udržujeme rovnováhu sil.“ Řekl v klidu Crock. „Nakone stejně jde o sílu, ne? Kdybychom byli nejsilnější, nemohli byste vůbec prosazovat tu svoji rovnováhu….a svět by byl lepší.“ Stále trval na svém Carter. „Jak jsem říkal, udržujeme rovnováhu, vyvažujeme jednotlivé síly. Tak to je.“ Opakoval tu svoji mantru dokola. „Asi jsme došli do mrtvého bodu, jak tak vidím. Takže mi teď asi nezbývá než kapitulovat, jak to tak vidím.“ Řekl Carter.  „Ale ještě předtím pro vás mám překvapení.“ Řekl v klidu Carter. „Tak to si nech pro sebe!!“ Vykřikl Teipo a chtěl zastřelit Cartera. Věděl, že jediné správné řešení je jeho smrt. Jinak to neskončí. Kde bude zbytek velení si už Teipo zjistí sám. Namířil na něj a chtěl vystřelit,

          To najednou jakoby se Patrick úplně zbláznil, přistoupil k Miomi, vzal jí zezadu a dal jí nůž ke krku. "Určitě v to svém krásném krčku máš docela dost citlivých součástek nebo tak něco, ne?" Zeptal se jí Patrick. Pak jí ještě ukázal nějaký malý černý přístroj s několika modrými pruhy. "Tohle tě dokáže uškvařit by během několika sekund. To, co máš v sobě." Dodal. "Výborně, výborně Patricku: Tohle jsem sie nemyslel, ale je fajn, že jsi do toho zasáhl. Nezklamal jsi mě. Teď všichni ostatní, okamžitě odhodtě svoje zbraně!!! Hned!!" Začal přímo řvát Carter. "Hlavně klid." Řekl Teipo. "Udělám to." Ještě dodal. Pak odhodil svoji zbraň, svoji P90. "Udělejte to!! Ten člověk to 100% myslí vážně, to jsem si jistý." Dal všem jasný rozkaz Teipo. To se už Patrick odhodlal k tomu, aby strčil svoji ruku za kalhoty Miomi. "Jsem zvědavý, jestli to tam máš. Jako normální žena. Ani nevíš, jak moc rád bych tě ošukal jako zvíře." Řekl jí to do ucha. Já jsem věděla, že jsi naprostÿ ktetén. A nejen kretén, ale i pořádné prase, které se vůbec nestydí. Vážně jsem z tebe znechucena. Chvíli s tebou nejsem…no prostě nemám slov.“ Uslyšel za sebou hlas, který ihned poznal. „Jasmíno, jak je tohle možné. Vždyť jsi umřela, ne?“ Byl naprosto překvapen Patrick. „A asi by se ti líbilo, kdybych pod tím drnem zůstala, že?“ Udeřila na něj Jasmína. „Fajn, asi tě dotoho pekla budu muset poslat sám.“ Řekl Patrick a chtěl vystřelit na Jasmínu, ale ta byla rychlejší. Jasmína mu namířila svoji pistoli na jeho nohu a přesně do ní vystřelila. Patrick se skácel na zem. "Vážně jsis myslel, že ty tohle jen tak projde?" Šla k němu svižným krokem Jasmína. "Počkej zlato, promluvíme si o tom, no ne? Nemusí to dojít až takhle daleko...“

          ."Takže teď mě budeš prosit o odpuštění? Když už jsi úplně v hajzlu? Tak to ne, zlato. Chcípneš ať se ti to líbí." Řekla to zcela bez milosti Jasmína. A potom ho jedním přesmým zásahem do hlavy popravila. "Tohle sis zavinil úplně sám." Řekla velmi vášnivě Jasmína a potom pořádně plivla na jeho mrtvolu. "Tak tohle ti nějak nevyšlo, Cartere. Ale zrada Patricka....Měl jsem podezření, ale prostě po tom, co jsme spolu prožili, tak dlouhou dobu, mě tohle dost ranilo. Jo, asi jsem tě měl odprásknout dřív, než to udělala Jasmína. „Fajn, asi jste mě dostali. Ale mám ještě jedno malé překvapení.“ Řekl Carter. Ihned nato Carter otočil svým prstenem, který měl na jednom z prstů, ze kterého vyšel velmi účinná hypersonická vlna.

               To naprosto všechny ohromilo. Popadali na zem. „Vážně sis myslel, že my nemáme ve svém rukávů naprosto nic? To jste neuvěřitelně stupidní.“ Cítil se dokonale nadřazeně Carter. Pak se z několika stran probouralo několik těžce obrněných tanků Očisty. „Karta se nám nějak obrátila, že? Zbylo vám v rukou vůbec nějaké eso?“ Chvástal se Carter. Crock se pokusil vystřelit na ten tank, ale jeho střela vybuchla ještě před tím tankem. „Co to kurva znamená?“ Divil se Crock. Tank namířil svoji hlaveň na Crocku. „Ksakru.“ Řekl Crock. Tank vystřelil a přesně zasáhl do místa, kde předtím stál Crock. Crock naštěstí včas uskočil. „Fajn, nastal čas na plán B.“ Řekl si sám pro sebe Crock. Jeden z tanků to napálil přímo do Elizy. Svojí střelou. Eliza odlétla pořádný kus dozadu. „Vy hajzlové!!! Tohle si s tebou ještě vyřídím, Cartere!!!“ Vykřikl Teipo. „Miomi, potřebujeme nějaké extra silné zbraně. Co ten speciální raketomet od Strážců lidstva?!“ Vykřikl Teipo do své vysílačky. „Jo, ten by šel. Můžeš si ho normálně poslat.“ Odpověděla mu do vysílačky Miomi. „Postarej se o ty tanky, Cartera a ostatní. Já se musím postarat o svoji Elizu. Kryj mě!!“ Vykřikl Teipo. „Zatraceně, tohle mě vážně dostalo.“ Řekla si sama pro sebe Jasmína. To si všimla, že Crock začíná někam zdrhat. „Crock nám zdrhá!!“ Vykřikla Jasmína. „Já jsem věděla, že mu nemám důvěřovat.“ Řekla znechuceně Jasmína a odpivla si. „Jasmíno pozor!!“  Varovala jí Miomi, když uviděla, jak se k ní řítí některá z těch tankových střel. Ale ač to bylo s podivem, tak se tomu doázala vyhnout. Miomi na to čuměla s otevřenou pusou, stejně tak ostatní. „Ty jo, fakt jsem neuvěřitelně dobrá.“ Řekla si sama pro sebe Jasmína. To už Miomi použila ten raketomet, který si předtím poslala, ale střelám se stalo totéž, co předtím Crockově střele. Prostě vybouchly před tím tankem, . „A do hajzlu!!“ Vykřikla Miomi. „Asi máme fakticky velký problém!!!“ Dodala. „Teď jste dost v hajzlu, nemám pravdu? Měli byste okamžitě zdrhat, protože za chvíli bude z vás všech asi bude pěkně mastný flek. Nebo můžete v klidu složit všechno to svoje vybavení a zbraně. Radil bych vám to ale udělat zatraceně rychle. Takže jak?!“ Varoval všechny Carter. „Raději chcípnu, než abych se zachoval jako úplný zbabělec. Jako totální sráč!!“ Vykřikl nesouhlasně Teipo. To dostala přímý zásah od jednoho z tanku. Odletěla ohromný kus dozadu. „Vy hajzlové!!“ Vykřikla téměř s pěnou u huby Teipo a chtěl to oplatit Carterovi, ale ten vzal nějakou menší kouli a hodil jí na Teipa. Ta malá koule se přitiskla k brnění Teipa. „A to je všechno?!“ Byl tak trochu překvapený Teipo. Za chvíli se do Teipa pustil pořádná dávka proudu. „Jo, teď jste všichni v prdeli, nemám pravdu? Anebo se tady snad zase objeví nějaký tajemný zachránce? Miomi je zcela mimo hru, vaše zbraně jsou naprosto bezzubé, jste prostě vyřízení!!“ Byl si neuvěřitelně sebejistý Carter. Smyčka kolem Teipa a ostatních se čím dál více utahovala. To se najednou zdí proboural Marcolinův Hummer H2 a sejmul několik çlenů Očisty. Po chvíli s tím autem zastavil a z auta vystoupil nažhavený Marcolini, který v ruce ohromný lehký kulomet FN Mini, kterým to ihned začal pražit do všech ostatních. „Sejměte ho!!“ Vykřikl do své vysílačky Carter. Hlaveň jednoho z tanků se natočila na Marcoliniho Hummera. „A zatraceně, tohle není dobré.“ Pomyslel si sám pro Marcolini. Tank vystřelil a Marcoliniho to odhodilo tak trochu dozadu. Už začínal litovat, že si hrál na hrdinu. Navíc ztratil svůj FN Mini. „Zatraceně, proč jsem nepočítal s těmi tanky?“ Zlobil se na sebe Marcolini. To už se k němu blížilo několik mužů z Očisty. „Myslíte, že jste mě dostali?“ Po těchto slovech si Marcolini vytáhl pistoli a okamžitě to napral do jednoho z Očisty. A pak do dalšího. Ale v tom to do jeho pistole napálil někdo další. „Ksakru.“ Řekl si sám pro sebe. To už k němu doslova přilítlo pár mužů z Očisty a okamžitě na něj namířili své útočné pušky FN Fal. „Asi jsi dohrál, hochu.“ Řekl mu jeden z těch mužů. Marcolini se na něj zatvářil, jako by mu to bylo u prdele. Či spíše jako by byl úplně nad věcí. „Tobě je to úplně jedno?“ Divil se ten podřízený Cartera. To se něco probouralo stěnou. Bylo to skutečně ohromé a vysoké. Jao nějaký mech nebo něco podobného. „Zatraceně, co je to za zatracenou potvoru?!"“ Divil se podřízený Cartera. To ten mech začal střílet že všech svých zbraní. Byl to neuvěřitelně silný a super nebezpečný proud kulek. Některé může z Očisty to doslova roztrhlo na malé kousky, ostatní skončili mrtvý na zemi.  "Okamžitě sejměte tu zasranou věc!!" Dal jasný rozkaz Carter. Ten obrovský mech ale neváhal a jedním přesným výstřelem sejmul jeden z tanků Očisty. A potom i druhý. "Okamžitě sem přivezte Goliáše!!" Vykřikl Carter do své vysílačky v uchu. "Šéfe, je to vysoce experimentální zbraň. Vůbec nevíme, zda bude fungovat. A zdá to toho ohromného mecha nějakou díru." Odporoval jeho podřízený. „Chcete všichni skončit mrtvý? To vážně chcete?! Jestli kurva ne, tak sem okamžitě přivezte!!“

         „Fajn, fajn, volám posádku Goliáše.“ Řekl ten podřízený Cartera. „Posádka prvního Goliáše, okamžitě vás tady potřebujeme!!“ Vykřikl do vysílačky podřízený Cartera. To už se objevil ohromný tank, daleko větší než jakýkoliv tank předtím, co Očista použila. Jedná ohromná hlaveň s nějakým tím energetickým dělem, čtyři sady raketových baterií. Tohle už mohl být pro Cartera v tom ohromném mechovi už docela ohromný problém. Teipo už konečně 'odklidil' svoji dceru pryč od toho boje, zatímco ostatní to pálili do Carterových členů Očisty. "Zatraceně, otče, můžeš mě pustit? Chci jim to taky nandat a pokračovat v boji!" Snažila se dostat zpět do boje Eliza. "Poslouchej, my to zvládáme. Dostala jsi fakticky ošklivou ránu, nevím co by uděludělala ta další. Dost Takže radši se už drž při zemi." "Ne, to rozhodně ne. Jdu do nich!!" Nenechala si to líbit Eliza. "Koukám, že je zbytečně tě držet od toho boje. Tak fajn, ale dávej na sebe pozor." Řekl Teipo. Do toho mecha pak začal střílet ten ohromný tank. A bohužel ho to začalo dost poškozovat. Jeho pancíř začínal pomalu selhávat. Carter v tom ohromném mechovi vyrazil dopředu a namířil si to je Goliášovi. Za chvíli byl u něj a rozhodl si ho vzít do svých pracek. To, co potom udělal, to bylo velmi nepříjemné pro ten tank. Vzal ho do svých ohromných pracek a rozlomil ho. "Druhý, ať sem okamžitě přijede druhý. Nebo radši ne, ať sem přijedou oba dva!! Hned!!" Vykřikl do svého handsfree. "Rozumím, okamžitě tam přijedou!!" Odpověděl mu podřízený do handsfree. Do budovy vtrhli dva další tanky typu Goliáš. A zahájili palbu na Carterova mecha. "Tak tohle je už vážně problém." Povzdechl si Crock. To ucítil jeden z podřízených Cartera ohromnou šanci.  "Jestli nechcete, aby tady váš přítel zemřel, měli byste se všichni vzdát!! Rozhodně to nebudu opakovat dvakrát!!" Vykřikl muž, který držel nad Marcolini m pistoli. Ihned po těch slovech ho střelil do ramene. Jedna přesná. A byla to velmi bolestivá rána. Carterův mech už stejně byl skoro na zemi a všem ostatním zvonil umíráček, neboť už těch mužů z Očisty na nich bylo až zkrátka moc. "Zatraceně, nechci riskovat Marcoliniho život, všichni ukončete svůj boj. Hned!!" Dal jasný rozkaz Teipo.Téměř všichni přestali, až na Elizu.

          "Elizo! Přestaň už!!" Napomenul jí Teipo. Eliza to sice udělala, ale se skřípěním zubů. "Takže jste nakonec všichni naprosté padavky. To jsem si mohl myslet." Byl na koni Carter. Očista je opět dokázala srazit na kolena. „Vaše cesta končí přesně tady. Zničte ten mech a všech se zbavte.“ Carter se potom obrátil na Teipa. Jeho muži se už chystali splnit ten rozkaz, ale za zády se jakoby ze vzduchu zmaterializoval bytost v černo-červeném overalu s futuristicky vyhlížející helmou. Okamžitě namířil něco nebezbečně vyhlížejícího na hlavu Cartera.„Jestli nechcete, aby přišel Carter o život, tak to nedělejte!!“ „Zase vy? Nevím, kdo jste, ale vaše neustále vměšování do záležitostí naší organizace už je skutečně unavující. Podle našich zpráv jste už nějakým způsobem zasáhl proti všem organizacím, spolkům a tak dále, ale nikdy proti Strážcům lidstva." Udeřil na tu bytost Carter. "Protože jsem neměl důvod proti nim zasáhnout. Oni se nesnaží vnutit světu svoji vlastní představu násilím." Argumentoval Pyros. "Protože se ty sráči bojí. Bojí se cokoliv udělat. A nechávají zahnívat celej tenhle svět. Tenhle svět potřebuje úplně nový začátek. Je úplně zkažený a my to jediný můžeme spravit. Možná nějakým globálním konfliktem, který to úplně vyčistí." Trval na svém Carter. "Jo, tohle jsem už slyšel mockrát. Třeba od Nového řádu. A nikdy to není pravda.“ Oponovala mu ta bytost v černo-červeném obleku. „Hmm, je nějaká slušnost se představit, no ne? Zvláště když jsme v takovéto situaci.“ Začal vyzvídat Carter. „Pyros, jmenuji se Pyros. Teď vám dám dvě možnosti. Odejděte odtud a nic se vám nestane nebo se o něco pokuste a všichni tady chcípněte. Vy všichni včetně vašeho šéfa!!“ Dal ultimátum Pyros. Carter se na něj otočil. „Slyším to dobře? Vy mi tady vyhrožujete? Kdo si myslíte, že jste? Laskavě se podívejte okolo.“ Řekl Carter a dal chvilku Pyrosovi na čumendu okolo. „Vy jste jenom jeden. Nás je tady celá hromada. Jak proti tomuhle chcete bojovat?“ Dal Carter přímou otázku na tělo. „Vy nemáte naprosto žádnou představu o tom, co já dokážu.“ Začal se chlubit Pyros. „Ten dům s tou párty, určitě se tam přichomýtla nějaká velmi silná bytost, které ti vaše plány rozmetala na úplně malé kousíčky. Mám pravdu?“ Zeptal se ho Pyros. V Carterovi to hrklo. Ona totiž ta bytost měla pravdu. Jak to ale mohla vědět? Jedině že by něco měla společného s tím, co se stalo v tom domě. „Dávám vám pět vteřin. Pak dám rozkaz, aby zabili všechny v téhle budově. Chcete to mít na krku? Smrt všech?“ Varoval ho Carter. „Víte co? Nějak jsem si to rozmyslel. Zabijte je všechny!“ Vykřikl Carter do svého handsfree. Všichni podřízení cartera okamžitě vystřelili na své cíle. Pro všechny z Teipova týmu by tohle bylo fatální, ale něco se stalo. Kulky totiž zamrzli ve vzduchu těsně před svým dopadem. Vlastně jakoby všechno zamrzlo. Tohle překvapilo i samotného Pyrose. Jediný, pro koho byl čas v pořádku byl samotný Pyros. „Co tohle všechno má znamenat?“ Divil se Pyros. To už uviděl postavu celou v červeném obleku, nebo spíš kombinéze, jak se přibližuje k Pyrosovi. S jasně zeleně svítícím průzorem. „Zatraceně, kdo jsi?“ Zeptal se ho Pyros. „Já jsem ty.“ Řekla mu ta bytost. „A koukám, že jsem to trefil právě včas. Být tady o trochu později, tak ty by jsi to sice přežil, ale oni už ne.“ Řekla ta bytost v narážce na Teipa a ostatní. „A skvělý blaf s tím, že jsi dostal všechny Carterovi muže na té oslavě. Stejně jako jeho techniku. Sice to nebyla tak úplně pravda, ale vlastně to bylo svým způsobem i tvoje dílo.“ Řekla ta bytost. Pravděpodobně budoucí verze Pyrose. “Já jsem tady svůj úkol splnil. Teď použij tu svoji speciální vlnu a sejmi je všechny. Kromě Cartera, Teipa a jeho přátel. O Cartera se nemusíš bát, stejně zemře, ale teď je důležité, aby unikl. Mimochodem, ještě budeš mít důležitou roli v budoucnu. Ale dej si pozor, jsou tady síly, které nemůžou tomuhle světu přinést nic dobrého. Víš, co máš teď dělat. Jo a Sidra, važ si toho, co máš." Dala mu nějaké rady ta druhá postava. Pak jakoby vstoupila do vzduchoprázdna a úplně zmizela. "Fajn, asi budu důvěřovat své intuici." Řekl Pyros a nastavil svoji speciální vlnu, která by všechny měla doslova vypařit. 

