Ukázky První obrana

Intro - Prolog

                „Víte, ze všeho nejdůležitější je chytnout toho člověka od začátku. Musíte do toho dát všechno, musíte to dělat od srdce. Musí to prostě odsýpat a nemít žádná hluchá místa. V každém pořádném příběhu.“ Pořádně se do toho opřel Ladislav. „Máte furt tak chytré řečičky?“ Pak si Barbara vyhrnula malou část svého elegantního oblečení tak, aby byla vidět její pistole na pravém boku „Ta zbraň je nabitá, takže ještě pár slov a použiju jí.“ „Víte, tam kde jsem teď jsem se nedostal tak, že jsem poslouchal ostatní. Ne, šel jsem si vlastní cestou. Nenechal jsem se zastrašit, zatnul zuby a prostě šel dopředu.“ Pokračoval Ladislav. „Ještě nějaké takové chytré řečičky a asi půjdeš taky svojí vlastní cestou. Ale hezky pěšky. A to v nejlepším případě.“ Řekla Barbara „Proč vůbec pomáháš Zyovi? Mám totiž v rukou pár extra schopností a jedna z nich mi říká, že Zyo nechce tu věc pro nějaké bohulibé účely.“ Oponoval Ladislav. „Vím, že tam ta věc je. Nesmí padnout do ruky Řádu nového světového uspořádání.“ „Ale stále nemám tušení, proč mě tam vlastně chcete. Nebo mám snad říct, proč mě tam chceš?“ Divil se Ladislav. Barbara se na to rozhodla nereagovat. „Proč mám furt tušení, že je tady něco víc? Že nejsi jenom obyčejný spisovatel nebo malíř?“ Byla tak trochu dotěrná Barbara. Ladislav se rozhodl tak trochu mlčet.

                To už dojeli až před ateliér. „Jste si jistá, že to chceš udělat, Barbaro? Cokoliv, co uděláš, to se vám vrátí. O tom jsem hluboce přesvědčen. A tahle vaše akce bude mít dost vážné důsledky.“ Zněl velmi varovně Ladislav. „Já sama si rozhoduji o svém osudu.“ Odpověděla Barbara. „Tak a teď vypadni z toho auta a jdeme dovnitř. Nechci vidět žádné triky nebo podrazy.“ Ladislav neváhal a vystoupil. Sice by určitě pro něj nebyl žádný problém se z téhle situace dostat, ale chtěl vědět, kam se tohle může vyvinout. A navíc ona měla zbraň. Když se přesunuli dovnitř ateliéru, rozhodla se Barbara pořádně připoutat Ladislava na jednu ze židlí. Ale rozhodně to nebylo kvůli tomu, že by s ním chtěla dělat nějaké sexy hrátky. „Víme, že to tady je. Takže řekneš my to, nebo se do toho musím pustit sama? Fakticky bych byla nasraná, kdybych to musela dělat já.“ „Heleme se, nejsi nějaká taková dost napružená? Já nemůžu za to, že jste něco někde ztratili. A máte utkvělou představu, že to mám já. Ale to pouze odhaduji, neboť já jsem pouze malíř a spisovatel.“ „O co ty speciální schopnosti? Ještě v autě jsi mi tvrdil, že máš nějaké zvláštní, snad nadpřirozené nadání.“ Nezapomněla Barbara. „Jo, fakticky? To jsem asi kecal. Ale víte, co třeba vyžaduje psaní? Ohromnou porci vůli. A disciplínu. Pokud máte napsat cokoliv, co za to stojí, musíte na tom pracovat pravidelně. Třeba i malé části, ale zkrátka musíte mít velké odhodlání. A u malování taky.“  Řekl Ladislav. „Je docela zvláštní, že občas tam, kde naše interní zpravodajské oddělení zachytí Pyrose, tak občas krátce v okolí se vyskytneš i ty.“ „A co má být?“ Divil se Ladislav. „Koneckonců to vůbec nic neznamená. Rozhodně ne.“ Důrazně odmítl Ladislav jakoukoliv spojitost s Pyrosem. To se už objevil i Zyo.

