Kalouskův podivnej sen
Spící Zeman v židli za svým pracovním stolem
Do místnosti vletí moucha
Nejdříve proletí jedním uchem Zemana, aby se objevila na druhé straně. Moucha to znovu zopakuje. Zeman nic.
Najednou je slyšet hrozný řev, jak někdo něco dělá pod okny. Zeman opět v klidu spí.
Dokonce to s jeho židlí pohybuje nejdříve pomalu doprava, aby pak se otočil směr pohybu židle doleva, aby se pak nakonec ustálila zase uprostřed
Do místnosti pak přímo vtrhne Zemanova manželka. Její rozražení dveří bylo dost výrazné a bylo velmi dobře slyšet, ale Zeman stále neprobuzen
Jeho manželka se do něj pustila „Milouši, jak si to jenom představuješ? Čekám na tebe doma a ty se flákáš bůhví kde. A vsadím se, že zase musíš vyspávat tu svoji opici. Posloucháš mě?“
Zeman opět nehne ani brvou.
Manželka:“Jak chceš, tak holt dneska nedostaneš nažrat.“
Manželka nyní odešla.
To přichází dcera.
Manželka na dceru:“Jestli jdeš za svým otcem, tak ani nemusíš. Zase nejspíše vyspává večírek.“
Dcera:No škoda. Chtěla jsem mu ukázat to nový kérku, co jsem si teď pořídila.
Obě jdou pryč.
Najednou se Zeman bleskurychle probudí a pádí do jiné místnosti. Vidíme, že to bylo kvůli nějaké flašce s blíže neurčeným tvrdým alkoholem, přičemž Zeman rychle skáče šipku a zachytává flašku „To by byla škoda, kdyby se tohle rozbilo a rozlilo.“ Řekl si nyní pro sebe.
Najednou se mu začalo dělat blbě.
Zeman:“No doprčic, včera jsem to asi s tím alkoholem fakticky přehnal.“
Zeman nyní cítil, že to musí jít ven, nedokázal to zastavit.
Rychle běží k oknu, otevírá ho a svůj náklad pouští dolů.
Po chvíli je dokonáno.
Zeman s úlevou zavírá okno.
Najednou se z jeho levé strany nějaký hlas „Teda teď jste tomu dal. Právě jste někoho tam dole poblil.“
Zeman:“A do hajzlu. Jestli to byl Václav Klaus…“
Člověk nalevo u otevřeného okna, který kouřil, ale viděl jak to ten člověk ´dostal´:”No nevím, ale zdálo se mi, že měl spíše kratší účes, nějaký ten knírek i brýle. Dioptrické brýle.”
Zeman:”Tak nemusel to být Klasu, no…”
Zeman se podíval na hodinky:”Hmm, stejně bych se měl už vrhnout do práce.“
Dole na nádvoří
Tak kdo to odnesl od Zemana?
Ano, byl to Václav Klaus.
Václav Klaus nyní nasupeně stojí na místě, kde to dostal přímý zásah od Zemana
Václav Klaus:“Tak tohle se mi skutečně, skutečně za celou dobu co jsem živ ještě nestalo. Občas jsem byl nenáviděn, občas si se mnou někdo dovolil nesouhlasit, někdo dokonce vymazal mé číslo ze svého mobilu. Ale dostat takhle přímou perdu od nějakého opilce, tak to musím skutečně, ale skutečně přiznat, že to je poprvé. Hlavně, že jsem si vzal slavnostní oblečení k návštevě u Zemana. Oblek v čudu.
Nakonec se ale Václav Klaus rozhodne pokračovat dál.
Nový díl z mé humoristické série Tenkrát na politické scéně
Zpátky do budoucnosti
Kalouskův podivnej sen
Politiky netřeba šetřit, oni nešetří nás
Jsme nyní v poslanecké sněmovně
Kalousek přichází na své místo
Potom co si společně s Bártou vzali pěkně dlouhou dovolenou, každý zvlášť
Bárta se z ní dosud nevrátil
Kalousek se rozhlíží po celé poslanecké snemovně.Něco se mu ale nezdá. Pořádně si prohlíží celou místnost. Všichni poslanci jsou na svých místech. Nikdo nechybí. Dokonce to i vypadá, že všichni studují lejstra s návrhy zákonů, případně poslouchají právě mluvícího řečníka. Dokonce i řečník ve formě Nečase (který by ale neměl vůbec být, neboť původní Nečas byl zabit skútrem při útěku Johna a dvojník byl sežrán aligátorem při jejeich krmení) mluví nějak divně „Milí poslanci, dost jsme se flákali. Naší povinností je pracovat. Pracovat ne za sebe či pro sebe, ale za celou společnost. Od této chvíle budeme mít stejný plat jako řádový občan – jako je průměrná mzda v této zemi. Už nebudeme krýt nikoho, kdo si díky nám mastí kapsy. Budeme říkat vždy pravdu. Nebudeme z lidí dělat blbce. Schwarzenberg už, jak nám slavnostně slíbil, nebude usínat na jednáních. A to skutečně nyní dodržuje. Každý z vás občanů bude dostávat naše daňová přiznání přímo do svého e-mailu. Budeme….“
Kalousek se podívá okolo
Vedle něho sedí Schwarzenberg, který je naprosto vzhůru
Kalousek:“Ty vole, Schwarzenbergu, jsi to vůbec ty?“
Schwarzenberg:“A proč bych nebyl?“
Kalousek tp nedá a nyní zkouší Schwarzenbegovu tvář, jestli to není nějaká maska.