             „Hold budu důvěřovat své intutici.“ Řekl si sám pro sebe Pyros. Pak to spustil. Okolo Pyrose doslova vystřelila vlna energie, která doslova rozložila všechny Carterovi muže. Do jednoho. Pak jakoby se čas znovu rozeběhl. A Carter teď mohl uvidět, jak všichni jeho muži byli v hajzlu. A že tam zbyl pouze on sám. „Tak co, pořád budete tvrdit, že se mám vzdát?“ Usmál se na něho Pyros, i když to rozhodně Carter nemohl vidět přes tu jeho masku. „Co jste to proboha udělal se všemi mými muži?“ Divil se Carter. „Všichni to byli pěkný zmrdi. Svět bez nich bude o dost lepší. Asi byste měl odtud zmizet, za chvíli po vás půjde Teipo a ostatní.“ Řekl to Pyros Carterovi, jako by mu chtěl pomáhat. „Sidra, slyšíš mě? Označkuj mi prosím Cartera, ale nezabíjej ho.“ Řekl do své miniaturní vysílačky Pyros. Carter sice chvíli váhal, ale pak začal okamžitě zdrhat, neboť si uvědomil, že sám proti nasranému Teipovi a jeho přátelům by neměl vůbec žádnou šanci. To do něj už Sidra na jedné ze tří věží okolo toho objektu vystřelila miniaturní sledovací objekt. „Sidro, vlastně Lori, je teď Carter pod dohledem?“ Byl zvědavý Pyros. „Jasně, zlato. Nezdrhne nám. Proč jsem ho nemohla zastřelit rovnou?“ Byla zvědavá Sidra. „Těžko se to vysvětluje, ale myslím, že to takhle má být. Mám takové tušení, že Teipo i ostatní budou mít příležitost domoci se spravedlnosti. Najdi nějaký přístroj nebo zařízení, který má někdo z nich a začni tam vysílat signál z toho sledovacího zařízení. My dva jsme tady skončili. Je to na nich.“ Řekl do své miniaturní vysílačky ve svém uchu Pyros. To už Teipo viděl, jak Carter zdrhá. „Do hajzlu, Carter je na útěku!!“ Vykřikl.

                   „Tohle je divné, kam zmizli všichni Carterovi muži?“ Divil se Marcolini, který by bez zásahu tajemné bytosti, která se představila jako budoucí verze Pyrose, by teď ležel v kaluži krve na chladné podlaze tohohle opuštěného skladiště. Kdo ale byl opravdu pohotový, byla Eliza, která okamžitě zaregistrovala pohyb Cartera a zahájila po něm palbu. Totéž Jasmína, která po něm také ihned zahájila palbu. Za to Crock měl ohromné potíže, neboť jeho mech po těch pár střelách z několika Goliášů byl z větší části na maděru a téměř nic nefungovalo. Ani se nemohl postavit na své nohy. Pokusil se tedy pomocí svých trysek alespoň překulit na bok, což se mu podařilo. Pak se svými zbraněmi pokusil zamířit na Cartera, ale nějak nemohl vystřelit. „Ten šmejd nám zdrhne!“ Vykřikla Jasmína. „Zatraceně!!“ Vykřikl Teipo. „Tohle mu nedovolím!!“ Vykřikl znovu a chtěl odpálit výbušniny veředu, ale jako by jeho spínač vůbec nefungoval. „Co má tohle znamenat?!“ Divil se Teipo. „Nebojte, tohle mám.“ Řekl Marcolini a okamžitě pomocí dálkového ovládání pomocí holografického rozhrání dojel svým Hummer H3 až před něj. „Tak je to připravené. Hupsněte si dovnitř a začneme pronásledovat Cartera, ne?“ Řekl do vysílačky Marcolini. „Marcolini, ten Hummer H3 má velmi silnou kulometnou věž, tak jí použij!“ Zakřičel do svého handsfree Carter. To už před Cartera dojelo lehké obrněné vozidlo a z něj vyskočilo několik mužů ve velmi těžkých obrněných oblecích. Za nimi nějaký muž v obleku. „Jste v pořádku, šéfe?“ Zeptal se ho ihned. „Chci odtud ihned pryč. A zajistěte, aby mě nikdo z těch tupců nepronásledoval!!“ Řekl jasné rozkazy, slyšeli jste ho!!“ Zakřičel ten muž v obleku. Zatímco Carter nastoupil do to toho těžce obrněného vozidla a odjížděl pryč jako spolucestující, potom co ten muž v obleku dal znamení, tak jeho podřízení v těžkých obrněných oblecích zahájili palbu na všechny okolo. „Tak už funguj, kurva.“ Snažil se pořád nahodit svoje zbraně Crock. Po pár sekundách se skutečně aktivovali. „A máte to šmejdi!!“ Vykřikl a naplno spustil palbu ze svých těžkých zbraní přímo do těch podřízených Cartera. Totéž už udělal i Marcolini, kterému se podařilo vysunout ze střechy ten těžký kulomet. „Carter nám ale pořád zdrhá!!“ Zakřičel znovu do svého handsfree Teipo. „Budu vás krýt se svými zbraněmi na mechovy. Dostaňtě toho šmejda!“ Měl velmi dobrý návrh. „Jo, já vás podpořím. Abys ty, Eliza a Marcolini mohli jít po Carterovi.“ Přidala se Jasmína. „Jo, fajn. Okamžitě jedu k Teipovi. Ať se Eliza připraví okamžitě naskočit do toho auta, protože pokud ho máme Cartera dohnat, budeme muset být extra rychlý.“ Dal do svého handsfree instrukce Marcolini. Pak si okamžitě nastoupil a zalezl za volant. Těžký kulomet Hummera H3 i těžké zbraně mecha decimovaly Carterovy muže. Hummer H3 zajel až k Teipovi. Vzhledem k tomu, že tu výzvu Eliza uslyšela také ve své vysílačce, okamžitě také běžela k Marcolinimu Hummeru H3. Teipo okamžitě nastoupil, stejně tak Eliza hned za ním. „Fajn, chci abys okamžitě jel za tím šmejdem. Musíme ho okamžitě dostat!“ Dal jasný rozkaz Teipo. To ale do Hummera H3 narazila plnou silou jedna ze střel ze zbraní těch těžce obrněných mužů Očisty. „Držte se!“ Vykřikl Marcolini. Hummer H3 to sice vydržel, ale bohužel skončil na boku. Auto se překulilo na bok, zatímco to ten podřízený Cartera dostal plnou silou z jedné ze zbraní mecha Crocka. Odlétl několik metrů dozadu. A pak to odnesl další podřízený Cartera. "Jestli nemáš nějaké náhradní auto, tak myslím, že jsme pěkně v hajzlu." Řekl Teipo, zatímco se snažil nějak dostat z auta. "To bych neřekl. Tohle auto má jedno velké překvapení." Řekl lišácky s úsměvem Marcolini. A pak něco stisknul na svém volantu. Hummer H3 se pomocí nějakých trysek dostal zpětvl na všechny 4 kola. "Jo, o tomhle jsem mluvil." Pogratuloval si. Muž v obleku se mezitím rozhodl co nejrychleji někam zdrhnout. "No fajn, ale Carter nám furt zdrhá. Navíc už toho šmejda vůbec nevidím. To je v hajzlu, ten zmrd nám snad už definitivně zdrhl.“ Rozčílil se Teipo. Marcolini se rozhlédl. Teipo měl naprostou pravdu. Carter byl prostě někde v hajzlu a nikdo ho už neviděl. To si Marcolini všimnul, že se mu na obrazovce uprostřed palubky objevil sledovací signál, který nejspíše patřil Carterovi. "Hele, nenapařil to do něj někdo z vás nějakým sledovacím zařízením? Protože právě dostávám signál, jak se Carter pohybuje. Jestli je to teda on. Ale kdo jiný by to mohl být." To se ozval Teipo. "Ne, já jsem rozhodně do něj žádné sledovací zařízení nestřelil.""Ani já jsem do něj nic nevstřelila." Ozvala se Eliza. "Zvláštní, tak to musel být nejspíše nějaká z těch dvou vašich krasavic, co s vámi museli být. Anebo to taky musel být Crock." Přemýšlel nahlas Marcolini. "No, každopádně máme jeho signál.

                   „Máme jeho signál? Tak na co čekáš? Jeď za ním! Chci ho za každou cenu dosta!!“ Byl Teipo celý bez sebe. „Tohle je dost nebezpečné, víte to? Tahle posedlost jedním člověkem.“ Řekl Marcolini. „Znáte celou tu organizaci? Víte, co provedli? Musím je dostat všechny!“ Trval na svém Teipo. „Tak tomu říkám opravdová vytrvalost. Za tohle vás dost obdivuji, jste jak buldok.“ Tak trochu mu pokuřoval Marcolini. „Fajn, máte to mít. Jedeme za ním!“ Řekl odhodlaně Marcolini. A rozjel se za ním plnou rychlostí. „Doufám, že ten chlap za to stojí.“ Poznamenal Marcolini. Auto vyjelo ven z objektu. To už chlap z Očisty, který předtím velel těm obrovským obrněným chlápkům zdrhl o slušný kus dopředu, ale po chvíli byl zastaven někým v černo-ćerveném overallu. „No to se podívejme. Tebe jsem zrovna hledal. Ty ještě budeš mít velmi důležitou úlohu. Být tebou, tak teď bych moc neprovokoval.“ Řekl Pyros a vytáhl svoji pistoli a namířil jí přesně doprostřed čela toho chlapa. „Víš, ty budeš mít docela smůlu. Neboj se, já tě o život teď nepřipravím, ale měl by ses spíše bát Teipa a ostaních. Ten má na celou tu vaši organizaci pořádnou pifku. Ale to už není moje starost. Já tě pouze doručím, až bude potřeba. A zatím….“ Pyros se rozpřáhl se svou pistolí a pořádně udeřil toho chlapa do hlavy. „Si tady pořádně dáchni.“ Řekl po tom úderu. Ten chlap se složil na zem a zpod jeho hlavy se začalo objevovat trochu krve. Pyros do něj musel udeřit fakt tvrdě. „Asi bych si na tohle měl dávat větší pozor.“ Poznamenal si sám pro sebe. „ Proboha, co jsi tomu chlapovi udělal? Tu jeho krev, co má pod hlavou můžu vidět až tady odtud. Zase jsi do toho dal moc síly, co?“ Trochu do Pyrose ryla Sidra. „Jo, asi tak trochu jo. Ale neboj zlato, jsem si jistej, že to tenhle sášula 100%. Má ještě svůj účel a může teprve chcípnout až potom, co ho splní.“ Řekl Pyros do své super miniaturní vysílačky ve svém uchu.

              „Asi byste měli odtamtud vypadnout.“ Uslyšel Sidru. „Vážně? A proč?“ Divil se Pyros.“Detekuji několik jednotek těžké obrněné techniky, jak se k vám blíží. Netuším, ke komu patří. Navíc, pokud si dobře pamatuji, tak nám ten tvůj přístroj nic neříkal o tom, že bychom měli zasáhnout do setkání těch neznámých lidí, co se sem tak vehemetně ženou s Carterem a těmi ostatními. Ta nová skupina by si to měla vyřídit s těmi dvěma, co tady už jsou, ne? Každopádně bych okamžitě být tebou zmizela, nechci, abys přišel k nějaké úhoně.“ Řekla mu do vysílačky Sidra. „Fajn, drahoušku. Jak myslíš.“ Řekl Pyros a vzal si toho chlapa na jedno ze svých ramen. Pak se s ním rozeběhl pryč. A zatím Miomi, Carter i Jasmína stále bojovaly s těmi přerostlými, těžce obrněnými muži z Očisty.To ale do té jejich bitvy někdo zasáhl. Do haly se probouralo několik vojenských vozidel, které museli patřit nejspíše Strážcům lidstva. Okamžitě zahájili palbu na ty obrněné muže z Očisty. Miomi, Jasmína nevěřili vlastním očím. Tohle snad bylo jejich největší štěstí. Ale potom se ti muži seskupili i okolo Miomi a Jasmíny. A taky okolo Carterova robota. Včetně té techniky. To do objektu vjelo velké a luxusní auto, nejspíše Rolls-Royce Ghost. Vystoupili z něj tři lidé i s ochrankou. „Nikomu z těch lidí od Teipa neubližujte! Jsme tu jenom pro Cartera!“ Vykřikl nějaký hlas. Patřil vyššímu muži, který nejspíše měl vedoucí postavení. „Barbaro, postarej se o ty dvě. Tahle práce by ti měla jít od ruky.“ Pobídl Barbaru ten druhý muž. „Myslíš si Ciene, že mám automaticky vyšší míru empatie, když jsem žena?“ Byla tak trochu uražena Barbara. „No tak promiň. Může za nimi místo tebe jít Schrockov. Ten taky určitě bude mít dost empatie.“ Navrhl Cien. „Ale ne, to je fajn. Půjdu za nimi a vyřídím to.“ Řekla Barbara a vyrazila za Miomi a Jasmínou, které si vůbec nebyli jistí, co teď vlastně mají dělat. Zda střílet či ne. „Hele, kdo jsou vlastně všechny tyhle muži a ženy? Mám to do nich začít taky pálit nebo ne?“ Chtěla radu Jasmína. „Co já vím. Jsou sice ze Stražců lidstva, ale nevíme, jaké vlastně mají s námi úmysly. Takže bych byla připravena na všechno. Na druhou stranu, čím déle na ně budeme mířit, tím větší riziko je tady, že někomu z nich ujede prst. Jsou to přád jenom lidé.“ Řekla jí na to Miomi.