             „Okamžitě bych ti radila začít zpívat. Protože Zyo, to je jiný šálek kávy oproti mně.“ „Věřím, že to, co má přijít, tak se to i stane. A žádný váš hromotluk mě vážně nevystraší. Navíc, ten holohlavý muž má být ten strašný, hrůzu nahánějící Zyo? Nebuď směšná, ten by nevystrašil ani malé dítě.“ Byl pořád nezlomný Ladislav. To se Barbara pořádně nasrala a jedním přesným úderem ho udeřila do jeho úst. „Tak co, pořádně budeš statečný? Stále si budeš hrát na hrdinu?“ Udeřila Barbara. Ladislav si pořádně odplivl. „Řeknu ti jenom jedno, já bolest přímo miluji. Můžeš mi udělat cokoliv bolestivého, jakkoliv dlouho, ale já vydržím.“ Odplivl si Ladislav. „Já mám prostředky, jak už vás donutit mluvit. To se nebojte. Barbara je možná až moc měkká, ale já, já jsem z jiného těsta.“ Řekl velmi temným hlasem Zyo. Pak vzal svůj malý bojový nůž a zarazil ho do nohy Ladislava. Ladislav ale dostal téměř záchvat smíchu, což bylo nepochopitelné. Zyo se na něj s údivem podíval. „Jste docela zvláštní, pane Ladislave. Koukám, že fyzická bolest pro vás není překážkou.“ „Víte, v minulosti jsem zažil dost ústrků, pohrdání a toho všeho, a to je horší než jakákoliv fyzické útoky. Šrámy na duši dokáží být hluboké a někdy se ani nedokáží zacelit.“ Odpověděl mu Ladislav. Zyo se pousmál. „Já nejsem žádné zvíře, pane Ladislave. Když vidím, že tohle vůči vám nefunguje, nebudu v tom pokračovat. K čemu by to bylo, že?“ Pak Zyo dal znamení Barbaře. „Barbaro, potřebuji ten náš přístroj na brouzdání vzpomínek.“ Řekl v klidu Zyo. Barbara neváhala a ve své kabelce nahmatala to zařízení, které vypadalo jako větší kroužek se spoustou dlouhých výstupků. „Tady to je.“ Řekla. „Výborně, hoď mi to.“ Pobídl jí Zyo. Barbara neváhala a hodila mu to. Zyo to bez problému zachytil.

              „Nepoužívám zbytečné násilí. Tohle zjistí vše, co chceme vědět, aniž bych vám musel způsobovat nějaké další šrámy.“ Řekl Zyo, když nasadil Ladislavovi to zvláštní zařízení. „Tak jo teď stačí jedna věc.“ Řekl si sám pro sebe Zyo a vytáhl ze své kapsy něco tenkého a lesklého. Bylo to nějaké čtecí zařízení. Zyo po něm přejel prstem a ze dvou diod se začal promítat holografický obraz. „Můžete se teď jakkoliv bránit, ale bude vám to prd platné. Informace zjistíme tak jako tak.“ To se už na obrazovce začal objevovat záznam z paměti Ladislava. Po chvíli se tam začali objevovat momenty, ve kterých byla jasně vidět nějaká jasně svítící krychle. Žlutá jasně zářící krychle. A jak jí Ladislav jasně schovává pod podlahou. „Výborně, ani to netrvalo pět minut. Tohle je zkrátka úžasná technologie První obrany. Takových kousků máme v První obraně spousty. A ještě mnohem mocnějších.“ Řekl s velkou pýchou v hlase Zyo. „A přesto stále hledáte jednu zatracenou krychli.“ Poznamenal ironicky Ladislav. Pak se obrátil na Barbaru. „Ještě není pozdě, Barbaro. Musíte mi věřit, že to Zyo až tak dobře nemyslí s tímhle světem. Jeho vlastní nenávist vás může zničit.“ Varoval jí velmi důrazně Ladislav. „Každá činnost má svoje následky. Cokoliv uděláte, to se vám vrátí. Boží princip je všemocný, i vesmírný řád.“ Měl opět velmi moudré řeči Ladislav. To se Zyo rozhodl vytáhnout svůj nůž a místo do nohy ho zarazil Ladislavovi do boku. „Víte, asi mi teď trochu ujely nervy.“ Prohlásil Zyo, když už nůž trčel z boku Ladislava. „Zyo, tohle snad nebylo nutné!!“ Naprosto se rozčílila Barbara. „Ty tady nerozhoduješ, co je tady nutné nebo ne. Já jsem tady šéf!!“ Jakoby se Zyo naprosto utrhl ze řetězu. Pak ukázal na nějaký kus podlahy. „Je to pod tím, Barbaro. Laskavě to dostaň zpod té podlahy.“ Dal jasný rozkaz Zyo. Barbaře se to pranic nelíbilo, Ale Zyo byl přece jen její šéf. Nemohla ho neposlechnout.