Schwarzenberg byl nyní překvapený „Co to děláš, Kalousku?“
Kalousek to zkoušel s čím dál větší intenzitou. Schwanzerberg se sice pokoušel zachovávat klid, ale to nepomohlo. Nečas si toho, co právě provádí Kalousek se Schwarzenbergovým obličejem všimnul. „Pánové, tohle byste si měli nechat na jindy. Teď tady jednáme.“
Kalousek:“Jen jsem kontroloval tady pleť. Pleť tady svého kolegy.“
Nečas se otočil zpět k poslancům.
Kalousek:“Poslouchal jsi Kalouska? Ty jeho kecy? On se úplně pomátl. Vlastně se tady všichni pomátli. To jsem jako v nějakém špatném snu či co?“
Najednou dostal nějakou neviditelnou facku
Kalousek se začal otáčet „Kdo mi to dal? Ty Schwarzenbergu? Nebo ty, Kubice?“
Schwarzenberg:“Já teda rozhodně ne.“
Kubice:“Proč já bych ti měl dávat facku, proboha?“
Kalousek:“No někdo mi jí musel dát, sám sebe fackovat nebudu. To je na hlavu, ne?“
Schwarzenbergu: „Ale tak možný by to bylo, no.“
Kalousek:“Jedině tak možná ve tvé hlavě.“
Kalousek zase dostal neviditelnou facku.
Kalousek nyní vstal „Tak a mám toho dost Kubice. Si myslíš že když jsi ministr vnitra, že můžeš všechno, co?“
Kubice byl naprosto v klidu.
Najednou se v rukou Kalouska objevil bůhvíodkud šlehačkový dort.
Kalousek pouze s velmi překvapeným výrazem hleděl na ten dort.
Najednou mu nějaký vnitřní hlas začal našeptávat, aby Kubicovi vrazil onen dort do obličeje.
Následovala další facka bůhvíodkud.
Sice teď mohl Kalousek tušit i vidět, že Kubice ani Schwarzenberg tu facku nemohli dát, ale Kalouskovi to bylo jedno. Vrazil ten dort přímo do obličeji Kubicemu.
Kubice se nyní podíval trochu dolu a s hlubokým přemýšlivým výrazem nyní prohlásil:“Fajn, Kalousku, jak chceš.“
Ještě si trochu vzal s obličeji menší kus dortu, abys ochutnal, přičemž se nyní postavil a přitom natáhl jednu pořádnou Kalouskovi.
Kalousek nyní ztratil vědomí.
Po chvíli se probouzí, ale už není v poslanecké sněmovně. Je nyní na horách v plné rychlosti řítící se ze svahu.
Kalousek:“A já myslel, že podivnější to být nemůže. Nejdříve všichni v poslanecké sněmovně jsou jako by je někdo vyměnil, potom mi Kubice dá jednu pěstí. Odněkud se mi v ruce objeví dort. A asi jsem dvakrát dostal facku. Tohle fakticky nemůže být reálné.“
Opět jedna facka.
Kalousek:“Kurva, tohle už není fakticky možné? Tohle zkrátka musí být nějaká série snu nebo co. A přestává to rozhodně být vtipné.“
Kalousek ale zbytří. Proti němu se totiž žene na lyžích Bohuslav Sobotka. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby nejel vzhůru do kopce. Oblečen v kostýmu ledního medvěda, je mu pouze vidět obličej.