                      „Klid všichni. Okamžitě skloňtě své zbraně. Ty dvě ženy jsou teď pod mojí ochranou. Přece bychom nechtěli, aby jejich první setkání se Strážci lidstva bylo fatální. Od čeho máme ten název, že?“ Poručila svým podřízeným Barbara. Ty skutečně sklonili zbraně. „Vidíte, že to jde. Ale platí to na obě strany. I vy byste měli sklonit své zbraně.“ Nabádala je Barbara. „Ne, já si raději tu zbraň ještě nechám v ruce.“ Oponovala Jasmína. „No, já si jí klidně zandám.“ Řekla Miomi a udělala to. „Šéfová, jedna z nich nejspíše bude android.“ Pošeptal jí to jeden z jejich podřízených. „Vážně? Možná bychom je tady mohli na chvilku zdržet.“ Řekla si pro sebe Barbara, velmi tiše. „To je v pořádku. Jestli se cítíte s tou zbraní více bezpečně, tak fajn. Víte, jestli chcete odejít, nikdo vás tady nedrží. My jsme si přišli pro někoho zcela jiného.“ Řekla jim v klidu Barbara. Těžce obrnění muži od Očisty teď leželi většinou mrtvý na podlaze. Higgs pořád ležel těžce zraněný na podlaze, zatímco Tara mu pořád držela ránu. Mohla sice během celého toho zmatku utéct, ale rozhodla se zůstat s Higgsem až do konce. „Co máme udělat s Higgsem a Tarou? Tara vypadá, že je celkem vitální, ale Higgs je na tom dost špatně.“ Zeptal se jeden z mužů od Stražců lidstva. „Nejsme Nový řád nebo Očista. Stabilizujte Higgse, společně s Tarou je zajistěte, dokud se s ostatními členy vedení centrály nedohodnu, co s nimi.“ Dala jasný rozkaz Barbara. To už se Cien a Schrockov dostali ke Crockovu mechu. „Víme, že tam jsi, Crocku. Vážně sis myslel, že můžeš porušovat jasná pravidla, co máme ve Strážcích lidstva? Víš vůbec, proč máme ten systém 5 lidí ve vedení? To si už kurva nepamatuješ, jak to naposledy dopadlo, když se jeden z nás, Zyo, začal mít choutky na ovládnutí naší vlastní organizace, jenom aby rozpoutal totální válku se všemi ostatními, když začal jednat na vlastní pěst? Totálně je vyhladit, aby zbyla jenom ta naše, vlastně jenom ta jeho a potom by se zbavil veškeré opozice uvnitř? Vážně jsi to zapomněl? Pro ty své plány neváhal jít i přes mrtvoly. A to pouze stačilo, aby stál v čele pouze on sám. Zklamal si nás, Crocku. Mě, Schrockova, Dana a Barbaru.“ Řekl s lítostí Cien. To už se z mecha vyloupl Crock a postavil se zpříma před Ciena. „Pořád lepší než být úplně bezcitní jako ty. Stále ten samý dokonalý a neomylný, naprosto přesně dbající na předpisy. Neunavuje tě to někdy?“ Zeptal se ho natvrdo Crock. „Ty to považuješ za zbytečnost, ale já ne. To, jak jsme přehlédli Rosleye, to, jak nám Zyo málem uprchl s těmi mimozemskými vzorky. Všechno tohle mě poučilo. I ten incident v Evropské centrálě. Tohle všechno mě dalo potřebné zkušenosti a rozhled.“ Řekl Cien. „A není to spíše tím, že jsi se dosud nevyrovnal s tím svým rozchodem? Ztratit svoji ženu a celou rodinu, to muselo fakt zabolet.“ Nejspíše se trefil do slabého místa Ciena. „Do těch záležitostí ti vážně nic není. Radil bych ti vycouvat.“ Začal se bránit Cien. „Patří to taky do toho tvého okruhu poučení?“ Rýpl si do něj Crock. To už začal Schrockov tušit, že jde do tuhého. „Tak dost, tohle si můžete vyříkat na centrálě. Taky se tam rozhodne o tvém dalším osudu. Doufej jenom, že nás všechny dokážeš přesvědčit o správnosti svého jednání.“ Zasáhl do toho Schrockov. „Nemusím tě snad nutit, abys nás následoval, že ne? Nerad používám donucení.“ Pobídl ho Schrockov. „Fajn, ale já se nemám za co zodpovídat. Udělal jsem pouze správnou věc. Pomohl jsem lidem, kteří to vážně potřebovali.“ Řekl klidným hlasem Teipo. „Počítám, že půjdete taky po Marcolinim.“ Měl ještě jednu poznámku. „A co jsi čekal? Taky porušil pravidla. Budete souzeny společně.“ Řekl Cien. „Fajn, zdá se, že jsem zcela zatlačen do rohu a nemám jinou možnost než jít s vámi.“ Řekl s povzdechem Crock. „Rozumná volba, Crocku.“ Souhlasil Schrockov.

                  To už skoro byla Miomi a Jasmína pryč. „Nechtěla jste je zdržet?“ Divil se její podřízený. „No, nějak jsem si to rozmyslela. Možná je bude lepší prostě jenom sledovat. Tajně. Určitě to dokážete nějak zařídit, ne?“ Obrátila se Barbara na svého podřízeného. „No jistě. Ale neměla byste se nejdříve poradit?“ Zeptal se její podřízený. „Se Schrockovem, Cienem a tak?“ Dodal. „Asi jo.“ Řekla Barbara. „Jo, to je asi zatracená pravda. Vsadím se, že se moc daleko odsud určitě nedostanou." Řekla Barbara. To už se k ní přidal Cien a Schrockov. "Máte ho?" Zeptala se Barbara. "Jo, máme ho. Trochu se vzpouzel, ale nic, co by se nedalo zvládnout. A myslím, že si dobře uvědomil, že odporem rozhodně nic nezmůže.“ Objasnil situaci Cien. „Jsem ráda, že jsi se k nám připojil, Crocku. Všichni jsme se shodli na tom, že to, co jsi udělal, bylo přes čáru. Všechny jsi nás obešel a obrazně jsi nás bodl do zad. To oživování má svoje přísná kritéria. Svoje zásady. A ty jsi se na to zcela vysral. Co mi k tomu řekneš?“ Chtěla znát odpověď od Crocka Barbara. "Narozdíl od tebe, já mám pořád srdce a dělám to, pro co byla Strážci lidstva určeny. Pomáhám ostatním. Zdá se, že vy jste to úplně zapomněli.“ Opřel se do Barbary Crock. „Ne nezapomněli. My ale máme pravidla, kterými se tohle všechno řídí. Ty pravidla jsme si nastavili, aby už nikdy nedošlo k takovým excesům jako došlo k minulosti. Chápeš to, Crocku?!“ Crock ale mlčel. „To jsem si mohla myslet.“ Řekla. „A co Dan? Zatím jsem ho tady neviděl.“ Ozval se najednou Crock. „Dan? Myslím, že souhlasil s námi všemi. Ale už je to prakticky jedno, Crocku. Tohle vyřešíme na centrále.“ Řekla mu to zcela upřimně Barbara. „A věř mi, že tě to bude hodně mrzet.“ Pak se obrátila na stráže od své organizace. „Odvedtě ho a připravte ho k transportu.“ Dala rozkaz. Ostatní – Cien i Schrockov pokývali na znamení souhlasu. „Jo a ještě jsem chtěla jednu věc. Pravděpodobně to nevíte, ale jednaz těch ženských je nějaký druh androida. Můj podřízený mi to prozradil, potom co jí oskenoval. A mám takový pocit, že ta druhá ženská byla ta, co jí Crock oživil. Takže mě napadlo, že bychom je obě měli dát sledovat. Váš názor?“ Zeptala se Ciena a Schrockova Barabara. „Hmm, to zní zajímavě. Asi bychom je měli nechat jít, ale pořádně prozkoumat tu robotku, to už by stálo za to. Kdokoliv jí vytvořil, tak ten to musel mít pořádně vychytaný. Jo, já jsem pro.“ Souhlasil Cien. „No nevím, pořád je to velmi inteligentní a samostatná bytost. Myslím, že by se jí hrubě nelíbilo, kdybychom se jí pokusili zajmout.“ Tak trochu nesouhlasil Schrockov. „Ještě zbývá Dan, uvidíme, jaký bude mít názor.“ Vzpomněla si Barbara na Dana, který pořád seděl v autě.  „Doufám, že na to kývne.“ Řekla si Barbara sama pro sebe.

             „Šéfové, ještě pořád je tady Higgs a Tara. Jsou už stabilizovaný, ale co s nimi máme dělat?“ Chtěl vědět co s nimi jeden z podřízených. „Co myslíte?“ Zeptala se všech Barbara. „Osobně bych si je nechala a soudila bych je podobně jako jakékoliv jiné naše členy. K přihlednutím ke všemu, co všechno provedli za hnusárny.“ Navrhla Barbara. „No, já mám podobný názor jako Barbara. Zajmout je a soudit je na naší půdě. Podle zásad Strážců lidstva.“ Souhlasil Cien. „Vážně? Jsou to pořád lidé od Očisty. Očista nám není podřízená. Měli bychom je vrátit Očistě, ať si oni s nimi vlastnoručně poradí.“ Nesouhlasil Schrockov. „Fajn, zatím je to 2 proti jednomu. Ještě zbývá Dan. Asi mu zavolám vysílačkou, abych se ho zeptala na jeho názor.“ Rozhodla se velmi rychle Barbara. Neváhala a skutečně mu zavolala přes její handsfree. Chvíli s ním mluvila a pak to ukončila. „Tak dobře, souhlasil se mnou a Cienem. Prý je můžeme použít při nějakých jednáních s Očistou, jako takové pojistky. Nebo při zdůraznění našich požadavků. Každopádně souhlasil.“ Řekla se širokým úsměvem Barbara. „Fajn, naložte je taky. Pojedou s námi.“ Dala nakonec rozkaz Barbara.

             

              Dál od toho objektu

              „Jak vzdáleny jsme od toho šmejda?“ Zeptal se po chvíli Teipo Marcoliniho. „Snažím se ho dohnat co nejrychleji to jde. Neumím dělat zázraky. A když už řídím, tak se na to chci maximálně soustředit. Řeknu, až ho doženeme. Do té doby, tak je ten člověk před námi. Ne za námi, ale před námi.“ Odsekl ho Marcolini. „To jste takhle furt odměřený?“ Podivil se Teipo. Marcolini zarytě mlčel. „Chcete ho dostat, ne? Můj jediný úkol je řídit. Jsem v tom nejlepší. Stejně jako vy, cokoliv jste v té Očistě dělal. Tak se každý soustředme na to svoje a dostaneme toho vašeho člověka během chvíle.“ Rozhodl se prolomit ledy. „Fajn, víte, co ten zmrd udělal? Dal několikrát přímý rozkaz k zavraždění mnoha lidí, mohlo to být klidně i přes 100. Více jak 100. Přímý rozkaz. Chtěl se spojit s Novým řádem. Několikrát se přímo zůčastnil mučení svých obětí. Aby se dostal na vrchol, neváhal zabít svého vlastního otce. Velmi brutálně. Už to chápete? Proč on a jemu podobní musejí zemřít? Asi jsem byl naprosto slepý nebo mě pravděpodobně nějak zatěmnili mozek, něčím, ale v tom zpropadeném skladišti mi to došlo. Byl to bod zlomu. Asi už nikdy neodčiním, že jsem jim pomáhal, ale alespoň je můžu zastavit. To můžu udělat.“ Vysvětlil to docela dobře Teipo. „A co až ho dostanete? Až dostanete všechny? Až tu organizace zcela zničíte a ona zase povstane z popela?“ Byl skeptický Marcolini. „Budu pořád tady, abych je znovu zastavil. Klidně proti nim znovu povstanu.“ Byl pevně Teipo. „Tati, slyšela jsem dobře? Vždyť jsi tvrdil, že jakmile je porazíme, tak bude konec. Že už proti nim nebudeš bojovat. Že potom budeme vést normální život. Že se o to alespoň pokusíš. A teď se dozvídám, že jsi celou dobu nemluvil pravdu?“ Byla tak trochu naštvaná, vlastně dost nasraná Eliza. To donutilo Teipa se tak trochu zamyslet. „Slíbil jsi to, že to všechno necháš za sebou, jakmile to všechno skončíš!!“ Tlačila na něj Eliza. Teipo si povzdychl. „Asi máš pravdu. Něco jsem ti slíbil. A jakmile se člověk do tohohle koloběhu jednou zamotá, už z něj asi nikdy nevyjde.“ Přemýšlel nahlas Teipo. „Fajn, vyřídím je všechny a jdu od toho. Společně se stáhneme někam do ustrání a tam společně začneme nanovo. Zcela nový život. Lepší a bezpečnější.“ Slíbil jí to Teipo. „Jenom aby to nebyli prázdné sliby.“ Ohradila se proti tomu Eliza. „Zdá se, že se to auto zastavilo.“ Oznámil Marcolini. Teipo se podíval na holografický středový displej. „Jo, taky to vidím. Ten objekt poznávám. Podle těch půdorysů to je jeden z ukrýtů Očisty. Těžce obrněný a zabezpečený, víte? Jestli se tam ten zmrd schoval, tak je to v hajzlu.“ Povzdechl si Teipo. „Možná že tohle je konec cesty. Asi bych měl být rád, že jsme dostali alespoň nějaké vysoké šarže. A dost členů Očisty.“ To Marcolini prudce zabrzdil. A rychle nato svůj Hummer úplně zastavil. Podíval se na Teipa jako by mu chtěl sdělit nějaké moudro. „To, co jste řekl, to jste myslel vážně? Jako já jsem snad teď blbě slyšel nebo co. Podívejte se, kam jste to až dotáhl. Bojoval jste proti Očistě, a jak jsem slyšel, tak na vás Očista nasadila úplně vše. A pořád jste tady, i přesto že se vás Očista snažila úplně zničit. A to, co jste mi pověděl o Carterovi, tak ten hajzl prostě musí zemřít. Tohle bitvu neprohrajete, nebo ano? Jednou jste se do ní pustil, tak jí vyhrajte. Vím, že jste toho musel hodně ztratit. A to člověka změní. Za to, jak se k vám Očista zachovala, za to, co udělala, tak si zaslouží úplné vymazání z povrchu. Crock mi řekl, že vám věří. Že z vás cítil dravou šelmu, člověka, který věří svým cílům. Pokud necháte Cartera naživu, půjde po vás. Neznám ho, ale potom co jste provedl celé té jeho organizaci, tak jsem si jistý, že to tak bude. Měl byste to všechno dokončit.“ Povzbudil ho Marcolini. V hlavě Teipa to šrotovalo. „A jak asi? Téměř všehno naše vybavení skončilo v tom skladišti. Máme akorát tyhle brnění, nějaké ty útočné pušky, asi tak tři, vzadu pak dva těžké kulomety a to všechno ostatní jsme nechali za sebou. Carter na nás bude připravený, bude nás čekat. Je to sebevražedná mise.“ Argumentoval Teipo. „Fajn, takže je to asi vyřešené. Zdá se, že můj prvotní dojem moc dlouho nevydržel.“ Řekl a spustil ´skládací´ sekvenci svého brnění, které měl pořád na sobě, pro jistotu. Ne toho odolnějšího a většího typu, ale toho brnění které se dokázalo poskládat do docela elegantního, i když trochu tlustšího kovového pásku.