           Už se chystala provést ten jeho příkaz, když se ozval výbuch a kus stěny zmizel, všude byl kouř a prach. To se z té zničené stěny s plnou parádou objevil Rosley s pěchotním kulometem SAW m249 ve svých rukách. I s partou svých vlastních lidí. „Jsi překvapený, Zyo? Tentokrát mi už ta krychle neunikne. Jakmile jí budu mít, už mi nebude nic bránit, aby mě ŘNSU přijmul zpátky s plnou parádou. Tu energii ŘNSU potřebuje. A já se neptám dvakrát.“ Zněl velmi hrozivě Rosley. „Běž do hajzlu, Rosleyi. Nikdy tuhle věcičku nezískáš!!“ Bránil se Zyo. „Zabijte je všechny...“ Rosley se ale na chvíli zamyslel. „Možná je jenom omračte. Zyo si ještě může užít nějaké pořádné bolesti a támhle s tou krasavicí si ještě můžu pořádně zašpásovat a ukázat jí pořádné rodeo. Vlastně by se přitom mohl dívat i Zyo, aby trpěl ještě víc. Jak jeden z jeho agentů je zostuzen někým ze ŘNSU, kterou on tak nenávidí.“ Tímhle se fakticky potvrdilo, jaký nebezpečný magor Rosley byl. „Na to můžeš rovnou zapomenout!“ Vykřikl Zyo a bleskově si aktivoval svoje brnění z opasku okolo svého pasu. Totéž ihned udělala Barbara. Oba dva si do svých rukou vzali své rozkládací zbraně, které se v mžiku proměnily do velmi nebezpečných nástrojů smrti. Oba dva neváhali a začali pálit, co to jen šlo „Zaplatíš mi za smrt mé milované přítelkyně!! Zmrde!!“ Pořádně se do toho přela Barbara. Dva podřízení Rosleye to ihned dostali, a to dost Rosleye nasralo. Zyo ani Barbara mu přece nebudou zabíjet svoje vlastní lidi. „Jste mrtvý!! Ty i Zyo!“ Vykřikl Rosley. Vzal svůj lehký kulomet SAW m249 a začal to kropit do Barbary. A bohužel pro Barbaru ty kulky byli velmi speciální. Cítila, jak jí několik projelo skrz brnění. „A sakra!“ Vykřikla si sama pro sebe a okamžitě zajela za jeden ze stolů, co zrovna byl v ateliéru. Podívala se dolů na svoje brnění. Bylo jasně vidět několik děr po zásazích. „Zyo, dej si kurva pozor. Rosley má nějaké speciální kulky, dokáží prorazit to naše brnění!“ Vykřikla. Cítila, jak jí tak trochu teče krev z těch průstřelů. Tohle není fajn, pomyslela si sama pro sebe. Ladislav se snažil osvobodit z té židle, ke které byl přikurtován, ale za žádnou cenu se nedařilo. Alespoň se ze židlí dostal na bok, jak se snažil kymácet sem a tam, na levou a pravou stranu.

              Zyo sice také vystřelil na Rosleye, ale ten spustil jakýsi štít na své pravé ruce. Zyovi kulky se neškodně roztříštily o ten štít. Zdálo se, že Zyo byl naprosto v hajzlu. A to i Barbara. Zyo se začal okamžitě rozhlížet. Rozhodl se bleskově schovat za sloup, který byl v místnosti. Právě včas, neboť Rosley i jeho muži spustili palbu ze svých zbraní přímo na Zya. Ještě štěstí, že stál až za tím sloupem. Jinak by to dostal stejně jako Barbara. „Tak co je, Zyo!? Bojíš se!!?“ Dráždil ho Rosley. Pak si vzal do ruky granát. „Tohle tě snad odtamtud dostane!!“ Vykřikl. Chtěl ten granát hodit, ale stalo se něco neočekávaného. Zyo hodil něco prvního. Kulatého a černého. Po chvíli vyjela vrchní část a uprostřed se objevilo několik červených světel. „Co to kurva?!“ Divil se Rosley. To ho něco oslepilo. Jasně zářivé světlo. Když zmizelo, zjistil Rosley ještě jednu super nepříjemnou věc. Jeho kulomet se natvrdo zasekl, stejně tak jeho dvou kolegů. A ještě pod ním byl granát, který sice odjistil, ale už nehodil. Rosley si okamžitě uvědomil, že se ho (granátu) musí zbavit. Nemilosrdně ho kopl k jednomu ze svých dvou mužů. Jediné jeho slovo bylo Proč? Doslova zmizel ve velkém výbuchu. Rosley i jeho kolega naštěstí byli dál od toho výbuchu, ale stejně je to srazilo na zem. „Vy jedni tupci! Ničíte mi tady ateliér!!“ Rozčílil se Ladislav. Ostatní ho ale jaksi neposlouchali. Barbara se už tak nějak začala vzpamatovávat. Zyo se vynořil vedle sloupu a chtěl rozstřílet Rosleye na cucky, ale ten se proti němu rozeběhl a vší silou mu vyrazil tu zbraň z ruky. To ale Zya nerozházelo a ohnal se po Rosleyovi. Ten bleskurychle uhnul.