Kalousek:“Ty vole, Sobotko, ty jedeš do kopce! A máš na sobě nějakej podivnej kostým“
Sobotka:“No někdo jede z kopce, někdo do kopce. Každej to nemůže sjíždět stejně.“
Kalousek:“Ale ty jedeš do kopce! Zákony gravitace!“
Sobotka:“Ale to nic není. Jsem viděl ještě Vojtěcha Filipa na svých lyžích lítat a Špidlu koupat se ve sněhu.“
Kalousek:“Je tohle snad sen nebo jsem to spíše přehnal s tím pitím?“
Kalousek ale měl než o něčem přemýšlet, tak dávat pozor na to kam míří, neboť to právě napálil do jedné větve. Trochu to s ním zatřáslo, ale pokračoval dál, větev uražena.
Kalousek:“Doufám, že nic horšího mě nečeká.“
Bohužel to nebyla pravda.
Před Kalouskem se objevil pařez, který byl přesně v místě a ve výšce mezi nohama Kalouska. Kalousek to tam naplno dostal.
Kalousek:“Moje chlouba, doprčic.“
To se ale vřítil do nějakého hustého křoví. Za chvíli byl z křoví pryč, ale na svých lyžích měl nyní Radka Johna.
Kalousek:“Johne, co si dělal v tom křoví? A co děláš, ať je to sen nebo nějaká podivná představa, v mé hlavě?“
John:“No já myslel, že mě tady nikdy Bárta nenajde.“
Kalousek:“No tak to ty moc nevyšlo….navíc mi dost zacláníš ve výhledu. Takhle se za chvíli něco nepěkného stane.“
Byla to prorocká slova, vskutku.
Oba dva totiž po chvíli narazili do Špidly. Který bůhví jak se také octnul v Kalouskově druhém snu.
Kalousek nyní spadl z lyží, stejně tak John. To ale nezastavilo jejich rychlost. Ze všech třech začala vznikat sněhová koule.
Kalousek:“Doprčic Špidlo, co děláš tady na horách?“
Špidla:“No nevím Kalousku, ale říkají ti něco běžky? Prostě si tak vykračuju, v pohodě, a vy dva debilové mě sejmete. Jako nic.“
Kalousek:“Já bych se ti vyhl, ale ty lyže prostě jeli a jeli. A John tomu vždy jako obvykle nasadil korunu.“
John:“Si teď říkám, že bychom mohli narazit třeba na papeže.“
Kalousek:“No já bych radši narazil nějaký sud.“
Špidla:“Pánové, mě se fakt dělá blbě, takže doufám, že brzo narazíme na nějaké zábradlí nebo tak něco.“
Koule pokračovala ve své cestě.
Najednou nabrala dalšího člověka.
A moment překvapení.
A ano-je to papež.
I s pár svými bodyguardi.
Kalousek:“No tak tohle fakticky není možný, to je papež, ty vole!“
Papež:“Jak to mluvíte, můj synu? Takhle nemluví ani hospodský ožrala.“
Kalousek:“Tak promiň, vole. Co děláte na horách, svatý otče.“
Papež:“No jdu si jen tak na….“
Špidla:“Nechtě mě hádat, otče. Byl jste na taky na běžkách, že?“
Papež:“Přesně, synu. Tak si jdu na běžkách a najednou bum….a jsem ve sněhové kouli.“
Koule se řítila dál.
Kalousek:“Ty vole, co se ještě stane….“
Koule se nyní přibližovala k nějaké chatě
Chata byla naplněna akčními hvězdami s 90. A 80. Let
Na terase nyní stál Wesley Snipes, zatímco v obyvacím pokoji byla většina ostatních.
Stallone:„Teda viděl jsem tě nedávno v Last Stand a musím říct jedno – válel jsi.“
Schwarzenegger:“Jo tak to díky. Tohle vždycky potěší. Uznání.“
Norris:“No nevím, mě se to nelíbilo.“
Nechápavý výraz Stalloneho a Schwarzenegerra a také Bruce Willise
Norris:“Tak já jdu radši zkontrolovat, jestli už Dolph Lundgren a Jackie Chan už mají hotovo to naše občerstvení.“
Chuck Norris nyní odešel.
Schwarzenegger:“Hele, můžu vám něco ukázat? Vidíte támhle ten obraz? Že se přesně trefím do levého horního rohu.“
Stallone se zatvářil rozpačitě „Ne, tohle není dobrý nápad.“
Bohužel Schwarzenegger neposlechl a vystřelil. Bohužel místo rohu obrazu trefil televizi.
Jedna z postav, která předtím hrála na nějaké konzoli i s druhou postavou, se nyní postavila. Bylo vidět, že měla docela velké bicepsy, rozhodně srovnatelné s těmi Schwarzenggerovými.