          Pak se zvedl, otevřel dveře a namířil si to úplně někam pryč. „Hej, co to děláte?!“ Vykřikl na něj Teipo. „Sám jste to říkal. Pokud to chcete vzdát, tak proč bych tady měl být?“  Položil velmi dobrou otázku Marcolini, ale stále pokračoval ve své chůzi. To Teipa velmi tvrdě zasáhlo. “Tak počkejte!!“ Vykřikl na něj Teipo a vydal se k němu svižným krokem. Jakoby Marcolini promluvil Teipovi do duše. Marcolini se skutečně po chvíli zastavil. "Jo, tak dobře. Doděláme celou tuhle záležitost a dotáhneme spravedlnost do konce. Za všechny." Řekl klidně Teipo. Na Marcoliniho tváří se objevil široký úsměv. "Věděl jsem, že vás ještě nemám zatracovat. Přesně tohle jsem chtěl slyšet!" Měl Marcolini skutečnou radost. To už uslyšeli troubení Hummera. "Co to doprčic je?" Divil se Marcolini. "Tady Eliza. Něco se k nám blíží. Vypadá to na nějaké auto. Takové to typicky velmi silné americké auto. Muscle." Ozval se hlas Elizy v obou handsfree sadách. Jak Teipa, tak Marcoliniho. „Buď v klidu, Elizo. Ihned běžíme k tobě!“ Vykřikl do handsfree Teipo. Marcolini se vydal ihned za ním. „No, doufejme, že by to mohla být Jasmína s Miomi.“ Řekl Teipo. „Anebo taky ne.“ Rýpl si Marcolini. „Tak doufejme, že to alespoň nebudou nějaké extra potíže.“ To dpověděl mu Teipo. O už se dostali zpátky k Hummeru.  To už uviděli to auto. Byl to Shelby GT500 v perfektním stavu. S nějakými těmi kresbami na sobě. Nebylo vidět dovnitř. „Co je to zatraceně za auto?“ Divil se Teipo. „Už jsi ho viděl?“ Zeptal se Teipo Marcoliniho. „Ne, rozhodně ne.“ Odpověděl mu Marcolini. Pak se ale zarazil. „Možná, že jsem párkrát na nějaké podobné auto narazil. Ale podobných aut může být daleko víc.“ Dodal pak. „Jasně. Takhle zbarvené  a s velmi výrazným vzorem, tak těch bude určitě velké množství.“ Rýpl si zase Teipo. „Tak fajn, jste to vy, Jasmíno a Miomi? Protože se fakticky nechci splést a udělat něco, čeho bych zatraceně litoval.“ Řekl Teipo. „Marcolini, raději okamžitě připrav ten těžký kulomet Hummeru. Taky se okamžitě připrav na nasazení brnění a na poslání jednoho z těch dvou těžkých příručních kulometů.“ Dal jasné instrukce Teipo. „Zlatíčko, zůstaň v tom autě!!“ Vykřikl do svého handsfree Teipo. Snad Eliza poslechne, pomyslel. To už se z vrchu Hummeru vysunul těžký kulomet. Dveře auta se už začaly otevírat. „Připrav se zasáhnout.“ Dal ještě poslední instrukce Teipo. Následovala ještě chvíle napětí, než se objevily nohy. Bylo to těžší poznat, ale připomínaly spíše ženské nohy. „Že by to byla Jasmína nebo Miomi?“ Pomyslel si Teipo. "Zatraceně, tohle jednoznačně není Jasmína ani Miomi. Ten oblek bych si jednoznačně pamatoval." Řekl po chvíli Teipo. "Ať už jste kdokoliv, okamžitě se nám vzdejte!!" Vykřikl na ní Teipo. "Vy mi vyhrožujete? Snažíte se mi rozkazovat? Tohle rozhodně nemám ráda, pánové." Řekla nejspíše žena v tom bojovém obleku. "Vy ani netuší že, s kým máte tu čest. Jo, máte hezké hračky, ale na moje nemají. Ani zdaleka." Byla pořád sebejistá ta žena. "Tak fajn, jak chcete." Řekl Teipo a dál mlčky znamení Marcolinimu. Oba dva si okamžitě vysunuly svè brnění ze svých pásků a ještě si do svých rukou vyslaly oba dva těžké kulomety. „Tak co? Pořád se cítíte nad námi?“ Řekl s neskrývaním povýšením Teipo.

            „Vážně si myslíte, že mě tohle může nějak ohrozit? Naivkové.“ Řekla Sidra. „Marcolini, spusť to!“ Vykřikl do vysílačky Teipo. "Provedu." Odpověděl mu briskně Marcolini, chtěl začít střílet z té kulometné věže, ale Sidra do té věže něco vystřelila. Ze své zbraně na rukou. Ta kulometná věž ihned přestala fungovat, což vedlo ke značnému Marcolini mu údivu. „Nejde to!“ Vykřikl. „Jak to, že to nejde?! Myslel jsem, že máte ve Strážcích lidstva tu nejlepší techniku!“ Oponoval mu Teipo. To ucítil, jak mu přímo hoří ten jeho těžký kulomet v ruce. Bylo to rozpalené jako kdyby v tom bylo několik Sluncí najednou. Teipo to nemohl udržet a musel to pustit. Totéž Marcolini. „Mám ještě jedno překvapení.“ Řekla si pod tou bojovou helmou Sidra. Za chvíli uslyšel Teipo ve svých uších neuvěřitelně pronikavý zvuk, který ho doslova srazil na zem. Marcolini ho brzy následoval. „Já jsem vám to říkala. Ale jak koukám, tak lidé jsou v tomhle dost nepoučitelný.“ Povzdechla si. To už z Hummeru vystoupila Eliza, která v jedné z rukou držela pistoli Glock 17. Okamžitě jí namířila na Sidru. „Ty jedna krávo, tohle jsi rozhodně neměla dělat!! To byl můj otec!!“ Vykřikla na ní a stiskla spoušť. Kulka sice přesně trefila oblek Sidry, ale prostě se od toho obleku odrazila. Eliza neváhala a prostě pokračovala v palbě, co to šlo. To se ale Sidra tak trochu naštvala a jedním přesnou tlakovou vlnou ze svého vybavení na své pravé ruce srazila Elizu na zem. „Nechtěla jsem to, ale nedala jsi mi jinou  možnost.“ Snažila si umýt své ruce od toho, co udělala. To už se směrem napravo od Hummera objevilo vznášedlo.

           Černé, velké vznášedlo. „Zlato, kde jsi se proboha coural? Měl jsi mě upozornit, že tyhle lidé nebudou moc přátelští.“ Řekla do své vysílačky v uchu Sidra. „Možná měli důvod, že po tobě vystartovali.“ Uslyšela ve své vysílačce hlas Pyrose. „Pyrosi, zlatíčko, snad si nemyslíš, že bych je schválně vyprokovala. Vždyť mě znáš.“ Bránila se Sidra. „Jasně puso, že tě znám. Možná, že právě proto.“ Neodpustil si to Pyros. „Pyrosi….láďo.“ Tak trochu ho pokárala. „Každopádně teď je bude trochu těžší je přesvědčit, že jsme na jejich straně.“ Měl tak trochu obavy Pyros. „Tak promiň. Byla jsem hloupá.“ Omlouvala se Sidra. „Ne, to jsi rozhodně nebyla.“ Zarazil jí Pyros. „Hele, já přistanu a snad je přesvědčí ten malý dárek, co jsme získali.“ Řekl s mírným nadšením Pyros.“Jo, myslíš to velké zvíře od Očisty?“ Tipla si Sidra. "Jo, přesně toho myslím. No snad nebudou nasraný, až se trochu víc seberou. Přistávám." Oznámil Pyros. Za pár vteřin skutečně Pyros i se svým miláčkem přistál. "Tak jo, už jste se všichni uklidnili? Už mi všichni věříte?" Obrátila se na všechny lidi z Teipova týmu, i když asi moc nemohli vnímat její slova. Pyros přistál. "Tak fajn, přichází tvých 15 minut slávy. Doufám, že až si tě zaviolám, že tě nebudu muset z toho vznášedla tahat násilím. Myslím že by se ti to ani trochu nelíbilo.“ Obrátil se Pyros na svého vězně, toho muže v obleku. „Možná, že když budeš fakticky hodnej, tak tě nechají naživu. Ale dost o tom pochybuji. Teipo to chce dotáhnout do konce. Je úplně stejný jako já. Takže mezi ním a tebou budu stát pouze já, nikdo jiný.“ Upozornil ho Pyros. Pyros vyšel ven ze vznášedla. Teipo pořád byl na zemi i s Marcolinim. „Všichni tři jsou důležití. Nikomu z nich se nesmí nic stát, stejně jako Jasmíně a Miomi. Víš, že mě můj přístroj se nikdy nemýlí. Jestli je označil, že mají přežít, tak taky zajistím, aby přežili.“ Byl pevně rozhodnut Pyros. Pyros ještě pro jistotu odkopnul všechny zbraně, co měl Teipo a ostatní. I když ty těžké kulomety musel odhodit pomocí svých speciálních kinetických rukavic. Vlastně nemusel, ale jistě to bylo pohodlnější než tam dojít sám a udělat to ručně. „Fajn, myslím že teď to můžeme risknout.“ Řekl a přerušil ten sonický útok, co na Teipa a Marcoliniho použila Sidra. „No, možná bych mohl udělat ještě jednu věcičku. Aby to bylo pouze mezi těmi, kterých se to celé tohle dotýká.“ Řekl Pyros a namířil si to k Elize. Ta už se začala pomalu zvedat. Všimla si, jak se k ní Pyros rychle blíží. Chtěla mu rychle naprat jednu kulku do hlavy, ale neviděla tu zatracenou pistoli. „Sakra, kde je.“ Říkala se sama pro sebe. „Zatraceně, ani se ke mně nepřibližujte!!“ Začala být pořádně podražděná Eliza. „Klid děvče. Nedělej si to ještě horší. Prostě si potřebuji v klidu promluvit s tvým otcem. A tím jeho kámošem. To je jediná věc, co teď potřebuji.“ Naléhal na ní Pyros. To už Sidru tak trochu nebavilo a rozhodla se střelit do Elizy. Svými uspávacími střelami. „Bylo to nutné?“ Obrátil se na ní Pyros. „Sám jsi to chtěl udělat, ne?“ Správně mu to připomněla Sidra. „Jo, vlastně máš úplnou pravdu.“ Souhlasil Pyros. Teipo a Marcolini se postavili, otřepali se a začali se rozhlížet okolo. „Pánové, jsem rád, že jste už vzhůru. Mám pro vás oba velmi zajímavou nabídku. Vlastně kdyby jste se nerozdělili, tak by to byla nabídka i pro ty dvě, co vás předtím doprovázely. Pro Jasmínu a tu androidku, teď mi tak trochu vypadlo jméno…“ „Miomi.“ Doplnila ho Sidra. „Jo správně, Miomi.“ Teipo byl už hodně podrážděný.

             „Potom, co jste tady předvedli, tak myslíte, že vám věřím? Navíc, jak znáte ty jména? Vůbec nechápu, jak děláte, jak jste dokázali udělat z našich zbraních, tak žhnoucí koule, jak jste vyřadili tu věž v autě, ale jestli jste mě přišel zastavit, tak já svoji misi dokončím.“ Trval si na svém Teipo. „Jasně, ale jak to chcete proboha udělat? Ani netušíte, co všechno vím, jaké mám znalosti. Vím, že je všechny chcete dostat. A já vám to můžu dát. Jak chcete s tak málem zaútočit na tu pevnost, ve které je momentálně Carter. A nedivili jste se tak náhodou, jak jste získali signál toho auta, ve kterém Carter zdrhnul? Všechno vám můžu říct.“….. ¨ (poznámka pro mě - část textu byla ztracena díky nemožnosti přístupu k ssd, znovu opsat ze screenshotů, uložit je)

Zde pokračovat - „Je ti to jasné?“ Měl jasné podmínky Teipo. „Je mi líto, že ho budeme muset využít takovým podlým způsobem. Ale není jiný způsob.“ Možná si tak trochu posteskl Pyros. „To ovšem není důležité. Důležité je, že jakmile se dostane dovnitř a vpraví do sebe nějakou tekutinu, spustí to určitou biologickou reakci, která by měla být dost silná, aby vyhodila do povětří celou tu místnost. I s tím generátorem. Stejně jsou ty hajzlové od Očisty zvyklý se obětovat, když je třeba, ne?“ Popsal plán Pyros. „Ale neříkal ten chlap, že existuje ještě několik záložních zdrojů? Takže i když vyřídíme ten jeden, ještě budou mít ty záložní. Na tohle jsi proboha nemyslel?“ Připomněl mu jednu podstatnou skutečnost Teipo. "I na tohle jsem myslel. Mám totiž tady takové malé pomocníky, kteří nám s tím můžou pomoct. Velmi užitečné pomocníky.“ Řekl Pyros a u jeho pravé nohy se objevil velmi malý mechanický pavouk. „Mám pár těchto potvor. Dokážou vyslat velmi účinný elektromagnetický impulz. Dost silný impulz, který vyřadí všechny zbývající generátory. To už potom bude velmi snadné dostat se dovnitř. Všechny vyřídit, a ani nebudeme muset nijak silnému odporu. Věřte mi, než se všichni nadějeme, bude po všem. Teipo, ty konečně z cesty odklidíš všechny ty svině, Marcolini udělá to, co by Strážci lidstva měli dělat pokaždé, Eliza by mohla získat život normální dívky a jakmile se k vám přidá Jasmína a Miomi, tak každá z nich taky něco získá. Budeme moci jít dál.“ Řekl sebejistě Pyros.

          „Fajn, jsem připraven. Tohle asi bude konečná zastávka, co? Všechno, čím jsme prošli, se uzavře na té základně.“ Už se definitivně rozhodl Teipo. „Hmm, asi byste chtěli mít po svém boku Jasmínu a Miomi, co? Už jsem jim dal echo. Budou vědět přesně, kde mají čekat. Budeme je moci hezky vyzvednout při cestě. To nám bude moci ušetřit trochu času.“ „Jo s tím 100% souhlasím. Čím víc nás bude, tím lepší šance pro nás.“ Souhlasil Teipo. „Musím připravit vznášedlo, můj vlastní nástroj zkázy a spravedlnosti. Nesmíme přece dopustit, aby nám cokoliv přestalo fungovat uprostřed bitvy.“ Řekl Pyros a odcházel pryč. Pak se zarazil a obrátil se na Teipa. „Všichni, co tam budou, si nezaslouží žádné slitování. Všichni z nich určitě mají pořádné množství krve na svých rukou, takže jsem připraven to tam vypálit až do základu. Asi tam poteče dost krve.“  Řekl Pyros s neuvěřitelným nadšením. Jako by se na to zabíjení členů Očisty těšil. To trochu Teipa znervóznilo. Pak Pyros pokračoval dál.

          Teipo se vrátil k Marcolinimu a Elize. "Do čeho jsme se to zase namočili, Teipo? Protože, to, co jsem slyšel, to ve mně fakticky nevzbudilo moc nadšení. Tolik obrněné techniky i mužů, jak to chce ten člověk nebo kdokoliv to je chce zvládnout? To bude mít nějakou zázračnou technologii?" Divil se Marcolini. Pak si něco uvědomil. "Vlastně když si vzpomenu, co nám provedl s těmi zbraněmi a jak nás dokonale paralyzoval, jo tak nejspíše bude mít nějakou tu techniku, co si s těmi všemi šmejdy poradí. Jo, možná že to nebude beznadějné.“ Tak trochu změnil svůj názor Marcolini. „To vážně? To jsi neviděl, co mi předtím udělali? Co udělali tobě a Marcolinimu? Neměli bychom to zvládnout sami, bez nich? Já jim prostě nevěřím.“ Měla námitky Eliza. „Já vím, zlato. Ale musíme to využít. Taky víš, jak jsme na tom s vybavením bledě. S těmi dvěma máme alspoň nějakou šanci. Absolvujeme tuhle poslední bitvu a půjdeme od všeho. Ustřihneme celý ten předchozí život a začneme nový.“ Řekl Teipo. To Marcolina trochu rozesmálo. „To ti nikdy nemůže vyjít. Už jsem absoloval několikrát ten cyklus. Pokoušel jsem se z toho několikrát dostat. Může š se pokusit odstřihnout, ale pořád tě to může dohnat.“ Odpověděl mu.

              „Vážně? Skončil jsi u docela velké organizace a zdá se, že tě to naplňuje. A že děláš něco, co za to stojí,“ Oponoval mu Teipo. „Asi ne. Až tohle všechno skončí, nikdo z okolního světa nebude nic tušit. Pořád budu na tom samém místě. Možná mě i odsoudí. Nikdo z mé organizace nesmí pomáhat člověku zvenku. Jakýmkoliv způsobem. Takže moje vyhlídky jsou pěkně mizerné. Nejsem na tom lépe než ty.“ "Tak všechno je připravené. Jak jste na tom? Čím dřív vyrazíme, tím rychlejší to pro nás bude." Ozvalo se v handsfree Teipa. "Víš, Eliza má s tebou tak trochu problémy. Takže teď jsem trochu na vážkách." Měl připomínku Teipo. "Upřímně řečeno to chápu. Klidně si můžete jít na ty šmejdy sami. Ale vím, jak na tom jste. A slyšeli jste toho může z Očisty. Ten počet techniky i mužů. Takže jak to chcete? Chcete to pořád risknout?" Tvrdě udeřill Teipo na Donalda. Donald se velmi intenzivně zadíval na svoji dceru. „Hlavně nezapomeň na naši dohodu. Podrazíš nás a půjdeš ještě před Carterem a ostatními. A vůbec mi nebude záležet na tom, že máš ty svoje super duper fantastické technické hračky.“ Znovu Teipo varoval Pyrose. „Beru na vědomí, ale určitě k omu nedojde. Já své slovo držím a prostě to společně s tebou dotáhnu do konce.“ Bránil se Pyros. „Jak jsem už říkal předtím, lokalizoval jsem ty vaše dvě krasavice. Už vím, že jedna z nich není člověk. Je to nějaký android, ne?“ Snažil se vyzvědět nějaké informace Pyros. „Víte, to není moc důležité. Každopádně jsem jí poslal souřadnice, na kterých se společně setkáme.“ Pyros vyrazil dopředu i se svým vznášedlem. Sidra se svým Shelby GT500 vyrazila také dopředu. "Jo, už je to tady." Povzdechl si Marcolini. "Společně to zvládneme. Musíme to zvládnout." Snažil se všechny uklidnit Teipo. "Asi to nemá cenu prodlužovat?" Přemýšlel nahlas Marcolini. "Tak jdeme!" Rozhodl se definitivně Teipo. Všichni nastoupili dovnitř. A vyrazili směrem k základně.