               Zatímco se tam ty dva prali, i když Rosley spíše předváděl takový taneček a úhybné manévry před Zyem, Barbara se postavila a namířila svojí zbraň na toho parchanta ze ŘNSU. Jediného, co zbyl kromě Rosleye. „Chceš mě jen tak zastřelit, ty malá děvko? Nemáš v sobě ani kousek odvahy?“ Zaútočil na ní slovně člen ŘNSU. To Barbaru dost nasralo. Odklopila vrchní část brnění. Vlastně celé brnění. „Myslíš si kurva, že nemám koule? Klidně si to s tebou rozdám na férovku, jeden na jednoho, bez brnění a zbraně.“ Při těch slovech odhodila svoji zbraň, zasunula své brnění do opasku, který pak odhodila pryč. Jistě, pořád byla postřelena, ale jako každý člen První obrany, i Barbara prodělala výcvik na odbourání bolesti. A toho hodlala využít.

                    Člen ŘNSU jí sice nejdříve zasypal několika údery, ale Barbara ho jedním přesným úderem hranou své ruky skoro poslala k zemi. Člen Očisty ale neváhal a při zvedání se si vzal židli, co u něj byla a chtěl praštit Barbaru, ale ta se tomu vyhnula a naopak jedním přesným kopem ho poslala do jednoho ze stolů, na kterém byl bohužel jeden obraz. Netřeba dodávat, že to ten obraz odnesl. Navíc si agent ŘNSU všimnul dalšího obrazu, který chtěl proti Barbaře využít. Ta ale zareagovala včas a podkopla tomu členovi Očisty nohy, zrovna když se chystal vstát a praštit jí tím obrazem. Bohužel pro ten obraz, když byl ten agent na zemi, rozhodla se Barbara, že ho zasype několika ranami svých nohou. Obraz byl v cestě, takže opět to odnesl. To už byli dva obrazy. Tohle Ladislavovi doslova trhalo srdce. Zničená část ateliéru a dva obrazy v čudu. Pak jí agent podrazil nohy. Barbara se skácela na zem, přičemž se na ní agent začal sápat. Ale Barbara se nedala a párkrát ho pořádně kopla. Tím ho setřásla a potom se postavila na vlastní nohy. Agent ŘNSU si odplivl trochu své krve ze své pusy a rozeběhl se proti Barbaře. Ta neváhala, zachytila ho a přehodila ho přes sebe. To ho úplně vyřídilo. To už si Barbara všimla, jak Zyo doslova škrtí Rosleye. „Zyo, co to proboha děláte? Vždyť ho takhle zabijete!!“ Protestovala proti chování Zya Barbara. „A? Co má být? Rosley patří k našim odvěkým nepřátelům. A všichni, co k nim patří, si zaslouží jediné. Smrt.“ Byl neústupný Zyo. Barbara se naštvala a sebrala svoji zbraň, přistoupila až k Zyovi a namířila mu zbraň na hlavu. „Když jste mě naverboval do První obrany, mě a mé kolegy, neříkal jste nic o popravování členů ŘNSU ani jiných organizací. Tohle nejsou ty pravé způsoby První obrany.“ „A dost, já jsem tady První obrana!!“ Trval na svém Zyo. Barbara ani Zyo si ale nevšimli, že se Ladislavovi podařilo osvobodit a v ruce už třímal svoji vlastní energetickou zbraň, kterou začal kontrolovat svoje okolí.

          „Tak a dost!! Teď si vás všechny podám, za to, jak jste mi tady zdemolovali a taky za ty obrazy!“ Chtěl všechny pokosit Ladislav. To už se tam objevil někdo zcela nový. Byla to přítelkyně Ladislava. S černými vlasy. „Proboha, co se tady stalo!?“ Začala se divit. „Zlato, Danielo, tohle teď skutečně není vhodná chvíle. Okamžitě odtud uteč.“ Radil jí velmi dobře Ladislav. To už si Rosley připravil jednu velmi zákeřnou věc, jakousi tyčku, kterou jednou rukou vší silou zarazil do brnění Zya. To mu jeho brněním prošlo neuvěřitelné množství elektrické energie, která ho úplně paralyzovala. A pak, než stačil Ladislav nebo Barbara, tak si Rosley vzal Josefínu jako rukojmí. „To je ale překvapení, že? Už to vypadalo, že jsem prohrál. Chcete, abych téhle ženské provrtal hlavu!? Určitě ne. Tak koukej být hodná!!“ Aby Rosley dodal vážnost svým slovům, bez milosti střelil do nohy Daniely. Ta zakřičela neuvěřitelnou bolestí. „Já tě zabiju!!“ Vykřikl Ladislav a chtěl Rosleye střelit tou svojí energetickou pistolí, ale než to stačil udělat, Rosley ho střelil jedním přesným výstřelem do hlavy. Ladislav, připravený během chvilky o život, tak se zřítil na zem. 