Ta postava byla The Rock, neboli Dwayne Johnson.
The Rock:“Co to má být? Děláš si ze mě srandu? Měl jsem skvěle rozehratou partii, porážel jsem tady Vin Diesel a ty mi uděláš tohle. Tak co ty na to? Ve filmech to umíš, co? Ale jinak tvoje střelecký schopnosti stojej za prd. Teď abychom vytáhli nějakou stolní hru.“
Willis zašeptal do Schwarzeneggerovi:“Ouch,tak tohle je vážný.“
Schwarzenegger:“Zaprvé, můžete stále pokračovat. Ta obrazovka stále nějak funguje. Zadruhé, kdo vás sem pozval a hlavně pustil? Tady máme být jen my, hvězdy z 80. A 90.let, zatraceně. Zatřetí – myslíš, že na mě máš?“
The Rock:Nikdo to tady nekontroloval. Takže smůla. Ale pořád jsme nevyřešili ten spor.“
To se zvednul z jednoho z kanap Steven Seagal a přišel k oběma aktérům.
Seagal:“Pánové, je to nezbytné? Vy dva nejste nic víc než obyčejní herci. Kdo z vás umí nějaké to bojové umění? Má pásek? Pokud vím, tak nikdo z vás. Takže klid, pánové.“
The Rock:“Protentokrát.“
The Rock nyní odchází pryč.
Steven Seagal:“Tak a teď mi dej tu zatracenou pistoli.“
Schwarzenegger a Seagal se nyní začali přetahovat o revolver
Seagal:“Tak dej mi ho.“
Bohužel to přetahování byla chyba, neboť pistol spustila. Tentokrát to do nohy odnesl Stallone.
Stallone:“Do hajzlu, do hajzlu. Schwarzeneggre, ty jeden tupče. To neumíš zacházet se zbraní? Neumíš jí zajistit? Mířit? To jsi všechno zapomněl, když jsi byl tím guvernérem? Co jsem komu udělal?“
Stallone se začal belhat pryč.
Willis:“nějak se nám to začíná pěkně srát, to naše společné setkání, nemáš taky takový pocit? A jestli se zase pokusí Nicolas Cage předvést to své číslo…“
Willis se na chvíli zarazil
Willis:“Jo, tak ho už předvádí.“
Nicolas Cage se nyní snažil předvést jeden kouzelnický trik.
Willis:“Hele, jestli si zase zapálí svoji hlavu.
Nicolas Cage:“Pánové, předvedu vám Ghost Ridera v praxi“.
Willis: „Doprčic nedělej to, zase si na hlavu naliješ místo falešné tekutiny skutečnou hořlavinu, tvoje hlava začne skutečně hořet, potom se tě támhle Kurt Rusell pokusí uhasit nějakým alkoholem, načež Jean Claude Van Damme řekne tu svoji prupovídku „Proč ho rovnou nezapálíš plamenometem, Kurte?“ A nakonec se támhle ve dveřích objeví Chuck Norris a zeptá se:´To se vám něco pálí tady nebo u nás v kuchyni?. No a potom si někdo konečně vzpomene na ten hasící přístroj, co tady máme pro všechny případy.“
Jak Willis prorokoval, tak se i skutečně stalo. Cage si opět spletl to, co si měl nalít na svou hlavu a dal si na svoji hlavu trochu skutečného benzínu. Následoval to, co popsal Willis.
Sněhová koule, ve které byl Kalousek, John a Špidla nyní byla těsně u boudy. To už jí viděl i Wesley Snipes. „A do hajzlu, co to kurva je?“
Koule se totiž velmi rychle zvětšovala, navíc měla poměrně sílu. Takže nejen že nyní nabrala Wesleyeho Snipse, ale prořítila se i kusem oné horské chaty, ve které byla většina filmový hvězd a vzala je sebou.
Kalousek:“No začíná to být čím dál lepší. Nebo horší?“
Koule se řítila nadále dopředu, když se před ní objevil Václav Klaus, který tady byl nejspíše na lyžovačce, i když jenom v rámci Kalouskova snu.
Václav Klaus:“Proč já jenom musím mít dneska takovou smůlu? Proč jí jenom musím mít?“
Sněhová koule, ve které už bylo uvězněno docela dost lidí, dokonce i dost postarších akčních hollywoodských hvězd, se nadále řítila širou plání.
John:“Zatraceně, už je to unavující. Chtělo by to už nějak skončit. Z toho točení se mi dělá fakt blbě.“
Špidla:“Já bych řekl, že to určitě nějak skončí, otázka je jak.“
Napsáno i publikováno dnes
Napsal Ladislav Svoboda
Do místnosti vletí moucha
Nejdříve proletí jedním uchem Zemana, aby se objevila na druhé straně. Moucha to znovu zopakuje. Zeman nic.