             Po 35 minutách

           Po 35 minutách už dorazili před základnu Očisty. "Jsme tady. Co nevidět by se k nám měli přidat ty vaše krásky. Snad jim dorazila ta moje zpráva." Ozval se ve vysílačce hlas Pyrose. "Takže se dostali z toho skladiště? Živý a v pořádku?" Byl zvědavý náš hrdina Teipo. "Nechceš se přesvědčit sám? Myslím, že už s nimi jsme ve spojení." Měl dobrou zprávu Pyros. Náš chlápek z Očisty, teď už bývalý a zhrzený bývalý příslušník, se to rozhodl vyzkoušet. Teipo. "Jasmíno, Miomi, jste tam? Jak mě tam slyšíte?" Chvilku bylo ticho, ale pak se ozval velmi známý a povědomný hlas. „Jo, jsme tady obě. Ty lidé, co se nám tak vmotali do naší akci ve skladišti nás pustili ven. I když mám podezření, že určitě ne jen tak, a že ještě něco budou chystat.“ Ozvala se Jasmína. „Byla to První obrana, podle mých informací v databázi bych to poznala. První obrana vždy používá P90, to vím. I ty uniformy.“ Odpověděl robot Miomi. „Mohl to být i někdo jiný.“ Poznamenal Teipo, jako by chtěl znejistit Miomi. „Ne, určitě to byla První obrana.“ Trvala si na svém Miomi. „Nejspíše jo, kdo jiný by mě takhle dokázal oživit? Někdo, kdo má zatraceně dobré technologie.“ Souhlasila Jasmína. To se už ozval starý známý Teipo.       

          "Tak jo, jdeme do akce. Pošlu dovnitř našeho muže, ten už zařídí potřebný zmatek a chaos. Jeden výbuch a bude připravena druhá fáze." Řekl Pyros. Bylo vidět, jak jeho vyspělá loď přistála. A z ní vystoupil po chvíli náš známý muž z Očisty. "Tak fajn, kamaráde. Teď budeš mít velmi důležitý úkol. Pomůžeš nám tohle všechno ukončit. Je jedno, jestli budeš chtít nebo ne. Hlavně pamatuj, co máš dělat.“ Člověk z Očisty vylezl ven z lodi a namířil si to přímo do základny. "A šou začíná." Řekl do svého handsfree Pyros. "Počkejte, kdo jste?" Zeptal se jeden ze strážních. "Vy mě nepoznáváte? Jednoho z vašich přímých nadřízený chlape?" Udeřil na něj chlápek z Očisty. To už si strážný uvědomil, kdo to vlastně je. "Pane, mám tady Heckera. Asi se mu nějak podařilo zdrhnout, když se to v tom skladišti pořádně rozjelo. Co s ním?" Zeptal se do handsfree strážce. "Co asi? Zkontrolujte ho a pošlete mi ho sem." Dal jasný příkaz Pyros. "Fajn. Máte štěstí. Můžete jít dovnitř." Pustil ho dál hlídač. Hecker se vydal dál do komplexu směrem ke Carterovi. Nakonec došel až k němu. "No to se podívejme. Myslel jsem, že jste tam chcípnul. Teda klobouk dolů. Ale stejně, proč jste jel až sem? To vás nenapadlo, že vás můžou pronásledovat až sem? Máte kurva rozum? Víte, jak tímhle všechno riskujete?!" Byl opravdu naštvaný Carter. To ho přerušil hlas z handsfree. "Cože? Jak že je tady Nejvyšší duchovní rada? Nemají tady vůbec do hajzlu být. Kdo to nařídil? Kdo je sem pozval?!" Chtěl vědět co se děje vrchní šéf Carter. "To je nějaký blbý vtip nebo co? Okamžitě jdu za vámi, abych to nějak vyřešil.“ Řekl do handsfree Carter. „Ty tady zůstaň. Zapoj se třeba nějak do činnosti v téhle základně, já to musím vyřídit s těmi blbci. Nechápu, jak si můžou myslet, že bych vydal tak idiotský příkaz, aby se sem vydala celá Rada.“ Nebral si servítky Carter. Pak odešel a nechal tam Heckera společně s pár dalšími muži. „Zatraceně, mám opravdu žízeň. Nemůžete mi někdo přinést nějaké pití. Vodu, pivo, cokoliv?“ Už rozdával příkazy Hecker, jako by se nechumelilo. To už mu jeden strážce podal jednu plastovou láhev s nějakou tou minerálkou. „Doufám, že vás to nezabije. Ani nevím, co je tam za pití.“ Řekl mu podřízený. „Výborně, přesně tohle jsem pořeboval. Jen se pořádně napij. No, asi nebudeš čekat, že tě zabije nějaký nealkoholický nápoj.“ Řekl si sám se škodolibou radostí Pyros. Ještě se rozhodl vypustit své malé drony do komplexu, skryté pomocí kamufláže, aby provedly druhou fázi přepadení. Pomocí jeho vlastního plánu.

                 Když se Hecker konečně napil, něco v sobě ucítil. Jak to v něm vře. Potom ucítil, jak o v něm bouchlo. Ozval se ohromný výbuch a kus místnosi se octl ve velmi nebezpečné a žhavé explozi. Pro Očistu byl ale tenhle výbuch problém, neboť se v explozi octl i generáor, který byl v mísnosti. Hlavní generátor. Jak někdo mohl tušit, že měl v sobě Hecker pořádnou nálož biologické bomby. Sám v sobě? Každopádně tohle dost poškodilo obranu komplexu a vyřadilo většinu obranných zařízení a zbraní. Ještě zbývalo pár jiných menších generátorů, o které se ale měly postarat velmi pokročilí technologičtí pavouci. Jednotlivý malí robotičtí pavoučí se začali dostávat dovnitř objektu. To si už Carter a všichni duchovní, členové Rady začali uvědomovat, že je tady něco hodně, hodně špatně. "Co má tohle znamenat, Cartere? To jste nás sem vylákal, abyste jste se nás zbavil?" Byl překvapený jeden z čelních představitelů Rady Očisty. "Proč bych to jako měl do hajzlu dělat? Nevím, kdo vám dal ten vzkaz, ale tohle na mě neházejte. Rozhodně vás nechci odstranit, nikoho z vás.“ „Asi bychom měli odejít, ne? Je evidentní, že jsme byli oblafnuty a taky podvedeny" Měl jasno jeden ze členů Rady. "To není vůbec dobrý nápad, jestli nechcete chcípnout. Nevíme, kdo to je a jaké má k dispozici prostředky. Takže bych vámi zůstal sedět na prdeli." "Zatraceně, my jsme tady vůdci. Jak si dovolujete nám cokoliv přikazovat?" Rozčílil se jeden z těch duchovních vůdců. „Právě se snažím o vaší záchranu. Jestli se vám to nelíbí, klidně opusťte tuhle místnost. Ale já tady mám ti největší vojenské zkušenosti. A říkám vám, tohle určitě nebylo to jediné, co měli útočníci jako eso v rukávu.“ Pak se zamyslel. „Marceli, slyšíte mě? Chci okamžitě pořádné pročesání celé základny. Chci velkou skupinu mužů před tuhle místnost. A hlavně kurva nějak spravte nebo nahraďte to, co nám ten výbuch zničil.

        „Šéfe,  Já nevím co to je, ale po celé základně hlásí nějaké malou elektronickou havět. Začííná nám vyřazovat veškeré vybavení.” Měl super nepříjemnou zprávu Marcel. Carter slyšel ve svém handsfree ohromné množství střelby, neutuchající zvuk přestřelky. “To jste tak neschopný? Tak to všechno zničte!!” Začínal mít toho tak akorát dost Carter. Na povrchu se už připravovala Sidra v Shelby GT500. “Hlavně neriskuj, jo? Máš je jenom odlákat, alespoň část z nich. Ne tam rozpoutat apokalypsu. To GT500 je dost obrněné a silné, ale pro to GT500 je jich tam zkrátka moc. Zajeď tam, udělej tam trochu paseku a hned zdrhej pryč.” Připomněl jí plán Pyros. “Rozumím ti, zlato.” Odpověděla mu jemně Sidra. Pak na to pořádně dupla, aby splnila svůj úkol. Vřítila se ohromnou rychlostí do Dvora toho objektu. Byl tam opravdu ohromný chaos, jak všude pobíhali příslušníci Očisty a snažili se co nejrychleji vyřešit tu prekérní situaci. “Tak jo, párty začíná.” Řekla si pro sebe Sidra. To si jí všimnul jeden z členů Očisty. “Máme tady narušitele!!” Vykřikl nahlas. Okamžitě chtěl vystřelit, ale Sidra byla rychlejší.

                  Za chvíli to už svištělo. Ze zbraní vysunutých z muscle automobilu GT500 vycházel jeden projektil za druhým. Nikdo, kdo byl v dostřelu toho automobile Shelby GT500. Kdo byl v jeho zorném poli. To už těsně vedle Shelbyho GT500 dopadla jedna raketa, která málem převrátila auto Sidry na bok. Navíc se už k ní začali blížit těžká I lehká obrněná vozidla Očisty. Sidra okamžitě věděla, co dělat. Nastal čas na ústup. Jenom vážně doufala, že to vyjde. Že jí budou následovat. Což se okamžiě stalo, velká část obrněných vozidel vyrazila za ní. Šlo to ráz naráz. Co nevidět byla Sidra mimo object, stejně tak velká část obrněných vozidel Očisty. Přesně tohle byl ten plán. “Pyrosi, mám to. Asi jsem je pořádně vyprokovala.” Řekla do svého handsfree Sidra. "Výborně, Sidro. Přichází čas na můj vstup." Řekl do handsfree Pyros. Zamířil k základně Očisty. Po příletu vystřelil několik EMP bomb přímo do dvora toho objektu. To zneškodnilo docela dost nepřátelských vozidel. Rakety, laserová dělá, energetická děla, iontová dělá, to všechno se proměnilo v jednu velkou bouři, v jeden ohromný nástroj zkázy. Nepřátelé padali jeden za druhým a vozidla se proměňovala ve vraky. Jedno za druhým. "Tak co, šmejdy? Nějak vám dochází dech, co?" Řekl si sám pro sebe. To už na něj vystřelil jedna baterie protivzdušné obrany. Její rakety sice zasáhly vznášedlo, ale veškerý výbuch pohltil štít vznášedla. "Mysleli jste, že tohle vám může vyjít? Že ten můj štít prostřelíte?" Byl Pyros stále sebejistý. Pak se obrátil na tu baterií a jedním přesným úderem jí zničil. " Asi přichází čas na druhou fázi." Řekl si sám pro sebe Pyros. Okamžitě přepnul své vznášedlo na AI řízení. A sám se vystřelil na zem z pilotní kabiny. Když dopadl na zem, tak se kolem něj už vytvořil slušný hlouček nepřátel. "Vážně si myslíte, že mě kterákoliv z těch vašich prskavek dokáže prorazit moje brnění nebo štít. Připravte se na setkání se svým stvořitelem." Byl si super sebejistý Pyros. Jeho protivníci do něj začali okamžitě střílet. Pyros neváhal a rozjel tu svoji kanonádu.

               Tohle pro ně začala být konečná. Pyros už nadále nehodlal trpět tuhle zpupnost. Všichni prostě chcípnou a nic tomu nezabrání. To se najednou o štít Pyrose roztříštila pěkně těžká střela z protipancéřové odstřelovačky, ale efekt to nemělo naprosto žádný. Pyros okamžitě na toho odstřelovače vystřelil svým malým příručním energetickým dělem "To tady kurva nemáme něco, čím toho šmejda můžeme sejmout? Nějakou opravdu těžkou zbraní?“ Už toho měl dost jeden z velitelů. Jeden z tanků  Očisty, jeden z mála funkčních, vystřelil jednu jedinou střelu, ovšem ten její výbuch se pouze rozprostřel okolo štítu Pyrose. Pyros nezaváhal a jedním přesným zásahem svým malým energetickým dělem namontovaným na ruce během několika vteřin sejmul ten tank. „Teipo, dost jsem to tady už vyčistil. Už by ses mohl pomalu přidat.“ Řekl Pyros do svého handsfree v helmě. To se ozval další pořádný výbuch, přičemž někdo do jedné ze stěn na pravé straně dvoru udělal pořádnou díru, kterou rychle projel Hummer H3 s vysunutou kulometnou věží, s kterou to okamžitě začal pálit do všech okolo. Příslušníci Očisty tohle prostě nemohli vydržet a padali jako hrušky jeden za druhým. Za chvíli země nebyla pokryta ničím jiným než mrtvými členy Očisty. To už z Hummera doslova vyskočil Teipo i s Marcolinim. A ještě nově s Jasmínou a Miomi, které Teipo před chvíli vyzvedl. „Asi jsme prošvihli to nejlepší, jak tak koukám.“ Byl tak trochu zklamaný Teipo. „Ještě pořád zbývá podzemní část základny. Vsadím se, o co chceš, že se tam pořádně zakopají. Takže ještě nějaká zábava pro tebe a ostatní zbyde. Sice tam asi nebudou mít žádnou techniku, protože jsme jim to tady všechno poslali do šrotu. Teda hlavně já, ale tím se nechci nijak chlubit. Ale budou tam mít fakticky dost těžkých zbraní, takže se na to připravte.“ Upozornil je Pyros.

               To Teipo ukázal na svůj opasek. „V tomhle je kompletní brnění Strážců lidstva. Mělo by to snést jakoukoliv munici, takže já se osobně vůbec nebojím. Pořádně jim to tam dole nandáme.“ Sršel sebevědomím Teipo. „Ale já doprčic nemám žádnou takovou ochranu. Jediné dvě brnění mají oni dva. Jestli tam budou mít nějaké těžké zbraně, tak chci mít nějakou pořádnou ochranu.“ Byla tak trochu naštvaná Jasmína. „Tak víš co, Jasmíno? Jestli chceš nějakou akci, jestli chceš jít tam dolů, tak si vezmi to moje brnění. Já můžu zůstat tady a pohlídat tvoji dceru. Sice jsem se těšil na nějakou tu větší rachotu nebo přestřelku, ale můžu tady klidně počkat. Pro bezpečí tvojí dcery.“ Nabídnul se Marcolini. Teipo pokýval hlavou. „To budu nesmírně rád. Tak to udělej.“ „Takže můžeme jít už dolů? Jste všichni připraveni zasadit Očistě úplně ten poslední úder? Jakmile budou všichni pod drnem, můžeme si jít každý svou cestou.“ Zeptal se ještě všech naposledy Teipo. Jasmína si už nasadila svoje vlastní brnění, které získala od Marcoliniho. „Jo, nikdy předtím jsem nebyla připravena tak jako teď.“ Řekla. „Jasně, jsem taky připraven.“ Souhlasil Pyros. „Řád nového světového uspořádání mi nikdy nedal jasný úkol nebo směr. Ale teď cítím, že tohle teď můžu změnit. Jdeme se na to vrhnout.“ Přidala se Miomi.