                  To už se do místnosti nahrnulo několik dalších členů ŘNSU. „No konečně. Kde jste se courali?“ Divil se Rosley. Pustil Danielu, která se okamžitě i když velmi zraněna, tak přesto se vydala k mrtvému Ladislavovi. „Ne, tohle není pravda. Zlato, tohle je snad jenom zlý sen.“ Naříkala Daniela. „Jsi teď spokojen? Zastřelit zcela nevinného člověka.“ „Ne, ještě tak úplně ne.“ Řekl Rosley a začal si to mířit k Daniele. Ta začala přemýšlet o pomstě. Pořád tam byla ta energetická pistole. A ona jí mohla využít. Ale než cokoliv mohla udělat, byl za ní Rosley a začal do ní střílet. Jeden náboj za druhým. Daniela neměla šanci. Barbara chtěla také využít šance a třeba si znovu nasadit brnění nebo sebrat nějakou zbraň, ale jeden člen Očisty si všimnul jejího podezřelého chování a okamžitě do ní střelil. 

             Barbara chtěla pokračovat, ale ten příslušník ŘNSU do ní ještě párkrát střelil, což jí poslalo na zem. „Jo, tohle se stane, když se mi pletete do cesty. Všichni potom chcípněte.“ Rosley obrátil svoji pozornost na Barbaru. „My jsme ještě spolu neskončili.“ Řekl Rosley a vytáhl si svůj pořádně ostrý nůž. „Cokoliv mi uděláš, tak to pro mě bude znamenat úplný prd. Mě nezlomíš.“ „Ty ještě netušíš, jak moc ti můžu ublížit. Zabití té tvé přítelkyně byl pouze začátek.“ „Budeš se smažit v pekle, ty zrůdo.“ Měla Barbara téměř pěnu u huby. „Až po tobě.“ Řekl naprosto klidně Rosley a začal velmi chladnokrevně řezat Barbaře ucho. Netrvalo dlouho a ruce Rosleye byli celé od krve. A v jedné jeho ruce zůstal pořádný kus levého ucho Barbary. „Bože, to je pořádný svinčík. Vidíš, tohle se stane, když jsme se pořádně nasraný.“ Pak se na ní tak přemýšlivě podíval. „Co kdybych ti uřízl i to druhé ucho? Abys to měla hezké souměrné?“ „A dost. Tohle je přes čáru, Rosleyi. Mám své jasné instrukce. Tvoji bývalí šéfové nám řekli, že se občas nekontroluješ, takže v tom případě tě máme zarazit.“ „Já jsem tady šéf. Právě teď, v tuhle chvíli. ty mi může políbit můj naleštěný zadek. Stejně jako ostatní. A nikdo z vás mi nezabrání, abych si tuhle chvíli užil.“ Trval si na svém Rosleyi. „Fajn, jak chceš Rosleyi. Já jsem naštěstí nad tebou, takže nemůžu dělat než jí poslechnout.“ Řekl ten muž a něco stisknul ve své ruce. Rosley ucítil velmi prudkou bolest. „Mám ještě pokračovat, Rosleyovi? Nebo jsi to už pochopil? Ještě překročíš svoje limity a bude to horší než ta bolest.“ Varoval ho Martin. „Tohle si ještě odskáčeš, Martine. Tohle si budu pamatovat a jakmile bude příležitost, tak to pořádně pocítíš.“ „Jo, to určitě. Víš, jednou tě tohle přivede do pekla. Nebo alespoň do hrobu. Vezmeme tu zatracenou věc a vypadneme odtud. Než se tady objeví další poskokové První obrany, Očisty, Zelených Proroků nebo někoho jiného.“