Najednou je slyšet hrozný řev, jak někdo něco dělá pod okny. Zeman opět v klidu spí.
Dokonce to s jeho židlí pohybuje nejdříve pomalu doprava, aby pak se otočil směr pohybu židle doleva, aby se pak nakonec ustálila zase uprostřed
Do místnosti pak přímo vtrhne Zemanova manželka. Její rozražení dveří bylo dost výrazné a bylo velmi dobře slyšet, ale Zeman stále neprobuzen
Jeho manželka se do něj pustila „Milouši, jak si to jenom představuješ? Čekám na tebe doma a ty se flákáš bůhví kde. A vsadím se, že zase musíš vyspávat tu svoji opici. Posloucháš mě?“
Zeman opět nehne ani brvou.
Manželka:“Jak chceš, tak holt dneska nedostaneš nažrat.“
Manželka nyní odešla.
To přichází dcera.
Manželka na dceru:“Jestli jdeš za svým otcem, tak ani nemusíš. Zase nejspíše vyspává večírek.“
Dcera:No škoda. Chtěla jsem mu ukázat to nový kérku, co jsem si teď pořídila.
Obě jdou pryč.
Najednou se Zeman bleskurychle probudí a pádí do jiné místnosti. Vidíme, že to bylo kvůli nějaké flašce s blíže neurčeným tvrdým alkoholem, přičemž Zeman rychle skáče šipku a zachytává flašku „To by byla škoda, kdyby se tohle rozbilo a rozlilo.“ Řekl si nyní pro sebe.
Najednou se mu začalo dělat blbě.
Zeman:“No doprčic, včera jsem to asi s tím alkoholem fakticky přehnal.“
Zeman nyní cítil, že to musí jít ven, nedokázal to zastavit.
Rychle běží k oknu, otevírá ho a svůj náklad pouští dolů.
Po chvíli je dokonáno.
Zeman s úlevou zavírá okno.
Najednou se z jeho levé strany nějaký hlas „Teda teď jste tomu dal. Právě jste někoho tam dole poblil.“
Zeman:“A do hajzlu. Jestli to byl Václav Klaus…“
Člověk nalevo u otevřeného okna, který kouřil, ale viděl jak to ten člověk ´dostal´:”No nevím, ale zdálo se mi, že měl spíše kratší účes, nějaký ten knírek i brýle. Dioptrické brýle.”
Zeman:”Tak nemusel to být Klasu, no…”
Zeman se podíval na hodinky:”Hmm, stejně bych se měl už vrhnout do práce.“
Dole na nádvoří
Tak kdo to odnesl od Zemana?
Ano, byl to Václav Klaus.
Václav Klaus nyní nasupeně stojí na místě, kde to dostal přímý zásah od Zemana
Václav Klaus:“Tak tohle se mi skutečně, skutečně za celou dobu co jsem živ ještě nestalo. Občas jsem byl nenáviděn, občas si se mnou někdo dovolil nesouhlasit, někdo dokonce vymazal mé číslo ze svého mobilu. Ale dostat takhle přímou perdu od nějakého opilce, tak to musím skutečně, ale skutečně přiznat, že to je poprvé. Hlavně, že jsem si vzal slavnostní oblečení k návštevě u Zemana. Oblek v čudu.
Nakonec se ale Václav Klaus rozhodne pokračovat dál.
Nový díl z mé humoristické série Tenkrát na politické scéně
Zpátky do budoucnosti
Kalouskův podivnej sen
Politiky netřeba šetřit, oni nešetří nás
Jsme nyní v poslanecké sněmovně
Kalousek přichází na své místo
Potom co si společně s Bártou vzali pěkně dlouhou dovolenou, každý zvlášť
Bárta se z ní dosud nevrátil
Kalousek se rozhlíží po celé poslanecké snemovně.Něco se mu ale nezdá. Pořádně si prohlíží celou místnost. Všichni poslanci jsou na svých místech. Nikdo nechybí. Dokonce to i vypadá, že všichni studují lejstra s návrhy zákonů, případně poslouchají právě mluvícího řečníka. Dokonce i řečník ve formě Nečase (který by ale neměl vůbec být, neboť původní Nečas byl zabit skútrem při útěku Johna a dvojník byl sežrán aligátorem při jejeich krmení) mluví nějak divně „Milí poslanci, dost jsme se flákali. Naší povinností je pracovat. Pracovat ne za sebe či pro sebe, ale za celou společnost. Od této chvíle budeme mít stejný plat jako řádový občan – jako je průměrná mzda v této zemi. Už nebudeme krýt nikoho, kdo si díky nám mastí kapsy. Budeme říkat vždy pravdu. Nebudeme z lidí dělat blbce. Schwarzenberg už, jak nám slavnostně slíbil, nebude usínat na jednáních. A to skutečně nyní dodržuje. Každý z vás občanů bude dostávat naše daňová přiznání přímo do svého e-mailu. Budeme….“
Kalousek se podívá okolo
Vedle něho sedí Schwarzenberg, který je naprosto vzhůru
Kalousek:“Ty vole, Schwarzenbergu, jsi to vůbec ty?“
Schwarzenberg:“A proč bych nebyl?“
Kalousek tp nedá a nyní zkouší Schwarzenbegovu tvář, jestli to není nějaká maska.