                 Uvnitř komplexu

                “Tak a dost. Já tady nehodlám zdechnout!!” Prohlásil jeden z vůdců Očisty. Okamžitě vytáhl svoji pistol a namířil jí na Carteta. “Buď mě pustíte nebo za sebe neručím!” "Vážně tohle chcete hnát až takhle daleko? Koukejte sklonit tu zbraň, tímhle si akorát říkáte o jednu střelu mezi oči." Zachovával úplně chladný klid Carter. To už jeho muži namířili na toho člena Rady. "Stačí mi jenom lehce lusknout prsty a skončíte na podlaze, úplně tuhý. A jako prázdná, bezcenná skořápka. Takže koukejte jít do hajzlu. To by bylo zdaleka nejlepší." "Ne." Odpověděl mu člen Rady. Ostatní bodyguardy toho Duchovního okamžitě zareagovali a vytáhli na Cartera svoje vlastní pistole. "Tak a dost!! Tohle vážně začíná být za hranou. Chceme se tady povraždit navzájem!? Vzpamatuje se!! Chcete se tady povraždit, zatímco někdo nás přepadl a teď po nás jde." „Já jsem nebyl ten první, kdo tu zbraň vytáhl první.“ Oponoval Carter. „Je jenom jedna možnost, jak tohle vyřešit." Řekl Carter a bez milosti vystřelil do hlavy Duchovního. Toho který ho tak sral. Pak bez milosti, v rychlém sledu. "Nemám problém si to ještě vyřídit s kýmkoliv jiným, kdo mě tady ještě bude srát. Nebo to tady chcete všichni prostě zabalit rovnou?“ Potom Carter všechny pořádně prošacoval pohledem. Každý cítil, jako by to snad byl nějaký rentgenový pohled, který jim pronikal přímo do žaludku. „Jsem rád, že si takhle rozumíme.“ Zakončil to Carter.

                 Teipo, Pyros, Jasmína a Miomi pomalu postupovali dopředu. Miomi asi nejvíce, neboť její obrněná kůže asi byla nejodolnější. „Tenhle klid se mi ani trochu nelíbí." Byla nervózní Jasmína. To se ozvala střelba a do Miomi to někdo začal přát z útočných pušek FN Fall. Miomi ale byla v pohodě a v klidu si zamířila svoji ruku na ty drzé příslušníky Očisty. „Tohle byla velká chyba!!“ Vykřikla Miomi. Z její ruky se vysunula pořádná zbraň. A pak následoval sprška střel, která všechny ty členy Očisty poslala k zemi. „Pár vteřin a je to vyřízeno.“ Měla radost Miomi. To se že vysunula obranná věž že stropu, která to ihned náprava do Miomi. Jednou neuvěřitelně silnou explozivní municí, která jí odmrštila pořádně dozadu.“Miomi!!“ Vykřikla Teipo. To se zepředu vyřítilo několik mužů Očisty v plné polní. A ihned zahájili zkrutnou palbu. "Mám to!" Vykřikla Jasmína a namířila svůj lehký kulomet FN mini na ty muže a bez lítosti na ně zahájila palbu. "Myslíte, že tomuhle můžete odolávat!!?" Vykřikla.  To se zpráva otevřely dveře a k nohám Pyrose přistál granát. „Vážně?“ Podivil se Pyros.

                              „Ještě že mám tam takhle pohotové reakce, že." Poznamenala Miomi. "Jo, to je ohromné štěstí." Souhlasil Teipo. To už Jasmína konečně sejmula tu zatracenou granátovou věž. „Páni, občas mě překvapí, jak velkou ránu mám.“ To už do něj začali zezadu pálit další členové Očisty. „To jako fakt!?“ Divil se Pyros, otočil se a pořádně to tam pokropil. Muži od Očisty chcípli jeden za druhým ve velmi rychlém sledu. "Naprostá brnkačka. Očista zatím prohrává na plné čáře."  To už se na konci chodby objevila skupinka dalších mužů od Očisty. "Tak ty jsou moji!!" Vykřikla Jasmína, vystoupila dopředu a bez váhání s prstem na spouští je tam začala kropit. Za chvíli byli všechny na zemi. Ještě se objevil jeden chlap s raketometem, ale Pyros si ho všimnul první a jednou střelou ho poslal k zemi.

                      „Začíná to být tady zatraceně horké. Měli bychom okamžitě jít dopředu. Jestli nás tady donutí se zakopat, tak se odsud možná ani nehneme.“ „Jo, souhlasím. Možná jsme jich dost vyřídili tady na základně, ale určitě sem dorazí další technika a muži od Očisty. Z jiné základny." Souhlasila Jasmína. „Hej vy tam dva. Nedostala vás ta zatracená věž? Jste oba dva v článku?“ Chtěl vědět Pyros aktuální stav. „Oba jsme naprosto v cajku. Teda myslím.“ Odpověděla Miomi. Velmi intenzivně se zadívala na Teipa. „Jsi v pořádku?“ Empaticky, s plno silou v hlasu a velmi procítěně se zeptala Miomi. Teipo se na ní také pořádně usmál. S co nejširším úsměvem. Miomi to opětovala a jako by uvnitř sebe něco intenzivně pocítila. Něco hodně příjemného. „Akorát ti ten granát asi trochu spálil oblečení, Miomi.“ „To je jedno, hlavně že Teipovi se nic nestalo. Že jsem ho stačila ochránit.“ „Jo, zachránila jsi mě právě včas. Nebýt tebe, byl bych tady všude okolo na spousty malých krvavých kousků. No, hrozná představa.“ Souhlasil Teipo. "Jestli jste vy dvě hrdličky docvrnkali? Chceš dostat Cartera a ostatní? Tak to bychom měli pořádně pohnout kostrou." Teipo pokrýval hlavou. "Jo, pojďme si pro Cartera. Kvůli tomuhle jsme přece tady. Chci toho parchanti dostat." Byl skálopevně přesvědčen Teipo o té své akci. „A co uděláš, až se k nim dostaneš?“ Zacílil velmi přesně svůj dotaz Pyros. „Stiskneš tu po pomyslnou spoušť?“ „Co myslíš? Očista mě připravila o to nejcennější, kvůli nim jsem se musel vláčet bahnem. Honili mě po všech čertech. Myslím, že to setkání s nimi rozhodně nedopadne tak, že si všichni padneme kolem krku a poplácáme se po zádech. To rozhodně ne. Tak co bys čekal?“ „Jo, to zní jako celkem pádné argumenty. „Fajn, to si myslím.“ Odpověděl Teipo. „Vážně jsi v pohodě?“ Měla pořád starost Miomi o Teipa. „Jo, jsem úplně v pohodě.“ Snažil se Teipo uklidnit Miomi. Miomi se už postavila a trochu poodešla. Teipo se vydal pro svůj těžký kulomet. Vzal si ho do rukou, potěžkal a zkontroloval ho.  „Tak jdeme na to." Všichni šli dopředu ke dveřím do následují místnosti. Všechno probíhalo naprosto fajn.

                    I za těmi dveřmi všechno vypadalo v cajku. Ale až do chvíle, kdy se z jednoho rohu vyřítil ohromný mech. A pár dalších členů Očisty v ultra odolných brnění, kteří vypadali fakticky nebezpečně. „A sakra, tak tohle bude vážně problém. Jeden obrovský chlápek, plně ozbrojený a spoustu jeho kumpánů. Zatraceně, proč se to vždycky takhle zkomplikuje. Jako na potvoru.“ Řekl Pyros „Jo, to je pech. Ale kdo si myslel, že to bude nějak extra jednoduché? Carter se jen tak nevzdá, stejně tak ty všichni ostatní vedoucí členové rady.“ Odpověděl Teipo „Hele, já už to tady zvládnu. Ty si zasloužíš dotáhnout tohle všechno do konce. Neuvěřitelně jsi bojoval.“ Snažil se ho přesvědčit Pyros aby mu nechal ten boj s mechem. To si už Miomi začala velmi intenzivně rozmýšlet, jestli má jít s Teipem nebo by měla zůstat s Pyrosem a pomoct mu porazit toho zatraceného mecha i s jeho kumpány. „Jdu s tebou, Teipo!!“ Nakonec vykřikla Miomi. „Měla bych s ním jít já. Byla jsem od počátku toho, kdy po něm šla celá Očista.“ Oponovala Jasmína.    

            "Fajn, Miomi zůstaneš tady. Budeš se ještě zatraceně hodit. Uvidíme, jak moc toho dokáže š snést. Jasmína teda půjde s Teipem. Oba dva si zaslouží to závěrečné zúčtování s Carterem a těmi ostatními zlořády.“ Dal jakési požehnání Teipovi. Teipo pokynul hlavou a společně s Jasmínou utíkali k dalším dveřím. To si už všimla Miomi, že se všichni ti nepřátelé chystali k pořádné ostré palbě. „Zatraceně, asi se chystají pořádně pokropit Teipa a Jasmínu.“ Upozornila ho Miomi. „Tak s tím by se něco mělo dělat!!“ Nechtěl to nechat jen tak Pyros. Pořádně si nabil jednu ze svých zbraní na jedné ze svých rukou a pohotově vystřelil před Teipem a Jasmínou jakousi zvláštní energii. Když ten obrovský mech a nejspíše nějací lidé v těch obrněných oblecích nebo brněních vystřelili pořádnou dávku své munice na Teipa a Jasmínu, tak všechna ty náboje a rakety zůstaly v onom prostoru, kam Pyros vystřelil tu energii. Jakoby téměř zamrzly v prostoru.  Teipo na to dost překvapeně koukal. „Bože, někdy si říkám, že bych tak rád dostal do pracek ty věcičky a technologie, co má k dispozici ten Pyros.“ „Jo, vážně? A jak bys je využil, po tom, co se nějak vypořádáme? Byly by ještě vůbec potřeba?“ Byla skeptická Jasmína. „Navíc ještě pořád tady máme nějakou tu prácičku.“ Upozornila ho. „Tak jdeme.“ Bleskově odpověděl Teipo a i s Jasmínou zmizel ve dveřích. „Takže teď je to na nás. My proti tomu jednomu mechovi a těm šesti těžce ozbrojeným lidem nebo co se vlastně skrývá pod těmi obrněnými skořápkami.“

            To už se veškeré nepřátelské síly, ten mech a těch pět těžce ozbrojených lidí v nějakých extra obrněných brněních obrátili směrem na Pyrose a Miomi. „Teď by se zatraceně hodil nějaký EMP granát, pořádně silný. Nebo nějaká zbraň s EMP granáty. Nebo prostě něco podobného.“ „Pravda.“ Souhlasil Pyros. Okamžitě si vzal do ruky nějakou stříbrnou kouli s jedním velmi výrazným modrým světlem. Možná taky tlačítkem, diodou nebo tak něčím. Pyros neváhal a plnou silou to hodil pod ty dvě ohromné nohy mecha. Za pár vteřin se z toho granátu na všechny strany rozšířila jasně viditelná vlna nějakého výboje. Pyros chvíli napjatě čekal, ale bohužel se nic zvláštního nestalo. Všichni nepřátelé byli pořád na nohou. „A tohle měl být ten zvláštní hřeb večera? Teď jsme asi vážně v prdeli.“ „Na androida se mi zdáš docela dost oprsklá…“ Pyros si povzdechl. „No, tak tohle nám vážně nějak nevyšlo. Kurva, vždyť to mělo být co nejsilnější EMP, co moje rasa dokázala vyprodukovat. Měli už být dávno na zemi, všichni.“ Nechápal to. „Takže to musíme udělat postaru. A hezky tvrdě.“ „Jo, ale máš pořád kurva tu zpomalovací věcičku.“ „Jo, ale nemůžu to používat jen tak. Velmi omezený počet použití.“ Miomi se podívala na toho mecha. „Jo, asi přišel čas vyřídit toho mecha. Do něj!!“ Pak se ještě trochu zamyslela a rozhodla se použít jinou hlášku. „Jak na to koukám, tak přišel čas se do toho pořádně opřít!!" Vykřikla Miomi a rozeběhla se proti tomu Mechovi. "Zdá se, že ta androidka se jen tak ničeho nezalekne. Jo, to se mi moc líbí." To už k němu letěla jedna z několika raket, které byly vystřeleny těmi členy Očisty v těžkých brněních.  "To je všechno??" A ve chvíli, kdy se rakety dostaly až k Pyrosovi, tak Pyros neváhal a předvedl několik efektivních kopů, které nasměrovaly rakety do třech členů Očisty. A vlastně také odrážení pomocí svých vlastních štítů. Miomi už vylezla nal toho mecha a i když se po ní pořádně ohnal, tak Miomi mu bleskově zastavila to jeho rameno. "Myslíš, že jsi silnější než já. Jsem novější a modernější typ." Miomi neváhala a jedním silným úderem prorazila přední část skla u kabiny pilota. To jeden z těch těžce obrněných mužů zamířil na Miomi a plnou silou to udeřil svým nábojem z kánonu do těla Miomi. Exploze se naplno opřela do Miomi a odlétla pořádně dozadu, málem prorazila tu pevnou zeď za sebou.

                         "Tak tohle jste vážně přehnali!!!" Vykřikl Pyros a vysunul ze své ruky pořádně nebezpečnou zbraň. "Fajn, teď půjdeš k zemi!!" Pyros jedním přesným výstřelem propálil helmu a hlavu. Těžce obrněný člověk v tom nejodolnějším lidském kovovém brnění sice chvíli stál na nohou, ale potom s velkým hlukem dopadl na studenou keramickou podlahu. Pořád v jednom celku, akorát se z oblasti hlavy toho obrněnce, zpod jeho hlavy začala velmi intenzivně téct krev. Výrazný, hustý potok horké krve. "Zdá se, že jeden je pod drnem. Ještě zbývají čtyři další. Ty půjdou hned po něm." Plánoval si to Pyros. To se další velmi těžce obrněný členové Očisty pustili do palby na Pyrose. Ten ale byl mrštný jako kočka. Dokonale se všem těm střelám vyhýbal. To už taky vylezla Miomi z té díry, co po ní zůstala po tom jejím ohromném nárazu do zdi. Byl to sice neuvěřitelně silný náraz, ale Miomi z ní vylezla naprosto nezraněna. "To je všechno?!" Divila se. Natáhla svoji ruku a vysunula svoji zbraň, kterou to ihned začala pálit do toho ohromného mecha. Pyros se mezitím dostal k nepřátelskému obrněnému nepříteli a vší silou ho pořádně nadzvedl a plnou silou ji poslal do stropu. Pak se rozeběhl k dalšímu nepříteli a plnou silou mu prorazil svou vlastní rukou jeho pancíř a pronikl do jeho hrudi. Kterou nemilosrdně pořádně pocuchal svým nesmírně tvrdým a bezohledným úderem. Nepřítel padnul k zemi. "Tak kdo je tady King? Čí rukou tady chcípněte!? Jo, to je naprosto správně. Moji vlastní rukou, zmrdi." Ostatní nepřestávali střílet na Pyrose, kterému to ale vůbec nevadilo. Vždyť ten jeho oblek byl vůči tomuhle imunní.

                       Potom se rozhodl, že toho nešťastného těžce obrněného člena Očisty využije jako takovou střelu a plnou silou ho hodil po dalším členů. A pak to rychlé začal pálit po po ostatních, přímo do jejich hlav. Postupně každý z nich se začal válet na zemi, jak to každý z nich dostal do té hlavy. Vlastně to byl ten vůbec poslední člen Očisty. S plnou silou a velkým rachotem dopadl na zem. „Dokonalé, my vážně válíme. Očista nemá šanci. Já jsem naprosto úžasná“ Pochválila se Miomi. "Ještě pořád máme jeden velký problém. To." Ukázal na toho ohromného mech. Miomi se usmála. „Tohle bude hned vyřešeno. Chceš se přesvědčit?“ Pyros vůbec netušil, co tím sleduje, ale znělo to dost nebezpečně. Pro toho mecha. Mech vystřelil svým ohromným dělem na své levé ruce. Miomi vystartovala ještě předtím, než se jí naplno pohltila exploze, doslova vyletěla že místa a svoji speciální trubkovou bombu vystřelila z dolní části své ruky vedle kokpitu mecha. „Dohrál jsi!!“  Vykřikla na něj důrazně. Pak se odmrštila z mecha saltem dozadu a kotoulem na dopadla na nohy a svoji ruku v jakémsi podřepu. Během pár sekund vznikla ohromná exploze, která zcela pohltila horní kus toho mecha.