             Rosley byl velmi naštvaný, že ještě nevylepší obličej Barbary, ale prostě další bolest by pro něj už byla příliš. Protože to byla fakticky silná bolest. Téměř k nevydržení. „Jo, tak jo, vezmeme tu zatracenou energetickou krychli a co nejdříve se s ní vydáme k Nicol. Nedopřejete mi alespoň trochu srandy.“ „Máš velmi zvláštní představu, jak se bavit.“ Odpověděl mu ten jeho kolega. Jeden z členů ŘNSU už objevil tu skrýš pod podlahou toho ateliéru. „Mám to!!“ Vykřikl. „Tak to vezmi a vypadneme odtud!“ Vykřikl Martin. „A ještě k tobě, Rosleyi. Udělej ještě jednou takovou stupiditu jako jsi udělal teď a jsem si jistý, že mě s tebou dojde trpělivost jako Nicol. To bys chtěl? Protože i nepřátelé si zaslouží nějakou úctou. A já nepřišel za tebou, ale ty za mnou.“

             

               Události ještě předtím - současnost    

                  Pyrosova loď dosedla zpátky na zem. Pyros si s úlevou oddechl. Podle jeho mínění dopadlo všechno naprosto skvěle. Dal Twarsanům správný tip a tím jim umožnil zvítězit ve velmi důležité bitvě a získat výhodu nad Darjany. To naprosto změnilo průběh dějin a podle všeho zabránilo jakékoliv invazi na Zemi. A to Pyros chtěl. To byl jeho plán. „(Jméno AI-předtím?) Kiro, můžeš mi podat hlášení o současné situaci? Kdo je v čele Strážců lidstva?“ Měl dotaz na svoji AI. „Je to První obrana. Ještě nedošlo k realizaci nápadů Crocka na změnu názvu. V čele je Zyo. Osobně bych teď neradil jakkoliv zasahovat.“ „Fajn, předpokládám, že Nový řád je Řád nového světového uspořádání, nemám pravdu?“ „Přesně.“ „Jsem zvědavý, jestli si zase Zyo něco vezme do hlavy a rozpoutá proti sobě hněv svých vlastních lidí „ „V tom případě ho znovu zastaví. Bude to nevyhnutelné tak jako předtím“ „Proč mám takový nepříjemný pocit z budoucnosti?“ „To vůbec netuším, proč si to myslíte?“ „Vem si třeba Zya z alternativní reality. Všechno, co dělal, bylo protože si Strážci lidstva...“ „První obrana v téhle době.“ Opravila ho AI. „Není to jedno? Každopádně si hráli s tím průnikem do jiných realit a sami si tu bytost přivolali. To mě tak trochu děsí.“ „Ne, není se čeho bát. Udělal jsi správnou věc. Ochrana lidstva, vy sám jste se tak rozhodl. Ochrana svobody každého jednotlivce. Že to budete mít společné s První obranou.“ „Jo to máš naprostou pravdu. A zatraceně.“ „Cítím, že vás stále něco trápí. Co se děje?“ Divila se AI.

                       „Uresey a moje přítelkyně. Na Ureseye jsem dočista zapomněl. Jestli se může zopakovat to se Zyem, může se to totéž opakovat s Ureseyem. Zatraceně, s tím musím něco udělat.“ „Moje systémy s tím souhlasí. Měl by jsi ho zkusit zastavit.“ „Taky to tak udělám.“ Pyros chvíli přemýšlel. „Zatraceně, takže jsem tím svým zásahem přišel nejspíše o svoji lásku. O své zlatíčko. Teď jsem si to uvědomil.“ Dal si hlavu do svých vlastních rukou. „Ach jo.“ Pak se narovnal zpátky. „Ale věděl jsem, že to bude něco stát. Že všechno má nějakou cenu. Ale osud téhle planety, to je důležitější.“ „Možná že mám pro tebe velké překvapení, které by mělo každou chvíli přijít. Podle mých propočtů.“ „Překvapení??“ Divil se Pyros. "Překvapení, zlatíčko!" Objevila se vysoká, štíhlá černovláska. Pro Pyrose to bylo naprosté překvapení. Kdo to sakra byl? Ale jakmile jo ta černovláska začala objímat, pochopil to. Začali se mu vybavovat vzpomínky. Jako by s ní prožil kus života. Nebo prostě velmi podstatnou dobu. "Danielo!!"' Vykřikl Pyros. "Jsem tak ráda že tě zase vidím!" Měla radost Daniela.  "Jo, totéž můžu říct já," Pak si ale Pyros vzpomněl na své ostatní dívky. Teda na svoje předchozí partnerky.