Schwarzenberg byl nyní překvapený „Co to děláš, Kalousku?“
Kalousek to zkoušel s čím dál větší intenzitou. Schwanzerberg se sice pokoušel zachovávat klid, ale to nepomohlo. Nečas si toho, co právě provádí Kalousek se Schwarzenbergovým obličejem všimnul. „Pánové, tohle byste si měli nechat na jindy. Teď tady jednáme.“
Kalousek:“Jen jsem kontroloval tady pleť. Pleť tady svého kolegy.“
Nečas se otočil zpět k poslancům.
Kalousek:“Poslouchal jsi Kalouska? Ty jeho kecy? On se úplně pomátl. Vlastně se tady všichni pomátli. To jsem jako v nějakém špatném snu či co?“
Najednou dostal nějakou neviditelnou facku
Kalousek se začal otáčet „Kdo mi to dal? Ty Schwarzenbergu? Nebo ty, Kubice?“
Schwarzenberg:“Já teda rozhodně ne.“
Kubice:“Proč já bych ti měl dávat facku, proboha?“
Kalousek:“No někdo mi jí musel dát, sám sebe fackovat nebudu. To je na hlavu, ne?“
Schwarzenbergu: „Ale tak možný by to bylo, no.“
Kalousek:“Jedině tak možná ve tvé hlavě.“
Kalousek zase dostal neviditelnou facku.
Kalousek nyní vstal „Tak a mám toho dost Kubice. Si myslíš že když jsi ministr vnitra, že můžeš všechno, co?“
Kubice byl naprosto v klidu.
Najednou se v rukou Kalouska objevil bůhvíodkud šlehačkový dort.
Kalousek pouze s velmi překvapeným výrazem hleděl na ten dort.
Najednou mu nějaký vnitřní hlas začal našeptávat, aby Kubicovi vrazil onen dort do obličeje.
Následovala další facka bůhvíodkud.
Sice teď mohl Kalousek tušit i vidět, že Kubice ani Schwarzenberg tu facku nemohli dát, ale Kalouskovi to bylo jedno. Vrazil ten dort přímo do obličeji Kubicemu.
Kubice se nyní podíval trochu dolu a s hlubokým přemýšlivým výrazem nyní prohlásil:“Fajn, Kalousku, jak chceš.“
Ještě si trochu vzal s obličeji menší kus dortu, abys ochutnal, přičemž se nyní postavil a přitom natáhl jednu pořádnou Kalouskovi.
Kalousek nyní ztratil vědomí.
Po chvíli se probouzí, ale už není v poslanecké sněmovně. Je nyní na horách v plné rychlosti řítící se ze svahu.
Kalousek:“A já myslel, že podivnější to být nemůže. Nejdříve všichni v poslanecké sněmovně jsou jako by je někdo vyměnil, potom mi Kubice dá jednu pěstí. Odněkud se mi v ruce objeví dort. A asi jsem dvakrát dostal facku. Tohle fakticky nemůže být reálné.“
Opět jedna facka.
Kalousek:“Kurva, tohle už není fakticky možné? Tohle zkrátka musí být nějaká série snu nebo co. A přestává to rozhodně být vtipné.“
Kalousek ale zbytří. Proti němu se totiž žene na lyžích Bohuslav Sobotka. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby nejel vzhůru do kopce. Oblečen v kostýmu ledního medvěda, je mu pouze vidět obličej.