                          Mech dopadl plnou silou a váhou na tvrdou zemi. „Takhle se to dělá, pardálové. Já jsem ta nejhustější na světě, jsem prostě naprosto božská. Jo, jo, prostě jedu.“ Měla zatracenou radost Miomi. „Jo, tohle se nám skutečně povedlo. Všichni úplně kaput. A hezky na zemi. Tak se mi to líbí.“ „Nikdy jsem nečekal, že vysmeknu nějakou poklonu androidovi, ale u tebe musím udělat hodně velkou výjimku.“ „Bez tebe bych to ale nikdy nezvládla. Tohle byla týmová práce.“ Pyros se rozhlédl okolo. „Tady jsme asi skončili. Tak si říkám, kolik nepřátel jsme vlastně zabili? Čím míň ale tady bude takových fanatických bláznů jako z Očisty, tím lépe.“ „Jakou cestou se teď vlastně vydáš?“ „Víš, vždycky tady budou potřeba nějací hrdinové, vždycky nás svět bude potřebovat, bojovat proti destrukci. Já rozhodně nikam nepůjdu. Tenhle svět bude ještě potřebovat hodně pomoci.“  

                            „Tak a je to tady. Ušel jsi takovou cestu a co nevidět se potkáš s Carterem. Nikdy bych si netipla, že se s ním setkáme tváří v tvář.“ „Je to jenom člověk. Jako každý z nás. Akorát si myslel, že je nad námi všemi. A věř mi, že tohle bude jeho největší omyl vůbec. Nikdy mě neměl poslat ke dnu, neměl mě vláčet tím bahnem. Teď sklidí plody své práce.“ Teipo se na chvíli zastavil. „Neboj se, že bych to nezvládl. Ve chvíli, kdy se tomu zmrdovi postavím v tváři tvář, už budu vědět, co dělat." "Jak velkou ochranku tam asi bude mít?" Divila se Jasmína. "Rozhodně ne tak velkou, aby mu to stačilo na jeho ochranu." To mezitím v bezpečnostní místnosti se dalo přímo krájet napětí, jak všichni byli pořádně nervózní a měli toho akorát dost. "Doprdele už toho mám dost. Velmi zřetelně jsem slyšel ty hlášení, co se vám ozývali ve vysílačce, v tom vašem handsfree a vůbec to neznělo, že to máte pod kontrolou. Naopak, to znělo jako byste dostávali těžce na prdel. Být tady uvnitř nebo venku, bral bych raději okamžitě volbu nohy na ramena a zdrhnout dtud co nejrychleji to jde. To vážně tady chcete všichni umřít? Já se tady nenechám zabít!!"

                    Už toho měl ten duchovní vůdce naprosto plné zuby. "Tak fajn, chcete odejít? Tak si jděte, vy jeden zrádcovský hade. A už se sem nevracejte!" "Tak fajn, jdeme!!" "Zavelel důrazně duchovní.  Ale když už vycházel ven ze dveří, něco se stalo. Zase z nich začal couvat ven. Stejně tak jeho bodygaurd. " To se mi snad zdá. Vy se ani nedokážete rozhodnout." Měl posměšné poznámky Carter. "Ne, tím to není." Ozval se velmi známý hlas. "Teipo, jsi to vážně ty? Kurva, ty jsi ale odolnej parchant Čekal jsem, kdy se sem dokrdocáš." "Ani se nediv, provedl jsi pěkně hnusné věci. To by člověka pořádně nasralo. Šel bych po tobě i kdyby jsi byl třeba na konci světa, i kdyby jsi zalezlý v té nejhlubší noře." "Tohle jsou velmi silná slova. Přišel jsi o Alvina a svoji manželku, ale za to ty jsi povraždil téměř celou Očistu. Víš, jak těžké je sehnat dobré muže. Ty kteří za něco stojí? Proč jsi kurva musel zabíjet všechny na téhle základně. Vážně jsi to musel udělat?“ „Nakonec by to udělal někdo jiný. „Tomu svěmu osudu nenikneš.“ „Vážně si myslíš, že mám mě vystrašíš? Vždyť jste jenom dva. Dva ubozí blázny. To si vážně myslîte, že mi na těch sráčích záleží? To mě vůbec neznáš?" Carter dal pokyn svým vlastním lidem, aby se s tím vypořádali. Ty neváhali a pořádně to tam pokročilí. Bez ohledu na to, že tam byl prakticky šéf i svého pár gorilami. Za chvíli už byli na zemi, úplně tuhý. „Tak tohle jsi tak trochu podcenil, ne? Co uděláš teď?" Carter se na chvíli odmlčel „Zabijte je oba!!“ Dal nezvratný a ultimátní příkaz Carter. Jeho muži se na to už chystali, už se chystali stisknout spoušť, když to každý z nich dostal. „"Co to kurva?!“ Byl nesmírně překvapen Carter. Taky to za pár sekund dostal. „Jak se ti moje představení líbilo? Tomu se říká záchrana v pravé chvíli, co?“ Uslyšel Carter hlas Miomi ve svém handsfree. “Jak jsi tohle jenom provedla?“ Divil se Teipo. „Jsem přece stroj. Napojit se a proniknout do počítačových systémů je pro mě naprostá hračka, I těch sebezabezpěčnějších. Mám na to speciální software.“ Vysvětlila to Miomi. To si ještě všimnul pár vysunutých věží, které trčeli že stropu. To byli ty věže, které sejmuli Carter a ostatní.

                     Naštěstí pro Cartera (nebo spíše k jeho smůle), on pořád žil. „Tak jsi dosáhl svého, co ty a zkurvysyne??! Všechno jsi zničil a zabil všechny, co pro nás byli důležití. Totálně jsi rozložil naši organizacii a všechno, co jsme kdy budovali je v prachu. Tolik let práce pro nic. Tak tohle jsi způsobil.“ „Ty mě tady bude vykládat o nějakém ničení? Zkáze a zmaru? Byl jsem slepý a vážně jste mě přesvědčili, že bojují za něco víc, ale už toho bylo dost. Jednou se tomu musí člověk postavit.“ „Lidumil. Nakonec jsi přispěl jenom k tomu, že naše místo zabere někdo jiný. Možná i někdo horší.“ „Vážně si nedokážu představit, že by tady byl někdo horší než jsi byl ty a to, jaké monstrum se z Očisty stalo.“ „Ty nemáš ani potuchy, co ještě stane následovat. Přicházejí změny. Události, díky kterým se tahle tvoje akce stane nepodstatnou. Naprosto bezvýznamnou.  Ziaerl, on ještě přijde. A svět se naprosto promění. Vy ani netušíte, co vás čeká.“ „Pořád budeš držkovat, co? Jsi na zemi, zcela poražen a pořád je ti málo? Správně bys to měl ukončit, tak jako to ukončil Torsten, ten narozdíl od tebe měl ty koule.“ Carter už dejchal z posledních sil. „Ještě pro tebe mám jedno překvapení hajzle!!“ Řekl Carter a otevřel svoji ruku, z níž vypadl granát. "A doprčic, k zemi!!“  Vykřikl Teipo.

                   Musel okamžitě reagovat. Stejně tak Jasmína. Oba dva hbitě uskočili pryč od té exploze. "Tak tohle bylo velmi těsné. Ani jsem nečekal takové náhlé překvapení. I když od Cartera můžeš čekat cokoliv. Nebo jsem měl spíše použít minulý čas? Ten granát mu určitě jenom nepocuchal jeho číro." Když se situace uklidnila, tak si Teipo všimnul, že na něm zůstaly nějaké zbytky z těla Cartera. "Tak to vypadá, že tohle už nerozdejchá. Roztrhán na tisíce malých kousků, tomu říkám opravdový lech." Když se podíval směrem tam, kde původně ležel Carter, tak z jeho těla už moc nezbylo. Skori vůbec nic. "Rychlé mu bouchly saze." Přisadil si. "Jasmíno, jsi v cajku?" "Jo, co jsem. Jestli mě chtěl sejmout, tak těžce pohořel." Ale pár Duchovních vůdců to odnesli. Skončili ohořelý, s velkými šrámy a u některých zcela chybèly kusy končetin. Ostatní duchovní se museli pořádně třást strachy.

               "Dosáhl jste svého, Teipo. Tak to vážně gratuluji. Nemyslíte, že jste už dosáhl svého? My můžeme na všechno zapomenout, nechat vás jít. To nezní špatně, nemám pravdu?" Snažil si zachránit kejhák jeden z těch Vůdců. Ale Teipo byl pevně rozhodnut. Všichni musí zaplatit. "Měli jste šanci. Mohli jste kdykoliv odejít. Jít pryč od celé tě záležitosti. Ale vy ne. Jste namočený do všech těch zvěrstev jako Carter. A stejně jako on i vy čtyři musíte chcípnout." "Ty jeden tupče, nabízím ty možnost vyhnout se hněvu celě Očisty. Uniknout jisté smrti." "To byste se mělii obávat vy. Vy všichni totiž zemřete. Moji vlastní rukou A to hned teď!!" Rozčísl to Teipo, když hodil do místnosti dva zápalné granáty. "Jasmíno, okamžitě vypadneme z téhle místnosti i.Miomi, okamžitě za náma zavři, pořádně to zapečeť. Ať ti hajzlové pořádně okusí, když nic nemají pod kontrolou. Když jsou na druhém konci kordu."  Jasmína i Miomi to okamžitě splnily "Možná že jsem nakonec byla ta černá ovce rodiny, ale alespoň jsem si zachoval čisté svědomí". Teipo i Jasmína za sebou uslyšeli téměř úplně nelidský křik od těch čtyř nešťastníků "Uvědomuješ si, že tohle je konečná? Že jsme došli na konec cesty? Tohle je finiš. Můžeš to zabalit, můžeš jít pryč od tohohle všeho i se svou dcerou. Je to jen na tobě." Jasmína měla naprostou pravdu. Tohle byla konečná stanice. Ale Teipo nechtěl ztratit ostražitost. "Miomi, jak to vypadá vepředu? Okolo základny? Je v okolí Očista?" "Ne, úplně čisto. Ale raději bych odtud hned zmizela. Ale můžou tady být každou chvíli další. Musíme odtud hned zmizet."

                "Klid, Miomi. Všichni jsou mrtví už není nikdo, kdo by nás ohrozil. Můžeme si oddechnout." Teipo společně s Jasmínou v klidu došli až nakonec komplexu. Už je nikdo nepřekvapil, cesta byla bez nebezpečí a úplně čistá. "Snad se MarcolinI dobře postaral o Elizu. Jsem rád, že jsem tohle přežili až do konce. A nikdo z nás nechcípl. Teda až na Alvina." Při těch slovech cítil, jak uvnitř něho vězel ohromná zloba. Vztek na tu nespravedlnost. Bude ještě bude chvíli trvat, než se s tím smíří. Ale do té doby snad nabere nějakou tu sílu. Marcolini už čekal před východem do komplexu. "No to se podívejme, kam jsme to společně dotáhli. Očista v troskách, všichni pohlaváři pod daném, ani já jsem nedoufal v takový výsledek. Takže pauza?" "Jo, počítám že ano. Jak. Je na tom moje dcera?" "Ta? Ta byla naprosto statečná. Ani na chvilku o tobě nepochybovala. Mít takovou dceru, byl bych ten nejšťastnější otec na světě. To bych asi skutečně byl." To už z Hummera vystoupila Eliza. Rozeběhla se ke svému otcovi. "Tak ráda tě zase vidím. Jsem ráda, že jsi v cajku." Velmi silně ho objala. S takovou silou, jakou u ní dlouho nezažil. "Já vím, miláčku. Taky jsem rád, že jsem to přežil." Souhlasil Teipo. "Takže je konec? Dostal jsi je všechny? Už se nemusím ničeho obávat?" "Jo, přesně tak. Už jsou pod daném. Do jednoho. Sami si tohle vybrali a museli za ceo nést následky." Jasmína to pozorovala s velkou radostí. Po celou dobu držela Teipovi palce a nejspíše se tohle držení palců skutečně vyplatilo.

                   „Tak kampak to bude? Jakou cestu teď zvolíte?“ „Víš co, dovez nás na tuhle adresa. Mám tam dobrého přítele, my potřebujeme nějaký čas na rozmyšlenou a přehodnotit co dál." "Počkej na mě, Teipo. Víš, stejně nemám taky kam pospíchat a ke komu se vrátit. Po tom, co mi ten můj udělal a jak mě zradil. Můžu nějaký ten čas pobývat s tebou a tvojí dcerou, dokud si to také. Všechno neujasním. Jak dál.“ „Jo. Jak chceš." Teipo se zamyslel. "Miomi....my jsme snad na ní dočista zapomněli. Ale jakoby mu Miomi četla myšlenky, tak se po chvíli objevila nedaleko komplexu. " Mysleli jste, že jsem se někam zatoulala? Ne, já jsem v pohodě. Takže ty končíš, Teipo? Už žádná další akce?" "*Jo, přesně. Všechno jsem už zvládl, takže teď si dám oraz. A ty na tom budeš asi podobně, co? Nedokážu si moc dobře představit, co může dělat takový android v obyčejném životě. Cobudeš dělat po tomhle?“ „Víš, určitě se něco najde. To se neboj" Neměla obavu o svoji budoucnost. "Nechci vás honit, ale zdržovat se tady, to není dobrý nápad." Měl pořád obavu Marcolini. Teipo pokýval hlavdc a společně se svojí dcerou nastoupil k Marcolini. Miomi se to rozhodla pouze pozorovat, nic neříkat ani nedělat. Pouze koukala, jak s nimi Marcolini mizí pryč.

                 

                 Po 2 hodinách

                 "Jsem ráda, že jsi se rozhodl v tom nepokračovat. Že jsi to celé pověsil na hřebík. Bylo asi to nejrozumnější, co jsi mohl udělat." Pochválila ho Eliza. To ke stolu, kde seděl Teipo a ostatní přistoupili zcela nezámemý lidé. "Jste Teipo? Máme pro vás velmi speciální nabídku. Víme, co jste prožil a proti komu jste bojoval. Chceme využít vašich skvělých schopností a věřte, že tímhle pomůžete i k lepšímu světu." "Určitě jste že Strážců lidstva nebo Nového řádu, co?  Nebo snad ze Zelených proroků? Globální monarchie? Ne, já už rozhodně s tímhle svinstem končím. Šel jsem proti Očistě protože to byla jediná správná věc." "Ještě si to rozmyslete." Naléhal na něj další člověk. "Snad vám už řekl, že s tImhle skončí. A jestli v tomhle budete pokračovat, tak byste si asi rozhodně nepřáli vědět, co udělal s hlavouny Očisty. Napovím, že jim bylo pěkně horko. Přímo jim hořela půda pod nohama. Chtěli byste to taky zažít? To si rozhodně nemyslím, že byste chtěli. Po tom, co s nimi Teipo skončil, rozhodně byste nechtěl být v kůži kohokoliv z nich." Jasmína si vyhnula své dvě vrstvy oblečení a na ty lidi se zazubil její FN Se ven. "Nemám problém vám předvést, co s tímhle krasavcem umím." Tak tohle už byl velmi silný argument. "Fajn, vyhráli jste." Kapituloval jeden z nich, nejspíše který &e všechny vedl.Všichni si to pak zamířili pryč.  "Tak tohle nám  nějak nevyšlo. Jestli jsi ho chtěl získat pro sebe, tak to jsme pěkně projeli." Ten člověk se podíval velmi lehouce dozadu.  "Je to v jeho krvi. Dejte mu trošičku a času a uvidíte, že se k nám připlazí na kolenou.  Bude mu to chybět." Řekl naposledy ten člověk. Ještě naposledy se podíval na Teipa. „Tohle ještě není konec.“ Řekl tajemně.

Postavy

Teipo – Hlavní hrdina, agent Očisty, který se ale obrátí proti samotné Očistě

Higgs, Torsten – Taktéž agenty a níže postavený vedoucí Očisty, Torsten   stane úhlavním nepřítelem Teipa, neboť mu nejen zastřelí jeho manželku, ale znásilní mu také jeho dceru a samotný Teipo ho připraví o jeho mužství, čímž si z Torstena vytvoří úhlavního nepřítele až do jeho smrti. Torsten si nakonec vezme život, protože poražení čen Očisty, který nezvládne svůj úkol, by to měl správně učinit. Higgs je po souboji s Teipem a ostatními jeho přáteli při nehodě znetvořen a popálen téměř po celém těle a stane se hlavním nepřítelem Teipa a ostatních po smrti Torstena

Patrick – Agent Očisty, který začne pomáhat svému příteli Teipovi

Jasmína – Žena Patricka

Eliza – Dcera Teipa

Alvin – Bývalý Agent Očisty, který se spolčí s Jasmínou a Patrickem

Schrockov – Jeden z vedoucích Severoamerické centrály Strážců lidstva

Dan – Druhý z vedoucích Severoamerické centrály Strážců lidstva, zároveň agent v terénu

Barbara – Třetí ze šéfů Severoamerické centrály Strážců lidstva, zároveň agent v terénu

Cien – Agent Strážců lidstva

Crock – Druhý agent Strážců lidstva

Bradley – Bývalý podřízený Nicol, teď její milenec, výskyt v mých ostatních knížkách První obrany

Carter - Nejvyšší šéf Očisty

Tara - Žena Higgse, převezme úlohu Torstena po jeho smrti, chce dostat Teipa a ostatní

Pyros – Tajemná postava (alespoň pro ostatní tajné organizace) zasahující do všech mých děl

Gregor – Mentor Teipa

Gilmore – Jeden z nižších velitelů Očisty

Hens – Vedl zásah proti Teipovi, Patrickovi, Jasmíně a Elize ve Velkých přílepech

Bronson – Současný velitel UFoE (United Force of Earth – Spojených sil Země)

Dimitrij – Spojenec Teipa a Patricka, zajistí Teipovi a Patrickovi potřebné vybavení na pomstu proti Očistě

Miomi – Robotická bytost

Marcolini – Bývalý zloděj, naverbován Strážci lidstva pro tajné závody, nyní působící jako řidič ve Strážcích lidstva

Kostra příběhu

-Teipo, hlavní hrdina cestuje na okraj Prahy, kde má úkol od své organizace Očisty

-On sám to považuje za eliminaci nepřátel Očisty™ z jiných organizací či jejich zaměstnanců, ale ve skutečnosti chce Očista zabít své vlastního člověka (Yusufa) včetně jeho rodiny a přátel

-Teipo to odmítne. Je poslán domů.