                         Ale bohužel to byla minulost. Oba ty vztahy byli ztraceny v prachu. Jeden kvůli jeho vlastním souputníkům, druhý kvůli jeho vlastnímu přičinění. Ale bylo to nutná akce. Bez toho by celá planeta padla za oběť Darjanům. Stejně tak jako mnoho dalších soustav. A podle jeho vzpomínek, které mu ihned naskočili potom co se ho Daniela dotkla, tak Daniela byla téměř dokonalá ženská. A vážně mu na ní záleželo a jí na němu.  "Proběhlo všechno bez potíží?" "Jo, představ si že jsem všechno vyřídil ke své plné spokojenosti. Darjané jsou vyřízeny, ty si hodně dlouho neškrtnou. Myslím, že jejich dobyvatelské choutky budou muset na dlouho dobu jít stranou." Poreferoval Pyros. "Musím ještě něco vyřídím." Řekl Pyros. „Myslíš ještě změnit minulost?“ Zeptal se Kiro. „Jo, máš naprostý recht. Mám v plánu změnit alespoň takové dvě záležitosti. Možná jenom jednu. Hmm….“ Pyros tak chvíli přemýšlel. „Můžeš mi říct, jak se změnil osud Teipa? Pořád se mu stane ta ošklivá věc s Očistou, kdy po něm půjde? Měl bych do toho nějak zasáhnout? Stejně tak bych možná něco mohl udělat s Ureseyem, a taky zabránit jakékoliv smrti lidí, kteří si to až tak nezaslouží. Těch hodných. Arafína, Fizula, rodiny Teipa včetně jeho parťáka…“

                     Přemýšlel nahlas Pyros, neboli Ladislav. „Není to až moc odvážné? Měnit zcela jednotlivé osudy každého jednotlivce? Sám jste dal příklad s tou alternativní realitou. Už takhle jsme zanechali ohromné stopy v chodu světa. Možná bychom měli větší část nechat přirozenému průběhu a měl byste si vybrat jenom jednu, dvě věci, které chcete změnit. Že se vám to povedlo s tou bitvou, že jste s mojí pomocí určil, kdy byla ta kritická chvíle, aby Twarsané zvítězili nad Darjany, tak to už se nemusí opakovat.“ „Jo, uvažuješ docela dost rozumně. A logicky. Vlastně díky tobě se ta změna síly, kdy se stali Twarsané silnější mohla uskutečnit. Dá se říct, že jsi ta nejlepší věc, co mi po mé rase na téhle planetě zbyla. Jo, a to jsme tady  původně měli dělat jenom průzkum a špionáž a nakonec nasazujeme krk za celé lidstvo. No…“ V hlavě Pyrose/Ladislava to šrotovalo. „Jak bych se jenom měl zachovat k První obraně? Pořád si před nimi hrát na tajemného, maskovaného strážce spravedlnosti? Otevřeně s nimi spolupracovat? Ject si po své vlastní lajně? Těžké, velmi obtížné rozhodování. Asi bych měl být co nejopatrnější.

                     Spolupráce s nimi někdy neskončila úplně dobře. A koneckonců, i oni mají své specifické zájmy. Vsadím se, že kdyby mohli, snažili by si sami přivlastnit veškeré technologie, kterými v současné době disponuji. Vůbec si nejsem jistý, jestli by ti technologie nemohli skončit v nějakých hodně špatných rukách. Některé z nich by sami o sobě ukončit celý svět.“ Přemýšlel Pyros. A také, Pyros nebyl zvyklý příjímat rozkazy od jiných. Vždy pracoval sám. „Víš, mám když takhle tvrdě přemýšlíš o všem. Moc se mi to líbí.“ „Jo, to je mi jasné. Inteligence je vždycky sexy, ne?“

               „Fajn Kiro, připrav to, abych mohl jednak zastavit Ureseye, tak i na tu intervenci v případě Teipa a jeho přátel. Když už měnit minulost, tak aby za to stálo. Ještě dva zásahy, to by přece tok času a událostí nemělo zkazit.“ „Ty už zase někam odcházíš?“ Byla tak trochu smutná Daniela. „Já vím, že je ty chybím,když tady nejsem, ale je to nutné abych to udělal. Pomůže to mnoha lidem. A to je vždycky fajn, ne?“ Snažil se to vsvětlit. „Jo, snad máš pravdu. Víš, už jsem o tom dlouho přemýšlela, ale nemohla bych s tebou spolupracovat? Zůčastnit se některých těch tvých akcí.“ „Víš, já tě nechci vystavit žádnému riziku. To, co dělám je zatraceně nebezpečné. To už jsme několikrát probírali, ne?“ Bránil se tomu nápadu Pyros/Ladislav.