Kalousek:“Ty vole, Sobotko, ty jedeš do kopce! A máš na sobě nějakej podivnej kostým“
Sobotka:“No někdo jede z kopce, někdo do kopce. Každej to nemůže sjíždět stejně.“
Kalousek:“Ale ty jedeš do kopce! Zákony gravitace!“
Sobotka:“Ale to nic není. Jsem viděl ještě Vojtěcha Filipa na svých lyžích lítat a Špidlu koupat se ve sněhu.“
Kalousek:“Je tohle snad sen nebo jsem to spíše přehnal s tím pitím?“
Kalousek ale měl než o něčem přemýšlet, tak dávat pozor na to kam míří, neboť to právě napálil do jedné větve. Trochu to s ním zatřáslo, ale pokračoval dál, větev uražena.
Kalousek:“Doufám, že nic horšího mě nečeká.“
Bohužel to nebyla pravda.
Před Kalouskem se objevil pařez, který byl přesně v místě a ve výšce mezi nohama Kalouska. Kalousek to tam naplno dostal.
Kalousek:“Moje chlouba, doprčic.“
To se ale vřítil do nějakého hustého křoví. Za chvíli byl z křoví pryč, ale na svých lyžích měl nyní Radka Johna.
Kalousek:“Johne, co si dělal v tom křoví? A co děláš, ať je to sen nebo nějaká podivná představa, v mé hlavě?“
John:“No já myslel, že mě tady nikdy Bárta nenajde.“
Kalousek:“No tak to ty moc nevyšlo….navíc mi dost zacláníš ve výhledu. Takhle se za chvíli něco nepěkného stane.“
Byla to prorocká slova, vskutku.
Oba dva totiž po chvíli narazili do Špidly. Který bůhví jak se také octnul v Kalouskově druhém snu.
Kalousek nyní spadl z lyží, stejně tak John. To ale nezastavilo jejich rychlost. Ze všech třech začala vznikat sněhová koule.
Kalousek:“Doprčic Špidlo, co děláš tady na horách?“
Špidla:“No nevím Kalousku, ale říkají ti něco běžky? Prostě si tak vykračuju, v pohodě, a vy dva debilové mě sejmete. Jako nic.“
Kalousek:“Já bych se ti vyhl, ale ty lyže prostě jeli a jeli. A John tomu vždy jako obvykle nasadil korunu.“
John:“Si teď říkám, že bychom mohli narazit třeba na papeže.“
Kalousek:“No já bych radši narazil nějaký sud.“
Špidla:“Pánové, mě se fakt dělá blbě, takže doufám, že brzo narazíme na nějaké zábradlí nebo tak něco.“
Koule pokračovala ve své cestě.
Najednou nabrala dalšího člověka.
A moment překvapení.
A ano-je to papež.
I s pár svými bodyguardi.
Kalousek:“No tak tohle fakticky není možný, to je papež, ty vole!“
Papež:“Jak to mluvíte, můj synu? Takhle nemluví ani hospodský ožrala.“
Kalousek:“Tak promiň, vole. Co děláte na horách, svatý otče.“
Papež:“No jdu si jen tak na….“
Špidla:“Nechtě mě hádat, otče. Byl jste na taky na běžkách, že?“
Papež:“Přesně, synu. Tak si jdu na běžkách a najednou bum….a jsem ve sněhové kouli.“
Koule se řítila dál.
Kalousek:“Ty vole, co se ještě stane….“
Koule se nyní přibližovala k nějaké chatě
Chata byla naplněna akčními hvězdami s 90. A 80. Let
Na terase nyní stál Wesley Snipes, zatímco v obyvacím pokoji byla většina ostatních.
Stallone:„Teda viděl jsem tě nedávno v Last Stand a musím říct jedno – válel jsi.“
Schwarzenegger:“Jo tak to díky. Tohle vždycky potěší. Uznání.“
Norris:“No nevím, mě se to nelíbilo.“
Nechápavý výraz Stalloneho a Schwarzenegerra a také Bruce Willise
Norris:“Tak já jdu radši zkontrolovat, jestli už Dolph Lundgren a Jackie Chan už mají hotovo to naše občerstvení.“
Chuck Norris nyní odešel.
Schwarzenegger:“Hele, můžu vám něco ukázat? Vidíte támhle ten obraz? Že se přesně trefím do levého horního rohu.“
Stallone se zatvářil rozpačitě „Ne, tohle není dobrý nápad.“
Bohužel Schwarzenegger neposlechl a vystřelil. Bohužel místo rohu obrazu trefil televizi.
Jedna z postav, která předtím hrála na nějaké konzoli i s druhou postavou, se nyní postavila. Bylo vidět, že měla docela velké bicepsy, rozhodně srovnatelné s těmi Schwarzenggerovými.
Ta postava byla The Rock, neboli Dwayne Johnson.