-Jeho rodina je zajata. Manželka je zabita, dcera znásilněna, vše kvůli svému rozhodnutí nepopravit Yusufa a ostatní co tam byli. Teipo přísahá pomstu, co nejbrutálnější

-Je zachráněn Patrickem, jeho irským přítelem, který si na pomoc přivedl Jasmínu, jeho manželku a Alvina, dalšího člena Očisty™, který ale stejně jako Patrick svou pomocí Teipovi svoje postavení ztratil.

-Teipo zachrání svoji dceru a potom sám uřízne Torstenovi, který proti němu vedl to přepadení, jeho nadobíčko - pohlavní orgány.

-Teipo a ostatní jsou sice obklíčeni Očistou™, ale podaří se jim dostat pryč z domu a bytu a pomocí speciálních únikových vozidel zdrhají pryč.

-Očista™ je začne pronásledovat.

-Sice je postupně setřesou, ale když si Jasmína a ostatní myslí, že jsou v pořádku, Očista™ je překvapí na Nuselském mostě

-Očista™ je sevře do kleští. Patrick a Teipo to na první pohled dostanou, ale je to trik. Znovu se objevuje Torsten, který do své moci dostává Jasmínu

-Všichni jsou zachráněni raketami a střelami, které odněkud někdo neznámý vystřelil.

-Torsten je poražen a spáchá sebevraždu, tak jak to vyžaduje Očista, když selže ve svém úkolu

-Teipo a ostatní se setkávají se Strážci lidstva™

-Higgs přežije pád vznášedla, ale je těžce popálen na 100% těla

-Okamžitě je ošetřen, co nejlépe to jde

-Teipo a ostatní jsou zatím převáženy ve vznášedlech Strážců lidstva, kde je jim nabídnuta spolupráce

-Teipo to společně s ostatními odmítne

-Přesunujeme se na jednu ze základen Očisty, kde žena Higgse lituje svého muže. Pokusí se zjistit, kdo to udělal jejímu muži. Když jí to Carter odmítne říct, rozhodne se to od něj zjistit pomocí sexu

-To se jí podaří

-Teipo, Jasmína, Patrick a Eliza jsou vysazeny ve Velkých přílepech

-Ihned po nich jde Očista a nějací muži z Islámského státu

-Souboj v jednom z domů

-Jeden z velitelů Očisty je zabit, stejně tak Jasmína. Teipo, Eliza a Patrick ale přežijí, stejně tak Tara. Teipovi a Patrickovi je nabídnuta spolupráce od Crocka a Ciena, kteří dorazí, když už je po všem. Teipo je kategoricky proti. Patrick sice příjme, ale potom se opět přidá k Teipovi

-Crock a Cien odejde s prázdnou, ale ještě předtím jim dají automatické pistole Beretta 93R

-Teipo, Eliza a Patrick se vydají před dům, aby si našli nějaké auto

-překvapí je policisté a starý známý Teipa, Gregor

-Gregor je zabit a Teipo, Eliza a Patrick jsou zatčeny

-Jsou převáženy v autech, ale Teipo a Eliza způsobí nehodu

-Dostanou se domu kamarádky Elizy

-Odehraje se tam souboj mezi Teipem, Elizou, Patrickem a Očistou. Na protější straně se odehraje souboj mezi Sidrou a Ernou a následně Spojenými silami Země

-Teipo, Patrick a Eliza jsou poraženy, ale v poslední chvíli je zachrání neznámý cizinec

-Patrick na popud Teipa zavolá Dimitrijovi, společně s Elizou se všichni vydají do úkrytu Dimitrija

-Dimitrij jim předvede pár vychytávek, ale přitom dojde k incidentu s autem, které původně patřilo Rosleyovi, nakonec Dimitrij předvede plně funkční robotický prototyp Nového řádu

-Mezi ním a Patrickem dojde k menší roztržce

-Higgs, který se už konečně trochu vzpamatoval ze své velmi bolestivé nehody se rozhodne vše vyřešit jednou provždy a na vlastní pěst

-Carter se to dozví a chce přichystat vlastní past

-Při odletu se celá skupina znovu setká s Crockem

-Ukáže se, že Jasmína byla oživena, ale Patrick to netuší. Všichni, až na Dimitrija se vypraví na místo setkání

-Dorazí tam a po chvíli se setkají s Higgsem, jeho ženou Tarou a dvěma ostatními lidmi

-Proběhne tam souboj, Teipo a ostatní to málem nepřežijí, ale nakonec je zachrání Pyros

-Carter ale unikne, Teipo se rozhodne jít po něm společně s Elizou a Marcolinim

-Crock je zajat svou vlastní organizací Strážcemi lidstva k posouzení, co s ním bude dál

-Teipo, Eliza a Marcolini se střetnou s Pyrosem a Sidrou

-Pyros jim nastíní svůj vlastní plán, Teipo nakonec přece jen souhlasí

-Pyros provede svůj plán, základna se octne bez většiny obranných zařízení, Pyros sám zlikviduje většinu nepřátelských sil Očisty

-Pyros a ostatní se dostávají do základny

-Carter drží nejvyšší členy Duchovní rady bezpečně zamknuté u sebe v místnosti, až na jednoho, který to odnesl Carterovou rukou

-nastává pár posledních soubojů mezi zbývajícími příslušníky Očisty a Teipem, Jasmínou, Pyrosem a Miomi

-Teipo vykoná svoji pomstu a vykoná odplatu za smrt své manželky i lidí ze skladiště

-Společně se všemi se bezpečně se rozhodne stáhnout z objektu. Každý se vydá svojí cestou. Teipo, Eliza a Jasmína se vydají na cestu společně

-Při jídle je překvapí lidi od UFoE, ale Teipo odmítne jakékoliv další zapojení do boje proti Očistě nebo dalším tajným organizacím. Už má toho dost

Soundtrack

1.Saliva - Black Sheep,

2.Nickelback - Burning to the Ground,

3.Bon Jovi - Everyday,

4.Warrant - Hair of the Dog,

5.Pennywise - Something To Live For,

6.Rise Against - Worth Dying For,

7.Pennywise - Faith & Hope,

8.Daniel Landa - Quantum of Tarantuli,

9.Linkin Park - Esaul (Place for My Head demo),

10. Pennywise - The World,           

11.Scooter - Fire,

12.Weezer - Everybody get Dangerous,

13.Pennywise - Tomorrow,

14.Papa Roach - Give me Back My Life,

15.Iné kafe - To Nie,

16.Rhino Bucket – Nothing To Lose

17.Offspring - Dammit, I Changed Again,

18.NerdOut - Watching Over You

19.Linkin Park - We Made It,

20.Elán - Otazníky,

21.Peter Nagy -Aj Tak jsme stále frajeri,

22.Linkin Park - I Will Be Gone,

23.Rhino Bucket - This Ain't Heaven,

24.Shinedown – Unity

25.Shinedown - Outcast

Výzkumná místnost Nového řádu, jedna z jejich podzemních základen

„Jak je na tom ten transfer vědomí? Za jak dlouho bude vědomí Rosleye přeneseno?“ Zeptala se Erna technika. „Ještě pár vteřin a Rosley bude mít nové tělo.“ Odpověděl jí technik. „Škoda, že mu nemůžeme dát normální lidské tělo, ale tohle se mu bude 100% líbit. Nemůžu ho ztratit, to v žádném případě.“ Řekla Erna technikovi svůj názor. „Pokud to bude fungovat, mohla bych si pořídit taky takové tělo….jo, to by možná šlo.“ Řekla si pro sebe Erna. „Přenos dokončen. Mysl Rosleye je v tom robotickém těle.“ Oznámil technik. „A vypadá pořád sexy.“ Poznamenala si sama pro sebe Erna. „Víte, že tenhle pokus by jsme tady vůbec neměli dělat. Nicol by nám dvěma udělala něco fakt nepříjemného, pokud by to zjistila.“ Měl tak trochu strach technik. „Nicol je slaboch. Jakmile se Rosley probere, odstraníme Nicol z cesty a vládu nad Novým řádem i celosvětovou vládu, veškeré lidstvo pod bičem Nového řádu, budeme mít v rukou my. Já a on. Navíc to bude skvělá pomsta za to, jak ho v minulosti využila jako hračku pro své vlastní uspokojení.“  Řekla si pro sebe Erna. Ruka robotického těla se pohnula. Erna se úplně zastavil dech. „A je to tady.“ Slastně vzdychla. „Chci k němu jít.“ Měla jasné přání. „To skutečně není dobrý nápad. Nevíme, jak bude Rosley reagovat. Neviděla jste Avengers 2, když nejdřve objevili tu AI, probudili jí  a potom ta AI šla po celém lidstvu? Raději bych zůstal tady.“ Řekl technik. „Mimochodem, slyšela jste tuhle novou pecku od Shinedown?“ Dodal a pustil ze svého notebooku Shinedown – Outcast. „Fajn, zůstanu tady.“ Rozhodla se Erna. „Rozumná volba Řekl technik.

              To už se u robotického těla vyskytli tři ostatní zaměstnanci Nového řádu. „Rosleyi, slyšíte mě? Jak vám je?“ Zeptal se jeden z techniků. „Lidský život je tak křehký, nemyslíte?“ Řekl Rosley ve svém těle robota, přitom si prohlížejíc svoji levou robotickou ruku. “Když je člověk tam vevnitř, má spoustu času přemýšlet.” Dodal. „Rosleyi, teď vám strčím jeden kabel do vašeho portu a provedu diagnostiku.“ Oznámil mu jeden technik a chystal se strčit kabel do boku jeho těla. „Někdy stačí pár vteřin a je po všem.“ Řekl velmi ledovým hlasem, aby během několika vteřin svoji levou ruku plnou silou vrazil do břicha toho technika, projel jeho vnitřkem a rukou prorazil až na druhou stranu ven z těla. „Mám pocit, že jsem se znovu vrátil do života. Schválně za jak dlouho ty půjdeš pryč z tohohle světa.“ Řekl s velkým potěšením ve svém hlase robotický Rosley. Erna velmi výrazně zakřičela. „Rosleyi, zlato, co to kurva děláš?!!“ Byla na prášky. Rosley ale nereagoval a místo toho si vychutnával, jak z technika postupně vyprchává život. To už do něj druhý pustil něco ze svého příručního EMP. Rosley to ale neskolilo, ale spíše ho to ještě více povzbudilo. Vytáhl ruku z břicha technika a nechal ho mrtvého dopadnout na zem. Celá podlaha pod ním se zbarvila do ruda. „Tak jo, druhá střela tě určitě skolí.“ Řekl třesoucí se technik a vystřelil znovu. Opět žádný účinek. Pak se Rosley napřáhl a plnou silou vyrazil ten EMP přístroj z ruky technika. Pak rychle chytil pravou ruku technika. „Už jsi někdy přemýšlel o tom, co by jsi udělal s takovou mocí, jakou mám já? Já jsem měl čas uvažovat. Všichni zaplatí. A ye světa nic nezbude. Jenom velké černé nic.“ Řekl zlověstně Rosley a pak plnou silou trhl rukou technika. Ruka technika se brutálně oddělila od jeho těla. Technik neuvěřitelně hlasitě vykřikl bolestí. Třetí technik na to vše koukal s neskrývanou hrůzou. Pak Rosley, stále držící ruku, svojí jednou nohou skopl technika na zem. A následně svoji nohu dal nad hlavu technika. „Věř mi, že tohle si naprosto vychutnám.“ Řekl robotický Rosley a plnou silou udeřil technika do hlavy. Ta to nevydržela a reagovala jako kdyby pod nohou Rosleye byl meloun. Místnost teď vypadala skutečně děsivě, všude krev i pár vnitřností.

           To už třetí technik nevydržel. „Padám odsud.“ Řekl si pro sebe. Okamžitě pádil k východu, který se ale zavřel. „Ne, to kurva ne.“ Začal klít. Okamžitě začal zkoušet svůj čip ve své ruce, aby si otevřel ty zatracené dveře. „Můžete mi tam vedle otevřít ty dveře?“ Řekl do své miniaturní vysílačky na krku, která vypadala jako nějaký knoflík.  „Pokouším se, ale nejde to. Rosley to musel nějakým způsobem sám zavřít.“ Oznámil mu do jeho vysílačky technik u Erny. To už se robotický Rosley obrátil na toho technika u zavřených dveří. Ten už tušil, že tohle možná ani nepřežije. „Zatraceně, dali jsme ty život. Dali jsme ty druhou šanci.“ Začal to na Rosleye zkoušet ten technik. „Vážně? Druhé šance jsou jenom iluze. Ty neexistují.“ Řekl sebejistě Rosley. Technik se s křikem k němu rozeběhl a chtěl ho alespoň pořádně praštit, ale Rosley ho zachytil a s neuvěřitelnou silou ho hodil přes sklo do místnosti, kde byla Erna a její podřízený technik Alan. Technik dopadl vedle Erny s velkým žuchnutím, přičemž celé sklo bylo úplně napadrť. To už měla Erna přímý pohled na Rosleye. „Rosleyi, tohle všechno není nutné. Můžeme být spolu. Ty a já. Můžeme společně vládnout Novému řádu.“ Snažila se ho přesvědčit. „Víš, že jsi můj poklad. Tak se uklidni a začni racionálně přemýšlet.“ Nevzdávala se Erna. Rosley k ní vyrazil plnou rychlostí. To už Erna začala couvat. „Bojíš se mě? To bys měla.“ Řekl Rosley s úsměvem. „To nejsi ty, miláčku.“ Pořád couvala, ale to už narazila do zdi. „Ne, zlato. Jsem to já. A jsem daleko silnější než předtím.“ Řekl s úsměvem Rosley. Došel až k ní a dal jí ruku na místo, kde měla srdce. Přičemž jí pořádně přirazil až ke zdi a naklonil se až k ní. „Co kdybych ti teď vyrval srdce z těla? Co bys tomu do hajzlu řekla? Byla by to poetická spravedlnost, nemyslíš? Vzhledem k tomu, jak fatálně jsi selhala?“ Erna se ale nenechala zastrašit. „Můžeme to všechno napravit. Skutečně to můžeme všechno napravit. Společně.“ Trvala na svém Erna. Rosley si povzdychl a plnou silou udeřil do stěny vedle hlavy Erny, div že netrefil právě její hlavu. „Zemřeš, stejně jako ostatní. Ale nechám tě na tu chvíli žít, abys viděla, když svět skončí v jedné obrovské explozi, ohnivé kouli a zmaru. Budeš to moci pozorovat z první řady.“ Řekl znovu s úsměvem robotický Rosley a pak jí začal velmi intenzivně líbat. Po chvíli přestal. „Za chvíli tady bude ochranka, Rosleyi. Měl by jsi zmizet. Můžeš použít ventilaci po celém objektu, klidně tě budu navigovat.“ Nabídl se Alan Rosleyovi. „Třeba jedna z ventilačních šachet je nad tebou.“ Poradil Alan Rosleyovi jednu z cest. “Věrný až do konce, že?” Poznamenal Rosley a pak se podíval nahoru. Pak pustil Ernu, vyskočil do výšky a vlezl do té šachty. Erna se zhroutila na zem a z očí se jí začali hrnout slzy.