              „Víš co? Připadá mi, že mi až tak nedůvěřuješ. Že nechceš, abych byla na 100% součástí tvého života.“ „Ne, jenom tě chráním. Proč mi to furt vyčítáš? Chceš být součástí těch mých akcí? Chceš postoupit to riziko? No tak dobře, ať je po tvém. Udělám ještě ty dvě poslední akce a potom tě do toho přiberu. Dostaneš výcvik, zbraně, vybavení, všechno. Ale budeš se řídit mými pokyny. To jsou moje jasné podmínky.“ Kapituloval Pyros/Ladislav. „Vidíš, tak se mi to líbí

                 Před 2 milióny lety

               Orbit okolo Země

                  Keer se díval tu krásnou modrou planetu. „Tak tohle je jedna z těch planet, kterou můžeme mít. Musíme si jí zajistit.“ „Život je tam na neuvěřitelné  nízké úrovni. Můžeme tam prostě na kráčet a nikdo z těch obyvatel planety nebude mít žádnou šanci.“ „Ne, to by bylo moc jednoduché. Nemáte žádnou představivost?  Můžeme se mezi nimi infiltrovat. Třeba si vybrat pár jedinců a vést je. Hrát si s nimi. Nepotřebujeme ještě páchat genocidu. Můžeme je využít. Jejich sílu, jejich intelekt, možná i jejich samice jako další genetický materiál. Můžeme ho pořádně vytěžit. Můžeme je mít jako hračky. Ti obyvatelé stejně nic nepoznají, pro ně my budeme bohové a můžeme si dovolit tam být, jak dlouho chceme.“ „A co naši soupeři? Mohli by se nám to pokusit překazit. Přebrat nám ty obyvatelé. A budeme muset s nimi bojovat.“ „Twarsané, Fuggarové, Pyrgejové, Progiweerové, Cussdowregové, nikdo z nich se nám nemůže rovnat. My jsme lepší, silnější a všechny ostatní vykopeme pryč z téhle planety. Porazíme je a rozdrtíme. Stejně to ale uděláme tak jako tak. Všechny ostatní budou pod námi a my budeme jediní, kdo budou absolutní vládci, my jediní. Všichni ostatní se před námi budou třást strachy.“ „Zníte skutečně hrozivě. Být naším soupeřem, už bych se bál.“ Pochválil ho jeho přímý zástupce.

          Současnost

          Výcviková místnost První obrany

          „Vítejte v První obraně. Víte, První obrana je velmi stará organizace. Snad ta nejstarší na světě. Existovali jsme tady od počátku. Od úsvitu lidstva. Znáte Darjany? Díky nim jsme se zformovali. Je to jedna z mimozemských ras, nakloněných nám a našemu snažení na Zemi. To oni vnukli našim neuvěřitelně vzdáleným předkům, prvním homo sapiens myšlenku na První obranu. A dokud jsme nepostoupili na dostatečnou úrovni, tak to byli hlavní strůjci událostí na téhle planetě. Víte, kolik soubojů se mezi nimi odehrálo, tady na téhle planetě? My to víme, ale pro ostatní je to jako nepopsaný kus papíru.“ Vysvětloval, jak se věci mají Zyo. To se ozval jiný člověk. "Hlavně si pamatujte jedno, je to o rovnováze. My bdíme nad tím, aby nikdo nezískal absolutní moc. Kdo si myslíte, že by byl cíl po porážce nás všech?" Řekl někdo další. "Včetně té naší. I my nesmíme podlehnout tomu, že bychom měli roupy převzít vedení nad všemi a vším. Tohle je naše nejdůležitější poučka. Může tě to stáhnout sebou a potom bude muset někdo zasáhnout a nejspíše zjednat pořádek. A vážně nevím, jestli by to pro vás dopadlo nějak extra dobře. Už jsme tu několikrát měli podobné hejsky a víte co? Vždycky to s nimi dopadlo neuvěřitelně špatně. My máme jasné zásady a jakmile někdo překročí čáru, zaplatí za to. Nemusí životem, ale zaplatí. To jsou naše jasné zákony." Pokračoval. "Skutečně to máte tak striktní?" "Chceme nechat lidstvu jeho samostatnost, jeho možnost rozhodování, ale nějaké mantinely musí existovat. Věřte, že tady existují mnohem horší lidé i organizace. Velmi nebezpečný jedinci. A bez určitých zásad, tak i my bychom  se stali těmi, kdo by mohl uškodit lidstvu.."  Nový rekrut byl doslova zahlcen. "Hmm, takže stručně řečeno, prostě bych neměl být nějaký namachrovaný debil a přijímat okolní svět s pokorou?" Zněla originální odpověď toho rekruita.