The Rock:“Co to má být? Děláš si ze mě srandu? Měl jsem skvěle rozehratou partii, porážel jsem tady Vin Diesel a ty mi uděláš tohle. Tak co ty na to? Ve filmech to umíš, co? Ale jinak tvoje střelecký schopnosti stojej za prd. Teď abychom vytáhli nějakou stolní hru.“
Willis zašeptal do Schwarzeneggerovi:“Ouch,tak tohle je vážný.“
Schwarzenegger:“Zaprvé, můžete stále pokračovat. Ta obrazovka stále nějak funguje. Zadruhé, kdo vás sem pozval a hlavně pustil? Tady máme být jen my, hvězdy z 80. A 90.let, zatraceně. Zatřetí – myslíš, že na mě máš?“
The Rock:Nikdo to tady nekontroloval. Takže smůla. Ale pořád jsme nevyřešili ten spor.“
To se zvednul z jednoho z kanap Steven Seagal a přišel k oběma aktérům.
Seagal:“Pánové, je to nezbytné? Vy dva nejste nic víc než obyčejní herci. Kdo z vás umí nějaké to bojové umění? Má pásek? Pokud vím, tak nikdo z vás. Takže klid, pánové.“
The Rock:“Protentokrát.“
The Rock nyní odchází pryč.
Steven Seagal:“Tak a teď mi dej tu zatracenou pistoli.“
Schwarzenegger a Seagal se nyní začali přetahovat o revolver
Seagal:“Tak dej mi ho.“
Bohužel to přetahování byla chyba, neboť pistol spustila. Tentokrát to do nohy odnesl Stallone.
Stallone:“Do hajzlu, do hajzlu. Schwarzeneggre, ty jeden tupče. To neumíš zacházet se zbraní? Neumíš jí zajistit? Mířit? To jsi všechno zapomněl, když jsi byl tím guvernérem? Co jsem komu udělal?“
Stallone se začal belhat pryč.
Willis:“nějak se nám to začíná pěkně srát, to naše společné setkání, nemáš taky takový pocit? A jestli se zase pokusí Nicolas Cage předvést to své číslo…“
Willis se na chvíli zarazil
Willis:“Jo, tak ho už předvádí.“
Nicolas Cage se nyní snažil předvést jeden kouzelnický trik.
Willis:“Hele, jestli si zase zapálí svoji hlavu.
Nicolas Cage:“Pánové, předvedu vám Ghost Ridera v praxi“.
Willis: „Doprčic nedělej to, zase si na hlavu naliješ místo falešné tekutiny skutečnou hořlavinu, tvoje hlava začne skutečně hořet, potom se tě támhle Kurt Rusell pokusí uhasit nějakým alkoholem, načež Jean Claude Van Damme řekne tu svoji prupovídku „Proč ho rovnou nezapálíš plamenometem, Kurte?“ A nakonec se támhle ve dveřích objeví Chuck Norris a zeptá se:´To se vám něco pálí tady nebo u nás v kuchyni?. No a potom si někdo konečně vzpomene na ten hasící přístroj, co tady máme pro všechny případy.“
Jak Willis prorokoval, tak se i skutečně stalo. Cage si opět spletl to, co si měl nalít na svou hlavu a dal si na svoji hlavu trochu skutečného benzínu. Následoval to, co popsal Willis.
Sněhová koule, ve které byl Kalousek, John a Špidla nyní byla těsně u boudy. To už jí viděl i Wesley Snipes. „A do hajzlu, co to kurva je?“
Koule se totiž velmi rychle zvětšovala, navíc měla poměrně sílu. Takže nejen že nyní nabrala Wesleyeho Snipse, ale prořítila se i kusem oné horské chaty, ve které byla většina filmový hvězd a vzala je sebou.
Kalousek:“No začíná to být čím dál lepší. Nebo horší?“
Koule se řítila nadále dopředu, když se před ní objevil Václav Klaus, který tady byl nejspíše na lyžovačce, i když jenom v rámci Kalouskova snu.
Václav Klaus:“Proč já jenom musím mít dneska takovou smůlu? Proč jí jenom musím mít?“
Sněhová koule, ve které už bylo uvězněno docela dost lidí, dokonce i dost postarších akčních hollywoodských hvězd, se nadále řítila širou plání.
John:“Zatraceně, už je to unavující. Chtělo by to už nějak skončit. Z toho točení se mi dělá fakt blbě.“
Špidla:“Já bych řekl, že to určitě nějak skončí, otázka je jak.“
Napsáno i publikováno dnes
Napsal Ladislav Svoboda
Komentáře
Okomentovat